Když byl ještě Graubünden Récií

Stojíme před radnicí v Churu a přemýšlíme, co všechno předcházelo tomu, než sem usedlo jeho dnešních 120 radních. Byla to dlouhá cesta: Graubünden patřil Římanům, Frankům i tyrolským hrabatům. Není divu, že se tu v každém údolí hovoří trochu jiným dialektem.
Říkali tady tomu Churrätien, ale také Récie či Churwalchen nebo Churmwahlen. To podle toho, komu to tady právě patřilo.
Churrätien se používal od ranného středověku až do novověku pro část římské provincie Raetia prima. Název pochází z 5. století a používal se v ranně románském období.
Přesná velikost tehdejšího Churrätienu se nedá dnes již přesně určit. Jeho hranice prošly mnoha změnami. Jádro tvořil dnešní Graubünden bez Misoxu a Puschlavu, plus dnešní Lichtenštejnsko. Patřila sem i část rakouského Vorarlbergu.
Zeměpisný výraz „Récie“ provázel Graubünden v celém středověku, pak se znovu objevil v 18. a 19. století jako název pro svobodný stát tří spolků (respektive federací), jak to dodnes ukazuje znak kantonu. Ten se skládá ze tří částí: znaku Šedého spolku (černá a bílá), emblému ze znaku Chrámového spolku (kozel) a ze znaku Desetistoličného spolku (kříž).
Dodatek Chur-Rätien zmizel až v 19. stol., když byl dne 21. dubna 1799 připojen dřívější svobodný stát Trojspolku jako nový kanton k helvetské (švýcarské) republice. Nejprve dostal název Kanton Récie, až později Graubünden. Mimochodem název Récie se zde používá dodnes: a to v názvu zdejší železnice: Rhätische Bahn.

Co tomu předcházelo?

Pod názvem provincie Récie byly původně v první polovině 1. století dvě území – Récie a Vindelicie, v roce 15 před Kristem dobyli obě území Římané. Oblast byla vymezena Alpami mezi Dunajem a Innem, současným Švýcarskem jižně od Bodamského jezera a Severním Tyrolskem.
Kolem roku 180 našeho letopočtu byla Récie císařskou provincií II. třídy, spravována administrativně jedním senátorem s hodností prétora, až byla nakonec od 4. století rozdělena.
Území podél Bodamského jezera a severních Alp příslušelo k diecézi Italia, nově vznikla Raetia prima (Curiensis) a Raetia secunda (Vindelica). Obě části provincie spravoval Dux Raetiae. Z jeho rezidencí Curia (Chur) a Augusta Vindelicorum (Augsburg) vzniklo později německé označení Churrätien a Vindelicien.

Hrad Ehrenfels – jihozápadní nároží gotické hranolové obytné věže s východním obytným křídlem

Graubünden pod římským vlivem

V době stěhování národů, asi mezi roky 400 až 600 našeho letopočtu, v severní části provincie mezi Kostnicí a Bregenzem alemanští dobyvatelé úplně vytlačili a asilimilovali místní římské obyvatelstvo.
Tehdejší Churrätien však zůstal v dosahu románské kultury ještě několik století, na některých místech je tomu tak dodnes, pročež byla také tato oblast označována jako „Churwalchen“ nebo „Churmwahlen“ (walch nebo welsh je z německého pohledu románskou řečí).
Organizačně se Churrätien shodoval do značné míry s tehdejším biskupstvím Chur. Zdejší biskup pravděpodobně převzal v době stěhování národů správu Récie, když ve vedení a obraně země nahradil nejdříve Římany a potom Ostrogóty.
Teprve reorganizací biskupství Chur po roce 1815 vyhovovaly historické hranice změněným politickým podmínkám.

Spojení s Itálií

Římská provincie Raetia prima byla v různých písemných pramenech zmiňována už od 4. století našeho letopočtu.
Se zhroucením římské moci kolem roku 476 neskončilo pro Churrätien spojení s Itálií, naopak již Ostrogótové pod vedením krále Theodericha využívali provincii Raetia prima k zajištění hranic s Itálií. O správu provincie se staral Dux (latinsky vévoda/vůdce/vo­jevůdce). Ten měl ale pouze vojenské pravomoci, pro civilní správu zůstal zachován úřad „praeses“.
Sídlil ve městě Chur, které je již od roku 452 uváděno jako biskupské sídlo. Za krále Theudeberta I. v letech 533 až 548 se Frankové zmocnili strategicky důležité oblasti Churrätien, čímž definitivně politicky spojili toto území s Itálií.
Z doby panování rodu Merovejců se nezachovaly o Récii téměř žádné písemné informace. Jisté je jen to, že se dále rozvíjel obchod mezi nyní langobardskou Itálií a severními zaalpskými oblastmi.

Graubünden je oblíbeným cílem letních i zimních dovolených. Leží tu například Davos nebo Svatý Mořic.

Frančtí dobyvatelé

Dějepisci se shodují v tom, že se Churrätien v době ranného středověku těšil dalekosáhlé samostatnosti, aniž by se musel vázat na Franckou říši. Teprve vpád kmene Alamanů mezi roky 710–12 definitivně začlenil zdejší území do Francké říše, panující Karel Martel kolem roku 740 připojil Churrätien zcela do své říše.
Politická kontrola nad Churrätien byla v průběhu franckého panství v rukou churské šlechtické rodiny Victoriden. Různí představitelé této dynastie sloučili starý politický úřad „praeses“ s hodností biskupa v Churu. Tak se jim podařilo ovládat jako starým římským císařům nejen fiskální majetky, ale též církevní zboží.
Smrtí churského biskupa Tella roku 765 skončilo panování rodu Victoriden. Karel Veliký využil příležitosti, když do úřadu usedl biskup Rector Constantius, a mezi lety 772–74 vystavil „obrannou“ listinu, podle níž připojil území ke království. Nástupce Tella Remedius se stal součástí císařského dvora.

Oddělení říšských a církevních majetků

Po smrti Remedia kolem roku 806 definitivně připojil císař Karel Veliký strategicky důležitý Churrätien do své říše. Zatímco prováděl oddělení říšských a církevních majetků (divisio inter episcopatum et comitatum), odebral biskupům z Churu prakticky veškeré majetky jejich světského panství.
Toto „dělení“ bylo ve skutečnosti převedením části biskupských statků do královského vlastnictví. Dále byl v Churrätien zaveden systém hrabství, čímž se přímo oddělila světská moc od duchovní a soudní.
Když byl hrabětem z Churrätien (comes curiae/curiensis) ustanoven Hunfried I., sloužily mu královské statky jako základ panství.
Markrabství (Chur-) Récie tvořilo v budoucnu jednu z částí Francké říše. V roce 917 prohlásil markrabě Burchard II. z Churrätien Švábské vévodství za samostatné území. Za jeho nástupce byla oblast Churrätien z toho důvodu částí Švábského vévodství a tím zase Svaté říše římské.
V 10. a 11. století se nacházely na území Récie tři hrabství: Oberrätien, Unterrätien, a Vinschgau.

Tyrolská hrabata Hrabství

Vinschgau připadlo v polovině 12. století tyrolským hrabatům z Buchhornu a z Bregenzu. Biskupové z Churu si opatřili v době středověku sice mnohá práva panství v Churrätien, jejich světský vliv však zůstal omezen na okolí města Chur, v oblasti Domleschg, Engadin, Bergell, Chiavenna, Bormio a Vinschgau.

Ponor do historie Graubündenu nabízí mnoho tajemných zákoutí, záleží na každém, jak hluboko se odváží.

Tak tohle je Graubünden, kanton skládající se z mnoha údolí a plný historických památek