Klenot karolínské doby v Sankt Gallenu

Úzké předalpské údolí Steinach nedaleko Bodamského jezera východně od Curychu kdysi vyplňovaly nepřístupné lesy, dostatečně nehostinné, aby odpovídaly filozofii života v odříkání. Zřejmě proto si je podle legendy vybral v roce 612 vzdělaný mnich Gallus (Havel) pro svou první malou dřevěnou modlitebnu, která dala základ pozdějšímu věhlasnému benediktinskému klášteru. Jeho zlatá éra přišla mezi 9. a 11. stoletím, kdy Gallusovi pokračovatelé šířili víru, ale i kulturu a tehdejší nové vědecké poznatky.

Do centra města na kávu…

Mniši si vedli velmi dobře; pracovali, modlili se, ale také čile obchodovali, skupovali pozemky, zakládali města, vybírali clo, dokonce razili i své vlastní mince. Díky získaným nemovitostem rostl jejich vliv a často se stávali poradci významných panovníků.
Zlatá éra sanktgallenského kláštera souvisí s dobou Karla I. Velikého, jak potvrzují dochované rukopisy. V klášterní knihovně se mimo jiné zachoval i původní plán stavby z roku 890, jeden z nejstarších na světě, z něhož vyplývá, o jak bohatý a rozlehlý klášter se jednalo. Ve středu areálu stál kostel, kolem budovy, v nichž mniši bydleli, a skriptorium, kde opisovali knihy. Nechyběla vlastní nemocnice, ale ani vinné sklepy, stáje a chlévy pro dobytek, okrasná a zeleninová zahrada. Několikrát zničený a vždy znovu obnovený klášterní kostel, na jehož proměnách se rovněž podepsal proces reformace, se dočkal své současné podoby barokní katedrály až v 18. století. Bílé stěny uvnitř svatostánku evokují život na zemi, bohatě zdobený strop rajský život na nebi a světlezelená štukatura, typická pro tak zvané bodamské baroko, přechod k vytouženému nadpozemskému životu.
Mše i koncerty kostelní hudby v působivém prostředí s dokonalou akustikou, nejstarší zvon v Evropě ze 7. století, unikátní knihovna a mnoho dalších jedinečností přispívá k nezapomenutelným zážitkům ze Sankt Gallenu.

Karolínské umění

Spojenectví císaře s papežem, které by ochránilo církev před útočnými Langobardy, postavilo Karla I. Velikého do vůdčí role na evropské scéně. Svou prestiž ještě umocnil podporou umění – jeho ministrem, přítelem a inspirátorem většiny reforem v oblasti osvěty byl anglosaský mnich Alkuin vychovaný Kelty a ovlivněný kulturou benediktinů. Tehdy vznikla jedinečná kaple Panny Marie v císařském paláci v Cáchách (též na seznamu UNESCO), ale i stavby určené k veřejným účelům – například obrovské přemostění Rýna v Mohuči nebo zahájení stavby průplavu mezi Rýnem a Dunajem.

Tisíciletá knihovna

Mniši odchovaní antickým a křesťanským věděním nacházeli zvláštní zálibu v tvorbě knih – zabývali se iluminováním nových opisů a výzdobou textů miniaturami. K rozvoji knižní kultury přispělo nově i používání pergamenu. Karolínské rukopisy představovaly hlavně bibli a evangeliáře, autoři v nich obratně přetvářeli příběhy ze Starého zákona do obrazů dějin své doby. Sám Karel I. Veliký se o knihy velmi zajímal a podílel se na jejich tvorbě.
„Dobré knihy jsou lékem pro nemocné duše“ stojí psáno nad vstupem do nádherných prostor sanktgallenské rokokové klášterní knihovny. Tisíc let nepřetržitě slouží zájemcům, vědcům, studentům. Ve zdobných a vykládaných skříních, galeriích a sloupech se nachází 150 000 vzácných knih a přes 2 000 manuskriptů, z nichž většina vznikla před rokem 1000. Nalezneme mezi nimi vzácný svatý Evangeliář – světový unikát z 8. století –, nejstaršími zapsanými notami na světě zaznamenané gregoriánské chorály, nejstarší slovník alemanského nářečí, nejstarší latinskou gramatiku a mnoho dalších jako součást vzácného odkazu předků a kulturního dědictví světa.

Jedním z největších klenotů kláštera je jeho knihovna. Mají tu až 150 000 vzácných knih a přes 2 000 manuskriptů, z nichž většina vznikla před rokem 1000

Trasa, která zahřeje duši

„Trasa, která zahřeje duši“ je velmi přiléhavé označení turistické trasy historickým centrem Sankt Gallenu, kulturní metropole východního Švýcarska. Průvodkyně Katarína ze Schweiz Tourismu nás nejprve zavedla do katedrály, kde právě probíhal studentský koncert kostelní hudby. Stačilo na chvíli usednout do lavic, zaklonit hlavu vzhůru k bohatě zdobené stropní klenbě a zaposlouchat se do nábožného zpěvu střídaného mohutným burácením dvě stě padesát let starých varhan – s nádhernou hudbou odplula jako mávnutím proutku současnost a my jsme se stali na pár hodin součástí dávné historie Sankt Gallenu.
A v téhle náladě jsme si prohlédli klášter, s obdivem prochodili slavnou knihovnu a poté pokračovali městem dál podél starých hradeb, připomínajících rozdělení města za reformace na protestantské a katolické.
Míjeli jsme malebné uličky s nápadnými arkýři a balkony, které exotickou výzdobou připomínaly spíše divadelní kulisy nebo výkladní skříně než součásti domů. To byla úplně jiná přehlídka bohatství a jiná výpověď o usedlících než před chvílí v klášteře, tentokrát bohatých kupcích s textilem. „Pohleď, já se ve světě dostal dál, já jsem bohatší než ty,“ jako by křičely do světa sošky, malůvky a obrysy kontinentů, hlavně Asie a Afriky; občas nechybí ani vyplazený jazyk či jiná neuctivá grimasa.
A abychom lépe pochopili, odkud všechno bohatství místních měšťanů pocházelo, vzala nás Katarína do textilního muzea. Teprve když trasu zakončila v prvním patře jednoho starého domu, v bývalém měšťanském obývacím pokoji, který na sebe vzal podobu příjemné stylové hospůdky s místními specialitami, vrátili jsme se opět do současnosti. Náš obraz Sankt Gallenu byl ucelený, dokonalý a hřál na duši.

Uličky města jsou malebné a domy zdobí nápadné arkýře a balkony

Kdo byl Karel I. Veliký

I když císaře Karla I. Velikého, který stojí za velkým rozmachem St. Gallenu, řadí historie k největším dobyvatelům a barbarům, patří zároveň k největším milovníkům umění. Ovládl franckou říši a přeměnil ji ve světovou velmoc Středomoří, vybudoval nový typ státu, v němž se spojovala světská moc s církevní. Na dobytých územích zřizoval biskupství a vojenské správní marky, zakládal nové chrámy a kláštery, rozšiřoval síť vlastních paláců a dvorců. Na svou dobu byl velmi pokrokový – podporoval vzdělanost, zřídil školskou dvorskou akademii, reformoval mincovnictví, stál za vznikem karolínské renesance.
Církevní i světské památky jeho doby dochované do současnosti dokazují, že právě od 8. století se datuje vzestup kultury tehdejšího evropského západu. Karlův úspěšný růst završil papež roku 800, když jej jmenoval císařem římské říše. Jako největšímu středověkému panovníku mu patří symbolický titul „otce Evropy“.

Pitoreskní fasády domů v St. Gallenu