Mani Mater - nejslavnější švýcarský písničkář ožil v češtině

Kdo byl Mani Matter

Mani Matter se narodil v roce 1936 v Bernu. V dětství se u Matterů doma mluvilo převážně francouzsky, teprve se vstupem do školy získala navrch bernská němčina, která se posléze stala jeho uměleckým jazykem. Jeho osobnost a tvorbu ovlivnila příslušnost ke skautskému oddílu i předčasná smrt matky, opustila ho, když mu bylo 16 let. Můžeme se domýšlet, že právě z této rány prýštila poezie, kterou publikoval nejdříve na stránkách skautského listu, aby zanedlouho opatřil své texty i melodiemi doprovázenými vlastní jednoduchou kytarou. Veřejně začal koncertovat roku 1965, nejprve v rámci různých komponovaných programů a většinou se sdružením Bernští trubadúři. Od roku 1971 vystupoval výhradně sám. Ačkoli měl na programu až 100 koncertů ročně, nikdy neuvažoval o tom, že by se stal profesionálním umělcem.
Matter studoval práva a už ve svých 20 letech byl aktivní i v politice. Patřil k lídrům mladého politického hnutí Junges Bern, jehož centrem zájmu byla kritika „ideologizace jazyka a myšlení velkých politických stran doby“. Jinými slovy bojoval za návrat rozumu do předsudky a ideologií svázaného prostředí. Což přesně korespondovalo i s jeho uměleckou tvorbou. Po studiích na Cambridge pak vyučoval na právnické fakultě v Bernu. K tomu psal vedle básní a písní i filosofické, politické, umělecké i teologické úvahy.
Je zřejmé, že jeho osobnost měla značný tematický přesah a oslovovala velkou část německy hovořícího Švýcarska. Až radikálně kritické myšlení a obratná práce s jazykem odhalovaly nejen jeho generaci svět skrytý za předsudky ideologií i jedinců. Uměleckým jazykem Maniho Mattera byla bernská němčina, kterou mixoval břitké myšlenky na přímé trase od tragiky ke komice. Jednoduchost a minimalismus byl zakódován i v přednesu písní a hudebním doprovodu.
„Úlohou osobnosti v dějinách je zemřít nebo nechat se zabít dříve, než stačila odvolat,“ zpívá typově podobný písničkář, nám dobře známý Karel Kryl. Smrt Maniho Mattera byla možná posledním aktem k tomu, aby se stal legendou. Coby otec tří dětí zemřel při autohavárii na dálnici nedaleko Curychu. Ve 36 letech.

Jak jste se dostal k zájmu o Švýcarsko?

Až do roku 2005 mě vůbec nenapadlo, že bych se o Švýcarsko nějak zajímal. Došlo k tomu náhodou, nebo spíš díky jednomu osudovému setkání, ke kterým dochází. Hrával jsem dlouhou dobu v duu, které se jmenovalo Nestíháme. A jednoho dne na festivalu v Táboře poté, co jsme slezli z pódia, si k nám přisedla taková divoženka, která tam přijela na kole. Ze Švýcarska. Sama holka asi dvacetiletá, velmi společenská. A to je moment, kdy se má cesta stočila do Švýcarska. To byla moje poetická spojka.

A jak jste se dostal k Manimu Matterovi?

Když už je jednou hudebník, který píše a zajímá se o písničky, ve Švýcarsku, přirozeně ho zajímá, co se v jeho oboru v tom místě děje. Logicky se pak ptá na písničkáře. A nejkratší spojení mezi duší Švýcara a slovem písnička vede právě k Manimu Matterovi.

Kolik lidí zná ve Švýcarsku Maniho Mattera?

Skutečně se o něm učí děti ve škole? Ano, jeho písničky jsou ve školních čítankách a zpěvnících.

To znamená, že ho zná každý Švýcar?

Ne, ale zná ho každý Švýcar z regionu, kde je prvním jazykem němčina.

A ti, co nerozumí bernské němčině, ho znát budou?

Ano, je to sice dialekt svérázný, ale většinu sdělení mu budou i ostatní německy mluvící Švýcaři rozumět. Ostatně Mani Matter koncertoval všude možně po Švýcarsku, takže mu naslouchalo a naslouchá velmi mnoho posluchačů, počítám, že jeho dílo mohou znát tak tři až čtyři miliony lidí.

Jak vůbec funguje ve Švýcarsku písničkářská kultura?

Švýcarsko je učesaná země zdánlivě bez problémů, alespoň takových, které by vytvářely velké jizvy ve společnosti. Z čeho čerpají švýcarští písničkáři? Asi nedokážu zhodnotit celou švýcarskou scénu, ale je patrné, že i ve Švýcarsku dokážou vyrůstat mimořádné písničkářské osobnosti. Mani Matter je toho nejlepším důkazem. Ano, byla to jiná doba, byl to mimořádně inteligentní člověk, ale je zřejmé, že i ve Švýcarsku vznikají písničky, které si lidé budou po generace zpívat. A existují i mladí autoři, jdou v jeho šlépějích a zpívají ve svých rodných dialektech.

S kým byste Maniho Mattera v ČR nejvíce přirovnal?

Mani Matter je originál, nerad bych ho s někým takto přímo spojoval. Ale nejblíž, řekl bych, bude mít svojí precizností ke Karlu Plíhalovi. Formou písničky, jak pracuje se slovní zásobou, s vtipem, s minimalismem – Maniho písničky jsou maximálně krátké a trefné… Už to ale nesedí, co se týče poetiky, a nakonec i hudební doprovod Karla Plíhala je mnohem složitější a propracovanější. Nabízí se srovnání i s Karlem Krylem, který podobně jako Matter přesahoval kulturní rámec a stal se až morální autoritou. Hudební tvorbu těchto dvou bych se ale srovnávat bál.

Jak vy sám vnímáte jeho základní témata?

Co sděluje? Mani Matter bojoval za rozum a dobrou míru, zároveň za myšlenkový radikalismus, aby člověk došel až k samotnému jádru věci, aby se nesmířil s automatizací myšlení, se stereotypem… Aby člověk nebyl líný myslet.

Co je pro vás na něm nejvíc fascinující?

Jsou to spíš obecné lidské vlastnosti, které sděloval. Byl velmi kritický a přísný, k druhým, ale i sám k sobě. Vidím v něm člověka, který se nespokojí s polovičním řešením, s polovičním vysvětlením či snad s ideologickou zkratkou, ale který bude naopak promýšlet všechny možné perspektivy. Byl to normální člověk, měl rodinu a děti, studoval, chodil do práce… Ale právě pro svůj životní postoj si získal vliv a přízeň.

Proč jste si ho vybral?

Už na první poslech se mi líbil, nerozuměl jsem mu ani slovo, ale už z jeho projevu a dikce jsem vycítil, že není náhodou, proč mi ho všichni doporučují. Už při jménu Matter se usmějí nebo dokonce začnou notovat nějakou písničku. A to není jen tak samo sebou. Takže jsem byl zvědavý, o čem zpívá, zkusil jsem pár jeho písniček přeložit, byla to pro mě velká škola a také takový průzkumný let.

Učil jste se kvůli Manimu Matterovi „Bärndütsch“, nebo si vystačíte s normální němčinou?

Ano, samozřejmě, částečně. Aktivně tou řečí nemluvím, ale když se třeba lidé vedle mě baví, rozumím jim. Učit se aktivně cizí nářečí nemá moc smysl, byť je to krásný a libozvučný jazyk.

Jsou Švýcaři suší a uzavření?

Já nevím, jak se mluví o Švýcarech, nemám tento předsudek, ale moje osobní zkušenost svědčí o něčem jiném. Rozhodně nejsou suší a uzavření. Naopak bych řekl, nebýt jedné otevřené a živé Švýcarky, tak se nikdy ke Švýcarsku nedostanu.

Hraje se ve Švýcarsku jinak než v Česku?

Hraje se mi – nejen ve Švýcarsku, ale všude v cizině – lépe než tady. Cizinci na mě hledí trochu jinak, jsem pro ně exotičtější, obzvlášť když jim zazpívám nějakého jejich oblíbence ve své domácí a pro ně podivné řeči. Podle melodie poznají, o co se jedná, což pak otevírá dveře. Za hranicemi jsem zjistil, že ten samotný jazyk není až tak důležitý, jak by se možná na první pohled zdálo. Písnička má různé vrstvy, a když někdo nerozumí jazyku, vnímá to další – výraz, zpěv, hru na kytaru… A vlastně to je v něčem osvobozující.

Jezdí se ve Švýcarsku na kole jinak než v Česku?

No tak to jo. To je snadná otázka. Jezdí se tam parádně, protože z 90 procent nejsem na stejné vozovce jako auto a většinou ani jako chodec. A to platí i ve městech. Ten pocit bezpečí je neporovnatelný, jízda na kole je pak relax, můžu si zpívat, přemýšlet…

Proč vlastně pořádáte svá cykloturné?

Je to fantastická kombinace tělesného pohybu na zdravém vzduchu, duševní aktivity večer při představení a také samoty, kterou jako písničkář nutně potřebuju, abych se dostal do nějaké hloubky k sobě a k životu vůbec. Musím načerpat energii, kterou večer rozdávám při představení.

Kolik tak najedete za den, za turné a za rok?

Za rok nevím, ani nemám tachometr. Na turné ujedu 50 km za den, na mém natěžko naloženém cargo kole je průměrná rychlost 10 km/h, takže žádný spěch, ale pohoda.

Jan Řepka

Jan Řepka (1982) se na české písničkářské scéně pohybuje od konce 90. let. Během osmiletého působení v duu Nestíháme vydal dvě alba, získal mnohá žánrová ocenění a absolvoval více než 500 koncertů u nás i v zahraničí. Od roku 2010 vystupuje sólo nebo se zpěvačkou Josefinou Žampovou, s níž natočil samostatné album Čistý byl svět. Písně nejvýznamnějšího švýcarského písničkáře Maniho Mattera (1936–1972) poprvé představuje českému posluchači v čerstvé antologii Rozjímání o sendviči (2016), která obsahuje téměř polovinu Matterova písňového odkazu.
Prozradil o sobě, že písničkářství je jeho osobní nutnost. A Mani Matter? „Já jsem si ho nenašel, Mani Matter si našel mě. A když takovouhle výzvu v sobě objevíš, musíš ji přijmout.“ Pozvánka na koncert Jana Řepky: 1. června 2017, Divadlo v Řeznické, předprodej od 2. května na www.reznicka.cz.

www.janrepka.cz