Za romantikou na švýcarské hrady

Švýcarský Karlštejn

Na skalnatém ostrůvku u břehu Ženevského jezera, na vyhlášené riviéře Montreux, se ve vesnici Veytaux tyčí majestátní hrad Chillon. Už příjezd vlakem dává tušit, že se máme na co těšit – na jedné straně jezera strmé svahy malebných vinic Lavaux zapsaných na seznamu světového dědictví UNESCO, které padají až k vodě, naproti zdvíhající se zasněžené alpské vrcholy. Není divu, že v této nádherné krajině našlo zalíbení mnoho slavných světa.
Vynikající strategická poloha opevněného hradu chráněného z jedné strany jezerem předurčila jeho význam: kdo ovládal Chillon, kontroloval i obchodní cesty mezi severem Za romantikou na švýcarské hrady Text: Milena Blažková, autorka projektu Poznej světové dědictví UNESCO | Foto: autorka a Switzerland Tourism a jihem Evropy, vybíral clo a bohatl. Z těchto výhod těžili hlavně Savojští, kteří hradu ve 13. století vtiskli dnešní podobu; ani později neprošel Chillon žádnými výraznými změnami a stále zůstává jedinečným svědectvím stavební činnosti své doby.
Prohlídka si zaslouží dostatek času, klidně celý den, nuda zde rozhodně nehrozí. V přízemí jsou umístěny modely, které krok za krokem ukazují, jak pevnost vznikala. Hlouček školních dětí provázených průvodcem Samuelem živě diskutuje u každého zastavení, zvláště když podává několika zvídavcům malý dřevěný modýlek obranné věže, aby ho po pečlivé úvaze „postavili“ do vrstevnicové mapy a následně vysvětlili, proč věž „zbudovali“ právě tam. Děti se aktivně zapojují – komentují mohutné dubové sloupy ve Velké síni, erby savojských panovníků, se smíchem zkouší potěžkat železnou košili, nasadit si helmici či ochranné rukavice. Postupně je ztrácím, s výkladem puštěným do sluchátek jdu jiným tempem. Zajímají mě kazetové stropy, nástěnné malby, kaple ze 13. století s arkýřovými okny i sbírka cínového nádobí, vše, co vypovídá o životě tehdejší savojské šlechty. S dětmi se opět potkávám při speciálním „workshopu“, kdy návštěvníci dostávají možnost sestavit a zase rozebrat miniaturní dřevěnou kopii gotické klenby. Po takové demonstraci si každý lépe zapamatuje, jak se stavělo ve středověku bez pomoci obrovských jeřábů.

Věčná inspirace

Mezi první, kteří opěvovali krásu Chillonu, patřil spisovatel a filozof Jean Jacques Rousseau. V příběhu hrdinky Julie románu Nová Heloisa vylíčil krásy zdejšího kraje a příjemné klima tak přesvědčivě, že se jimi v roce 1816 nechali zlákat slavný anglický básník romantismu lord Byron s přítelem Percy Bysshe Shelleym. Podle Byronova deníku si oba užívali Chillonu, jezera i cestování. Starobylé zdi hradu s temnou minulostí a pochmurné kasematy spojované s dávnými praktikami nelidského věznění, upalováním a čarodějnictvím Byrona inspirovaly k vylíčení osudu převora Françoise de Bonivarda, vězně přikovaného šest let v podzemí hradu, který získal svobodu, když roku 1536 dobyli hrad Bernští. Na sloupu, ke kterému byl za podporu reformace a odpor k savojské šlechtě přikován, je dodnes viditelný i podpis jeho obdivovatele lorda Byrona. Slavné básníkovo dílo Vězeň chillonský vyšlo v roce 1846 a až po 150 letech bylo přeloženo do češtiny.
Návštěva Chillonu platila ve své době za poctu svobodě. K místu, kde trpěl Bonivard, se přijel pomodlit slavný spisovatel Alexandre Dumas a obdiv mu vyjádřil i Victor Hugo.
Tajemný hrad v dechberoucí krajině přilákal Dickense, Goetha, Rilkeho, Andersena, Ruskina, Hemingwaye, v naší době v kraji zakotvili Charles Chaplin nebo Freddie Mercury. Bez ohledu na běh staletí zůstává Chillon věčnou inspirací.

Interiér hradu Chillon

Romantika s vůní sýra

Od května do poloviny října vyjíždí od Ženevského jezera z Montreux Čokoládový vlak s luxusními vagony Pullman ve stylu legendárního Orient expresu. Zatímco za okny ubíhá pohádková krajina, uvnitř se podává voňavá káva, křupavé croissanty a pravá švýcarská čokoláda, vše v ceně jízdenky. Pohodlně usazeni míříme ke Gruyéres v kantonu Fribourg, po Chillonu druhému nejnavštěvova­nějšímu švýcarskému hradu.
Grue ve francouzštině znamená jeřáb, s jeho vypodobněním se setkáváme na každém kroku. Elegantního ptáka měl ve znaku rod Gruy res, který nechal v 11. století hrad postavit. Procházím sály plnými historie, obrazů majitelů a jejich manželek, slavných bitev, unikátního nábytku včetně zajímavých hudebních nástrojů či porcelánu. Kdysi hrad, postupně přebudovaný na pohodlné a honosné šlechtické sídlo, slouží dnes jako muzeum. I tady, stejně jako na Chillonu, dostávám tištěného průvodce v češtině.
Malebným zázemím hradu je půvabné podhradí se stylovými domky kolem náměstíčka s kašnou uprostřed. Obchůdky se suvenýry, za okny domů truhlíky s rozkvetlými muškáty, na několika průčelích malby, letopočet nebo malý oltářík, jinde švýcarská vlajka. „To je švýcarské až k zbláznění“, konstatuje kolega z Belgie.
Přátelské setkání se zástupci hradu probíhá při tradičním fondue, jsme přece v kraji vyhlášeného sýra gruy re. Máčíme kousky chleba do roztaveného sýra, k tomu ochutnáváme naložené cibulky, olivy, kyselé okurky, občas dojde i na vařený brambor politý tak hustou smetanou, že by v ní mohla klidně stát lžička. Éterem zní tichá hudba, za prosklenou stěnou se otevírají daleké výhledy do kraje a barvami hýřící pěstěná francouzská hradní zahrada. Na takovou romantiku se nedá zapomenout.

Jezerní zámek v Oberhofenu

Dál míříme k Thunskému jezeru (558 m n. m.), jemuž kulisy vytváří sněhobílé alpské vrcholy majestátních velikánů Mnicha (Mönch), Eigeru a Jungfrau. Dokonalé zázemí ve stylovém hotelu Park v Oberhofenu se snovými výhledy na zámek v jezeře a bělostný řetězec hor naši euforii umocňuje.
Původní zemědělská a rybářská osada Oberhofen se v průběhu let proměnila v oblíbené lázeňské místo s trvale žijící zámožnou komunitou v počtu kolem dvou tisíc obyvatel. Návštěvníky čeká relax s lákadly, jak vyplnit volný čas – zámek obklopený exotickým parkem, romantické procházky po promenádě kolem jezera, stylové hospůdky s vynikajícími kulinářskými specialitami, výlety lodí i pěší túry po značených naučných stezkách.
Sám zámek, jehož bohatá historie se začala psát ve 12. století, je velkolepý; osmdesát perfektně udržovaných místností v různých stylech – od gotiky přes renesanci až po baroko, včetně velké obrazárny. Nechybí unikátní látkové tapety, dřevěné obložení, kachlová kamna, rytířská výzbroj. Nejoblíbenější Orientální salon a kuřárna připomínají, že jeden z majitelů z rodu pruských šlechticů Pourtalesových působil jako velvyslanec v Istanbulu. Ten také nechal přistavět malou věž čnící přímo z jezera, z níž se naskýtá parádní výhled na Bernské Alpy. Při výkladu historie registruji zmínku o hraběti Harrachovi, vlastníku řady zámků v Čechách, který se do Oberhofenu přiženil.
Od roku 1854, kdy postihl vesnici i zámek velký požár, se zde nepřetržitě staví. Zámek se udržel v soukromém vlastnictví do roku 1925, následně byla založena jedním americkým mecenášem nadace, která si na nákladnou údržbu troufla. V současnosti funguje tato památka švýcarského dědictví národního významu jako historické muzeum, sály i kaple lze využívat i pro různé společenské události, koncerty, svatby apod. Náročná rekonstrukce má uvést zámek do podoby, jakou měl v 19. století.
Doporučuji nevynechat procházku zámeckým parkem o rozloze dvou a půl hektaru, plným květin, soch, ozdobných keřů a stromů. Mezi vzácnými dřevinami vynikají jehličnany ze severní Ameriky, libanonský cedr nebo 600 metrů dlouhý živý stromový tunel u jezera. Sonja, která se o zdejší krásu stará již více než deset let, nás seznamuje i s užitkovou zahradou, v níž si pro vlastní potřebu pěstují květiny na zdobení interiérů zámku, ale i zeleninu, bylinky, sladké kaštany, kafrovník pro zdraví a také kiwi, letos ho prý sklidili 40 kg.

Jezerní zámek v Oberhofenu u Thunského jezera

Dominanta města Thun

U Thunského jezera ještě zůstáváme, čeká nás návštěva nevelkého zámku rodu Zähringerů, původně pevnosti z 12. století. Zdobený čtyřmi věžemi a dominantním donjonem ční vysoko nad malebným městečkem rozloženým kolem řeky Aare. I tento objekt, kam ročně zavítá asi 50 000 návštěvníků, plní funkci moderního muzea – mapuje čtyři tisíce let dějin celého regionu. Ředitelka muzea, archeoložka Lilian Raselli, nás zasvěcuje nejen do dávné historie kraje, ale i do budoucích plánů muzea. Bere nás na hradby s výhledem na město a při ochutnávce místních specialit, kterou pro nás nachystala, vypráví. Teprve potom s námi prochází pěti patry renomovaného muzea a ukazuje, jak náročnou a nákladnou rekonstrukcí zámek prochází. Ve vší kráse už vyniká rytířský sál se stropem v sedmimetrové výšce, nové expozice i opravená věž, pozornost věnujeme i stylovému hotelu se čtrnácti nevšedními pokoji.
Odpoledne scházíme z hradu dolů do městečka a užíváme si úzkých uliček, malého náměstí s vyzdobenou radnicí, krytého dřevěného mostu plného květin nad dravým korytem řeky Aare vytékající z Thunského jezera, příjemné kavárničky i laviček kolem řeky. V přístavišti nastupujeme na vyhlídkovou loď a vracíme se na „základnu“ do Oberhofenu.

Městečko Thun a jeho slavný dřevěný most

Růžová vůně z Wildeggu

Ráno už sedíme ve vlaku a jedeme k zámku Wildegg v kantonu Aargau, což bylo kdysi panství Habsburků. Míjíme úhledná obdělávaná pole, louky s dobytkem, farmy topící se v záplavě květin, v Bernu se za okny mihne na okamžik katedrála a na obzoru zasněžené Bernské Alpy. Ve stanici Olten přesedáme na lokálku a od nádraží ve Wildeggu jsme příjemnou procházkou za dvacet minut u cíle.
Je to jiný svět. Průvodkyně v dobovém kostýmu nám rozdává tyče, letáček a začíná předcvičovat, demonstruje, jak se kdysi dbalo na zámku na tělesná cvičení. Přijímáme výzvu a snažíme se s ní držet krok, ale návod psaný švabachem je spíše zdrojem legrace. Pak už nás bere dál do zámku, nahlédnout, jak panstvo žilo, jak se bavilo a jak přísně dodržovalo etiketu.
Od konce 15. století patřil hrad rodu Effingerů, ti ho přebudovali na luxusní barokní sídlo a po celých jedenáct generací zvelebovali. Kromě péče o zámek, umělecké sbírky a nákladného života panstvo investovalo do zahradní architektury, zvláště Bernhardt Effinger žijící na přelomu 17. a 18. století se zhlédl ve francouzských zahradách ve Versailles. V jeho snahách pokračovali i další. Když poslední majitelka Julie zemřela roku 1912 bez potomků, vše odkázala švýcarské vládě. Dnes v zámku sídlí muzeum.
Svahy kopce, na nichž zámek stojí, se odedávna využívají pro pěstování vinné révy. Z bylinek a růží na zahradě u zámku se vyrábějí léčivé masti a kosmetika. Pod vedením odborníků se mohou návštěvníci na chvíli stát alchymisty a nad kahany připravovat vlastní krém. Samozřejmě ani my se nenecháváme zahanbit, a kdykoliv si teď doma v Praze „svým“ růžovým krémem ošetřím obličej, vytane mi před očima prosluněná a voňavá zahrada zámku Wildegg.

V zámku Wildegg v kantonu Aargau dnes sídlí muzeum