S respektem k přírodě a tradicím

Autor: Milena Blažková, autorka projektu Poznej světové dědictví UNESCO

Při cestě do Švýcarského národního parku jsem se loni v létě zastavila v Davosu. Ani ne tak kvůli vyhlášenému mondénnímu centru, jako spíše ze zvědavosti, jak vypadá příroda v okolí turisticky velmi exponované oblasti. Ubytovala jsem se v romantické vesničce Klosters, deset kilometrů od Davosu, s necelými 4 000 obyvateli; v zimě sem jezdí dokonce i princ Charles a oba princové, William i Harry, se zde naučili lyžovat. Žlutým poštovním autobusem jsem se pohodlně dostala do ledovcového údolí Sertig, z něhož vycházejí značené stezky do okolních hor. Ticho, klid, stylová dřevěná stavení, louky a pastviny, z nichž se ozývaly jen zvonce pasoucího se dobytka. Příjemná hospůdka na konci údolí s vynikající bylinkovou polévkou a rösti se slaninou a vejci i ukáznění turisté mizící v horách mě nadchnuli.

Ani další výlet lanovkou na Weissfluhjoch do nadmořské výšky 2 817 metrů mě nezklamal. Dechberoucí výhledy, upravené stezky pro vysokohorskou turistiku i pro horská kola, rozbíhající se na všechny strany, v zimě plno sjezdovek. „Zásahy do přírody jsou vedeny snahou zachovat původní krajinu co nejméně narušenou pro další generace,“ doplňuje moje nadšení průvodkyně Aurelia Schmid z Davoské turistické centrály.

Na vysokohorských rašeliništích Entlebuchu se daří vzácných druhům fauny a flory, jako např. orchidejím

Biosférické rezervace UNESCO

Jednou z forem, jak zachovat původní přírodní celky, jsou biosférické rezervace, velkoplošná chráněná území vyhlašovaná organizací UNESCO v rámci mezinárodního programu Člověk a biosféra (Man and Biosphere, MAB). Představují reprezentativní ukázku kulturní a přírodní krajiny, ve které důležitou roli sehrává člověk se svými aktivitami. Jejich cílem je chránit na daném území biologickou a kulturní rozmanitost včetně přírodního dědictví a být příkladem trvale udržitelného hospodaření v krajině. Zároveň vědcům umožňují intenzivní ekologický výzkum, monitoring krajiny a podporují vzdělávání i ekologickou výchovu mládeže i obyvatel.

První biosférickou rezervaci ve světě zapsalo UNESCO v roce 1974, od té doby jich přibylo více než šest stovek v téměř 120 zemích. Ve Švýcarsku vznikla první na ochranu mokřadů v Entlebuchu mezi Bernem a Lucernem roku 2001. Zároveň drží světové prvenství ustavení rezervace demokratickým způsobem na základě referenda.

Okolí Locarna nabízí krásné túry a výhledy

Vzácné mokřady Entlebuchu

Biosférická rezervace Entlebuch zaujímá rozlohu 39 659 ha v údolí řeky Malá Emme (Kleine Emme), přičemž přísně chráněná centrální část předalpských mokřadů se vzácnou faunou a florou má rozlohu 3 301 ha. Od Sandra Widmera, zaměstnance rezervace, se dozvídám, jak v praxi probíhá spolupráce všech sedmi vesnic se 17 000 obyvateli zapojených do projektu, jak za podpory státu a kantonální vlády funguje rezervace a její výzkumná pracoviště botaniků, zoologů, geologů a speleologů, jak se vhodně doplňuje ochrana přírody s tradicemi a turistickým ruchem.

Místní si na tradice potrpí, stále je dodržují, rádi se oblékají do krojů, sdružují do spolků, například jen sborů na jódlování tu mají přes dvacítku. Lidé z měst této oblasti přezdívají švýcarský Divoký Západ a s oblibou jej navštěvují (80 procent turistů tvoří právě Švýcaři). Entlebuch si oblíbily především rodiny s dětmi, vyhledávají například areál Mooraculum s naučnými chodníky pro zvědavé a zvídavé, děti mají k dispozici poníky, nechybí dětská hřiště, v provozu je gondola. Díky turistickému ruchu přibývá v oblasti pracovních příležitostí, kterých je jinak poskrovnu.

Pan Widmer mě bere lanovkou na nedaleký Rothorn, odkud se nám naskýtá překrásný výhled do kraje, jemuž vévodí trojice majestátních hor Jungfrau, Eiger a Mönch, hluboko pod námi se leskne Brienzské jezero, samotný Lucern s horou Pilatus jen tušíme v mracích. Pěší túra dolů je další ukázkou neporušené přírody biosférické rezervace, která je od roku 2008 ve Švýcarsku vedena také jako Regionální krajinářská rezervace národního významu.

Východ slunce nad biosférickou rezervací Entlebuch

Vítejte v Müstairu

Druhá švýcarská biosférická rezervace (Biosfera Val Müstair) se nachází na východě kantonu Graubünden, v odlehlém, málo osídleném údolí Müstair poblíž italských a rakouských hranic. Na rozloze kolem 200 km2, v přímé návaznosti na Švýcarský národní park, žije asi 1 600 obyvatel, hlavně farmářů. Jako správní hospodáři přírodu chrání a svůj postoj vyjadřují vztahem k rezervaci, jejíž přísná kriteria respektují. Pro svoji potřebu, pro své hosty i na export vyrábějí bioprodukty: domácí chléb, sýry, jogurty, léčivé čaje z místních bylin, které sbírají na horských loukách kolem Stelvia. Statky, hospodářské usedlosti i typické malované graubündenské domy utopené v létě v záplavě květin se mění často na penziony s pokoji provoněnými dřevem, ve vlastních restauracích servírují tradiční domácí jídla. Místní jsou vyhlášení pohostinností, už samotný pozdrav „Allegra“ v rétorománštině, místním jazyce, vyjadřuje radost ze setkání. Hostům dovolují, aby se podíleli na chodu farem, pokud chtějí, což vítají zvláště městské rodiny s dětmi. V půvabné vesničce Sta. Maria zrekonstruovali malou tkalcovskou manufakturu a již řadu let zásobují domácnosti praktickými textiliemi. Uvedli do provozu také několik opravených vodních mlýnů, i ty si mohou návštěvníci prohlédnout, stejně jako zmíněnou manufakturu.

Milovníci přírody si užijí dosyta krásu krajiny díky značeným stezkám, v provozu je 300 km tras pro pěší turistiku a 450 km pro cyklisty. Největším lákadlem údolí zůstává benediktinský klášter St. Johann z karolínské doby s vzácnými freskami, od roku 1983 součást světového dědictví UNESCO.

Locarnský národní park by mohl vzniknout v odlehlých údolích Centovalli a Onsernone

Svět sám pro sebe

Švýcarský národní park na rozloze 170 km2, k němuž biosférická rezervace Müstair přiléhá, je nejpřísněji chráněnou krajinou v celé zemi. Svět skalnatých vápencových hor v nadmořské výšce mezi 1 400–3 173 metrů, alpské louky a lesy s množstvím druhů vzácného ptactva a zvěře, jíž vévodí kozorožec, je ponechán sám sobě. Je nejstarší v Alpách, nedávno oslavil sté výročí, byl založen 1. srpna 1914 a Švýcaři jej řadí do prestižní kategorie Champions League. V moderním centru v Zernez lze před vstupem do parku získat potřebné informace, brožury, mapy v měřítku 1:50 000, zhlédnout naučné filmy, prohlédnout si výstavu o parku nebo objednat profesionální průvodce.

Doba mezi červnem a zářím je k návštěvě nejlepší, v zimě je park uzavřen; k dispozici je jednadvacet upravených stezek o celkové délce 80 km, nástupní místa dobře zpřístupňuje poštovní autobus. V parku platí striktní zákaz opuštění značených stezek, odhazování odpadků, je zakázáno provozování jakýchkoliv sportů včetně koupání v jezerech, nesmí se trhat květiny, zabíjet zvířata, kácet stromy. Příroda je ponechána svému přirozenému vývoji, sama se vyrovnává s lavinami, popadanými stromy, člověk do ničeho nezasahuje. Jen díky rozumnému přístupu zůstává panenská příroda se vzácnou faunou a florou zachována i přesto, že park ročně navštíví asi 150 000 lidí.

TIP na jedinečný výlet do údolí Müstair

Unikátní úzkokolejná trať Rhétské dráhy zahájila provoz v roce 1889 v Graubündenu na krátkém úseku mezi Landquartem a Klosters, dnes měří 384 km a část tratě vyhlídkového Bernina Expressu patří ke světovému dědictví UNESCO. Od ledovců poblíž vrcholové stanice Ospizio Bernina (2 253 m) se během pouhé hodiny ocitnete mezi palmami v Itálii. Uvidíte tři nejatraktivnější místa, které trať přivedly mezi světovou elitu – kruhový viadukt Brusio, viadukt Landwasser a točité tunely mezi Bergünem a Predou. Doporučuji jízdu Rhétskou dráhou z Landquartu přes tunel Vereina nebo z Churu přes Samedan a dál přes Val Poschiavo do italského Tirana. Z Tirana se vraťte zpět do švýcarského údolí Müstair pravidelnou linkou švýcarského poštovního autobusu Stelvio Line. Jezdí teprve od roku 2014 a pouze v letních měsících přes průsmyk Stelvio (Stilfserjoch / Passo dello Stelvio) a Umbrail.
Silnice plná serpentin do nadmořské výšky 2 758 m, druhá nejvýše položená asfaltová v Evropě, představuje další velkolepé technické dílo v Alpách. Její zdolávání bývá pravidelně zařazeno do cyklistického programu Giro d’Italia.
Stelvio line vám přichystá nezapomenutelné zážitky, velkolepé výhledy, ale i připomenutí první světové války. (Jízdní řády a podrobnosti na: www.rhb.ch a www.postauto.ch)

Chvíle odpočinku nad městečky Davos a Klosters

Co chystají v Ticinu

V zemi existuje řada iniciativ, které usilují o vytvoření nových chráněných území, biosférických rezervací nebo dalšího národního parku. O jedné takové nás na novinářské cestě informovala Samantha Burgoinová, ředitelka projektu Locarnského národního parku.

Iniciativa se snaží o ustavení parku v odlehlých údolích Centovalli a Onsernone s rozlohou asi 221 km2, v kraji plném extrémů, kde jsou vesničky doslova ukryty mezi strmými skalami, poblíž hlubokých kaňonů, dravých říček v lůně nepřístupných lesů. Ještě ve středověku byl dost hustě osídlen, muži však museli stále častěji hledat obživu pro rodiny v cizině a kraj se do počátku 20. století téměř vylidnil. Ve třinácti obcích, kterých se budoucí park týká, dnes trvale žije jen 19 000 lidí. Pár desítek unikátních historických usedlostí je součástí švýcarského dědictví (Swiss Heritage Sites). Iniciativa, u jejíhož zrodu v roce 2000 stála švýcarská ochranářská organizace PRO NATURA a která jí věnovala do začátku milion švýcarských franků, dbá, aby park získal podporu místních a vznikl demokratickou cestou, to znamená, aby obyvatelé souhlasili v referendu s přísnými podmínkami jeho existence. Všichni zainteresovaní si uvědomují, že park v této části Ticina zároveň podpoří turistický ruch, místní získají větší šanci najít zaměstnání a nebudou muset dojíždět do vzdáleného Locarna jako nyní. Iniciativa proto také podporuje dodržování tradic, například výrobu oblíbených slaměných klobouků ze stébel ječmene nebo výrobu různých domácích potravinových produktů – od marmelád až po masné výrobky či nápoje. Velké úspěchy zaznamenává již řadu let výroba kukuřičné mouky (farina bona), z níž místní hospodyně dokáží připravit vše, včetně zmrzliny nebo piva, v provozu je několik opravených mlýnů.

Malebnost kraje je bezkonkurenční – ve vesničce Linescio s políčky na kamenných terasách máte pocit, že jste se ocitli na Machu Picchu, v obci Bosco Gurin (1 503 m n. m.) se 70 obyvateli vás zaskočí, že někteří z nich ještě hovoří německým dialektem „Gurijnärtitsch“. Stáří zachovaných původních kamenných domů s břidlicovými střechami vás přenese zpět až do 14. století. Vytvoření nového parku představuje běh na dlouhou trať, v současné době už je Locarnský národní park kandidátem oficiálně schváleným parlamentem a úspěšné dokončení legislativního procesu se očekává v roce 2017.

Ve Švýcarsku je pouze jeden národní park, ten leží v kantonu Graubünden