úvod

„Tak tohle bude ta pravá dovolená,“ slibuji dětem, když do kufru balíme sportovní oblečení, trekové boty i plavky. „Žádné ležení u moře, bude dobrodružství…“ Vyrážíme na pětidenní tuláckou dovolenou po Švýcarsku. Každou noc strávíme v jiném hotýlku, každý den navštívíme jiné zajímavé místo. Jaké? Takové, aby to šestiletá dvojčata bavilo a také rodiče se nenudili.

​

Den 1: Rýnské vodopády

„Rýnské vodopády – to je základ pro poznání Švýcarska,“ vysvětluje tatínek, když zastavujeme v Schaffhausenu na severu země u jedné z největších atrakcí Švýcarska a scházíme po ochozech do spodní části 23metrových vodopádů na řece Rýn. Patří mezi největší v Evropě, na šířku mají 150 metrů a vodní hladinu pod nimi křižují barevné lodě. Stojíme na jedné z vyhlídkových teras na dosah vodopádu, který nás fackuje kapičkami přes obličej. Ta masa vody nahání strach, děti se ji snaží překřičet, ale já jim nerozumím ani slovo. A tak se tomu bláznivě smějeme, ještě když nasedáme do lodiček, které nás převezou na druhou stranu řeky.
Japonci, Švýcaři, Číňani – v teplém zářijovém slunci se v kavárně vyhřívá snad celý svět. „Two beers or not to beers – to je otázka,“
„Two beers or not to beers – to je otázka,“ zve na shakespearovskou parodii k posezení jedna z hospůdek. Takové výzvě nelze odolat, a tak se sluníme na její terase. A dětem odhalujeme další švýcarský zázrak. Rivellu, limonádu, která se vyrábí ze syrovátky. Zní to strašně, chutná báječně. Děti si ji zamilují, od té doby nepijí nic jiného a při odjezdu Rivelly kupujeme rovnou 12 litrů. Pro kamarády ze školky, jako přípitek na jejich oslavu narozenin…

Švýcarský fenomén: mládežnické ubytovny

Spíme v mládežnickým hostelech, tzv. Jugendherbergen, což je ve Švýcarsku pojem. Nejsou to klasické ubytovny, ale příjemné hotýlky, kam jezdí nejen turisté z celého světa, ale také Švýcaři. Třeba jako parta cyklistů, která s námi večeří. V Schaffhausenu jsou dva hostely: první je zámeček hned u Rýnských vodopádů, druhý o dva kilometry výš – budova s velkou zahradou, po které děti celý večer lítají. Jugendherbergen najdete na všech zajímavých švýcarských místech – v Zermattu s kulisou Matterhornu, Curychu, Davosu nebo v Grindelwaldu s výhledem na Jungfrau.


Švýcarské mládežnické ubytovny Jugendherbergen najdete na 53 místech


Celkem jich je 53. Někde mají dvoupatrové postele, jinde moderní design, ze kterého vám poklesne brada a nechce se vám už nikam dál cestovat. Ve většině z nich si můžete vybrat mezi komfortnějším pokojem se sociálním zařízením a běžnými postelemi a spartánskými cimrami s palandami a ničím dalším.
Nabízejí polopenzi a z té největší noční můry – že si musíme povlečení povléci a svléci sami – se stává rodinná zábava. Hned poté, co si děti párkrát vylezou na horní palandu, se vrhnou s nadšením i na povlékání. „Budeme ti každý den pomáhat,“ slíbí a překvapivě to i dodržují.
Jugendherbergen jsou ideálním místem i pro skupinovou turistiku. Parta dostane k dispozici klubovnu, kterou pak může během pobytu využívat.

Den 2: do zoo i akvaparku

„Dnes jedeme do zoo v Rapperswilu,“ hlásím ráno pyšně, když vysvlékáme peřiny. „Do zoo? Já myslela, že to má bavit všechny čtyři, ne jenom děti,“ procedí mezi zuby máma. „Takových zoo už jsem viděla!“
Neviděla. Na poměrně malém prostoru se dokážete zabavit skoro celý den. Tady se totiž jezdí na velbloudech a slonech, děti slonům podávají mrkev přímo do chobotů a lachtaní show bezpečně rozesměje celou rodinu.
V dětské zoo cirkusové rodiny Knie nebudete stíhat a k neobvykle krotkým zvířatům se dostanete velmi blízko. Jako třeba ke slonům. Vylezeme na obrovskou konstrukci a zřízenec nám pomáhá nastoupit. Dvě děti si nasoukám před sebe a vyjíždíme. Slon se kolíbá ze strany na stranu a znuděně chobotem otáčí klacíkem. Asi mu připadá, že na zádech nese tři velké mouchy. Později děti dostanou od ošetřovatelů koš mrkví a přes plot si slony samy nakrmí.


V dětské zoo cirkusové rodiny Knie v Rapperswilu se k neobvykle krotkým zvířatům dostanete velmi blízko


Pak vyrážíme na lachtaní show. Během půlhodiny se na pódiu a ve vodě střídá trojice lachtanů. Skáčou do vody šipku přes obruče, poprosí o rybičku, zatleskají si, ukáží nám, kolik mají zubů, zatančí si s ošetřovateli a dětem, které se k nim seběhly, dokonce dají pusu. „Dal mi pusu a posunul mi kšiltovku,“ hlásí nadšeně dcera.
Rodiče však nejvíce ocení tanec s lachtany, do kterého se zapojují oba krotitelé. Postávající lachtani si při tanečních kreacích schovávají hlavu do dlaní. Tedy do ploutví. Že by se za ně styděli? „Lachtani mají rádi sport, pohyb, jsou vděční za kontakt s dětmi,“ doplňuje jejich cvičitel.
Pak vyrážíme k žirafám. Vystoupáme několik schodů a ocitáme se na plošině ve výši žirafích očí. Koukají na nás a spokojeně žvýkají větvičky, které jsme jim donesli.
Popcornem lze v dětské zoo v Rapperswilu nakrmit poníky a lamy. U poníků jsou v plotu otvory pro dětskou dlaň, která má být, jak návod napovídá, natažená. Popcorn chutná i malým opičkám. Kromě slonů a velbloudů se tu děti svezou také na ponících. A okružní jízdu po zahradě mohou podniknout v cirkusové tramvaji tažené koněm.
Dětské zoo nechybí ani velké dětské hřiště a rodiče ocení místa na okraji zahrady, kde si je možné třeba opéct párek. Dřevo i uzeninu si lze vyzvednout v pokladně.
„Byla to nejlepší dětská zoo,“ dá mi za pravdu manželka o měsíc později v obrovské pražské zoo, když táhneme dvě uchozené děti do auta.
Odpoledne trávíme v místním akvaparku Alpamare v sousedním Pfäffikonu, což je největší zastřešený vodní a zábavní park v Evropě. Jeho největším hitem jsou tobogány s celkovou délkou 1 800 metrů. Je jich 11, mají různou obtížnost a na některé si netroufnu ani já.
Nám se nejvíce líbí Mini Canyon, je sice „mini“, ale i v něm se to pořádně rozjede. Příznivci adrenalinového svezení však volí tobogán Ledový expres. Je dlouhý 158 metrů a cítíte se v něm jako v bílém ledu. Padá do hloubky 17 metrů a profičíte jej 11 zatáčkami. Cobra, Tornádo nebo Divoká voda také nebude žádné poklidné svezení.


Akvapark Alpamare v Pfäffikonu je největší zastřešený vodní a zábavní park v Evropě. Jeho tobogány mají délku celkem 1 800 metrů a je jich tu jedenáct


Největší peckou je ovšem vlnobití na jednom z bazénů. Jako u moře si připadám, když za ruku pevně držím dvě malé děti a skáčeme přes vlny. Jeden z venkovních bazénů se také mávnutím kouzelného proutku promění v divokou vodu, bláznivou závodní dráhu.
Potřebuji chvíli klidu, a tak rodince utíkám do venkovního bazénu se žlutou vodou. Jde o unikátní jodovou slanou vodu. Má 36 stupňů a dělá dobře na revma, plotýnky, prý zlepšuje i hojení nejrůznějších zlomenin. A děti sem nesmějí!
Bydlet budeme v ubytovně Jugendherberge na břehu Curyšského jezera v Jona-Rapperswilu s dětskou hernou a venkovním hřištěm. Máme pěkný jednoduchý pokojík s výhledem na jezero i okolní statky a usínáme za zvuku zvonečků krav.


Den 3: na trati Světového poháru

Ráno opět stahujeme peřiny a přejíždíme do Interlakenu, kde přesedáme z auta na vlak. Děti si to užívají, ale pro rodiče je tohle vrchol celého výletu. Vlakem totiž stoupáme mezi čtyřtisícovky do dokonale kýčovité kulisy hor. Eiger, Mönch a Jungfrau, tři švýcarské matky hor, se vynořují jedna po druhé. V Grindelwaldu přesedáme na železnici, která loni oslavila stoleté výročí. Do zubačky svědčící o švýcarské lásce k horám a jejich touze je poznávat. Vystupujeme na stanici Kleine Scheidegg, na vysokohorském nádraží, odkud se dá pokračovat dalším vlakem do sedla Jungfraujoch (3 471 m n. m.). Vrcholek je ale zakrytý v mlze, a tak končíme na Kleine Scheideggu.


Z Kleine Scheideggu, vysokohorského nádraží, vede do Wengenu krásná turistická trasa. Část protíná i slavnou sjezdovku Lauberhorn


Žádné velké plány nemáme, jen sejít o osm kilometrů níž do Wengenu a užít si dokonalou kulisu. Po polní cestě, která protíná zelené louky, vede lesy a také po trati slavné sjezdovky Lauberhorn, na které v lednu jezdí sjezdaři-závodníci jeden z nejnebezpečnějších sjezdů. A je zážitek prohlédnout si tuhle slavnou trať. Sejít dolů přes místa, kde se nebezpečně zužuje, je vyztužená dřevěnými pylony a vede kolem skály. Děti se balí do vajíčka, lámou kolena do lyžařského postoje a předstírají nebezpečný sjezd. Jen aby je někdo nesrazil! Vždyť závodníci tudy proletí rychlostí i 120 km/h.
Tady svačina chutná obzvlášť výborně.

Scházíme do Wengenu, kde nastupujeme na vlak, který nás odveze do Interlakenu. Zdejší ubytovna je vrcholem našeho putování. Moderní designová budova hned vedle nádraží vypadá jako čtyřhvězdičkový hotel. Jen děti jsou zklamané: nejsou tu poschoďovky a peřiny máme už povlečené!


"Tati, my jdeme po pastvině. To jim ty krávy neutečou?" ptají se udivené děti


Den 4: Lucern

Ráno přejíždíme na naši poslední zastávku. Tou je jedno z nejkrásnějších švýcarských měst – Lucern.
Z nebe se valí proudy vody, když nasedáme na jeden z obrovských parníků naproti lucernskému nádraží a vyrážíme na další dobrodružství. Parníky fungují jako městská hromadná doprava. Do práce anebo na nedělní oběd. Horní paluba, kam se dostanete jen s lístky první třídy, má i vyvýšenou restauraci, kde dobře vaří.


Jedním z největších zážitků v Lucernu je návštěva dopravního muzea, které má čtyři části


Chtěli jsme vyjet na Rigi, které místní přezdívají královna hor. Vede tam úzkorozchodná železnice vybudovaná v roce 1871, ve své době byla nejvýše položenou železniční tratí v Evropě. Jenže vrchol halí mlha, venku je nevlídno, a tak míříme do největšího lucernského trháku – dopravního muzea. Je to švýcarská národní pýcha. Tvoří ho čtyři obří haly věnované lodím, letadlům, autům a vlakům.
A nejen malí kluci zde budou pobíhat s očima navrch hlavy. Je plné nápadů, interaktivní a nacpané exponáty. Je to muzeum, kam se lidé po čase vracejí. Na jednu prohlídku totiž potřebujete nejméně tři hodiny. Lepší by ale byly tři dny.
Muzeum je interaktivní, neustále malé i velké zájemce o dopravu vtahuje do hry.
Vlaky si prohlédnete zvenku, zevnitř, dostanete se do útrob lokomotiv a ocitnete se i pod mnohatunovými kolosy. To když si lehnete na speciální vozík, se kterým mezi kolejemi zajedete pod mašinu.
Nebo si rovnou vyzkoušejte, jaké je to řídit vlak. Můžete třeba vyrazit slavným Bernina Expressem do výšky přes 2 000 metrů nad mořem. Pákou po pravé ruce přidáváte plyn, nebo brzdíte.


Lodě, lodě a zase lodě – to je další část muzea


Nejzajímavější částí věnované autům je „divadlo“. Na jedné straně je hlediště s hlasovacím zařízením jako v parlamentu, kde návštěvníci hlasují pro exponát z ohromného protilehlého regálu s 80 historicky zajímavými vozidly – od kočárů přes bicykly až po auta. Vybraný klenot pak speciální parkovací robot přiveze před jejich zraky, aby si ho mohli prohlédnout zblízka.
Letadlová hala se například pyšní simulátorem nabízejícím tříminutový letecký zážitek, jaký na vlastní kůži prožijí jen piloti bojových letadel nebo akrobatických letounů. Procházet se lze velkým dopravním letadlem, usednout je však také možné za knipl sportovního letounu.
V hale věnované lodím dětské návštěvníky ohromí obří modely lodí nebo vrtných plošin.
O patro výše sídlí expozice věnovaná lanovkám. K vidění jsou pionýrská přibližovadla z doby, kdy dámy ještě lyžovaly v sukních.


Část dopravního muzea věnovaná železnici


Už se vypršelo, a tak jdeme prozkoumat samotný Lucern s magickými úzkými uličkami, v nichž se v únoru koná slavný karneval. Lucernskou perlou je dřevěný Kapličkový most, který zdobí Vodní věž. Je dlouhý 170 metrů a pochází z roku 1332. V roce 1993 zničil většinu mostu požár. Ale protože byl most v 60. letech kompletně renovován a každý jednotlivý díl byl zaregistrován, bylo možné ho po požáru znovu vystavět podle původní podoby. Vnitřek mostu po celé délce zdobí středověké originální malby.
Lucernskou mládežnickou ubytovnu, v níž narazíte na turisty všech generací, najdeme nahoře v kopci. Pokojíky jsou úzké, a tak v jídelně, kde nám předtím večeři připravil sám ředitel ubytovny (rösti s klobáskou), hrajeme do večera společenské hry a plánujeme zítřejší cestu domů.
A maminka se nejvíce těší, že už nebude muset peřiny převlékat sama.


Praktické informace

Dětská zoo rodiny Knie

Zoo je otevřená od března do konce října, vždy od 9 do 18 hodin. Vstupné činí 6 CHF pro děti od 4 let, 14 CHF pro dospělé od 16 let. Za krmení slonů a velbloudů ani za lachtaní show se nepřiplácí. Jízda na slonovi přijde na dva franky za osobu.


Alpamare: info

Čtyřhodinové vstupné do aquaparku Alpamare stojí 39,50 CHF pro dospělé a 32 CHF pro děti od šesti do 15 let. Vstup na celý den pro rodinu přijde na 160 CHF.
www.alpamare.ch


Dopravní muzeum

Dospělí 30 CHF, děti do 16 let 15 CHF.
www.verkehrshaus.ch


Kde se ubytovat

Jugendherbergen – nabízejí ubytování s polopenzí.
Více informací na www.youthhostel.ch