Týden v Ovronnaz a Ticinu aneb od ledovců k palmám

Pondělí  - Ovronnaz, Saillon, Martigny

Je vlažné počasí, mlha a poprchává. Chceme zůstat v místě, ale nakonec sedáme do auta a popojíždíme do Ovronnaz. Tady zajdeme do informačního centra a vezmeme si všechny zajímavé brožury. Hned vedle je Coop, kde se dobře nakupuje, další možností je Migros, který je kousek níž po silnici na Leytron. Naproti je Restaurace la Vieux Valais a Bar Aftersky, kde je v baru wifi zdarma a také výborná tradiční kuchyně, v létě i zahrádka s krásným výhledem.

Orientační ceny:
- Cafe Latte CHF 3,60
- Cappuccino CHF 4
- Weissbier CHF 3,40
- Rivella CHF 4.50

Pošta je hned vedle Coopu, tady lze koupit poštovní známky. Otevírací doby jsou všude s polední přestávkou, která začíná cca ve 12.00 a končí ve 14.00, platí to i pro lanovku, je třeba s tím počítat a na přesné časy se informovat.

Dál se vydáváme dolů směrem na Leytron a odbočujeme do vesničky Les Places, tady je jen pár domů, ale najdeme tu i informace o vinici Farinet a také turistickou cestu k zavěšenému mostu nad propastí, který nás upoutal již po cestě v údolí. K mostu dojdeme pohodlnou chůzí za pouhých 20 minut. Výhled je okouzlující. Najdeme tu i stručné informace o mostě a jeho vybudování. Po cestě se dá pokračovat dál až do Saillonu, to jsme ale už nevyzkoušeli. Před mostem je i stůl pro piknik, kde si dáváme náš první švýcarský oběd - sušené maso, sýr, ovoce a chléb.

Visutý most Farinet

Počasí se nemění, a tak pokračujeme autem dolů do Saillonu. Tady zaparkujeme a vydáváme se na pěší procházku malebným městečkem, k posezení láká kavárna pod platany. Té tentokrát odoláme a pokračujeme nahoru ke kostelu a dál cestičkou v trávě na vyhlídku ke kříži, odkud vede jištěná příkrá pěšina do malého sedýlka, odkud se vystoupá zase nahoru k okrouhlé věži, do které je otvor a v něm vidíme několik schůdků. Samozřejmě pokračujeme ve zkoumání a nacházíme kovové schůdky, které nás vyvedou až nahoru na ochoz věže. Z hradu pak jdeme kolem malého vinařského muzea zpět na parkoviště. Celá procházka trvá cca 30 minut a Saillon určitě stojí za zastávku.

Městečko Saillon

Naše cesta pokračuje do Martigny. Tady se dáváme na okruh městem - nejdříve ke kostelu, pak dále k římskému amfiteátru, v jehož těsném sousedství je i muzeum nejznámějšího švýcarského psa - bernardýna Barryho, zachránce mnoha lidí. U muzea nechybí ani restaurace a také obchod s literaturou, ale i tisíci plyšovými bernardýny. Naše cesta po krátkém osvěžení pokračuje k Nadaci Pierre Gianaddy. Jedinečná zastávka pro všechny milovníky kulturních zážitků. Moderní budova uprostřed parku přímo nad vykopávkami z římské doby hostí každý rok dvě výstavy, dále nabízí stálou sbírku umění 20. století, fotografie a velkou expozici starých automobilů. Budova je obklopena parkem, v němž nás upoutá úžasná sbírka soch a samozřejmě výhled na okolní hory. V parku je pak ještě další pavilon, který je věnován vynálezům Leonarda da Vinciho. Na návštěvu Nadace Pierre Giannadda potřebujete alespoň 2 hodiny, ale příjemně tady strávíte i celé odpoledne, v zahradě i v samé expozici najdete i kavárničky a restauraci. V parku pak i hřiště pro děti. Výborná varianta pro deštivé počasí. www.gianadda.ch

My jsme tentokrát expozici nenavštívili a pokračovali dál do starého města k prodejně Morand, tradiční walliské pálenky z ovoce. Asi nejznámější je ta z meruněk a hrušek. Ovoce pochází z údolí Rhôny, kde se mu velmi dobře daří. Můžete tady absolvovat dokonce prohlídku s průvodcem po předchozím objednání a v obchodě nakoupit vítané dárky. Od úplně malých lahviček, nebo jejich celých sérií až po tradiční balení. Od prodejny Morand jsme pak pokračovali k dřevěnému krytému mostu. Za ním vede cesta i na hrad Batiaz, na který jsme my sice nevystoupili, ale určitě by za návštěvu stál.

Z Martigny také vyjíždí St. Bernard Express - kombinace vláčku a autobusu do průsmyku Sv. Bernarda nebo Mont Blanc Express, který Vás zaveze do francouzského Chamonix, odkud je možno vyjet až do sedla Mont Blancu. Je to jedna z nejkrásnějších vlakových tras ve Švýcarsku.
Také je možné vyjet jen do Châtelard a tady se vydat na okruh několika vláčky a lanovkami. Zážitek, na který žádný milovník horských drah nezapomene. V Châtelard přestoupíme na lanovku - nejpříkřejší otevřenou ve Švýcarsku, dále pokračujeme po úbočí vyhlídkovým vláčkem a pak k přehradě Emosson kabinkou na kolejích. Cestu můžeme zpestřit ještě prohlídkou muzea parních vlaků. Martigny samotné nabízí program na celý den. Výlety vláčkem jsou každý samostatným celodenním výletem. www.martigny.ch, www.tmrsa.ch

My se vracíme zpět a dáváme si piknik na odpočívadle mezi vinicemi. Právě dozrávají hrušky, kterých je všude spousta napadaných, zpestřujeme si jimi náš jídelníček, jsou vynikající. Dál pokračujeme ještě do městečka Saint-Pierre-de-Clages - půvabné románské městečko s restauracemi, románským kostelem s vitrážemi, které je známé jako město knih. Každý rok se tady koná knižní festival, na kterém můžete číst i kupovat knihy nové i ty, již někým přečtené. A pak už se vydáváme přes Chamoson domů do Mayens.

Saint Pierre de Clages

Úterý - Les Diablerets

Na dnešek máme domluvený výlet do Les Diablerets na Glacier 3000. Počasí je stále nejasné a honí se mraky. My máme ale štěstí a tak se nám mnohokrát otevřou nádherné výhledy. Přes noc tady nasněžilo cca 20 cm sněhu. Vycházíme na vyhlídku Scex Rouge, odkud se nabízí krásný výhled na všechny nejvýznamnější švýcarské a evropské kopce. Máme tak možnost zahlédnout trojici Jungfrau, Eiger i Mönch, ale dokonce i Matterhorn a Mont Blanc. Pak sjíždíme sedačkou na ledovec, odkud nás odváží SnowBus - tedy speciálně upravená rolba až ke skalnímu útvaru Quille du Diable - Ďáblova kuželka (viz. foto vpravo) . Tady jsme fascinováni výhledem do údolí a vystupujeme alespoň k úpatí kuželky. Výhled do údolí Derborence je fascinující. V místě jsou celkem tři jezera, dvě vytvořili lidé a jedno mocná příroda. 23. září 1714 se tady zřítil kus skály, který dva roky před tím narušilo zemětřesení. Tento sesuv si vyžádal i lidské oběti a zničil hodně staveb. Druhý mocný sesuv z 23. června 1749 pak přehradil říčku Derboru a vytvořil přírodní jezero Derborence. Před tímto sesuvem se lidé již stihli schovat.
Zpátky se rozhodneme vydat zpět přes ledovec pěšky. Cesta nám trvá téměř hodinu, několikrát se proboříme pod čerstvě napadaný sníh do jezírka a nabereme si do bot. Vyjíždíme čtyřsedačkou zpět k budově ve tvaru ďáblovy vidlice, která v sobě skrývá stanici lanovky i restauraci. Projektoval ji významný švýcarský architekt Mario Botta. Název Les Diablerets (v překladu něco jako „Ďáblíkov") se pojí s pověstí, že tady nahoře ďáblíci hráli kuželky a občas jim některá spadla do údolí.

Les Diablerets - Glacier 3000

Restaurací je tady hned několik, my se občerstvujeme v té lidové samoobslužné a pak se posilněni pouštíme na místní bobovou dráhu, která je mimochodem nejvýše položenou svého druhu na světě. Rozhodujeme se pro jízdu ve dvojicích a za vydatného pištění a brzdění se spouštíme dolů. Zejména mužská část je nadšená a chce si dokonce sjezd ještě zopakovat. Nakonec se ale vydáváme ještě jednou na vyhlídky, protože mraky se teď přeskupily zase jinak a pak sjíždíme poslední lanovkou do údolí (16.50).

Dole na Col du Pillon si dopřáváme další piknik a jedeme zpět. Ráno jsme zvolili rychlou cestu po dálnici a přes Aigle - hezké městečko obklopené vinicemi s hradem, kde je známá vinotéka. Domů se vydáváme vyhlídkovou cestou přes Les Diablerets - Col de Croix, kde na chvíli vystupujeme a kocháme se výhledy (na parkovišti je i malá restaurace, toalety a v okolí spousta laviček pro piknik). Do Průsmyku Les Croix lze z Diablerets dojít po značené turistické stezce i pěšky (celodenní výlet). Dále jedeme na Villars a Bex, kde se nabízí návštěva solných dolů, kterou jsme zatím neabsolvovali, byla by to ale určitě zajímavá varianta pro horší počasí. Zajíždíme ještě do údolí Pont-De-Nant, kde nakupujeme na farmě sýr a obdivujeme chodníčky podél dravé říčky. Na jejich projití už nám nezbývá čas, tedy tip na výlet někdy příště. Z údolí lze přejít i do Ovronnaz nebo do Derborence. Podle počtu zaparkovaných aut je to jistě oblíbené východisko pro turisty. A dál už míříme domů.

Orientační ceny:
-zpáteční lanovka z Col du Pillon na Glacier 3000 (1 přestup) stojí pro dospělého CHF 77
- cesta SnowBusem CHF 15
- jízda na bobové dráze CHF 6 pro 1 osobu
www.glacier3000.ch

Pont de Nant

Středa - Chamosentse, Sion

Na dnešek bylo místními hlášeno lepší počasí, a tak se konečně vydáváme do nejbližších hor, nejprve autem na farmu Loutze, kde nakupujeme v místní sýrárně vynikající raclettový a také čerstvý sýr (říkáme mu tvaroh) a vydáváme se na Chamosentse, další farmu v horách, až sem vede pohodlná turistická značka (žluté kosočtverce). Odtud lze pak pokračovat po značkách, tentokrát už vysokohorských (tedy naše tradiční pruhy: bílá červená bílá, ve Švýcarsku ale jiné barvy nejsou) dále do hor. Naše výprava se tady rozděluje, část se vydává dolů do údolí přes Pathiers do Mayens-de-Chamoson a část nahoru do hor. Po obědě u horské říčky se otáčíme a vracíme. Tady jde už o opravdový vysokohorský výlet, kde jsme sami uprostřed mocné přírody. Tedy je tu s námi ještě stádo krav a brzy potkáváme i skupinu dalších turistů.

Výlet z Ovronnaz na Chamosentse

Po pozdním obědě pak míříme do Sionu, hlavního města kantonu Wallis. Chystáme se ještě na nákupu v Emmaus - místním vetešnictví, které je inspirativní jako systém. Lidé, kteří by jinak obtížně hledali zaměstnání, zaměstnává město. Dopoledne vyklízejí byty, půdy apod. a dovezené věci třídí a opravují, odpoledne pak otevřou obchod. Jedná se o celý dům, který je hojně navštěvován i místními a kde můžete nakoupit prakticky všechno, samozřejmě již použité. Jsou tady jednotlivá oddělení jako nábytek, kuchyň, hračky, knihy, obrazy, rustikální předměty atd. Ceny jsou příjemné a sjíždějí se sem i majitelé obchodů s antikvitami. Zboží se rychle obměňuje a dají se tady najít opravdu pěkné kousky. Jak říkají místní, jen málokdy odjedou s prázdnou. Zaměstnanci Emmaus z utržených peněz postavili i dům, ve kterém bydlí.

Walliské krávy

Tentokrát jsme ale nepochodili, přijeli jsme pozdě a bylo již zavřeno. Vydáváme se ale do města, zaparkujme v podzemní garáži pod hradem. (I tady se platí jen 1 CHF za hodinu a večer dokonce jen 0,20 CHF. To jen jako poznámka pro ty, kteří se dotazují, kde se ve Švýcarsku dá parkovat zdarma. Zaparkujte vždy tam, kde je parkoviště nebo místo k tomu označené, ceny za parkování jsou ve Švýcarsku přiměřené a nižší než v Praze. Zato ceny za pokuty jsou vysoké a diskuse s policií ve Švýcarsku se rozhodně nedoporučuje.) Vydáváme se k místním hradům, nejdříve na Tourbillon. Zvenku lze na hrad vystoupit i večer, areál hradu se ale zamyká. Výhledy jsou krásné jak na město, tak na protější hrad Valére. Sestupujeme a kontrolujeme informace k akci, která tady probíhá v posledních letech každé léto - světelná show na hudbu Vivaldiho - Čtyři roční období. (Od 9. července do 19. září 2010, každou středu, čtvrtek, pátek a sobotu. V červenci vždy od 22:15, v září vždy od 21:00.) Celá show trvá 40 minut a je úchvatná. Při vstupu dostanete vlastní skládací rybářskou židli i s opěrkou a pak už jen zatajíte dech a necháte se unášet hudbou i jedinečnými obrazy, které vykouzlí hra světel na zdech hradu Valére. Večerní starý Sion nás nadchl, měl atmosféru a pulsoval v něm život.
Domů se vracíme po půlnoci, nadšení a plní dojmů.

Čtvrtek - Derborence, Montreux

Dnes je krásné počasí a my se vydáváme do Derborence. Už víme, že všechno se stihnout nedá a že sousední údolí Sanetsch si necháme na nějakou příští návštěvu. Sama cesta do Derborence je zážitkem pro řidiče i další cestovatele. Silnička je zadlabaná do skály a projíždíte tunýlky, které jsou plné zatáček a výhledů do údolí. Na začátku trasy najdete značku poštovské trubky (žlutá trubka v modrém obdélníkovém poli) která znamená, že máte do nepřehledných zatáček troubit. Konec trasy, kde se má troubit, je pak znovu označen. Tuhle dopravní značku v Čechách opravdu nepotkáte. Jinak pokud byste se do Derborence chtěli vydat, ale nejste autem, můžete využít i služeb poštovního autobusu. Na konci cesty Vás čeká zelenkavé jezero v sevření hor, které můžete pohodlnou cca 40 minutovou procházkou obejít. Zajímavý je způsob, kterým toto jezero vzniklo - mocný sesuv z 23. června 1749 přehradil říčku Derboru a vytvořil přírodní jezero Derborence. Na druhé straně (vpravo jsou pak ještě dvě jezera vybudovaná člověkem. Od těch vede cesta dál až na planinu, kde je další osada. Je zde východisko mnoha turistických tras a dá se odtud dojít i do Ovronnaz. Nechybí ani půvabná pikniková místa.
My jsme se po obědě vydali zpět do údolí. Cestou míjíme ještě krásné jezírko s malým vodotryskem. Tady nacházíme jeden tip pro romantiky - cestou je chalupa „Les Rochers" označená jako B&B. Místo pro ubytování je to nádherné. www.bnb.ch

Zastavujeme se v Sionu v Emmaus a obohacujeme naše domácnosti o pár kousků, které tady už někdo vyřadil, a pak míříme do Montreux.
Cestou ještě vystoupíme u známého hradu Chillon na břehu Ženevského jezera. Je romantický, fotogenický a procházet ho můžete i sami bez průvodce, případně s audio průvodcem v mnoha různých jazycích.

Hrad Chillon

V Montreux se vydáváme po pobřežní promenádě, kde to v této době opravdu žije a je tu i spousta koupajících se. Místní květinová výzdoba uchvátí každého. Mění se v průběhu ročních období a horám za blankytným jezerem to s ní vždycky sluší.
Dojdeme krátkou procházkou alespoň k tržnici a soše Fredy Mercuryho, oblíbené fotografy všech zemí.
Cestou zastavujeme u stánku se zmrzlinou Mövenpick, kterou považuji za nejlepší ve Švýcarsku.

Montreux

A už se vracíme zpět do Ovronnaz, kde si v restauraci Vieux Valais dáváme tradiční švýcarskou večeři, tedy Wallisser Teller jako předkrm - sestává ze sušeného masa, špeku, sýra, okurčiček, cibulek a k tomu ještě teplý walliský chléb. Jako hlavní jídlo si dáváme rösti s rajčaty, sýrem a špekem. Rösti - strouhané brambory opečené na másle na pánvi - je někdy servírováno jako příloha, někdy jako hlavní jídlo s různými doplňky - vejce, slanina, houby, sýr, rajčata. K jídlu pijeme místní víno Johannisberg a na závěr jako digestiv meruňkovici a kávu. Porce jsou tady opravdu veliké, takže je nezdoláme. Další možností v této restauraci je posezení na venkovní terase, což je příjemné v létě i v zimě.

Pátek - Tour de Tsantonnaire

Náš poslední den v Ovronnaz. Dnes se vydáváme lanovkou na Jorasse a odtud na okruh „Tour de Tsantonnaire". Z horní stanice lanovky vede mnoho okruhů, stačí si tedy jen vybrat. Cestou potkáváme sviště a obědváme ve výšce 2 500 m s nádherným výhledem na okolní hory. Krajina tady nese výrazné stopy člověka - četné sloupy lanovek apod. To ubírá výletu trochu romantiky. Po návratu z túry si dopřáváme odpolední zastavení v restauraci Vieux Valais. Nechce se nám ještě domů, a tak se vydáváme po směrovce Chiboz, Fully z Ovronnaz autem. Záhy váháme, zda je to opravdu cesta pro auta, protože v mnoha úsecích není asfaltová. A pak, po poměrně dlouhé cestě lesem, vyjíždíme na pastviny a poté do osady Chiboz, která láká vyhlášenou restaurací, kam je třeba se objednat dlouho předem. Známá je především úpravou zvěřiny. V osadě budou nadšeni ale i obdivovatelé moderní architektury. Je tady kaple, vybudovaná ze dřeva v prudkém svahu s úchvatným výhledem do údolí Rhôny. Vnitřek zdobí několik vitráží a především sám výhled do údolí. Samostatně vedle stojí ještě zvonička. Dolů do údolí do Fully se vracíme velmi úzkou a prudkou silničkou přes osady Buitonnaz a Euloz, která má už ale celá asfaltový povrch.
Cestou zpátky ještě zastavujeme u jezírka se pstruhy. Jeho sláva ale již pominula, alespoň v době naší návštěvy bylo vše dost omšelé a u kiosku postávali pouze čtyři místní.
Mohou zde parkovat obytná auta a karavany, alespoň tak se to píše na ceduli.

Sobota - Ticino, Centovali, Bellinzona

Dnes ráno se vydáváme na cestu do Ticina. Přes Simplon do Maggie a pak do Bellinzony. Původně plánovanou návštěvu Locarna jsme pak také ještě v průběhu dne ubrali. Počasí bylo nádherné a výhledy cestou do Simplonu úchvatné. V průsmyku jsme si pak dali tradiční švýcarský piknik, udělali několik fotografií a vyrazili směrem na Domodossolu a odtud do údolí Centovali. Cestou jsme ještě v Re navštívili kostel, který v nás zanechal velký dojem už při naší poslední návštěvě. Jeho prostor a hru světel uvnitř umocňují velké pruhy látky, které splývají z hlavní kopule až na zem. V kostele samotném je spousta poděkování ve formě obrázků různě uzdraveným a zachráněným. Dětem (a nejen jim) se určitě bude líbit i místní betlém, ve kterém se střídá den a noc. A pak už vzhůru do Maggie za naší kamarádkou Enid. Někteří se vydali k místnímu vodopádu a zbytek výpravy rovnou k řece Maggia. Byla tu spousta lidí a také příjemně až překvapivě teplá voda. Nechali jsme se plavit po proudu a pak se vyhřívali na obrovských balvanech.
Za pár hodin jsme se dnes přesunuli od sněhu až k palmám. Projeli jsme Locarnem na Bellinzonu mimo dálnici. Pokud člověk nespěchá, mohu doporučit jako skvělou vyhlídkovou trasu. Mládežnická ubytovna v Bellinzoně nás nadchla, značená byla již od vjezdu do města a pak jsme přijeli před palác, který by stejně dobře mohl být čtyřhvězdičkovým hotelem. Bezprostředně vedle začínají hradby jednoho ze tří bellinzonských hradů Montebello a kolem se prostírá nádherná zahrady s palmami, lavičkami, stolky, vodotryskem a zahradní besídkou. Uvnitř areálu je možné i parkovat a brána se na noc zamyká.
www.youthhostel.ch

Rychle jsme se ubytovali, něco malého sezobli a vydali se do města na hrad Castelgrande. Výtah sem vyjíždí z velkého prostranství před obchodem Migros. Tohle náměstí slouží hlavně mladým pro nejrůznější kousky na bruslích a prknech. Nahoře nás čekal dechberoucí výhled na další dva hrady a kostel, vše krásně osvětlené. Hrad jsme obešli a vrátili se zpět do města, kde jsme začali hledat, kde se najíst. Bylo ale už čtvrt na deset, tak jsme podlehli panice a zakoupili pizzu v blízkém stánku. Druhá část výpravy ale vytrvala a našla restauraci, kde byla kuchyně ještě otevřená. My jsme se pak usadili v krásné restauraci s dobrou kuchyní, vynikající kávou a příjemnou obsluhou v boční uličce starého města. Příjemné tady byly i ceny.
Kontakt: Trattoria Cantinin dal Gatt, Vicolo al Sasso 4, 6500 Bellinzona, T. 0041/918252771, www.cantinidalgatt.ch
Po večeři jsme se vydali do našeho čtyřlůžkového pokoje spát. Trochu nás v noci překvapil vlak, který projížděl přímo pod okny a vydával poměrně výrazné zvuky. Také zvony v četných místních kostelech a hradech se nenechaly zahanbit. Ale vyspali se všichni a snídaně byla příjemná a bohatá.

Pak už nás čekalo jen rozloučení a jeli jsme směrem k domovu. Cestu jsme si ještě zpříjemnili dvěmi zastávkami - nejdřív ve Vaduzu a pak ještě na koupání v městečku Staad u Bodamského jezera. Já jsem se vydala na prohlídku zbývajících hradů, tedy Montebello a Sasso Corbaro. Cesta vede po schodech hned vedle ubytovny nahoru k hradu Montebello a odtud vpravo pak stezka pro pěší k hornímu hradu Sasso Corbaro. Procházka i s podrobnou prohlídkou obou hradů mi zabrala cca 2 hodiny. V dolním hradu je ještě muzeum architektury, v horním pak restaurace a také muzeum. Na hradech jsem potkala několik turistů, všichni byli z naší ubytovny.

Po návratu z procházky jsem zasedla v zahradě a dokončila tento deník z naší cesty od ledovců k palmám.

Autor článku: Jindra Marxová
Foto: archiv autorky