Kde se lidé zdraví - Vercorin, Val d’Anniviers, Wallis

Těžko říct, jaký aspekt v DNA místa způsobil, že zůstalo v bublině, kam neprosákne stres a kde čas jako by podřadí z pětky na dvojku. Možná to je specifickou krví původních obyvatel, o nichž jedna z teorií tvrdí, že přišli z Maďarska – každopádně byli geneticky jiní než obyvatelé sousedních údolí, světlejší a s modrýma či šedozelenýma očima. Možná to je pozdějším přijetím křesťanské víry, která tu třeba proto zůstala mladší a živější. Možná to je semknutím zdejší komunity, která, pokud chtěla v drsných horách přežít, musela spolupracovat a spolutvořit. Možná to je láska generací k místu naakumulovaná v prostoru a stavbách starobylé vesničky. Možná kombinace všeho a možná i něco jiného. Každopádně, pokud dnes jdete jako turista uličkami Vercorin, každý se na vás usměje a pozdraví vás. I tím nastartuje tu zvláštní milou náladu, kdy se cítíte, jako byste se vrátili domů z dlouhé cesty. Pakliže narazíte na výjimku, je to patrně ještě vykulený nový turista. Brzy se nakazí i on.

Kresby na původních domech jsou staré stovky let a sloužily jako identifikátory či podpisy v dobách negramotných. Džbánky svým ztvárněním naznačovaly, je-li rodina pohostinná, či ne

Lidé na cestě

Už jen koncept starých staveb, přisátých k sobě navzájem či oddělených úzkými pěšinkami, napovídá, že lidé tu kdysi žili jako jedna velká rodina. Lidé z údolí Anniviers netradičně hodně cestovali, na pastvinách v horách se museli starat o svá stáda, zatímco dole zase o vinice. Krávy na zimu sháněli z hor, zatímco víno stěhovali zase nahoru, kde byly příznivé podmínky pro jeho zrání. Říkalo se, že jsou celý rok na cestě. Když si s průvodcem projdete historický okruh ve Vercorin, objevíte další malé detaily, stopy historie, které dodnes vytvářejí tamní tajemství. Ne že by sem nepronikal turistický ruch, ale ten jako by se podřizoval původní autoritě a neprosazoval se na úkor zdejší dějinné linky. Našimi společníky při prohlídce vsi byl německo-anglický kosmopolitní pár toho času žijící v Kataru. Vercorin je už dříve tak okouzlil, že si sem přijeli vybrat dům na stáří.

Klid, kultura, lyže

Každopádně, kdo míří do Vercorin za lyžováním, může počítat se silně relaxační a pohodovou základnou. Lyžování a další všemožné formy zimního pohybu mohou být klidně až to druhé, předřadit jim lze třeba šest galerií a muzeí. Ostatně ambiciózním lyžařům lze silně doporučit bydlet někde v lyžařsky silnějších místech Val d’Anniviers – nejrozsáhlejší areál se táhne mezi Grimentzem a Zinalem. Z celkových 220 km sjezdových tratí nabízí Vercorin 35 km. Podobně jako největší český lyžařský areál, což pro rekreační lyžování i ambicióznějšího typu často stačí.
Dvoupatrový lyžařský areál začíná novou lanovkou sice téměř v centru, přesto ale nenápadně a jakoby v ústraní a do nálady vsi nezasahuje. Podobně neprojevuje ambice bojovat o příčky v žebříčku významu lyžařských středisek. Zatímco Grimentz s Zinalem oslovují globální lyžařskou klientelu, nedávno je spojila supermoderní kabina a najdeme v nich vesměs moderní lanovky a vleky, Vercorin je zásadně skromnější a lokálnější.

Větší omlazovací kúra se už ale blíží, započne modernizací kabinové lanovky z Chalais, což je místo ležící prakticky na samotném walliském dně nedaleko Sierre. Stávající lanovka je koncipována spíše coby dopravní trasa pro obyvatele či návštěvníky Vercorin a pro lyžaře má malý význam kvůli své nízké kapacitě i proto, že na ni lyžařská přepravní zařízení nenavazují. Pokud se její provoz zefektivní, určitě přiláká i více lyžařů z nížiny. Obměnou by v blízké době měly projít i vleky v horních partiích střediska. Talířové pomy jsou v takové koncentraci v alpských resortech už zřídka k vidění, pod nejvyšším vrcholem střediska Mt. Major (2 374 m) obhospodařují sjezdovky hned čtyři. Zároveň má u spodní stanice lanovky vyrůst nový hotel.

Na nejfrekventovanější vrcholek Cr t du Midi ale jezdí už zmíněná nová 10místná kabinková lanovka přerušená jednou mezistanicí L’Etable, kde se sbíhají tratě po projetí nejvyššího patra areálu. L‘Etable je takové živé mezipatro, můžete zde v závětří a na slunci poobědvat nebo se prostě svalit do křesílka a vypnout. Míří tam pěší po upravených zimních cestách, turisté na lyžích i sněžnicích. Sjezdovky z Cret du Midi do Vercorin jsou vedeny terénem tak, aby daly na bezpečnou modrou i sportovní červenou trať, a ve výsledku – i tom číselném – poskytují nejlepší lyžování z celého areálu. Zatímco východní tratě v horním patře pod Mt. Major mají vysokohorský ráz a nabízí výhledy do hlavního údolí i okolních hor včetně dvou horských jezer, severně orientované svahy pod Cret du Midi se záhy schovají do lesa a vedle kompletně jiné atmosféry nabízejí i jakous takous orientaci, když člověka nedej bože chytne den s omezenou viditelností. Za pár slov stojí i výletní červená, která se směle odchýlí od společného směru a vykrouží dlouhou zatáčku s nabídkou zase dalších výhledů a zase trochu jiného, tentokrát spíše výletního zážitku. Jezdí zde jen minimum lyžařů hlavně proto, že sjezdovka končí slepě na zastávce skibusu, kde se nedá nic jiného než čekat.

Trochu jiné bydlení

Alpes et Caetera
Znáte tradiční sýpky či skladiště obilí, jak je stavěli obyvatelé Wallisu? Malé domky na nožkách nazývané „racca“ zaujmou zejména velkými plochými kameny, které znemožňují přístup hlodavcům ke skladovaným potravinám. Domky jsou staré až 500 let, pokud jsou dobře postavené, stačí prý jednou za sto let vyměnit střechu a máte zase na století pokoj.
Podobných staveb můžete ve Wallisu vidět stovky, nicméně jenom ve Vercorin v nich můžete i bydlet. Ubytovací komplex Alpes et Caetera je složen z osmi samostatných domků ve stylu racca, sedm z nich je nově postavených coby moderní kopie tradičních sýpek. Každý má své jedinečné designové téma (víno, hory, skot), v suterénu je koupelna a nahoře pokoj hotelového typu obvykle s panoramatickým výhledem na okolní hory, vše samozřejmě na pětihvězdičkové úrovni. A co ten osmý? To je největší pecka: nikoli nová, nýbrž velmi citlivě zrestaurovaná původní sýpka, sice s menšími okny, ale za to z prastarého dřeva s mnoha originálními prvky a historickými funkčními doplňky, jako jsou například kamenná kamna. Všech osm samostatných staveb spojuje jedna centrální budova, kde se podávají snídaně a schází se lidé, pokud chtějí.
Více na www.alpesetc.ch