Pilatus - 24 hodin na Dračí skále
úvod
Dvoutisícový vrchol Pilatus je nepřehlédnutelnou dominantou rajského kraje okolo Lucernského jezera. Světoznámým návštěvnickým šlágrem zubaté dračí skály je nejstrmější železnice světa, ovšem tahle hora nabízí mnohem víc… Zažít tu lze třeba i nocleh v dračí říši.
Kdepak slavná strmá zubačka z Alpnachstadu, tu si necháme až úplně
nakonec, jako cílovou prémii. S Pilatusem začínáme z opačné strany.
Chceme jít pěkně po svých, od lanovky z Kriensu na předměstí
Lucernu.
Jenže slunce bez milosti žhne už po deváté ranní, je to jeden z dlouhé
řady alpských tropických dní posledních prázdninových sezon. A tak
nakonec aspoň zkraje přece jen nasedáme do kabinky, abychom trochu
pošetřili síly. Ostatně už máme trochu nárok, v součtu je naší
pánské minivýpravě téměř 50 let (42+6).
Pěší výstup startujeme po desáté na mezistanici Fräkmüntegg (1 415 m n.
m.). Mělo by nás čekat zhruba 600 metrů vzhůru. Rozcestník ukazuje 2
hodiny a 40 minut. To nevypadá nepřekonatelně.
Zrada! Divoká kamenitá lesní cesta zprvu padá celkem strmě z kopce, takže
nakonec zahajujeme výstup po půl hodině ještě o 100 metrů níž, u farmy
Oberlauwelen.
Na Pilatus vede nejstrmější zubačka na světě se sklonem trati až 48
%
(jezdí od května do listopadu)
Tajemná kaplička
Ještěže je krkolomná stezka v severozápadní stěně skály dopoledne
místy aspoň trochu stinná. Šplháme po festovních řetězech, malého kluka
to ohromně baví, velkého to spíš straší (běda, kdyby tohle viděla
máma!), ale zase je to daleko lepší, než kdyby ten malý na nějaké veskrze
bezpečné, leč proklatě nudné, cikcak stezce co pět minut kňučel „Aaa
kdyyy uuuž taaam buudeeemeee?!“
Jde nám to vážně dobře. Po hodině svačíme o víc než 500 metrů výš,
na travnaté vyhlídkové terase u sněhobílé kapličky Klimsen. To je ten
kostelíček, který obdivují pasažéři dračí lanovky za okny posledního
vrcholového úseku vysoko nad suťovými poli mezi stanicemi Fräkmüntegg
a Pilatus.
K našemu úžasu se u kapličky dočítáme, že na tomhle místě stával
v 19. století noblesní a velmi populární hotel. Lidé asi tehdy bývali
daleko odolnější, nahoru se nešlo dostat jinak než pěšky, a přece
přicházely zástupy hostů. Podnik prý prosperoval bezmála 100 let, až do
půlky 20. století, tedy ještě velmi dlouho poté, co v roce 1889 poprvé
vyjela nahoru na Pilatus zubačka a hosty začal lákat vrcholový, pohodlně
dostupný hotel.
Pak nastaly smutnější časy, na Klimsenu byly různými sanacemi a nucenými
zásahy po vandalech utopeny statisíce franků, než mohla být kaplička
v roce 2004 znovu vysvěcena. Od té doby se tam každoročně třetí neděli
v srpnu koná vysokohorská bohoslužba – jak se píše na stěně kaple –
bez ohledu na počasí.
Ale už žádné dlouhé zdržování, rychlá sladká energie (tabulka
švýcarské čokolády + lahev švýcarské syrovátkové limonády) a vzhůru
do říše draků. Chybí nám sotva 200 výškových metrů, asi půl hodiny
výstupu.
Z Kriensu jezdí celoročně na Pilatus visutá lanovka
Mezi draky
Když se drápeme k vrcholové kótě, v suťových polích už není ani
trochu těžké uvěřit legendám o dracích, jimiž je magická skála
opředena. Dole v Lucernu v městských kronikách prý dokonce existují
konkrétní zmínky o tom, kterak roku 1421 vyděsila saň při práci
alpského farmáře nebo jak v roce 1499 zahlédli měšťané plavající
příšeru v městské řece Reuss. Kvůli drakům býval Pilatus po staletí
lidem dokonce úředně zapovězen, kdo chtěl jít nahoru, musel si
u konšelů zažádat o speciální povolení.
Vše se zlomilo poté, co na skále – údajně v dračí sluji mezi
překvapivě přívětivými příšerami – přežil drsnou alpskou zimu
truhlářský tovaryš, jenž se kdesi na hranici lesa ztratil při hledání
dříví pro výrobu sudů. Obratem vzali lidé draky na milost a zanedlouho
začalo houfné dobývání Pilatusu.
Náš výstup vrcholí v tunelech dračí galerie. Draka tu však dnes už
nepotkáte ani o půlnoci, jak si lze ověřit v případě přenocování
v některém ze dvou hotelů na skále, ve skutečnosti je to turistická
jeskyně, z jejíchž skalních oken se otvírají náramné vyhlídky do
hloubky k Lucernu a k jeho jezeru i do dáli na sever až ke kopečkům
německého Schwarzwaldu. Velkolepý výhled skýtá též pokoj dračího
hotelu, jehož celou jednu stěnu zdobí rozcapená příšera s ohněm
v tlamě.
Na kochání však není mnoho času, malý turista se hlásí o první
odměnu. Vleče mě do lanovky a dolů na Fräkmüntegg, kde před startem
výstupu zahlédl lákavé atrakce: bobovou dráhu a lanový park. Záhy lítá
sám skoro jako drak, nejdřív na kolečkách plechovým korytem, pak dokonce
i ve vzduchu na laně. „Snažíme se maximálně zpříjemnit pobyt všem
návštěvníkům, včetně rodin s dětmi, a tak jsme pro ně nedávno
otevřeli lanový minipark, bezpečně přístupný už od čtyř let,“
říká Šárka Risch ze společnosti Pilatus Bahnen.
Vtip je v tom, že zatímco drtivá většina lanových parků vyžaduje po
návštěvnících, aby se sami cestou připínali a zase odepínali,
v pilatusovské dětské zóně jsou nejmenší návštěvníci zajištěni na
jednom průběžném ocelovém laně od startu až do cíle, přičemž visí
nanejvýš 2,5 metru nad zemí. Děti to zjevně zbožňují, jeden okruh zabere
asi tak pět minut, ovšem jednou to žádnému malému návštěvníkovi
rozhodně stačit nebude.
Stejně jako mu nebude navečer stačit jedno setkání s kozorožcem.
Majestátní vysokohorské „kozy“ vyrážejí na pastvu v okolí vrcholku
se západem slunce, jakmile odjedou dolů poslední lanovkou a zubačkou davy
denních návštěvníků a nahoře zůstane jen hrstka hotelových hostů,
Pilatus zázračně ztichne. Je to balzám na duši nejen pro zvířata, ale
i pro lidi a – kdo ví – možná i pro draky.
Jakmile ráno po páté pošimrají malého spáče v hotelové posteli první
paprsky slunce, nejradši by rovnou utíkal na zubačku. Jistě, to nejlepší
nakonec! Jenže první vlak dolů jede až v 8.45, do té doby zbývá ještě
spousta času na snídani i prohlídku všech tří veřejně přístupných,
po ránu vzácně liduprázdných pilatusovských vrcholů: Eselu a Oberhauptu,
jež se tyčí přímo nad hotely, i lehce vzdálenějšího Tomlishornu.
V lanovém parku visí nejmenší návštěvníci i 2,5 metrů nad
zemí
Legendární zubačka
Ozubnicová železnice šplhala po bezmála pětikilometrové trati
o rozchodu 800 milimetrů z Alpnachstadu na Pilatus (výškový rozdíl 1 600
metrů) od roku 1889 na páru. Od roku 1937 ji pohání elektřina a z téhož
roku pochází i většina dodnes provozovaných, důkladně opečovávaných
vozů.
Nablýskané vagony se loudají po krkolomné trati se sklonem až 48 % bez
jištění lanem. Pro lepší představu, o jak prudkém svahu se tu doopravdy
bavíme, vzpomeňte pražský Petřín s pozemní lanovkou v sotva 30% kopci!
Dodnes si nikdo na světě netroufl postavit strmější železniční
trať.
Není divu, že konstruktérovi Eduardu Locherovi v předminulém století,
když s nápadem přišel, nikdo příliš nevěřil. On však dokázal, že
jeho systém s horizontálním ozubnicovým pohonem, pod nímž se ještě
otáčejí hladké talíře bránící vyskočení pohonného (ovšemže
i brzdícího) mechanismu z trati, může být zcela bezpečný.
Vláčky ostatně jezdí velmi pomalu, nahoru okolo 11 km/h, dolů nanejvýš 9
km/h, díky tomu nabízí zhruba půlhodinová jízda velkolepé divadlo za
oknem. Proměnlivou krajinou od vražedných skalních stěn přes alpinské
pastviny plné voňavých bylinek (skvělý sýr z nich lze mimochodem ochutnat
ve vrcholovém hotelu během přípitku před večeří) až po lesní úseky
korzují rodinky kozorožců, stáda krav a po ránu i hloučky lesní
zvěře.
Přesně po 24 hodinách se vracíme z říše draků do říše lidí. Druhý
den ráno jsme se svezli hned první ranní zubačkou dolů k Lucernskému
jezeru. Další alpský tropický den láká ke koupání.
Pilatus v kostce:
Vrchol Pilatus (2 132 m n. m.) je dostupný několika cestami, jednak
pěšky (celá cesta z údolí nahoru zabere zhruba 5 hodin), ale hlavně
nejstrmější zubačkou na světě se sklonem trati až 48 % z údolní
stanice v Alpnachstadu (jezdí od května do listopadu) a visutou lanovkou
z Kriensu (jezdí celoročně s výjimkou pravidelných revizí). Do
Alpnachstadu se lze dostat z Lucernu lodí či vlakem, do Kriensu trolejbusem
číslo 1.
Veškeré informace, rezervace i speciální nabídky najdete na www.pilatus.ch.
Pohled na část vrcholového areálu Pilatus Kulm přes vyhlídkovou
terasu: pod vrcholem skály Esel stojí originální kulatý hotel Bellevue, pod
nímž jsou ukryty stanice lanovky a vlaku