Za romantikou na švýcarské hrady
úvod
Nebývá zvykem vypravit se za středověkými hrady a zámky do alpské země proslulé čokoládou, hodinkami a přesnými vlaky, i když jsou stejně unikátní a romantické jako ty, za nimiž jezdíme do Francie, Německa, Španělska nebo s nimiž se seznamujeme doma. SWISSmag vybral pět hradů a zámků od těch nejznámějších až po téměř neznámé.
Švýcarský Karlštejn
Na skalnatém ostrůvku u břehu Ženevského jezera, na vyhlášené
riviéře Montreux, se ve vesnici Veytaux tyčí majestátní hrad Chillon. Už
příjezd vlakem dává tušit, že se máme na co těšit – na jedné straně
jezera strmé svahy malebných vinic Lavaux zapsaných na seznamu světového
dědictví UNESCO, které padají až k vodě, naproti zdvíhající se
zasněžené alpské vrcholy. Není divu, že v této nádherné krajině našlo
zalíbení mnoho slavných světa.
Vynikající strategická poloha opevněného hradu chráněného z jedné
strany jezerem předurčila jeho význam: kdo ovládal Chillon, kontroloval i
obchodní cesty mezi severem Za romantikou na švýcarské hrady Text: Milena
Blažková, autorka projektu Poznej světové dědictví UNESCO | Foto: autorka
a Switzerland Tourism a jihem Evropy, vybíral clo a bohatl. Z těchto výhod
těžili hlavně Savojští, kteří hradu ve 13. století vtiskli dnešní
podobu; ani později neprošel Chillon žádnými výraznými změnami a stále
zůstává jedinečným svědectvím stavební činnosti své doby.
Prohlídka si zaslouží dostatek času, klidně celý den, nuda zde rozhodně
nehrozí. V přízemí jsou umístěny modely, které krok za krokem ukazují,
jak pevnost vznikala. Hlouček školních dětí provázených průvodcem
Samuelem živě diskutuje u každého zastavení, zvláště když podává
několika zvídavcům malý dřevěný modýlek obranné věže, aby ho po
pečlivé úvaze „postavili“ do vrstevnicové mapy a následně vysvětlili,
proč věž „zbudovali“ právě tam. Děti se aktivně zapojují –
komentují mohutné dubové sloupy ve Velké síni, erby savojských
panovníků, se smíchem zkouší potěžkat železnou košili, nasadit si
helmici či ochranné rukavice. Postupně je ztrácím, s výkladem puštěným
do sluchátek jdu jiným tempem. Zajímají mě kazetové stropy, nástěnné
malby, kaple ze 13. století s arkýřovými okny i sbírka cínového nádobí,
vše, co vypovídá o životě tehdejší savojské šlechty. S dětmi se opět
potkávám při speciálním „workshopu“, kdy návštěvníci dostávají
možnost sestavit a zase rozebrat miniaturní dřevěnou kopii gotické klenby.
Po takové demonstraci si každý lépe zapamatuje, jak se stavělo ve
středověku bez pomoci obrovských jeřábů.
Věčná inspirace
Mezi první, kteří opěvovali krásu Chillonu, patřil spisovatel a filozof
Jean Jacques Rousseau. V příběhu hrdinky Julie románu Nová Heloisa
vylíčil krásy zdejšího kraje a příjemné klima tak přesvědčivě, že
se jimi v roce 1816 nechali zlákat slavný anglický básník romantismu lord
Byron s přítelem Percy Bysshe Shelleym. Podle Byronova deníku si oba
užívali Chillonu, jezera i cestování. Starobylé zdi hradu s temnou
minulostí a pochmurné kasematy spojované s dávnými praktikami nelidského
věznění, upalováním a čarodějnictvím Byrona inspirovaly k vylíčení
osudu převora Françoise de Bonivarda, vězně přikovaného šest let v
podzemí hradu, který získal svobodu, když roku 1536 dobyli hrad Bernští.
Na sloupu, ke kterému byl za podporu reformace a odpor k savojské šlechtě
přikován, je dodnes viditelný i podpis jeho obdivovatele lorda Byrona.
Slavné básníkovo dílo Vězeň chillonský vyšlo v roce 1846 a až po 150
letech bylo přeloženo do češtiny.
Návštěva Chillonu platila ve své době za poctu svobodě. K místu, kde
trpěl Bonivard, se přijel pomodlit slavný spisovatel Alexandre Dumas a obdiv
mu vyjádřil i Victor Hugo.
Tajemný hrad v dechberoucí krajině přilákal Dickense, Goetha, Rilkeho,
Andersena, Ruskina, Hemingwaye, v naší době v kraji zakotvili Charles Chaplin
nebo Freddie Mercury. Bez ohledu na běh staletí zůstává Chillon věčnou
inspirací.
Interiér hradu Chillon
Romantika s vůní sýra
Od května do poloviny října vyjíždí od Ženevského jezera z Montreux
Čokoládový vlak s luxusními vagony Pullman ve stylu legendárního Orient
expresu. Zatímco za okny ubíhá pohádková krajina, uvnitř se podává
voňavá káva, křupavé croissanty a pravá švýcarská čokoláda, vše v
ceně jízdenky. Pohodlně usazeni míříme ke Gruyéres v kantonu Fribourg, po
Chillonu druhému nejnavštěvovanějšímu švýcarskému hradu.
Grue ve francouzštině znamená jeřáb, s jeho vypodobněním se setkáváme
na každém kroku. Elegantního ptáka měl ve znaku rod Gruy res, který nechal
v 11. století hrad postavit. Procházím sály plnými historie, obrazů
majitelů a jejich manželek, slavných bitev, unikátního nábytku včetně
zajímavých hudebních nástrojů či porcelánu. Kdysi hrad, postupně
přebudovaný na pohodlné a honosné šlechtické sídlo, slouží dnes jako
muzeum. I tady, stejně jako na Chillonu, dostávám tištěného průvodce v
češtině.
Malebným zázemím hradu je půvabné podhradí se stylovými domky kolem
náměstíčka s kašnou uprostřed. Obchůdky se suvenýry, za okny domů
truhlíky s rozkvetlými muškáty, na několika průčelích malby, letopočet
nebo malý oltářík, jinde švýcarská vlajka. „To je švýcarské až k
zbláznění“, konstatuje kolega z Belgie.
Přátelské setkání se zástupci hradu probíhá při tradičním fondue,
jsme přece v kraji vyhlášeného sýra gruy re. Máčíme kousky chleba do
roztaveného sýra, k tomu ochutnáváme naložené cibulky, olivy, kyselé
okurky, občas dojde i na vařený brambor politý tak hustou smetanou, že by v
ní mohla klidně stát lžička. Éterem zní tichá hudba, za prosklenou
stěnou se otevírají daleké výhledy do kraje a barvami hýřící pěstěná
francouzská hradní zahrada. Na takovou romantiku se nedá zapomenout.
Jezerní zámek v Oberhofenu
Dál míříme k Thunskému jezeru (558 m n. m.), jemuž kulisy vytváří
sněhobílé alpské vrcholy majestátních velikánů Mnicha (Mönch), Eigeru a
Jungfrau. Dokonalé zázemí ve stylovém hotelu Park v Oberhofenu se snovými
výhledy na zámek v jezeře a bělostný řetězec hor naši euforii
umocňuje.
Původní zemědělská a rybářská osada Oberhofen se v průběhu let
proměnila v oblíbené lázeňské místo s trvale žijící zámožnou
komunitou v počtu kolem dvou tisíc obyvatel. Návštěvníky čeká relax s
lákadly, jak vyplnit volný čas – zámek obklopený exotickým parkem,
romantické procházky po promenádě kolem jezera, stylové hospůdky s
vynikajícími kulinářskými specialitami, výlety lodí i pěší túry po
značených naučných stezkách.
Sám zámek, jehož bohatá historie se začala psát ve 12. století, je
velkolepý; osmdesát perfektně udržovaných místností v různých stylech
– od gotiky přes renesanci až po baroko, včetně velké obrazárny.
Nechybí unikátní látkové tapety, dřevěné obložení, kachlová kamna,
rytířská výzbroj. Nejoblíbenější Orientální salon a kuřárna
připomínají, že jeden z majitelů z rodu pruských šlechticů
Pourtalesových působil jako velvyslanec v Istanbulu. Ten také nechal
přistavět malou věž čnící přímo z jezera, z níž se naskýtá
parádní výhled na Bernské Alpy. Při výkladu historie registruji zmínku o
hraběti Harrachovi, vlastníku řady zámků v Čechách, který se do
Oberhofenu přiženil.
Od roku 1854, kdy postihl vesnici i zámek velký požár, se zde nepřetržitě
staví. Zámek se udržel v soukromém vlastnictví do roku 1925, následně
byla založena jedním americkým mecenášem nadace, která si na nákladnou
údržbu troufla. V současnosti funguje tato památka švýcarského dědictví
národního významu jako historické muzeum, sály i kaple lze využívat i pro
různé společenské události, koncerty, svatby apod. Náročná rekonstrukce
má uvést zámek do podoby, jakou měl v 19. století.
Doporučuji nevynechat procházku zámeckým parkem o rozloze dvou a půl
hektaru, plným květin, soch, ozdobných keřů a stromů. Mezi vzácnými
dřevinami vynikají jehličnany ze severní Ameriky, libanonský cedr nebo 600
metrů dlouhý živý stromový tunel u jezera. Sonja, která se o zdejší
krásu stará již více než deset let, nás seznamuje i s užitkovou zahradou,
v níž si pro vlastní potřebu pěstují květiny na zdobení interiérů
zámku, ale i zeleninu, bylinky, sladké kaštany, kafrovník pro zdraví a
také kiwi, letos ho prý sklidili 40 kg.
Jezerní zámek v Oberhofenu u Thunského jezera
Dominanta města Thun
U Thunského jezera ještě zůstáváme, čeká nás návštěva nevelkého
zámku rodu Zähringerů, původně pevnosti z 12. století. Zdobený čtyřmi
věžemi a dominantním donjonem ční vysoko nad malebným městečkem
rozloženým kolem řeky Aare. I tento objekt, kam ročně zavítá asi 50 000
návštěvníků, plní funkci moderního muzea – mapuje čtyři tisíce let
dějin celého regionu. Ředitelka muzea, archeoložka Lilian Raselli, nás
zasvěcuje nejen do dávné historie kraje, ale i do budoucích plánů muzea.
Bere nás na hradby s výhledem na město a při ochutnávce místních
specialit, kterou pro nás nachystala, vypráví. Teprve potom s námi
prochází pěti patry renomovaného muzea a ukazuje, jak náročnou a
nákladnou rekonstrukcí zámek prochází. Ve vší kráse už vyniká
rytířský sál se stropem v sedmimetrové výšce, nové expozice i opravená
věž, pozornost věnujeme i stylovému hotelu se čtrnácti nevšedními
pokoji.
Odpoledne scházíme z hradu dolů do městečka a užíváme si úzkých
uliček, malého náměstí s vyzdobenou radnicí, krytého dřevěného mostu
plného květin nad dravým korytem řeky Aare vytékající z Thunského
jezera, příjemné kavárničky i laviček kolem řeky. V přístavišti
nastupujeme na vyhlídkovou loď a vracíme se na „základnu“ do
Oberhofenu.
Městečko Thun a jeho slavný dřevěný most
Růžová vůně z Wildeggu
Ráno už sedíme ve vlaku a jedeme k zámku Wildegg v kantonu Aargau, což
bylo kdysi panství Habsburků. Míjíme úhledná obdělávaná pole, louky s
dobytkem, farmy topící se v záplavě květin, v Bernu se za okny mihne na
okamžik katedrála a na obzoru zasněžené Bernské Alpy. Ve stanici Olten
přesedáme na lokálku a od nádraží ve Wildeggu jsme příjemnou procházkou
za dvacet minut u cíle.
Je to jiný svět. Průvodkyně v dobovém kostýmu nám rozdává tyče,
letáček a začíná předcvičovat, demonstruje, jak se kdysi dbalo na zámku
na tělesná cvičení. Přijímáme výzvu a snažíme se s ní držet krok,
ale návod psaný švabachem je spíše zdrojem legrace. Pak už nás bere dál
do zámku, nahlédnout, jak panstvo žilo, jak se bavilo a jak přísně
dodržovalo etiketu.
Od konce 15. století patřil hrad rodu Effingerů, ti ho přebudovali na
luxusní barokní sídlo a po celých jedenáct generací zvelebovali. Kromě
péče o zámek, umělecké sbírky a nákladného života panstvo investovalo
do zahradní architektury, zvláště Bernhardt Effinger žijící na přelomu
17. a 18. století se zhlédl ve francouzských zahradách ve Versailles. V jeho
snahách pokračovali i další. Když poslední majitelka Julie zemřela roku
1912 bez potomků, vše odkázala švýcarské vládě. Dnes v zámku sídlí
muzeum.
Svahy kopce, na nichž zámek stojí, se odedávna využívají pro pěstování
vinné révy. Z bylinek a růží na zahradě u zámku se vyrábějí léčivé
masti a kosmetika. Pod vedením odborníků se mohou návštěvníci na chvíli
stát alchymisty a nad kahany připravovat vlastní krém. Samozřejmě ani my
se nenecháváme zahanbit, a kdykoliv si teď doma v Praze „svým“
růžovým krémem ošetřím obličej, vytane mi před očima prosluněná a
voňavá zahrada zámku Wildegg.
V zámku Wildegg v kantonu Aargau dnes sídlí muzeum