Opojná závrať ve Wallisu

Švýcarsko má různé jazykové, a tím pádem i kulturní rajóny. To ví každé malé dítě, které trochu dávalo ve škole pozor. Jsem chorobně frankofilní, což někomu může připadat obtěžující, ale já si to užívám s bezohlednou radostí. Miluju walliský přechod mezi německou a francouzskou jazykovou oblastí. Jedním místem, kudy tato hranice vede, je městečko Sierre, mezi Vispem a Sionem, na břehu řeky Rhôny. Na jedné straně vjedete do tunelu, to na německé, a na druhém konci se ocitáte ve francouzské realitě. Tak je to autem i vlakem. Tunel je tam vždycky.

Krajina dvou tváří

Údolí řeky Rhôny je v těchto místech poměrně sevřené. Jsme ještě na horním toku. Rozdíl mezi pravým a levým břehem je tak veliký, že mám pocit, jako bych byla ve dvou různých zemích. Na severních svazích je chlad a temno, zatímco jižní stranu pokrývají vinice. Tento intenzivní rozdíl začíná skoro přesně v Sierre a táhne se až do Martigny. Tam se řeka stáčí a plyne k Ženevskému jezeru. O tom, jak si jednou budu prohlížet vinice, se mi nezdálo ani v nejbujnějších snech. Šla bych do toho zase, těžko se to dá srovnat s jinými vinnými zážitky.

Mezi oblíbená walliská vína patří Fendant, Petit Arvine a červený Pinot Noir

Via ferrata à la franÇaise

V opojení vynikající kondicí místních obyvatel jsem chtěla vypadat jako oni a rozhodla se, že zdolám via ferratu vedenou na skále naproti městu Sion. Na výstup nás bylo několik a pod lanem jsme se shromáždili asi v deset hodin dopoledne. Našimi průvodci byli dva horolezci. Krásní muži – štíhlí, ošlehaní, pružní, prostě jako ze žurnálu. Když jsme si podávali ruce na uvítanou, ovanula mne vůně vína. Oni snad snídali Fendant? Ve vinném oparu následovala nezbytná instruktáž, jak se pohybovat na ferratě, a pánové se vydali nahoru. Samozřejmě, že jim to šlo podobně rychle, jako když já třeba stoupám Nerudovkou na Hrad. Zastavili se na prvním štandu a zapálili si cigárko. Než se lezec nade mnou dostal přes převis, kochala jsem se v té prodlevě pohledem na vinice na protějším kopci.

Krásné v detailu i panoramaticky

Když jsem byla ještě mladá, ale silná dívka, bývalo mi zatěžko zrýt rýčem jeden záhon na rajčata. Při pohledu na vinice vůbec nechápu, jak je něco takového možné. Zdi a zídky se šplhají po nesmírně prudkých svazích. Místy to vypadá, jako by vinice byly dočista svislé. Řady vinných keřů vypadají z dálky jako podle pravítka; ostatně stejné je to zblízka.
Takové vinice se dají obdělávat pouze ručně a člověk snadno pochopí, že svoje víno Švýcaři nikam nevyvážejí. Walliský Fendant je znamenitý. Má světle žlutou barvu, je téměř čirý a má nádhernou ovocnou vůni. Na to všechno jsem se těšila, když jsem se rozhlížela ve visu na ferratě. Ostatně, jmenuje se Belvédère.

Švýcaři své víno do zahraničí téměř nevyvážejí. Je skvělé, a tak si ho raději vypijí doma sami

Doušky vína

Víno jsem pila v renomované vinotéce v Sionu a také přímo na vinici. Obojí je zážitek, který bych si kdykoli zopakovala. Ve městě je velká vinotéka, kde je nejdůležitější osobou žena someliérka. Pod vedením elegantní dámy jsem si užívala řízenou degustaci. Já žádným someliérem už nebudu, ale moje pozice mi vyhovuje docela dobře – považuji se za zasvěceně poučenou amatérku a vášnivou milovnici vína. Ve francouzštině je konec konců pro milovníka a amatéra jen jeden výraz. Ochutnávání vína pro mne navždy zůstane v kategorii hobby. Tady začínáme Fendantem lehkým jako závoj, pokračujeme s Petit Arvine a dalšími a končíme rudým Pinot Noir. Pod vedením paní someliérky je to něco jako tango v náručí apartního partnera.

A to nejlepší bylo nakonec. Pěšinkou mezi vinicemi, podél zavlažovacího kanálku, jsme došli k malému domečku. Kdybych byla spisovatelka detektivek, jistě bych nějakou umístila zrovna sem. Labyrint vinic, vůně hlíny a vinných keřů, zurčení vody na mne působily narkoticky, ještě než jsme dorazili na místo.
Podával se raclette s Fendantem. Takový obraz s modrým pozadím nebe rámovaný vinnými listy, tak často zaměňovanými s fíkovníky, jsou pro mne synonymem ráje. Přemýšlela jsem, že požádám provozovatelku té mikrorestaurace, ať si mne tam nechá navždy, že budu nosit z koryta vodu na nádobí a při západu slunce zasněně a unyle zametat terasu.

Městečko Sierre, které leží na břehu řeky Rhôny, je na německo-francouzské jazykové hranici