úvod

Pro cestování na motorce jsou švýcarské hory jako stvořené. Motorkáři si užijí stoupání do nádherných průsmyků, kde se neplatí mýtné a kde je přijatelný provoz. Čtěte, jak čeští motorkáři projeli část slavné Grand Tour, která je dlouhá 1 600 km a vede přes pět průsmyků.

​

Motocykly jsme si vyzvedli v Curychu. Čeká na nás velká porce kilometrů po švýcarských horách a předpověď počasí je katastrofální. O tom nás ujišťoval i silný déšť a beznadějně zatažená obloha. Vzhledem k počasí byla má volba jasná – půjčil jsem si stroj se štítem. Naštěstí byla k dispozici Electra Glide – poměrně velký a těžký, ale také silný a obratný stroj, jehož kufry poberou neskutečné množství zavazadel. Zhruba v polovině cesty se začíná obloha trhat, a tak shazujeme nepromoky. Bohužel nás ještě před další zastávkou dohnal silný déšť, takže dojíždíme do Monsteinu promočení.
Monstein je malá vesnice v horách, nachází se tu malý pivovar, který se donedávna pyšnil tím, že byl v 1 600 metrech nad mořem nejvýše fungujícím pivovarem v Evropě. Přestože se jedná o malý pivovar velikosti většího rodinného domu, produkuje se tady asi deset druhů piv. Pivo je ve Švýcarsku populární.
Prohlídku máme i se zajímavým výkladem, nechce se nám zpátky do lijáku, proto ji trochu protahujeme. Až pak v lehkém dešti vyrážíme do Davosu – našeho dnešního cíle. Nechce se mi soukat do mokrého nepromoku, takže rezignuji a na zbývajících 12 km vyrážím v kožené bundě a v motorkářských džínách. Potvrzuje se, jak dobrou volbou Electra byla, protože jsem i přes lehký déšť dorazil v podstatě suchý.


Naše první stoupání do hor a vesnička Monstein


V mlze přes průsmyky

Davos je malé horské městečko s historií sahající až do dvanáctého století. Dnes je známý jako centrum zimních sportů a dějiště zasedání Světového ekonomického fóra. V polovině června je tu klid a my se probouzíme do zataženého rána plného louží. Počasí nás však nezastaví, a tak vyrážíme na cestu. Ještě dopoledne vystoupáme až do výšky 2 066 metrů nad mořem. Výhled na hory a okolí průsmyku San Bernardino si příliš nevychutnáme, protože déšť opět sílí a těsně před průsmykem se přidává i mlha, kvůli které nám sjezd do údolí připadá nekonečný.
Protože jsme zrovna v italsky mluvícím kantonu, prcháme před deštěm do pizzerie. Jsme unavení, a tak zvažujeme cestu údolím po dálnici. Naštěstí dobrodružství vyhrává nad odpočinkem a vydáváme se do průsmyku Gotthard. Počasí není ideální, ale cestu nám usnadňuje široká kvalitní silnice.
Harleye, na kterých jedeme, nás přesvědčují o tom, že jim „nechutnají“ jen dlouhé rovné cesty, ale že se neztratí ani v horách a utažených serpentinách. Electra, na níž jedu já, mi poskytuje velký komfort. Pohodlné měkké sedlo, skvělé krytí před deštěm a větrem, vyhřívané hefty jsou v deštivém a chladném počasí k nezaplacení. Třiadvacetilitrová nádrž zase umožňuje dlouhý dojezd a audio systém Electry nemá mezi motocykly odpovídající konkurenci. K dalším benefitům na dlouhých cestách patří i navigace.
Podstatné jsou samozřejmě motor, podvozek a brzdy. Srdcem motocyklu je dvouválcový motor Twin Cam 103 o objemu 1 690 ccm. Ten se vyznačuje silným krouťákem a plynulým zátahem v celém spektru otáček. Proti konkurenci jsou tu i nezanedbatelné vibrace, ale ty jen podbarvují emoce, které k takové pořádné motorce patří. Podvozek nabízí pohodlí i slušnou zpětnou odezvu. Přední a zadní brzda jsou propojené a jejich účinnost je dobrá, ale stále musíte mít na paměti, že řídíte křižník vážící bezmála 400 kilo.


Průsmyk Gotthard leží v nadmořské výšce 2 106 metrů


Míra „odjel“

Počasí na horách se rychle mění a naštěstí to pokaždé není jen k horšímu, takže si po vystoupání do průsmyku Gotthard užíváme příjemné klima. Nahoře u jezera si děláme skupinovou fotku a zjišťujeme, že Míra, jeden ze členů výpravy, zmizel. Napřed se snažíme vypátrat, kde jsme o něj přišli, ale nakonec se smiřujeme s prostým vysvětlením, že „Míra odjel“. Naštěstí se za chvíli ozývá a zjišťujeme, že se v mlze zavěsil za jinou skupinu. Zanedlouho se naštěstí setkáváme v Andermattu u nádraží a jsme opět kompletní. Po horké sprše a rozvěšení promáčené výbavy po pokojích v hotelu jsme vyrazili na jídlo. Protože jsme neměli výletů do hor dost, vyrazili jsme na večeři do výšky 2 046 metrů nad mořem do průsmyku Oberalp. V jeho blízkosti pramení řeka Rýn a také tu stojí maják. Co tam dělá? Atrakci. Postavte maják v takové výšce a máte zajímavost – nejvýše postavený maják na světě. V blízkosti je restaurace, kam jsme prchli před zimou. Provozní i kuchař ze Slovenska nám doporučili místní speciality, dáváme si fondue a rösti a ochutnáváme několik druhů místního šnapsu.


I přes nepřízeň počasí jsme ráno nasedali na motocykly plni optimismu


Konečně slunce

Třetí den nás budí v Andermattu slunce. Ne všechno oblečení nám stihlo uschnout. Nejhůř byl na tom asi Honza Toužimský, ač drsný rocker, klepal se jako drahý pejsek. Nabídl jsem mu, že s ním vyměním Electru Glide za jeho V-ROD. Po vyjetí do nejvýše položeného bodu naší cesty, průsmyku Furka ve výšce 2 431 metrů nad mořem, kde nás přivítaly dva stupně nad nulou a déšť se sněhem, jsem si nebyl jistý, jestli to byla dobrá volba.
Absence jakéhokoli štítu a natažená pozice za řidítky, stupačky skoro až na předním kole a široké zadní kolo mi zprvu moc nechutnaly, ale pak jsem si na to zvykl a začal si V-ROD užívat. Na kvalitní silnici byla i odezva podvozku dobrá a točivý dvouválec o objemu 1 250 ccm se silným spodkem byl hodně zábavný, dobře sekundovaly i brzdy. Přestože je motorka nízká a dlouhá, je pohodlná a neuvěřitelně letí vpřed. Netrvalo dlouho a vodil jsem ho do zatáček po stupačkách. Je pravda, že ve špatném počasí nabízí výrazně méně komfortu než Electra, ale tenhle stroj není o komfortu, ale o emocích.
Za pěkného počasí jsme se přes nádherné švýcarské hory přesunuli podél Lucernského jezera do města Alpnachstad. Odsud totiž vyjíždí 127 let stará ozubnicová železnice na horu Pilatus. Se sklonem až 48 procent je to nejstrmější zubačka na světě a stoupá až do 2 132 metrů nad mořem. Hora nás naneštěstí přivítala zahalená v mlze. Nicméně zázemí na vrcholu je srovnatelné s moderním letištěm, takže jsme si dali výborný oběd a vyrazili zubačkou zpátky dolů do Alpnachstadu. Čekalo nás už jen několik posledních kilometrů do Curychu, kde jsme vrátili motocykly.
Motocykly Harley-Davidson i v náročných podmínkách deštivých švýcarských hor fungovaly výborně a i díky nim bylo cestování po Švýcarsku velkou zábavou. Jsou to motocykly pro moderní jezdce a nehodí se jen pro dlouhé rovné silnice, bez problémů se na nich můžete vydat i do serpentin a náročných horských podmínek.


Další informace o Grand Tour najdete na:

mojesvycarsko­.com/grandtour


**