úvod

Zkuste jednou vyjet do Švýcarska a podívat se na něj trochu jinýma očima. A začnete objevovat podivné domy a stodoly z betonu, ke kterým nevedou žádné cesty. Kamenné protitankové zátarasy ukryté v křoví, otočné seníky na pastvinách, visuté nákladní lanovky zdánlivě mizející ve skalách. To vše je součástí opevnění švýcarské armády. Kam se konkrétně podívat, se dočtete v druhém díle seriálu o švýcarském opevnění.

​

1. díl najdete zde.


Při cestě z České republiky do Švýcarska narazíte na první pevnost hned u Bodamského jezera. V kopci nad městečkem St. Margrethen se skrývá dělostřelecká pevnost Heldsberg. Ta bránila údolí Rýna od roku 1941 až do roku 1992. Od té doby slouží jako muzeum a je známá hlavně maskováním svých kulometných a pozorovacích bunkrů, které vypadají jako dvoupatrové vilky…
Nedaleko odtud se nachází opevněná oblast Sargans. Jedná se o několik pevností, za vidění stojí například Magletsch vysoko na planině nad dálničním sjezdem Trübbach (E43) – podzemní tvrz pro 400 vojáků s děly maskovanými jako otočné seníky. Můžete odtud spatřit celé Lichtenštejnské knížectví. Pevnost je návštěvníkům otevřena jen příležitostně, dolní patro stále patří armádě, ale povrch tvrze si můžete prohlédnout kdykoli. Na dohled odtud, ve skalní stěně přímo u staré silnice do Sargansu, se skrývá tvrz Schollberg. U parkoviště si lze prohlédnout maskování tzv. umělou skálou. Naproti ve vysoké skalní stěně nad Bad Ragazem leží tvrz Tschingel. Obě jsou přístupné jen výjimečně. Jižně od Bad Ragazu na náhorní planině St. Margrethenberg pod vesničkou Furggels můžete navštívit několikapatrovou podzemní tvrz Furggels s těžkými děly o dostřelu až 24 kilometrů…
Další zajímavou zpřístupněnou pevností je tvrz Crestawald v uzávěru Sufers u stejnojmenné vesničky nad vodní nádrží Sufnersee. Prohlídka podzemí zabere asi dvě hodiny a návštěvníci se zde pohybují bez průvodce. I zvenčí je možno obdivovat zamaskovaná hlavní děla pevnosti, která dostřelila až k průsmyku San Bernardino…


Skalní kaverny najdete nedaleko průsmyku Bernina


Stovky metrů podzemních chodeb v Simplonském průsmyku

V nejvyšším místě Simplonského průsmyku ve Wallisu stojí devět metrů vysoký kamenný orel, znak 11. horské brigády, symbolicky postavený v roce 1944 z kamenných bloků tvrze Gondo. To je jedna z prvních štolových a kavernových pevností Evropy, byla postavena již v roce 1909 v nejužším místě průsmyku, v soutěsce Gondo. Tvrz bránila průsmyk i za druhé světové války a vydržela v činné službě až do roku 1994. Dnes je od jara do podzimu volně přístupná.
Stovky metrů podzemních chodeb jsou osvětlené a návštěvníci se zde mohou procházet bez dozoru. Vede tudy i cyklostezka. Ve střílnách stojí protitankové kanóny, které míří na protější stranu soutěsky, kudy vedla strategická silnice s tunely. Nechal ji postavit už Napoleon v letech 1801 až 1805, aby umožnil svému dělostřelectvu přesun přes Alpy. Tato část silnice se už nepoužívá, auta jezdí modernějšími tunely a galeriemi, ale původní Napoleonovy tunely jsou volně přístupné.
V nejvyšším bodě silnice z Martigny do Chamonix, v průsmyku Col de la Forclaz, nedaleko parkoviště leží zajímavě zamaskované objekty. Falešná horská chata v zatáčce silnice skrývá postavení těžkého kulometu a hned pod ní je ve skále zamaskovaný protitankový kanon. Oba objekty jsou volně přístupné, uvnitř si můžete rozsvítit a prohlédnout stále umístěné zbraně. Stodola na protějším svahu je ve skutečnosti další bunkr s kulometem. Minová pole v průsmyku však byla dávno odstraněna a v demoličních kobkách pod silnicí také žádnou trhavinu nenajdete.


Betonová kopule znamená vstup do podzemních chodeb


Malá betonová kopule

Kdekoliv ve Švýcarsku můžete narazit na nejoblíbenější prvek zdejšího opevnění – malou betonovou kopuli, která se dá zevnitř nadzvednout heverem a odkud je možné vzniklou škvírou pozorovat okolí či střílet ze samopalu. Po odsunutí poklopu do strany slouží také jako nouzový východ z podzemních chodeb. Po celé zemi jsou jich stovky a lze je využít i dnes.
Pokud chcete vyzkoušet své řidičské umění, vyjeďte autem na náhorní planinu nad městem Saint-Maurice ve Wallisu. Až nahoru vede vojenská silnice s 36 serpentinami o neuvěřitelném stoupání 35%. Kilometr nad městem Saint-Maurice stojí navzájem propojené dělové tvrze Dailly a Savatan s více než 60 děly, kanóny a minomety, zakrytými různým typem maskování. Armáda je zde už od roku 1890, ale teprve nedávno otevřeli povrch tvrze Dailly pro civilisty a v části podzemí vybudovali návštěvní turistický okruh.
Vysoká skalní stěna nad městem Saint-Maurice skrývá od roku 1911 pevnostní galerii Scex, později propojenou s tvrzí Cindey. Dnes je možné obě tvrze navštívit v rámci prohlídek zdejší krasové jeskyně Grotte aux Fées, která obě tvrze propojuje.
Nejdůležitějším průsmykem v Alpách je Gotthardský nebo také Svatogotthardský průsmyk nad městečkem Airolo. Tudy musel projít každý, kdo se chtěl dostat od Bellinzony na sever do centrálního Švýcarska a dál do Evropy. Gotthardský průsmyk chránila od roku 1894 jediná, původně kamenná tvrz Ospizio, i ta je dnes turisticky zpřístupněná.
Nedaleko stojí dělová tvrz San Carlo, bojeschopná až do roku 1994, dnes proměněná v konferenční centrum a luxusní hotel. Přímo na nejvyšším bodě průsmyku se v úbočí hory otevírá původně maskovaný vstup do největší a nejdůležitější pevnosti na Gotthardu – tvrze Sasso da Pigna. Nedobytná dělová tvrz pro 500 mužů vyrostla mezi lety 1943 a 45. Před několika lety ji armáda odtajnila a uvnitř byla za 8 milionů franků vybudována tematická podzemní expozice s novým názvem Sasso San Gottardo. Prohlídka trvá několik hodin a návštěvníci se kilometry podzemních chodeb pohybují sami, za pomoci plánků a informačních tabulí.
V bočních chodbách a sálech se prolíná původní vojenské vybavení s modernější interaktivní expozicí, zaměřuje se na problematiku využívání celosvětových zdrojů a jejich trvalou udržitelnost. Jsou tu i klimatizované konferenční sály bývalého velitelství, kavárna a v patře nad ní místnost se sbírkou mimořádných obřích krystalů. Podzemní lanovka vozí návštěvníky až do dělostřelecké tvrze ležící ve výšce 2 300 metrů nad mořem.
Nedobytné pevnosti byly symbolem Švýcarska dlouhá desetiletí. Ačkoli se z nich nikdy nemusel vystřelit jediný náboj, jejich pouhá přítomnost možná zabránila válce. Už splnily svůj historický úkol, švýcarská armáda je pomalu opouští a přechází na mobilní způsob boje. Některé tvrze však zůstávají bojeschopné i v jednadvacátém století – pro případ, že by se snad budoucnost Evropy ubírala nesprávným směrem.


Maskovaný kulometný bunkr tvrze Heldsberg