Charlie Chaplin - po stopách tuláka, exulanta i táty
úvod
Psal se rok 1952, když Charles Chaplin přijel z Hollywoodu do rodného Londýna na premiéru svých Světel ramp. Návrat do Spojených států, kde se proslavil, mu byl odepřen pro jeho údajné sympatie k Sovětskému svazu, tehdy úhlavnímu nepříteli Ameriky. Nový domov našel humanista a pacifista v poklidné švýcarské vesničce Corsier-sur-Vevey v kantonu Vaud. Z jeho někdejšího sídla nad Ženevským jezerem se stalo kultovní místo všech milovníků krále komiků, kde lze nahlédnout nejen do obdivuhodné filmografie nesmrtelného „Charlota“, ale také až do jeho srdce.
Chaplin's World by Grévin neboli Chaplinův svět hlásá nápis nad buřinkou nenapodobitelného věčného, rošťáckého i empatického tuláka na vítací ceduli na zdi u rozlehlého areálu nad vesničkou, kam se klikatými silnicemi s vinicemi na dohled vyšplhá z Vevey místní autobus. Rozlehlý areál představuje Chaplina jako všestranně talentovaného herce, režiséra, scénáristu, autora hudby, producenta i jako milujícího manžela a tátu. Jeho tvorbě je věnována novostavba, koncipovaná jako podzemní filmové ateliéry, kam vkročíte po zhlédnutí krátkého snímku o životní i profesní dráze Chaplina.
Voskové figuríny v muzeu
Za nečekanou oponou kinosálu se pak setkáte s tulákem Charliem a jeho
kolegy v různých podobách a situacích. Od pohyblivých sekvencí
fotografií, které zachycují neuvěřitelnou vitalitu, ba až akrobatickou
ohebnost komika, přes ukázky z jeho filmů až po věrohodné voskové podoby,
například v roli holiče ve snímku Velký diktátor.
Z vosku je rovněž Michael Jackson, který se pro svou pověstnou
„měsíční“ chůzi inspiroval u Chaplina. Prohlédnout si můžete
některé z jeho rekvizit, kostýmů, dobové bulletiny, toulavé boty,
buřinky, vycházkové hůlky i různá ocenění včetně Oscarů, tedy až na
třetí sošku, která byla zřejmě nenávratně ukradena. Můžete se také
„zhoupnout“ v replice chatky ze Zlatého opojení, která se překlápí ze
strany na stranu, či si lehnout mezi atrapy ozubených kol z kultovního
snímku Moderní doba z roku 1936.
S jeho motivy si vyhrála i restaurace v Chaplinově světě, ale také zbrusu
nový nápaditý The Modern Times Hotel umístěný u silnice A9 nad Vevey.
Autorka článku Zita Senková s figurínou Charlieho Chaplina
Až do komikovy ložnice
Pohled do soukromí nabízí protilehlá bílá neoklasicistní vila Le
Manoir de Ban uprostřed rozlehlého parku s dechberoucím výhledem na Alpy. Je
to pro mě až dojemné déj vu. Poprvé jsem se sem podívala na jaře 1992,
ovšem jenom zvenčí a na pár minut. Byl to tehdy ještě soukromý pozemek
Chaplinových, ostatně bylo to jen pár měsíců po smrti Oony Chaplinové,
která podobně jako Charles odpočívá na místním hřbitově. Vrata byla
tehdy otevřená a ani správce, ani nejstarší komikův syn, který se tam
mihnul, ba ani přítulný černý labrador proti přítomnosti mladičké
novinářky na stáži v konfederaci nic nenamítali. Naopak. Směla jsem si
dokonce vyfotit vilu i bazén s plážovými lehátky, který je dnes už
zasypán.
Po 24 letech jsem se podívala nejen dovnitř vily, ale také si ji opakovaně
prošla krátce po otevření prvního Chaplinova muzea na světě. To začalo
fungovat u příležitosti 127. výročí narození herce. Klavír obložený
fotkami a notami stojí na stejném místě.
V Le Manoir de Ban prožil Chaplin s manželkou Oonou O'Neillovou, dcerou
slavného amerického dramatika, a jejich osmi dětmi (čtyři z nich se
narodili ve Švýcarsku) čtvrt století. A bylo to nejspíš pětadvacet let
naplněného rodinného štěstí, soudě alespoň podle zpřístupněných
videozáznamů z různých rodinných setkání, oslav či výletů, které se
ve vile promítají, ale i ze stovek fotografií na zdech v přízemí i prvním
patře vily.
Pozor, už jdou!
Vše je původní a působí tak, jako kdyby se rodina měla co nevidět
vrátit domů, třeba z místního trhu nebo ze zahrady, kde například
grilování patřilo k sobotním rituálům. Pracovna Chaplina s knihovnou,
prostorný salón s krbem a pohovkami, prostřená jídelna, pokoj Oony, replika
koupelny. Čilé společenské kontakty páru připomíná pokoj pro hosty, kde
nocovali třeba Albert Einstein, Sophia Lorenová, Graham Greene, Marlon Brando,
Jean Cocteau nebo Ian Fleming.
Za Chaplinovým světem se skrývá patnáct let příprav a práce, ale také
šedesát milionů eur investic. Projekt realizovala pařížská společnost
Grévin, kterou proslavila také muzea voskových figurín či oázy pro volný
čas. Iniciátorem byl v roce 2000 Yves Durand, úspěšný kanadský kurátor.
S architektem Philippem Meylanem jednali s rodinou komika, s kantonem Vaud,
došlo i na různé právní spory, například sedm let se handrkovali s
jedním sousedem o část pozemku.
Zpočátku panovaly obavy z toho, aby ze vzpomínky na Chaplina nevznikl
kýč. Nestalo se a ani to nebylo možné. Největší devizou Chaplinova světa
je totiž jeho autentičnost. Proto se také důstojným místem atraktivní a
ve své podstatě zcela přirozené vzpomínky na život i umění geniálního
tvůrce nestaly ani Londýn, ani Hollywood. Rodina upřednostnila místo, kde
všichni prožili čtvrt století a kam se potomci Charlese a Oony neustále
vracejí. Corsier-sur-Vevey.
Zpět do USA se Charles Chaplin podíval pouze jednou. V roce 1972, kdy mu
Americká filmová akademie udělila Oscara za celoživotní dílo. Jeho
dojemnou děkovnou řeč připomíná video, které se promítá v jeho
ložnici, kde ve věku 88 let, na Boží hod roku 1977, naposledy vydechl. V
kruhu rodiny.
Socha Charlieho Chaplina stojí na břehu Ženevského jezera