5 zimních dní v Lucernu

Lucern, přestože ho ohřívá přilehlé jezero a nabízí až středomořské klima, je obklopen horami všeho druhu, zvlněná krajina městské periferie vyrůstá v bájný skalnatý vrchol Pilatus, cíl zejména turistů a v zimě i sáňkařů. Z jeho vyhlídkové plošiny lze na jihu pozorovat největší lokální lyžařský cíl, Engelberg, kam se z Lucernu dostanete pohodlně vlakem za několik desítek minut. Opačným směrem za městem vystupuje z jezera další dominanta, turistický vrchol Rigi, k jehož patě vás doveze pro změnu některá z lodních linek. Ostatně, lodí se dostanete i k dalším rekreačním cílům včetně lyžařských. Kam se oko podívá, leží ukrytá nějaká zimní atrakce, na kterou hned tak nezapomenete. Pro tento článek jsme jich vybrali pět, na každý den pětidenní dovolené jednu.

Den 1: Klewenalp

Je zima, chceme lyžovat, ale také si užít trochu místního koloritu. Takže – vyrazíme na lyže parníkem! Z Lucernu to trvá do cílové stanice Beckenried hodinu a čtvrt, akorát tak na to, dát si na palubě meditační kávu a kochat se okolím. S lyžemi na palubě a přezkáči na nohou – máme ty s gumovou podešví, klasické s plastovou je lepší mít v batohu – to je zážitek sám o sobě. Do Klewenalpu ale můžete vyrazit i třeba na sáňky. Z Beckenriedu se vystoupá kabinovou lanovkou do areálu, a jste v horách. Klewenalp není obří středisko, ale na lyžování našeho druhu to úplně stačí. Jeho 40 kilometrů sjezdovek zvládneme projet akorát tak na to, abychom stihli vhodnou loď zpět do Lucernu. A hlavní dojmy? Žádné nabubřelosti, prvním cílem je jasně lyžování, na dnešní alpské poměry mírně v retro stylu.

Více o středisku na snow.cz/stredis­ko/1007

Den 2: Engelberg

Zato Engelberg! Na něj si necháváme druhý den, kdy už jsme rozlyžovaní, ale ještě nikoli unavení. Engelberg totiž patří mezi nejlepší střediska nejenom z lokálního hlediska, nýbrž i v měřítku celých Alp. Není rozložitý, ale nabízí převýšení dva tisíce metrů – a to umí jen několik málo jeho alpských konkurentů. Cesta tam trvá pouhých 43 minut, takže stačí být po osmé na nádraží, abychom si užili plnohodnotný vysokohorský den. Vedle lyžování láká vrcholová vyhlídka z vrcholu Klein Titlisu, na který stoupá unikátní otáčivá lanovka. Při vrcholu je nedávno vystavěný vyhlídkový visutý most a v mase ledovce atraktivní jeskyně. I kdybychom si zapomněli lyže, nudit se nebudeme. Po lyžování stojí za to nechat výbavu v nádražní úschovně a vydat se do centra města prohlédnout si výzdobu a obchůdky a nasát ducha Belle Époque, starých krásných časů, za nichž byl Engelberg již vyhlášeným rekreačním resortem.

Více o středisku na snow.cz/stredis­ko/98

Den 3: Rigi

Třetí den bývá kritický, volíme klid. Vyrážíme za relaxací na Rigi. Den začíná opět v městském přístavu, lodí přejíždíme do zastávky Weggis a lanovkou prolétáme chuchvalci mlhy do slunečného světa zasněžených hor. Rigi je opředena železnicí, která končí samozřejmě na vrcholu. My se ale vydáváme vzhůru po svých po čerstvě vyfrézovaných zimních turistických stezkách. Díky počasí a krajině jsou výhledy úžasné, nejlepší samozřejmě z vrcholu, kam se přeci jenom necháme nakonec vyvézt – dráha akceptuje Swiss Travel Pass, univerzální jízdenku Švýcarského dopravního systému, takže nás to navíc nestojí ani pěťák. Pod vrcholem lze sáňkovat dolů, funguje tu i malé lyžařské středisko, které, vzhledem k výhledům a atrakcím kolem, vůbec není nudné. Lyže jsme ale nebrali, protože naším hlavním cílem jsou lázně. Rigi Kaltbad Mineral Baths & Spa jsou oázou nejen pro tělo, ale i pro duši. Architektonicky je ztvárnil slavný Mario Botta, takže estetické vibrace rezonují nejen díky jedinečným výhledům na hluboko položené jezero, ale i díky stavbě samé. 35° voda pak vyhání únavu a vše špatné z těla stejně, jako tak činila již před dvěma tisíci lety.

Den 4: Stoos

Tentokrát míříme vlakem na východ, do lyžařského střediska Stoos. Ve městě Schwyz přesedáme na autobus, který nás vyplivne u spodní stanice staré legrační zubačky, která s kvílejícími kolečky vyváží turisty z hlubokého stinného údolí na náhorní plošinu, kde už se na slunci a ve sněhu veselí školáci a rekreanti všeho druhu a věku. Mimochodem, podobný zážitek už nezažijete, protože od letoška ji nahrazuje zcela nová hi-tech dráha s nejvyšším převýšením na světě (více o ní se píše na straně 36). Stoos je typickým rodinným střediskem, které je od civilizace fakticky blízko, ale opticky daleko – cítíte se tu jako ve skutečných velehorách, přestože nejvyšší vrch nesahá ani do dvou tisíc metrů. Terény na dvou přilehlých vrcholcích jsou dostatečně pestré a z jednoho z nich je navíc zážitek okořeněný nádhernými výhledy na Lucernské jezero.

Více o středisku na snow.cz/stredis­ko/1008

Den 5: Sörenberg

Poslední lyžařsko-poznávací den míříme na jih, kde po hodině a pár minutách jízdy vystupujeme pod kabinkovou lanovkou lyžařského střediska Sörenberg. Letité lyžařské středisko nabízí velké množství lyžařské plochy v pásmu lesa nad hned šesti údolními stanicemi, třešničkou vyčnívající z horského dortu je ale lanovka na výrazný vrchol Brienzer Rothorn s 2 350 m n. m., vůbec nejvyšší horu kantonu Lucern. Pokud jsme doposud obdivovali panorama jezera Lucernského, nyní přebírá hlavní roli Brienzersee. A za ním vystupuje jedinečné panorama Bernských Alp včetně trojice Eiger, Mönch a Jungfrau. Z restaurace s vyhlídkovou terasou na vrcholu je za pěkného počasí opravdu nesnadné odejít. Lyžaře ale odvábí vidina dlouhého sjezdu s převýšením bezmála kilometrovým. Sörenberg je poněkud svérázné a v čase zapomenuté středisko, o to ale silnější zanechá na člověku dojem.

Více o středisku na snow.cz/stredis­ko/999