Stoletá Arosabahn

Nenechte se oklamat prvním dojmem. Vláček do Arosy, který startuje každou hodinu pravidelně osm minut po celé z malého nástupiště před nádražím v Churu, připomíná ze všeho nejvíc – no jistě – tramvaj. První stovky metrů trati vedou ulicemi města, koleje metrového rozchodu jsou zalité v asfaltu, a dokonce i dopravní značky, jež řidiče i cyklisty i chodce ve městě upozorňují na projíždějící vlaky, zobrazují ve výstražném červeném trojúhelníku na bílém pozadí malou černou tramvaj.

Jako linka městské dopravy na první pohled působí vlastně i samotná souprava: třídílná „housenková“ sestava červeného vláčku Allegra se nejprve prosmýkne skrz ostrou levotočivou zákrutu podél ikonického autobusového terminálu poštovních autobusů v Churu, vtipně posazeného nad kolejištěm městského nádraží a odvážně zastřešeného velkolepým obloukem, načež se šine Engadinskou ulicí po okraji historického centra pětitisíciletého města k nábřeží dravé řeky Plessur. Okolo zbytků městského opevnění, reprezentovaného Maltézskou věží a branou Obertor se koleje podruhé zakroutí ostře vlevo a přestože ještě neuběhl ani kilometr, je tu první zastávka: Chur-Stadt. Opravdu jako tramvaj.
Ale městská idylka záhy končí. Nelze jinak, vždyť aby se vlak vydrápal do Arosy, musí na necelých 26 kilometrech délky překonat víc než kilometr výškového rozdílu. Konkrétně během hodiny vyšplhá z 584 až do 1 739 metrů! V nejstrmějších úsecích dosahuje sklon trasy až 6 %, přičemž ozubnici byste tu hledali marně, stejně jako na celé takřka čtyřsetkilometrové síti horských úzkokolejek Rhétské dráhy, jejíž vrchol mimochodem leží ještě o dost výš: ve 2 253 metrech Berninského průsmyku.

Horská tramvaj v ulicích Churu

Horečka stavitelů

Zatímco obě koncové stanice i městská zastávka v Churu jsou dnes už moderní, hrstka nádraží po cestě nabízí exkurzi do staleté historie téhle dráhy. Jejím projektem zkraje 20. století finišovala v Graubündenu takzvaná Bergbahnfieber neboli horečka stavitelů horských železnic a půvabná dřevená nádražíčka s ozdobně vymalovanými nápisy Lüen-Castiel, St. Peter-Molinis, Peist, Langwies i Litzirüti jsou němými svědky oněch časů.
Zároveň představují překvapivý kontrast k milníku trasy, viaduktu Langwieser na 18. kilometru. Pro laika je těžké uvěřit, že dřevěné domečky lemující koleje vyrostly ve stejné době jako obří oblouk 62 metrů nad údolím Plessuru, který byl před 100 lety nejdelším železničním viaduktem světa a zároveň patřil k prvním železobetonovým konstrukcím svého druhu. Jeho míry jsou ohromující: 284 metrů na délku, přičemž jediný hlavní oblouk má sám o sobě rozpětí 100 metrů.
Výjimečná technická díla se těší výjimečnému obdivu, ve Švýcarsku to obzvlášť platí pro železniční stavby. Ani viadukt Langwieser nezůstává pozadu, turisté jej chodí houfně obdivovat po tematických stezkách. Nejsnazší je seběhnout za pár minut ze stanice Langwies dolů k řece, kde najdete na velkolepé vyhlídce přímo pod betonovými oblouky rozlehlý piknikový plac i s ohništěm a nachystaným dřívím. Dá se sem dojít samozřejmě i shora z Litzirüti, potažmo z Arosy, ovšem poněkud zmatené značení pěších tras v téhle lokalitě poutníka snadno svede na silnici.

Unikátní autobusové nádraží nad kolejemi v Churu

To už je lepší dojet vlakem až nahoru do Arosy a vyrazit na zdejší lesní vyhlídku vysoko nad viaduktem. Ovšem i tady by mohli značení vylepšit a i tady se patrně nevyhnete chůzi po silnici. Aspoň že v Arose všude blikají radary a řidiči převážně dodržují, co je na nich napsané: „My v Arose dobrovolně jezdíme 30 km/h. Děkujeme vám.“ Takže obejdete-li místní Horní jezero, které bezmála 1 800 metrů nad mořem oplývá od jara do podzimu lodičkami a šlapadly k pronájmu (ale vlastně žádný div, když Dolní jezero jen o pár metrů níž je jednou velkou plovárnou), přímo naproti nádraží přes vodu proběhnete lehce do kopečka lesoparkem s lanovým centrem a po silnici podél apartmánů se dostanete na lesní cestu, která vás asi za tři čtvrtě hodiny dovede po vrstevnici k Langwieseraussichtu. Z lavičky na kraji lesa se pod vámi otevře velehorské panorama a pod ním betonová velestavba v údolí.

Výhled z lesa nad Arosou na legendarni viadukt Langwieser i s vlakem