úvod

Mario Botta, jeden z nejvýraznějších švýcarských architektů, založil svou práci na protikladech. Jeho stavby se těžce definují a lze v nich najít řád jen pochopením jeho filozofie. Jako kolega Peter Zumthor rád cituje Heideggera, Botta svoji architekturu popisuje hlubokými filozofickými tezemi.

​

Zjevnými znaky staveb sedmašedesátiletého Maria Botty, kterého v mládí velmi ovlivnila spolupráce se světově proslulými architekty Le Corbusierem a Louisem I. Kahnem, je hledání silných geometrických vztahů, často založených na jednoduchých tvarech. Ty spolu vzájemně vytvářejí jedinečné prostory a neobvyklé materiálové kombinace odkazující na kořeny architektury.
Kvalita architektury podle něj pramení ze symbiózy mezi umělým, navrženým člověkem, a kontextem přírody, v němž je stavba umístěna. Botta pocházející ze švýcarské provincie Ticino věří v harmonii mezi člověkem, přírodou a prostorem, který obývá. Zajímá se o historii lidí ve vztazích k obytným prostorům a svoje poznatky a myšlenky aplikuje ve své práci. Důležitou ideou, kterou se také zabývá, je pocit bezpečí. Mnohé jeho stavby, nejen kostely, kanceláře a byty, mohou připomínat pevnosti. Domov je zakořeněn v mysli člověka jako úkryt, bezpečné místo, jehož hodnota je v oboru architektury důležitá, domnívá se Botta.
Přes všechna komplikovaná východiska, která si vytyčuje, se snaží dosáhnout jednoduchých expresivních forem určených jak pro město, tak přírodu. A má s tím ve světě úspěch: za přínos architektuře obdržel řadu mezinárodních ocenění.

Mladý Botta

K tomu ale vedla dlouhá cesta. Mladý Botta, který studoval architekturu v italském Miláně, se po návratu do Lugana ve Švýcarsku zpočátku věnoval spíše menším zakázkám lokálního charakteru. Teprve v osmdesátých letech po úspěchu jeho projektů knihovny kapucínského konventu v Luganu a administrativní budovy Staatsbank ve Fribourgu začal Botta získávat větší mezinárodní zakázky. Jeho nejvýznamnější realizací z té doby je pravděpodobně budova sanfranciského muzea moderního umění ve Spojených státech. Dokončena byla v roce 1994.

Lázně na horách

Za zmínku ovšem stojí nedávno dodělané lázně Tschuggen Bergoase v Arose v kantonu Graubünden. Formou je to stavba nepříliš bottovská. Filozofie geometrie, konstrukce a samotného prostoru však již potvrzuje architektův rukopis. Sám Botta vidí v lázních posvátné místo a při projektování nové budovy, přístavby ke stávajícímu luxusnímu hotelu Tschuggen Grand, přistupoval, jako by navrhoval království smyslů mezi nebem a zemí.
Návštěvník do prostorů lázní přichází z hotelu po lávce, která slouží i jako předěl mezi různými světy.
Interiér je obložen místní žulou, ta z prostoru dělá umělou jeskyni a se svými čtyřmi podlažími se zařezává do hory sahající až do výšky 1 800 metrů nad mořem. Výrazným prvkem je devět světelných stromů, které jako jediné přivádí dovnitř skrz střechu světlo. V noci naopak zalévají krajinu světlem zevnitř jako velké pochodně.
Celý prostor lázní je otevřený. Ze čtvrtého patra lze shlédnout až dolů do přízemí a zároveň pozorovat táhnoucí se alpské údolí skrze prosklené plachtoví. Bazény a posilovnu zastřešují vysoké, pro Bottu typické, katedrálové prostory. Lázně byly postaveny na místě, kde vyvěrá čistá pramenitá voda z okolních hor.
Symbiózy s okolím v tomto případě dosáhl Botta harmonií jednoduchých tvarů, použitím místních materiálů, kamene, skla a dřeva z javoru. Na návštěvníka tak promlouvá jednoduchým jazykem, díky kterému si lze vychutnat tuto oázu fantazie a povzbuzení těla i lidské duše.

Sakrální stavby

Botta navrhuje i stavby sakrální. Nakreslil několik křesťanských kostelů i synagogu a nyní pracuje na projektu mešity. Svými stavbami hovoří spíše o spiritualitě prostoru, než aby komentoval jednotlivá náboženství. Sám se k žádnému náboženství nehlásí, ale o víře mluví často.
Jedním z příkladů je kaple svaté Marie Andělské v provincii Ticino. Ta vystupuje z hory Monte Tamaro do krajiny a formuje nový horizont, je počátkem mostu do oblak. Silný koncept tvořený kruhovým objemem a dvěma navzájem překříženými mosty je jakýmsi labyrintem. Má být nekonečnou cestou pro úvahy a meditace.
Možností přístupu je hned několik. První, nejjasnější z nich, vede návštěvníka dlouhým mostem přímo ke srázu, k nekonečnému výhledu ze střechy kaple. Ty další nejsou tak přímé a jasné: dostanete se k ním sestoupením z kaskádovité střechy na menší most a nakonec před zrcadlové dveře kaple, kde se setká poutník sám se sebou. Až pak vejde do cylindrické kaple.
Vnitřní prostor je omítnut černým cementovým štukem a osvětlen měkkým nepřímým světlem. K oltáři návštěvníka dovede vodou naplněný lineární zářez, končící čtvercovou nádržkou. Za ním je, zalita světlem zvenku, modrá freska Enza Cuchiho zobrazující dvě ruce.
Kapli nechal vybudovat v roce 1990 Egidio Cattaneo, majitel lanovky a sportovního centra na Monte Tamaro, ve vzpomínce na svou zesnulou manželku. Dokončena byla v roce 1996.

Kde má příroda nekonečnou moc

Další významnou realizací Maria Botty je kaple svatého Jana Křtitele v Mognu. Na místo kostela ze sedmnáctého století, zničeného lavinou a sesuvem půdy v roce 1986, navrhl, po mnoha debatách s místními obyvateli, válcovou stavbu dokončenou v roce 1998. Představou bylo dílo vyjadřující veškerou snahu člověka a jeho přítomnost v krajině, kde má příroda nade vším nekonečnou moc.
Jemná hra mezi masivností obvodové stěny z kombinace dvou místních kamenů a lehkostí skleněné vrstvy, která objem zakrývá, dává najevo existenci stavby jako opevnění vesnice, navzdory hoře tyčící se nad ní.
Ve všech Bottových projektech přes různé paradoxy nacházíme jednu společnou linii. Je to kritické zkoumání okolí, kterým jsou stavby obklopeny, a bezprostřední reakce na ně. Každá z jeho budov svým určením usiluje o správné uchopení místa a tím generuje a organizuje novou funkci ve svém kontextu. Botta tvrdí, že architektura přesahem svého určení zformuje novou historii.
Botta se vedle své profesionální praxe věnuje i pedagogické činnosti. V osmdesátých letech učil na École Polytechnique v Lausanne. Poté přednášel na Yale School of Architecture v New Havenu a na Escuela de Altos Estudios del CAYC v Buenos Aires. Od roku 1996 je profesorem na Akademii architektury Universitá della Svizzera Italiana v Mendrisiu, školy, na jejímž založení se významně podílel.


Kdo je Mario Botta

Mario Botta, švýcarský architekt původem z Ticina, se narodil 1. dubna 1943 v Mendrisiu. Po studiu na základní škole nastoupil jako učeň v architektonickém studiu Casloni a Camenisch v Luganu, kde také ve svých šestnácti letech navrhl první dům. O dva roky později se rozhodl rozvíjet svůj talent a odešel studovat na Liceo Artistico do Milána. Studia nakonec dokončil na Instuituto universitario di Architektura v Benátkách u významných italských architektů Carla Scarpy a Giuseppe Mazzariola.
Mladého Bottu velmi ovlivnila spolupráce se světově proslulými architekty Le Corbusierem a Louisem I. Kahnem. V obou případech bylo pro něj velikým štěstím, že oba právě pracovali na projektech v Benátkách. Le Corbusier navrhoval novou nemocnici a Kahn připravoval projekt pro výstavbu Palais Congres.
U Corbusiera pracoval Botta půl roku jako asistent. Jejich spolupráci ukončila až tragická smrt architekta. V roce 1969 se seznámil s Američanem Kahnem, pro kterého dělal až do konce svých studií.
V roce 1970 se vrátil zpět do Švýcarska a v Luganu si založil vlastní ateliér.
Získaná ocenění: IAA Annual Prix, Baksteen Award of Royal Dutch Brick Organisation, Cena Evropské unie pro kulturní dědictví / Europa Nostra Awards za přestavbu milánské La Scala. Jeho práce jsou prezentovány a vystavovány po celém světě.