Pěšky nad nejdelším železničním tunelem světa
úvod
Gotthardským úpatním tunelem, nejdelší stavbou svého druhu na světě, sviští od prosince 2016 denně desítky vlaků. Cestování touto částí Švýcarska lze ale pojmout i jinak než po kolejích: stopu nejdelšího tunelu si můžete projít pěšky, po zemském povrchu. Vítejte na Gotthard Tunnel Trailu, novém přírůstku mezi mnoha švýcarskými tematickými turistickými trasami.
Měli jsme ambice být nahoře v pravé poledne, nicméně se to ukázalo jako úkol pro jinou ligu. Průsmyk Predelp nás s mírným zpožděním vítá svěžím vánkem, v němž se třepotají pestrobarevné fáborky. V hlavě se rázem začnou honit ozvěny himálajských treků, ale tady je smysl barevných fanglí prozaičtější: v poměrně plochém sedle upozorňují, že toto je opravdu ten nejvyšší bod. Přesně 2 452 metrů nad hladinou oceánu a skoro dva kilometry nad tunelem.
Z jižní Evropy do střední
Nehledě na výrazný horský předěl, zůstáváme i za průsmykem v
Ticinu, „italském“ kantonu, jehož tvář je obrácená k jihu. Jsme na
cestě druhý den a postupujeme po stezce kopírující stopu nejdelšího
tunelu světa od jihu k severu. Čeká nás o dost víc než 57 kilometrů (tak
dlouhý je Gotthardský úpatní tunel), protože cesta se různě kroutí,
překonává mnohá horská sedla i hluboká údolí.
Naše horské putování začalo předchozího dne u obce Bodio, pár stovek
metrů od jižního portálu nového Gotthardského tunelu, v nadmořské
výšce něco přes 300 metrů. Stezka nás vedla vytrvale vzhůru po strmých
svazích nad mohutným údolím řeky Ticino a dusné, teplé počasí nikoho
nenechávalo na pochybách, že Pádská nížina a Středozemní moře jsou
odtud blízko. V sedle Predelp tušíme, že to už bude jinak: teplý vliv
jižního moře zůstává definitivně za zády a noříme se do horských
kotlin středního Švýcarska.
Tabule před infocentrem Gotthardského úpatního tunelu v Sedrunu
Na hranici vod i jazyků
Mírné klesání za průsmykem Predelp nás přivádí do idylického
lučinatého údolí, stále si držíme výšku přes 2 000 metrů. Po několik
hodin nikoho nepotkáváme a z malé „ošlapanosti“ stezky je zřejmé, že
tudy mnoho lidí nechodí. Není divu: odevšud je sem daleko a i my si musíme
pospíšit, abychom cíle druhé etapy v průsmyku Lukmanier (1 917 m) dosáhli
ještě za světla.
Druhý nocleh je stylový, spíme totiž v penzionu, který se nachází v
místě dávného hospicu, tedy zařízení, jež v minulých staletích
poskytovalo útočiště a nocleh pocestným na dlouhých trasách. V dobách,
kdy nebyl žádný tunel, vlaky ani auta. Dnes sice průsmykem Lukmanier
prochází silnice, jedná se ale o vedlejší trasu se slabým provozem a po
setmění horské ticho neruší žádný cizorodý zvuk.
Lukmanierpass patří mezi místa, kde si každý uvědomí nesmírnou
různorodost Švýcarské konfederace. Probíhá tudy totiž hranice mezi
kantony Ticino a Graubünden a místo je známé hned ve třech jazykových
mutacích: vedle německé verze Lukmanierpass též jako Passo Lucomagno
(italsky) a Cuolm Lucmagn (rétorománsky). Poměrně výrazný horský přechod
platí též za klimatické rozhraní – nikoli náhodou jsme si při
finálním sestupu do sedla všimli, jak se na severu formují mraky – a
prochází jím hlavní evropské rozvodí. K jihu voda odtéká do Ticina, a
tedy do Jaderského moře, zatímco severním směrem terén klesá směrem do
Rýna, do Severního moře.
Typická dřevěná stavení v Sedrunu
Horskými pustinami na Oberalppass
Třetí etapa Gotthard Tunnel Trailu směřuje do Sedrunu v údolí
Předního Rýna. Po podrobném večerním studiu mapy a předpovědi počasí
se rozhodujeme pro delší, alternativní trasu na průsmyk Oberalppass. Ta
slibuje zajímavější terén, aniž bychom se příliš odchýlili od stopy
tunelu, je však také o mnoho náročnější.
Na cestu, podle značení dlouhou asi 10 hodin, vyrážíme brzy ráno, kdy je
Lukmanierpass ještě v hlubokém stínu. Přes visutý most a strmý,
obtížný výstup se dostáváme do odlehlého, mimořádně malebného údolí
Cadlimo a dále pozvolna stoupáme po obrovských žulových plotnách k chatě
Capanna Cadlimo. Za ní nás čeká nejtvrdší zkouška, výškrab na sedlo
Bornengo (2 631 m). Dlouho není jasné, kudy stezka povede – severní svahy
průsmyku totiž tvoří ohromný skalní amfiteátr kompletně pokrytý skalní
sutí. Terén místy vyzývá k použití všech čtyř končetin, a když
silnější poryv větru signalizuje, že se blíží sedlo, jsme docela
rádi.
Průsmykem opět prochází kantonální hranice a severním směrem, tedy do
Graubündenu a dál, se horizont ježí horskými hřebeny, kam až oko
dohlédne. Překvapivě však jde o „měkčí“ a přívětivější
scenérii, než byly kamenité pustiny, jimiž jsme se škrábali vzhůru.
Údolí Val Maighels, kterým pozvolna sestupujeme, má spíše mírné, oblé
tvary a je zbarvené milionovými koberci květin – louky jsou místy
kompletně pokryté bílými suchopýry. Asi za dvě hodiny se objeví nesmělé
známky civilizace, a když pod sebou spatříme silniční serpentiny, je
jasné, že do sedla Oberalppass to není daleko. Přicházíme právě včas,
abychom stihli poslední vlak do Sedrunu.
Passo Sole v oblasti Lukmanier
Tady mělo být nádraží
Místo našeho posledního noclehu, obec Sedrun v horní části údolí
Předního Rýna, jsme nezvolili náhodou. Rétorománsky hovořící obec
totiž měla být na železniční provoz v Gotthardském úpatním tunelu,
který probíhá přímo pod ní, napojena prostřednictvím 800 metrů
vysokých výtahů a horizontální štoly. Tím by se dosti odlehlé obci i
celému údolí dostalo rychlého dopravního spojení, jenže úřady nakonec
od plánu kvůli příliš vysokým nákladům na údržbu upustili. A tak tzv.
Multifunkční stanice Sedrun, zbudovaná v tunelu kolmo pod vesnicí, zatím
slouží jako technické zázemí a případně taky pro evakuaci.
Gotthard Tunnel Trail pokračuje ze Sedrunu severním směrem ještě dvěma
etapami a končí u severního tunelového portálu v Erstfeldu. Nás už ale
povinnosti směrují zpět do Česka, a tak si zbytek trasy necháváme na
příště. Před odjezdem ještě navštěvujeme informační centrum
Gotthardského úpatního tunelu umístěné přímo v Sedrunu a poslední kroky
vedou mezi malebnými dřevěnými usedlostmi na železniční nádraží.
Typická dřevěná stavení v Sedrunu
Výzdoba v Sedrunu
Může se hodit
- www.gotthard-tunnel-trail.ch: Webové stránky Gotthard Tunnel Trailu s detailním popisem trasy, mapami a výškovými profily.
- https://map.wanderland.ch/: Podrobná turistická mapa Švýcarska v elektronické podobě, obsaženy jsou všechny značené trasy. Zoomováním lze zvětšit až na ekvivalent měřítka 1 : 5 000, dílčí mapy je možné tisknout.