Tak trochu jiná zima - vánoční trhy a karnevaly

Kam tedy poslat ty, kteří chtějí ochutnat zimní Švýcarsko? Třeba do Curychu, tam se každý rok koná jeden z nejkrásnějších vánočních trhů a zároveň největší zastřešený adventní trh v Evropě… A to přímo v prostorách hlavního nádraží.
Voní tu svařené víno, punče i klobásky, vyzkoušet si tu můžete vykrajování perníčků, anebo se jen tak toulat mezi 160 stánky s dalšími výrobky cukrářských mistrů i řemeslníků. Nebudou chybět dětské hračky či módní doplňky.
Největším tahákem je ovšem svátečně vyšňořený vánoční strom, který zdobí na 5 000 ozdob z dílny známé rakouské firmy Swarovski.
Letos tu adventní trh začíná 24. listopad v 11 hodin, poslední svařené víno si tu můžete koupit na Štědrý den, 24. prosince v 16 hodin. Otevřeno tu bude od neděle do středy od 11 do 21 hodin, od čtvrtku do soboty stánky zavírají až ve 22 hodin.
Celkem se v Curychu koná pět vánočních trhů. Ten nejstarší najdete v centru starého města a nabízí romantickou vánoční atmosféru. Trh na náměstí Werdmühleplatz se stal legendárním a to hlavně díky „zpívajícímu vánočnímu stromu“. Co to znamená? Náměstím pravidelně zní koledy smíšeného sboru dětí a dospělých.
Žije to také v curyšském Niederdorfu, kde se koná mnohem menší, o to ale krásnější vánoční trh.
Letos se navíc do nových vánoční světel zahalí i slavná nákupní ulice Bahnhofstrasse, osvětlení bude slavnostně zapnuto 25. listopadu v 18 hodin.
Do Curychu je ovšem možné se vypravit i na jeden z největších novoročních „večírků“, který zakončí obrovský ohňostroj.

Do Montreaux či Einsiedelnu

Další slavný švýcarský vánoční trh lze navštívit v Montreux, městečku, které si oblíbil Charlie Chaplin či zpěvák Freddie Mercury. Tvoří ho osvětlené dřevěné domečky na břehu Ženevského jezera se spoustou vánočních dobrot. Trh začíná koncem listopadu a prodejci sklidí svých 146 stánků 24. prosince.
Kousek nad Montreaux lze vyrazit do Ježíškovy kanceláře – na Rochers de Naye.
Ježíšek nebo spíš Santa Claus zde na děti čeká od 24. listopadu do 24. prosince (jen v pondělí a úterý si bere – zřejmě na další vánoční přípravy – volno). Děti se s ním mohou pozdravit, vyfotografovat a zkusit ho obměkčit o nějaký ten dárek.
Neopakovatelnou atmosféru má i vánoční trh v Einsiedelnu v kantonu Schwyz. Odehrává se totiž na prostranství před benediktýnským klášterem, který je považován za jedno z nejdůležitějších poutních míst v Evropě.
A věřili byste, že Švýcaři se pyšní i jedním z nejvýše položených vánočních trhů v Evropě? A to na vrchu Pilatus tyčící se nad Lucernem v nadmořské výšce 2 128 metrů nad mořem. Nahoru vyjíždí lanovka anebo se sem dostanete zubačkou. Občerstvit se můžete v restauraci nabízející krásný výhled na okolní velikány.

Kdy se Švýcar uvolní? Přece na karnevalu

Největší událostí zimy jsou ovšem karnevaly. Ty nejslavnější a největší najdete v Lucernu a Basileji. Každý rok se jich se účastní celé město i široké okolí, nechybějí návštěvníci ze zahraničí. A je to událost, na kterou se jen tak nezapomíná.
Letos to propukne v druhé půli února. Basilejané i Lucerňané si vezmou dovolenou, zavřou kanceláře, obchody, vyzdobí svátečně město, odhodí svou pověstnou vážnost, navléknou si masky, nad kterými přemýšleli celé měsíce a vyrazí do ulic. Málokdo půjde spát před půlnoci, málokdo zůstane střízlivý, všichni si tykají, do měst vtrhne nevázané veselí. „Během karnevalu je všechno dovolené,“ opakují místní stále dokola.
A do toho všeho městy zní někdy trochu šílené zvuky Guuge music anebo taky Gugge Musik. Každý si to píše jinak. Některé kapely nedrží rytmus a hrají falešně, jiné jen bouchají do bubnů, další ale třeba vyseknou vlastní – pěkně hlasitou a uřvanou – verzi lidovek či třeba písně Smoke on the water od Deep Purple.
Jde přitom o karnevalové kapely, které cvičí pro těch pár dnů celý rok. A celý rok také vymýšlejí kostýmy, protože ty musejí být každý rok jiné. Za co půjdou, zůstává do poslední chvíle přísně střeženým tajemstvím. A maminky, babičky, manželky mezitím šijí a přešívají. Některé masky mohou stát i 300–400 CHF.
První den bývá slavnostní zahájení, druhý den do ulic vyrazí alegorické vozy. Jsou jich desítky a přihlížející diváky míjí vozy s příšerami, příslušníky hippies v květovaných kalhotách, jinde se houpou v rytmu arabské hudby břišní tanečnice – a nikomu nevadí, že jim na tvářích raší vousy.

Exkurze první: Basilej a její Morgenstreich (Ranní údery)

Až radniční zvon odbije 27. února 2012 čtvrtou hodinu ranní, zhasnou všechny pouliční lampy, objeví se v dálce podivný had ze světel. Jako každý rok vyráží v tuto hodinu do ulic tisíce lidí v maskách a kostýmech. Každá skupina nese obrovskou osvětlenou lampu. Mají nádherné barvy a prý vznikají u nejznámějších švýcarských umělců!
Masky kráčejí s lampami městem v průvodu s hudebníky v kostýmech. Ti mají v rukou bubny a malé flétny pikola. Takzvaná Guggenmusik. Přesně v půl jedné odpoledne však vypukne druhá show. Do ulic tentokrát vyrazí kolem deseti tisíc pestrobarevných masek a kostýmů! A zábava končí až v devět hodin. Tedy za tři dny v devět hodin ráno.

Exkurze druhá: Lucern

Druhý nejslavnější švýcarský karneval se koná v Lucernu, trvá pět dnů a město se jako mávnutím kouzelného proutku změní. Kaffe Lutz (káva s alkoholem) teče proudem od časného rána do časného rána, městem se valí sněhuláci, kostky lega, medvědí rodiny, Skotové, včely nebo polobotky.
Letos zde fastnacht začíná už 16. února. A to přesně v pět hodin ráno, kdy na hlavní náměstí přijede legendární postava Father Fritchie. Pronese pár vět, zahájí karneval a na stovky lidí, kteří si neváhali přivstat, se začnou sypat konfety. I tady se paří až do rána, alkohol teče proudem, restaurace praskají ve švech a vše je povolené.

To nejlepší na konec: Tschäggätta

To návštěva karnevalu ve Wallisu je trochu jiné kafe. Ten nejslavnější se odehrává v zapomenutém údolí Lötschentalu a říkají mu Tschäggätta! Podle masek, do kterých se místní oblékají. A není to vůbec legrace, protože dřevěné masky jsou to hrůzostrašné, až tuhne krev v žilách.
Průvod zamaskovaných mužů s obrovskými hlavami vyřezanými ze dřeva a oblečených do kožešin prochází údolí, z ničeho nic se vyrojí na setmělé silnici a s tajemným mručením chytají okolostojící. Nakukují do hospod, usedají ke stolům a nezastaví se před ničím.
Lötschentálští muži jsou opravdu vzrostlí, když si vystelou ramena, vezmou stařičký oděv a nasadí strašidelnou masku, jde z nich hrůza. A návštěvníky, kteří sem zabloudí, vůbec nešetří. Povalí je do sněhu, pořádně se na ně oboří, zamručí a pořádně stisknou svou oběť. Nejedné dívce vytrysknou na tváři slzy. Říká se, že si dříve „namáčely“ své chlupaté rukavice ve směsi střepů a popela, po čemž beze studu pohladili nevinné přihlížející po tváři... V den Tschäggätty – tentokrát to bude 16. a 18. února 2012 – to ovšem v místních restauracích žije až do rána.