Když městem voní pečené kaštany

Silnice z nedalekého Martigny v kantonu Wallis je ucpaná, jak se do města valí davy lidí. Každý rok sem během jednoho víkendu přijede na čtyřicet tisíc návštěvníků. Všichni chtějí totéž… Navštívit Festival kaštanů a ochutnat místní specialitu brisolée. Letos se sem milovníci kaštanů mohou vypravit 13. a 14. října.
V městečku mezitím stavějí stánky a na dlouhé stoly chystají talíře: dva plátky jablíčka, pár hroznů, ořechů, kousky sýrů, najemno nakrájený švýcarský špek, chleba. Až přijdou hosté, přidají i horké, čerstvě upečené kaštany. A k tomu skleničku bílého vína nebo burčáku. Ten tady seženete málokde, Švýcaři mladému vínu nepropadli tak jako Češi, na slavnostech kaštanů ale musí být. Právě kvůli brisolée sem míří ty zástupy. Vždyť pečených kaštanů se tu prodá na 8 500 kilo. Zdejší les by to neutáhl, a tak se sem kaštany vozí ze švýcarského Ticina nebo také z Francie.
Fâte de la Châtaigne je veselá slavnost. Každý den se tu konají koncerty, vystupují tu folklorní skupiny a hlavně nechybějí trhy. Trhy, kde seženete vše, co se jen z kaštanů dá vyrobit. Sladké kaštanové pyré vermicelles, vakuované oloupané kaštany, pětikilový plátěný pytel s kaštany, marmelády, chleba či dorty z kaštanové mouky, těstoviny, kaštanová mýdla a spoustu dalších specialit.
Ale hlavní roli tu hraje národní jídlo – brisolée. Kaštany se pečou v každém druhém stánku, restaurace jsou zamluvené dlouho dopředu.

Jak na brisolée

„Uvařit“ a nachystat správné brisolée není vůbec jednoduché. Sýr nesmí být moc aromatický a špek by měl naopak být pěkně tučný.
Brisolée je tu stále populární. „Každý si aspoň jednou během podzimu někam na brisolée vyrazí,“ říká naše průvodkyně Diana, která ve Fully žije.
Lidé na něj chodí do restaurací, ale připravují si je i doma. Kaštany se upečou v troubě (tomu, kdo by to chtěl vyzkoušet, Diana doporučuje je na půl hodiny namočit ve vodě a slupku naříznout do křížku). Pak se nachystá na talířky na stole několik druhů najemno nakrájeného špeku a sýrů a strávníci si berou, na co mají chuť. Prosté, jednoduché a hlavně velmi dobré.
Jako dezert se v kaštanovém období hodí vermicelles – sladké pyré z kaštanů, které se podává jako dezert nebo se dá namazat třeba na palačinky.
Dnes je to tak trochu specialita, dříve to ale bylo jídlo chudých. Brambory byly drahé, a tak se pěstovaly kaštany. A to hlavně v kantonech Ticino a Wallis.
„Na jedlé kaštany musí být správné klima – sucho a hodně slunce,“ vysvětluje Diana, když se blížíme ke kaštanovému lesu. „Nemůžou růst všude, ale u nás se jim daří.“
Hned na začátku lesa začínáme sbírat malé drobné kaštany, jsou asi poloviční proti těm, které se dají koupit v obchodě. Ale poslouží stejně – pár si jich dovezu jako suvenýr do Prahy a pak v troubě upeču. „Každý si jich tady může nasbírat, kolik chce,“ pokračuje Diana, „ale obvykle si musíte pořádně přivstat, protože sem každý den dopoledne chodí skoro celá vesnice,“ dodává.
Zdejší les je považován tak trochu za posvátný. V roce 2000 za velkých dešťů město ohrožovaly obrovské sesuvy půdy a zastavily je právě kaštanové stromy. Vesnice byla zachráněna. Les je ovšem národní památkou už od roku 1958.

Kaštanové aktuality:

www.fetedelachataigne.ch
www.fully.ch