Zpověď švýcarského hoteliéra

Marcel Perren je jedním z nejuznávanějších švýcarských expertů na turistické služby. Nejenže pracuje v nejvyšším vedení organizace Switzerland Tourism, jež právě před 100 lety začala aktivně propagovat krásy alpské země v zahraničí, ještě k tomu dlouhá léta úspěšně šéfuje turistickému ruchu v exponované oblasti Lucernského jezera. To leží poměrně blízko k Česku, a tak se řadí i k nejoblíbenějším alpským cílům Čechů.

Kteří Češi jsou pro turistický ruch ve Švýcarsku důležitější: početní pracovníci v pohostinství, nebo turisté?

To vám přesně nedokážu říct, ale jedno je jisté: v obou oblastech jste velkým přínosem.

Mohli bychom mluvit konkrétněji? Jakou máme pověst na pracovním trhu?

Velmi dobrou! Češi jsou poctiví pracanti, nikdy jsem nezaznamenal žádnou stížnost. Zároveň máte rádi přírodu, hory a aktivní dovolenou, tím jste nám blízcí. Sám jedu v létě raději do hor než na pláž.

Nakolik se vám vlastně vyplácejí marketingové investice do malého českého trhu?

Pokud investujete byť relativně malou částku správným směrem, zaujmete ty správné lidi. A to se nám, myslím, velmi dobře daří. Česko je sice malý, ale dobrý, stabilně rostoucí trh oceňovaných klientů. Spousta turistů z Česka se k nám vrací a toho si vážíme, navzdory tomu, že v absolutních číslech se bavíme o méně než jednom procentu všech návštěvníků Švýcarska.

Proč jsou tedy Češi pro vás tak důležití?

Víte, my se snažíme o co nejpestřejší mix návštěvníků, je to dobré jak pro turisty, tak pro nás. Nikdy není dobré vsadit vše na jednu kartu. Navíc čeští turisté jsou ve Švýcarsku oblíbení, i když nejste zrovna typičtí zákazníci nejdražších hotelů: jste nekomplikovaní, slušní a pořádní.

Švýcarský hoteliér, to je vlastně silná obchodní značka. Proč zrovna vy, Švýcaři, jste tak obdivovaní?

Jestliže ve Švýcarsku zaplatíte za stejnou službu řádově víc než jinde, musí ta služba být prostě špičková. Nemůžeme si dovolit nabízet nějaký druhořadý servis. A netýká se to jen turismu. Švýcarsko, byť jsme malá země, je velmi silnou značkou samo o sobě. Švýcarský kříž, švýcarský pořádek, švýcarské železnice, švýcarské zemědělství, švýcarský průmysl… Zdaleka nejde jen o turistiku. Život v naší velehorské zemi nikdy nebyl snadný, vždycky jsme museli být velmi inovativní.

Například?

Například jsme nikdy neměli nerostné suroviny, a tak jsme museli hodně přemýšlet, jak si zařídit život bez nich. Když se za války našim vlakům nedostávalo uhlí ze zahraničí, rozhodli jsme se elektrifikovat veškeré železnice – vody pro pohon elektrárenských turbín je v alpských ledovcích dost. A když jsme díky prvním britským cestovatelům v 19. století viděli, že turismus má potenciál průmyslového odvětví, zachytily mnohé zdejší farmářské rodiny tenhle trend mezi prvními na světě.

Rodiny obhospodařují hotely z velké části dodnes. Proč jsou ve Švýcarsku tak málo vidět nadnárodní hotelové řetězce?

Ve městech na ně místy narazíte, v horách už daleko méně. Jde o to, že jejich byznysmodel je postavený na obchodních cestujících, zatímco naši hoteliéři – zejména v Alpách – cílí na jiné hosty.

Do švýcarského rekreačního hotelového byznysu poslední dobou masivně vstupují arabští investoři. Co si od nich slibujete?

Je to investice do budoucna – a to platí oboustranně. Oni vědí, že u nás své peníze investují bezpečně, my zase víme, že oni mají zájem rozvíjet náš turistický průmysl.

Vy jste v hoteliérské rodině vyrostl. Řekněte, jaký je to život?

Těžký. Maká celá rodina, to je základ. Začínáte každý den ráno v šest a málokdy můžete jít spát před půlnocí. I jako děti jsme se museli zapojit. Spoustu věcí musíte zastat sami, protože si nemůžete dovolit mnoho personálu. Když už jsme měli vzácně týden volna, nikdy jsme nebyli na dovolené celá rodina – táta nás někam odvezl a hned se vracel do práce, volno měla jen máma. Ale přišlo nám to úplně přirozené, nic jiného jsme neznali. Jiné děti zase pomáhaly rodičům v zemědělství, ono se to vlastně až tak nelišilo.

Chcete říct, že režim hoteliéra se podobá životnímu stylu zemědělce?

A víte, že v mnoha ohledech ano? Farmáři také nemají limitovanou pracovní dobu, musejí udělat ihned vše, co je právě nutné, bez ohledu na své osobní potřeby. Rozdíl je snad jen v tom, že zemědělci se starají o úrodu či zvířata a hoteliéři o pohodlí svých hostů. Mnoho švýcarských farmářských rodin ostatně vyměnilo péči o půdu za péči o turisty.

Turistický byznys se poslední dobou zásadně mění, tak jako vše kolem nás. Jak to vnímáte?

Je to hodně znát. Dřív se návštěvníci vraceli třeba i třikrát za rok, vždy přijeli aspoň na týden, často dva nebo i tři týdny, bývali součástí rodiny. Dnes je vše jinak. Bratr dodnes vede v Zermattu rodinný hotel: pokud k němu někdo přijede déle než na dvě noci, je to výjimka. Má mnohem víc hostů ze vzdálené ciziny a daleko častěji se střídají.

Co fenomén Airbnb? Neohrožuje to švýcarské hoteliéry?

Samozřejmě, že Airbnb je na vzestupu i u nás, na druhou stranu musím říct, že ve Švýcarsku byla nabídka soukromých apartmánů mimo hotely – zejména v horách – vždy velmi široká, teď to jen trochu expanduje do měst. Hlavním problémem fenoménu Airbnb u nás není expanze, ale daňové nejasnosti a úniky.

Podle čeho si dnes lidé vybírají cíl dovolené?

Čím dál důležitější je bezpečnost. Samozřejmě počasí. A jistě i cena hraje značnou roli.

Na tu Švýcarsko před pár lety citelně doplatilo, když vaše centrální banka uvolnila kurz franku.

Ano, ztratili jsme skoro padesát procent hostů z blízkých evropských zemí, hlavně z Německa. Naštěstí Švýcaři jsou patrioti a hodně cestují po své zemi, ačkoli by pro ně bylo lacinější jezdit do zahraničí.

Ale asi sotva sami Švýcaři dorovnají masivní výpadek hostů z Evropy?

U nás ve městě máme spoustu zámořských turistů, my jsme úbytek Evropanů až tak nepocítili, zato v horských regionech měli značné potíže. Návštěvníci z daleka mívají Švýcarsko jen jako dvou- či třídenní zastávku na cestě Evropou a do hor je to pro ně daleko. K nám do Lucernu to mají z letiště jen hodinu cesty.

Prozradíte mi nakonec jedno švýcarské tajemství? Jak to děláte, že je vaše krajina na každém kousku země tak vzorně upravená?

Začíná to už v rodině a ve škole. Lidé jsou od malička vedeni k tomu, že jejich země je jejich vizitkou. Samozřejmě hrají roli i přísné předpisy a důkladné schvalovací procesy pro stavební projekty. V těžko přístupném horském terénu dostávají farmáři na řádnou péči o pozemky i nějaké dotace. Někdy ovšem může mít naše úzkostlivá péče o životní prostředí až extrémní důsledky.

Jak to myslíte?

Před časem řešili rybáři v Lucernském jezeře bizarní problém: příliš čistou vodu. Ryby neměly co jíst, a tak je museli přikrmovat, aby měli co lovit pro kuchaře v hotelích okolo jezera. Mohlo by se něco takového v hustě obydlené oblasti přihodit někde jinde než ve Švýcarsku?

Symbol turistického průmyslu

Logo zlatého květu se švýcarskou vlajkou švýcarská turistická kancelář používá od roku 1995 spolu s novým názvem Switzerland Tourism. Logo vzešlo ze soutěže, jejíž zadání znělo: koncept je „švýcarská identita“, vzkaz je „dovolená“. Dodnes je tak oblíbené, že se vedle státní vlajky stalo jedním z nejznámějších symbolů Švýcarska.