Švýcarsko je známé svou čokoládou, demokracií či přesnými hodinkami. Je fascinující nahlédnout do jeho živé karnevalové kultury.

V Basileji se říká, že člověk buď Fasnacht miluje, anebo v době jejího konání odjíždí na hory. Pro ty první je Fasnacht většinou celoživotní vášní a říká se jim Aagfrässene (zažranci). Láska k Fasnacht totiž člověka posedne. A jelikož touto posedlostí trpí v Basileji kolem čtrnácti tisíc lidí, ocitá se město v oněch třech dnech opravdu vzhůru nohama.
Uprostřed Evropy existuje živý a kreativní rituál, na jehož přípravě se podílí velká část obyvatel v podstatě po celý rok. Fasnacht je gejzírem kvalitní společenské a politické satiry v míře, která v současné evropské kultuře zřejmě nemá obdoby. A zároveň je i takovou třídenní meditací celé Basileje. Je fascinující, že tento fenomén je mimo hranice Švýcarska prakticky neznámý.

Úryvek z knihy:

„Je mi zima, jsem rozespalá a říkám si, jestli to opravdu stálo za to, se sem takhle v noci vyhrabat. Blíží se čtvrtá hodina ranní. Jdu si stoupnout mezi lidi. Prostředkem náměstí se vytvořil koridor, ve kterém zatím nehybně stojí lidé s již nasazenými larvami. Okolo postávají stovky diváků. Napětí stoupá. Na věži začne odbíjet zvon. Všude okolo zhasnou lampy veřejného osvětlení a ozve se zvolání: Fasnacht, Vorwärts, Marsch! V tu chvíli se rozezní úvodní pochod Fasnacht a masky se dají do pohybu. Jako blesk mnou projede exploze radosti, vydere se ven a nese se na vlně hudební symfonie, která zní ze všech stran. Vyhrknou mi slzy. Stojím jako přimražená a fascinovaně sleduju dění před sebou a v sobě. Je úplná tma. Svítí jen malé laterničky, které mají masky připevněné na hlavách, a velké laterny, které každá klika nese. Masky hrají a pochodují. Začíná Fasnacht.“

​

zápatí

Scroll to top