Brienz - celé Švýcarsko v jedné vsi

Vypadá to jako skanzen, ale není to skanzen. Ačkoli do kopce tady rychlostí pěšího turisty dýchavičně supí staletý parní vláček, údolím podél jezera fičí každou půlhodinu moderní úzkokolejka s klimatizovanými vagony. Přestože uzounké uličky ve vsi jsou hustě obestavěné až pětisetletými dřevěnými domečky, mezi nimi se prohání pošťák na elektrickém motocyklu. A ten skanzen? Vlastně zde také jeden mají, ovšem areál zvaný Ballenberg se rozkládá pár minut jízdy za vsí.

V Brienzu doopravdy žijí lidé. Podle posledního švýcarského sčítání jsou jich bez tří hlav tři tisíce – převážně zemědělci, hoteliéři a… řezbáři.

Pozor na prsty!

„Dřív žily tady v Brienzu stovky řezbářů, dnes jich tu najdete pár desítek, z toho část tvoří učni naší vyhlášené řezbářské a houslařské školy,“ říká Flavius Jobin, majitel místního dřevařského ateliéru a muzea.

V jeho domě se může stát řezbářem – aspoň na chvíli – skoro každý. Stačí splnit pár podmínek: být součástí nějaké skupiny, předem se objednat a zaplatit 52 CHF „kurzovného“. Po hodině práce si odnesete „vlastnoručně“ vyřezanou a vymalovanou švýcarskou kravičku ze dřeva. Uvozovky jsou zcela na místě, jelikož už při příchodu na vás na stole čeká – no ano, kravička. Nahrubo vyřezaná laserem, ten tvar je zcela zřetelný, jen zůstala jaksi neotesaná. A tak vedle ní leží na stole nůž.

Vlastně spíš skalpel. „Pozor na prsty!“ varuje pan Jobin, zatímco si ostřím tak trochu výhružně holí hřbet ruky. A abyste snad náhodou nástroj nepodcenili, ještě dodá: „V každém desetičlenném kurzu teče krev. Proto máte na stole náplast.“

Úkol zní jasně: „Začistěte hrany, nepořežte se přitom a nezničte ani krávu. Musíte řezat opatrně, spíš jakoby odlupovat tenounké plátky lipového dřeva, aby se vám nikde neodštíplo. Pamatujte, že co ze dřeva jednou odstraníte, už tam nejde dát zpátky. Tohle není plastelína!“ Ovšem i ta je v ateliéru pana Jobina vidět. Pracují s ní profesionálové, když chystají pro zákazníky ilustrační modely, jak by měl vypadat hotový výrobek. „Zkoušeli jsme všelijaké 3D počítačové programy, ale nic lepšího než plastelínu jsme – z pohledu nákladů ani věrnosti modelu – dosud nenalezli.“

Pan Jobin bedlivě sleduje naše ruce a občas přiskočí na pomoc. Když místy vezme skalpel do ruky sám, vidíte, že by byl hotový s celým zvířetem od začátku do konce sotva za hodinu. Nám trvá hodinu jen zaoblování ostrých hran a vybarvení skvrn na těle. Přesto si na konci hodinové seance naše skupina vyslouží svérázné ocenění: „Gratuluji, koukám, že dnes tady netekla žádná krev. Na to si společně připijeme,“ otvírá pan Jobin víno a dodává: „To je ovšem zlá zpráva pro příští skupinu, v té se jistě říznou dva lidé. Statistika je neúprosná, tyhle věci jako čísla ve Švýcarsku fungují naprosto spolehlivě.“

Hotel Lindenhof
Pozoruhodný tip na bydlení vysoko nad jezerem přímo v Brienzu. Výhod tu hosté naleznou mnohem víc než jen omamnou vyhlídku: půjčují tu zdarma kola, lze tu využívat bazén, součástí hotelu je rozsáhlý areál špičkově opečovávané zeleně včetně bylinkové zahrádky Ricola (jejíž produkty, světoznámé švýcarské bonbony i čerstvé bylinky, jsou pro hosty k mání), navíc tu pečou výborné domácí olivové bagetky jako někde v Maroku. A ještě nezanedbatelný bonus pro české hosty: část personálu hovoří slovensky.
Více na www.hotel-lindenhof.ch

Nekouřit, prosím!

Spolehlivě funguje ve Švýcarsku také dodržování zákonů, pravidel a nařízení. A tak v Brienzu sotva potkáte kuřáka se zapálenou cigaretou. Na zdejších dřevěných domech visí cedule zakazující kouření venku. V oblasti totiž často vane takzvaný föhn, suchý a příjemně teplý, leč zároveň zákeřný vítr.

Do Brienzu přináší příjemné klima, ale zároveň hrozbu. Ve východní části vsi lehly popelem během staletí spousty domů, ty nejstarší domy se zachovaly prakticky jen v závětří, na západní straně. „To málo, co přečkalo všechna staletí, je dnes pochopitelně přísně památkově chráněno,“ říká místní patriotka Sandra Kaiser. „Pokud se ochrana vztahuje jen na vnější fasádu, místy byste se divili, jak moderní bydlení se dá uvnitř vybudovat. Ale u nejstarších domů je chráněné vše, to pak bývá pro majitele těžké, když nemohou měnit třeba jen 160 centimetrů vysoké stropy.“

Přístaviště v Brienzu je propojené s vlakovým a autobusovým nádražím

Dalším omezením jsou malá okna. „A tak, pokud se nepodaří prosadit při rekonstrukci střešní okna, bývá uvnitř docela temno,“ říká paní Kaiser.

Bez ohledu na některé stísněné interiéry je tady nádherně. Věděli to Goethe, Twain, Byron, Montgomery či Nixon. Ti všichni tady byli a ti všichni Brienz vychvalovali. Goethe především. V hotelu Weisses Kreuz u nádraží dodnes vzpomínají na jeho pobyt v roce 1779. „Udělal tehdy ohromnou reklamu celému kraji. Brzy začali jezdit turisté, s nimi se tu objevily peníze, a tak jsme tady brzy mohli postavit školu. Dětskou práci nahradilo vzdělání,“ vykládá Sandra Kaiser.

Skanzen Ballenberg představuje švýcarský život před 100 lety. V areálu uvidíte víc jak stovku dobových staveb ze všech koutů země, mezi nimiž pobíhá 250 hospodářských zvířat. Děti tu najdou i „historické“ dětské hřiště, vaří se zde čokoláda, udí klobásy, peče chléb a v areálu je i několik restaurací. Ke skanzenu dojedete za pár minut autobusem či autem z Brienzu, otevřeno mají od dubna do října, denně mezi 10. a 17. hodinou, vstupné stojí 22 CHF, ovšem cestujete-li veřejnou dopravou s turistickou jízdenkou Swiss Travel Pass, je vstup zdarma.
Více na www.ballenberg.ch

Památný parní vlak

Kvůli turistům vznikla také zdejší nejpopulárnější atrakce – parní ozubnicová železnice od hladiny smaragdově zeleného jezera 564 metrů nad mořem až na Brienzer Rothorn (2 244  metrů nad mořem). „Brienz býval docela dlouho přestupním bodem z železnice na parníky, plující po místním jezeře. Jenže když byla železnice prodloužena, turisté v závěru 19. století doslova přes noc zmizeli. A tak se místní rozhodli nalákat je zpátky – na vyhlídkovou parní zubačku. Zabralo to,“ líčí paní Kaiser.

Jakkoli dnes může tahle sezonní atrakce v jinak stoprocentně elektrifikované síti švýcarských železnic na leckoho působit archaicky, Brienzer Rothorn Bahn je od pozdního jara do časného podzimu zdejším životabudičem. A vlastně i docela pokrokovou záležitostí. Obstarožní je totiž opravdu jen na první pohled.

Parní vláček supí z Brienzu na Brienzer Rothorn (2 244 m n. m.) téměř hodinu

„Máme tady dodnes v provozu i lokomotivu z roku 1891 na uhlí, ale zároveň jezdíme z Brienzu na kopec se čtyřmi parními mašinkami z roku 1991, které pohání lehký topný olej,“ vykládá šéf dráhy Simon Koller, vysoký elegán v zářivě červených lakýrkách a sněhobílém obleku. „Jak vidíte, je to docela čistý provoz. Důkazem je moje oblečení,“ směje se boss.

Zásadní výhodou parních strojů spalujících topný olej není jen čistota a nižší personální náklady, neboť odpadá funkce topiče, ale též operativnost. „Roztopit klasický parní stroj je práce na tři hodiny. Olejovka může vyjet do dvaceti minut,“ říká přednosta parního depa, jenž ze všeho nejvíc připomíná uhlazeného byznysmena.

I v jeho osobě se vlastně snoubí celé Švýcarsko v jedné vsi.

Topičský kurz je unikátní nabídka rothornské ozubnicové železnice. Na švýcarských kolejích je skutečně možné takřka cokoli. Prodají vám tu jízdenku do kabiny strojvůdce, lze tady cestovat pojízdnou kavárnou Starbucks a ve většině dvoupatrových vlaků mohou děti dovádět na skluzavce v dětském koutku. Ovšem jedna lahůdka je naprosto ojedinělá: topičský kurz na parní lokomotivu. Jak správně zatápět pod kotlem vás naučí na vysokohorské parní zubačce z Brienzu na Brienzer Rothorn. Vlaky šplhají nahoru pod úhlem až 25 %, a tak je topičský fortel zásadní podmínkou spolehlivého provozu. Tenhle kurz není zrovna laciná záležitost, i ta nejlevnější varianta stojí 450 CHF. Ve srovnání s tím je základní zpáteční jízdenka za 84 CHF vlastně laciná. Navíc na první pravidelný vlak s odjezdem v 8.36 dostanete zpáteční lístek už za 52 CHF. Nahoru se můžete dostat dokonce zdarma – máte-li v sezoně narozeniny, nemusíte v jubilejní den platit za jízdenku vůbec nic. Hodit se může i jednosměrná zlevněná jízdenka za 26 CHF, neboť shora lze vyrazit na pestré vyhlídkové pochody do údolí. Držitelům turistické jízdenky Swiss Travel Pass tady přiznávají poloviční slevu.
Více na www.brb.ch

Vodopád Giessbach

To je 14 kaskád, po nichž se řítí ledová voda z hor naproti Brienzu dolů do jezera. Vodopád křižuje několik lávek v několika úrovních, jedna z nich vede dokonce i za hřmící vodní stěnou. Vyhledávaným šlágrem pro pobyt u vodopádu je místní luxusní Grandhotel, nesmírně populární především mezi zámožnými arabskými klienty, které na chodníčcích podél divoké vody doprovázejí v uctivém odstupu zahalené manželky a houfy dětí. Od jezera vede k hotelu stařičká pozemní lanovka, podél jezera lze zhruba za 90 minut dojít pohodovou vyhlídkovou stezkou s piknikovým ohništěm na půl cesty do malebné vísky Iseltwald.
Více na www.giessbach.ch