Za 10 skvosty Švýcarska

Středověký Bern

Cestu za švýcarskými unikáty začneme v Bernu, hlavním městě, založeném roku 1191 vysoko nad meandrem řeky Aare. Toto zachovalé středověké sídlo se starobylými měšťanskými domy propojenými arkádami v neuvěřitelné délce šesti kilometrů, s více než dvěma stovkami renesančních kašen a jedinečnou katedrálou se stalo v roce 1983 prvním švýcarským místem, které se ke světovému dědictví UNESCO zařadilo. Zachoval se původní středověký půdorys města, romantická zákoutí zdobená kašnami s pitnou vodou i široké ulice, těm kdysi měšťané dali přednost před velkými náměstími. Ze stometrové věže münsterské katedrály, nejvyšší ve Švýcarsku, se před vámi rozprostře nádherný výhled na celé město i s bělostnými vrcholky Alp v pozadí.
www.bernetourism.ch

Hodinářská tradice v Juře

Z Bernu je to vlakem kousek do trochu opomíjené zemědělské části Švýcarska, do pohoří Jury. Právě tady se zrodila v 17. století, hlavně díky imigraci zručných hugenotských hodinářů ze sousední Francie, tradice výroby hodinek. Hodinky patří ke Švýcarsku stejně neodmyslitelně jako čokoláda nebo Alpy s Matterhornem. Městečka Le Chaux-de-Fonds a Le Locle se svou unikátní architekturou jsou typickým příkladem zdůrazňujícím tuto specialitu. Výrobní prostory se prolínají s residenčními a odráží potřeby i snahy lidí zachovat hodinářskou tradici. Racionální plánování hodinářského průmyslu zajistilo udržitelný rozvoj oblasti, kde kromě hospodaření na polích nebyla jiná možnost obživy. Městečka s jediným průmyslem jsou mimořádným příkladem proměny od původní umělecké produkce hodinek až po tovární výrobu. Pod ochranu UNESCO patří obě města od roku 2009.
www.watchvalley.ch

La Chaux-de-Fonds, pohled na město s třídou Leopolda Roberta

Kulturní krajina Lavaux

Bern nám poslouží jako východisko i k dalšímu světovému unikátu. Stačí necelá hodina vlakem, abychom mohli u Ženevského jezera v kantonu Vaud obdivovat malebnou kulturní krajinu s vinicemi a malými vesničkami na jižních svazích nad jezerem. Úhledné terasy se táhnou v délce třiceti kilometrů od zámku Chillon až k okraji Lausanne. Vinařství má v této oblasti dlouhou tradici, datuje se zpět do doby působnosti benediktinských a cisterciáckých mnichů, kteří se vinařství v 11. století intenzivně věnovali. Zápis kulturní krajiny Lavaux ke světovému dědictví UNESCO v roce 2007 je zaslouženým oceněním tisíciletého nepřerušeného vývoje vinařství kolem Ženevského jezera.
www.lake-geneva-region.ch

St. Saphorin, nejkrásnější vesnice v oblasti vinic Lavaux

Monte San Giorgio

Do kategorie přírodního dědictví patří nálezy zkamenělin v kantonu Ticino, poblíž jižního cípu jezera Lugano. Už v 19. století o nich věděli místní, kteří chodili kopat břidlice na horu San Giorgio. Systematický paleontologický průzkum, ve kterém se stále pokračuje, potvrdil, že v době před 235 miliony lety ležela oblast pod hladinou moře. Řadu zkamenělin, většinou ryb, plazů a bezobratlých, vystavují v muzeích v Curychu a Luganu a v místním muzeu v Melide, kam se pohodlně dostanete autobusem z Lugana. Unikátní nálezy triasových fosilií Monte San Giorgio přispívají k osvětlení geologického vývoje této části Evropy a jsou pod ochranou UNESCO od roku 2003.
www.mendrisiottotourism.ch

Glarnské Alpy

Unikátní ukázkou geologické stavby vyniká také švýcarská tektonická aréna Sardona v Glarnských Alpách, na seznam přírodního dědictví UNESCO byla zapsána v roce 2008. Zatím ji využívají zejména vědci a horolezci. Pokrývá území o rozloze 32 850 hektarů se sedmi vrcholy s výškou nad 3 000 metrů nad mořem. Oblast dokumentuje vrásnění a pohyby zemské kůry, geologický vývoj, při němž se starší a hlouběji uložené horniny nasouvají na horniny mladší. Jsou tu zcela zřetelně viditelné různé struktury a různé expozice hornin. Zaledněné Glarnské Alpy se dramaticky zdvíhají nad údolí a jsou místem největších postglaciálních sesuvů v oblasti středních Alp.

Aletschský ledovec

Za nejdelším evropským ledovcem, jehož délka dosahuje kolem pětadvaceti kilometrů, se vypravíme do Bernských Alp z Interlakenu. V oblíbeném středisku Grindelwald přestoupíme na zubačku směrem na hřeben Kleine Scheidegg, odtud pokračujeme naprosto jedinečnou tratí do sedla Jungfraujoch v nadmořské výšce 3 454 metrů k nádražíčku zakopanému ve skále pod ledovcem. Trať překoná na dvanácti kilometrech výškový rozdíl 1 400 metrů. A pokud vyjedeme výtahem ještě o sto metrů výše k observatoři Sfinx, máme Aletschský ledovec jako na dlani. Celá oblast výjimečné krásy Jungfrau – Aletsch – Bietschhorn je ve Švýcarsku chráněná již od roku 1933, pod ochranu UNESCO se dostala v roce 2001. Je názornou učebnicí geologie a geomorfologie velehor. K ledovci se dá dostat též z Brigu vlakem do stanice Mörel a odtud lanovkou na Riederalp. Lanovka vede též na Eggishorn (2 927 m n. m.), odkud se naskýtají krásné výhledy.
www.aletsch.ch
www.jungfraubahn.ch

Pohled na Aletschský ledovec z Bettmeralpu – tohle je jeden z nejkrásnějších výhledů

Technický zázrak Albula

Rhétská železnice se dvěma historickými tratěmi přes Alpy, společné mistrovské dílo přírody a železničních inženýrů, se zařadila k takovým unikátům jako jsou dárdžilingská železnice v Indii nebo Semmering v Rakousku. Trať Albula mezi Davosem a Svatým Mořicem otevřená v roce 1904 je 67 kilometrů dlouhá, má 42 tunelů a 144 mostů a viaduktů. Berninský úsek měří 61 kilometrů, má 13 tunelů a 52 viaduktů a mostů. Úsek stoupání mezi Bergünem a Predou k tunelu Albula na trati Bernina expresu je právem považován za jednu z nejkrásnějších železnic světa. Během čtvrt hodiny se na této části dlouhé 12,6 km dostanete bez použití zubačky o 416 metrů výše. Projedete sedm tunelů, devět viaduktů a dvě galerie. V létě vede podél železnice dvouhodinová pěší naučná stezka s překrásnými vyhlídkami. Obě tratě potvrzují fakt, že Švýcarsko je železniční velmoc, a jsou dokladem vynikajícího technického a estetického řešení tratě v izolované a těžko přístupné části Alp na švýcarsko-italském pomezí. Pod ochranu UNESCO patří od roku 2008.
www.berninaexpress.ch

Rhétská trať Albula/Bernina. Ledovcový Express na viaduktu Landwasser poblíž Filisuru.

Pevnost v předhůří Alp

V kantonu Ticino ještě zůstaneme, jeho hlavní město Bellinzona bylo v době expanze římské říše důležitou pevností. Ačkoliv vznikla již v 6. století, prosperovala nejvíce právě za Římanů. Díky strategické poloze představovala bránu k Alpám a k Itálii, chránily ji tři hrady s mohutným opevněním, valy a baštami: nejrozsáhlejší a nejzachovalejší Castelgrande si zachoval podobu ze 13. století. Devadesát metrů nad ním ční hrad Montebello, třetí, nejvýše položený hrad Sasso Corbaro přehlíží město i údolí řeky Ticino z výšky 230 metrů. Pod UNESCO patří od roku 2000 jako vzácně dochovaná ukázka obranného systému pozdního starověku.
www.bellinzonaturismo.ch

Bellinzona, hlavní město provincie Ticino. Pohled na Castelgrande, který pochází ze 13. až 15. století, a je zapsán na seznamu UNESCO.

Kláštery v St. Gallenu a Müstairu

Klášter v St. Gallenu je dokonalým příkladem rozsáhlého klášterního komplexu z doby Karla Velikého. Patří k němu barokní katedrála a vzácná rokoková, stále funkční, knihovna se 150 000 knihami a 2 000 manuskripty, z nichž většina pochází z období před rokem 1000. Je součástí světového dědictví od roku 1983, stejně jako klášter v Müstairu. Benediktinský klášter St. Johann v Müstairu v kantonu Graubünden vznikl v předhůří Alp též z podnětu Karla Velikého. V původně mužském klášteře sídlí od 12. století řádové sestry. V klášterním kostele se zachoval unikátní cyklus největších švýcarských nástěnných maleb karolínské epochy a v jeho klenbě vzácné románské štuky. Do odlehlého kláštera se dostanete autobusem od nádraží v Zernezu a už samotná cesta romantickou krajinou švýcarského národního parku je nezapomenutelným zážitkem. Klášter v St. Gallenu je dostupný vlakem z Curychu.
www.stiftsbibliothek.ch
www.muestair.ch

Unikátní barokní knihovna v Sankt Gallenu, která je na seznamu UNESCO