Byron, Chaplin, Freddie Mercury - ti všichni si zamilovali Ženevské jezero

Pohled z paluby lodě vám umožní vnímat rozměr jezerní krajiny: v zrcadle hladiny připomínající moře se násobí rozměr hor, vinic, zámků a měst na břehu. Proměnlivý rytmus vln vás podobně jako autora těchto řádků přivede k představě, že se básnické obrazy jezera, krajiny na jeho březích ale i samotné Ženevy ukládají do jakýchsi archeologických vrstev. Ve stopách francouzského filozofa Jeana Jacquese Rousseaua na břehu jezera se vydávají angličtí básníci George Gordon Byron a Percy Bysshe Shelley.
Ženevské jezero neboli Lac Léman, což je jeho oficiální název pocházející z časů římského impéria, se od 17. století stává vedle Paříže, Florencie, Říma a Vídně důležitou zastávkou pro umělce na jejich evropské „Grand Tour“. Umělce lákalo k jezeru čerstvé ovzduší, přírodní výjevy, politická neutralita a hrad Chillon. Zdejší výhodné obchodní podmínky zase ocenili například Adolf Rothschild nebo Arnold Schweitzer ze St. Gallenu, který zde založil továrnu na výrobu tužek Caran d´Ache.

Strašidelné léto Byrona a Shelleyho

Společnost anglických básníků s lékařem Johnem Polidorim a jejich přítelkyněmi si dlouhé večery u Ženevského jezera krátila předčítáním strašidelných historek. Jednou večer přišel Byron s nápadem: Každý člen naší společnosti sám napíše takovou historku! Nápad měl úspěch a všichni se pustili do vymýšlení historek. Z historky Mary Wollstonecraft Shelleyové vznikl román Frankenstein čili Moderní Prométheus. Upírská historka Johna Polidoriho zase posloužila jako inspirace pro Brama Stokera, autora Draculy. Český režisér Ivan Passer natočil o příhodách této anglické společnosti film Strašidelné léto. Škoda, že natáčel u Comského jezera…

Začátky a konce v hotelu Beau-Rivage

„Má úplně barvu moře, úplně jako moře,“ napsala o Ženevském jezeře rakouská císařovna Alžběta přezdívaná Sissi. „Je to mé nejmilejší místo, protože tu chodím úplně ztracena mezi kosmopolity: dává to iluzi o skutečném stavu bytostí…“ Ve Švýcarsku si uložila své soukromé jmění a svoji literární pozůstalost. Císařovna po útoku atentátníka zemřela v ženevském hotelu Beau-Rivage. Umírající ženu ošetřovala babička Jacquese Mayera, současného ředitele a majitele hotelu. V hotelu, kde zemřela Sissi, bylo v roce 1918 podepsáno prohlášení o vzniku Československa. Na začátku 90. let tu spal i poslední československý prezident Václav Havel. Jako by všechno začínalo a končilo v hotelu Beau-Rivage na břehu Ženevského jezera…

Lausanne – město parků a olympijských her

„Mám rád Lausanne. Ze všech měst na světě, která znám, má Lausanne pravděpodobně nejvíc zeleně,“ napsal slavný autor komisaře Maigreta Georges Simenon. Lausanne je městem parků. Tím nejproslulejším z nich je romantický park Mon-Repos jihovýchodně od centra s novogotickou věží a s vilou z 18. století, kde během jednoho ze svých pobytů v Lausanne žil Voltaire. Po první světové válce tato vila sloužila jako rezidence zakladateli novodobého olympijského hnutí baronu Pierrovi de Coubertinovi. Lausanne je s olympijským hnutím úzce spojené, za návštěvu určitě stojí Olympijské muzeum.

Konec kojných aneb Největší švýcarský poklad leží ve Vevey

Největší událost v oboru podnikání v kontextu celého Švýcarska se stala ve Vevey: v půlce čtyřicátých let 19. století se sem z Frankfurtu nad Mohanem přistěhoval Henri Nestlé a založil zde potravinářský podnik, který se v průběhu bezmála dvou století rozrostl v obrovskou potravinářskou chobotnici požírající příkladným způsobem (vliv Ženevského jezera?) svou konkurenci.
„Zjednat si kojnou nebylo možné – ve Švýcarsku se děti obvykle přikrmují uměle, kravským mlékem z láhve a výživnými pilulkami,“ napsala Anna Dostojevská.
V její vzpomínkové knize sice žádnou informaci o Nestlé nenalezneme, ale pasáž z roku 1867, kdy se jí narodila dcera Soňa, naznačuje, že Nestlé kojné – nejdříve ve Švýcarsku – připravilo o práci.
V areálu Nestlé se nachází Musée de l´Alimentation (Muzeum potravin).
Největší hvězdou mezi místními usedlíky zahraničního původu byl určitě komik Charlie Chaplin, který zde strávil posledních pětadvacet let života. Na začátku roku 1953 se nastěhoval do horské vesnice Corsier nad Vevey.
V parku Charlie Chaplina ve Vevey stojí jeho bronzová socha.
Vevey se významně zapsalo do dějin světové literatury, v tomto „jezerním“ městečku dostal Nikolaj Vasiljevič Gogol nápad napsat román „Mrtvé duše“.
V roce 1997 byl na jezerním nábřeží ve Vevey odhalen pomník Jana Palacha.

„Chcete-li, aby vaše duše našla klid, jeďte do Montreux…“

Hranice města jakoby se volně rozplývají ve vinicích, vesnicích a jezerní hladině. Na západě splynulo s Montreux půvabné městečko Clarens. Básník Byron o „sladkém Clarensu, rodišti skutečné lásky“ a Rousseauovi veršuje v „Childe Haroldovi“.
Na východě status samostatné obce za možnost stát se přepychovou čtvrtí Montreux vyměnilo městečko Territet, kam svého času jezdila rakouská císařovna Alžběta. Na začátku šedesátých let se odstěhoval do nejvyššího patra hotelu Montreux Palace spisovatel ruského původu Vladimir Nabokov. Mezinárodní úspěch románu „Lolita“ mu zajistil stálý příjem.
Ženevské jezero Nabokovovi připomínalo Středozemní moře. V hotelu obýval spisovatel s manželkou luxusní apartmá se šesti pokoji.
Ve chvílích, kdy Nabokov nepsal, lovil na břehu Ženevského jezera motýly. Autor „Lolity“ před smrtí daroval svou rozsáhlou sbírku motýlů Zoologickému muzeu v Lausanne.
„Chcete-li, aby vaše duše našla klid, jeďte do Montreux,“ prohlásil zpěvák skupiny Queen Freddie Mercury. Jde pak jen o to, jaký klid si vaše duše žádá. Na květinové promenádě u jezera, cestou zpět do města na Place du Marché, mohou uklidňujícím dojmem působit třeba oslnivé vrcholky Dents-du-Midi. Někdo objevuje mír ve své duši u sochy Freddieho odhalené v roce 1996.
Skupina Queen nahrála své první album v Montreux v roce 1978 a pak se sem několikrát vrátila. Už nevyléčitelně nemocný Freddie si koupil apartmá na territetském nábřeží, kde strávil poslední měsíce svého života.
Hudební příběhy Montreux jsou neuvěřitelné: moderní budova kasina na Rue du Theatre nahradila původní procovskou stavbu z konce devatenáctého století, kterou zničil požár v prosinci roku devatenáct set sedmdesát jedna během koncertu Franka Zappy a skupiny Mothers of Invention.
Jeden divák zapálil světelnou raketu, od níž chytil strop. Požár se obešel bez zranění, ale ohnivé představení pokračovalo: budova hořela celou noc. Ian Gillan, zpěvák skupiny Deep Purple, který tu noc přebýval v nedalekém hotelu, pozoroval kouř povalující se na hladině jezera. Tento výjev se stal inspiračním impulsem k jeho písničce „Smoke On The Water“.

Hrad s podpisy

Největší atrakcí Montreux a celého pobřeží Ženevského jezera je hrad Chillon ze 13. století, který je jedním z nejzachovalejších středověkých hradů v Evropě. Z Montreux tam pěšky dojdete za pětačtyřicet minut, můžete použít také autobus. Nejlepší pohled na hrad je ale z jezera. Chillon střeží cestu k průsmyku svatého Bernarda. Kdyby se jezero vypustilo, vznikla by pod hradem tři sta metrů hluboká propast a idylická krajina by se rázem proměnila v hrůzný výjev.

V roce 1816 navštívili hrad básníci Shelley a Byron, který napsal slavnou báseň „Prisoner of Chillon“. Takový je začátek skvělé přítomnosti Chillonu ve světové literatuře. Básníci a spisovatelé sem přicházejí nejen kvůli krásné stavbě v mimořádné přírodní scenérii, ale chtějí vidět Byronův podpis na třetím sloupu k žalářní kobce. A mnozí touží svým pokračovatelům v literárním řemesle a čtenářům zanechat podobný vzkaz.
V zástupu slavných literátů putujících k Chillonu nechybí ani Alexander Dumas, Gustav Flaubert nebo Hans Christian Andersen. Gogol holí proháněl ještěrky na zdi hradu a skromně se podepsal ve sklepě. Povídku o hradu Chillon napsal i český autor Jiří Weil.
Tím samozřejmě české stopy u Ženevského jezera nekončí, počátkem září 1956 se k němu vydal český skladatel Bohuslav Martinů za řeckým spisovatelem Nikosem Kazantkakisem, aby domluvil jejich spolupráci na „Řeckých pašijích“.