Švýcarská sáňkařská hitparáda

Zkuste se vydat v zimě do Alp projednou bez lyží. Sáňkování ve Švýcarsku má obrovskou výhodu: díky rozsáhlému pokrytí země železnicemi se na spoustě míst dostanete na start a pak i z cíle pohodlně každou půlhodinu (někde dokonce ještě častěji) vlakem – není tedy nutné mrznout na lanovce, zejména pro děti je to ve vyhřívaném vlaku příjemné cestování.
A nejde jen o pendlování, neméně podstatné je, že Švýcaři se o sáňkaře starají stejně pečlivě jako o lyžaře, to znamená, že všechny štreky jsou pravidelně udržované rolbou, v exponovaných úsecích bývají natažené sítě nebo měkce obložené stromy či sloupy, u každé sáňkovačky stojí nejméně jedna restaurace (ty delší lemuje klidně víc podniků), většinou je po ruce i půjčovna vybavení (za sáňky účtují podle času výpůjčky a lokality mezi 10 a 20 CHF, někde si lze za pár franků vypůjčit také přilbu, brzdící návleky na boty či další vychytávky).
V některých lokalitách vybírají jakési mýto (mezi 30 a 40 CHF za den, přičemž v ceně už samozřejmě bývá kyvadlová doprava), jinde můžete sáňkovat jen za cenu jízdenky. A někde se dokonce dá sáňkovat až do půlnoci díky umělému osvětlení!
Objeli jsme s tříletým sáňkařem předem vytipované tobogány na základě referencí místních znalců a ke každé položce naší hitparády připojujeme jeho stručný komentář.

1. Preda – Bergün

Absolutní jednička. Šestikilometrový, špičkově udržovaný tobogán na uzavřené Albulské silnici z Predy (1 789 metrů nad mořem) do Bergünu s převýšením 400 metrů v kantonu Graubünden učinil z téhle lokality švýcarskou Mekku sáňkování. Sklon tak akorát – ani divočina, ale ani otravný pochod (s výjimkou pár metrů na startu a krátké cílové pasáže ulicemi Bergünu), nechybí tu mantinely, SOS hlásiče, rychlostní radar ani večerní osvětlení, samozřejmostí jsou hotely, restaurace i ledové bary. Byť trasa vede hlubokým údolím dravé horské bystřiny, magickou kulisu tvoří spousta železničních viaduktů, po nichž traverzují z jedné strany údolí na druhou cestou k Albulskému tunelu červené vláčky úzkokolejek Rhétské dráhy včetně slavného Ledovcového expresu. Mimochodem, tenhle úsek železnice náleží díky obdivuhodnému stavebnímu řešení na seznam světového dědictví UNESCO. Stavitelé tady ve velehorském terénu před víc než 100 lety splnili smělé zadání: dokázali se s pomocí oněch všudypřítomných viaduktů a spirálových tunelů vyhnout prudšímu sklonu kolejí, a tudíž nutnosti zpomalující ozubnice tím, že na totožném úseku Preda – Bergün rozvinuli trať do dvojnásobné délky oproti silnici.
Jak to vidí tříletý sáňkař: „Tati, kdy pojedeme zase?“

2. Rotenboden – Riffelberg

„Švýcarštější“ vyhlídku na saních nenajdete. Přímo na zastávce gornergratské zubačky Rotenboden (2 815 metrů nad mořem) startuje divoká, pouze 1,5kilometrová jízda o 233 metrů níž k Riffelbergu. Ach, to panoráma! Takřka celou trasu před sáňkaři defiluje v celé své nádheře skalní zub Matterhornu – pokud sem vyrazíte dopoledne, bude bonusem navíc sluncem nasvícená východní stěna nejfotografovanější skály světa. Tady nehrozí žádné pochodování se sáňkami, pojedete pěkně odshora až skoro k cíli, jen na posledních zhruba 50 metrech je nutné sáňky kvůli vlastní bezpečnosti táhnout, neboť se tu dráha připojuje na lyžařský koridor. Pár ostřejších zatáček je jištěno sítěmi, stojí za to vyzkoušet v půjčovně oba typy nabízených saní: nejprve pomalejší, typicky walliské ghosky, a jakmile si trať osaháte, vyměnit je za klasický „závodní“ model.

Jak to vidí tříletý sáňkař: „To je paráda! Já chci ještě!“

3. Darlux – Bergün

Tohle je neprávem opomíjené, ideální zpestření silničního sjezdu v sáňkařské Mekce Bergünu: na kraji obce se místo pochodu k nádraží posadíte na lanovku (platí na ni denní sáňkařská vlaková permanentka) a vyvezete se do lyžařského miniareálu na Darlux (1 974 metrů nad mořem). Odtud vede dolů dobrodružný, a přitom velmi slušně zabezpečený sjezd relativně úzkými lesními cestami se spoustou ostrých zákrut a s místy dost prudkým sklonem (převýšení činí 590 metrů na 4 kilometry délky). Velkou výhodou téhle štreky jsou retardéry, zbudované v několika nejtěžších zatáčkách: jakmile tušíte, že zákrutu nevyberete, nemusíte nutně bourat do sítě ani do stromu, ale pouze nasměrujete sáňky do protisvahu s měkkým sněhem… Dětské potěšení zaručeno!

Jak to vidí tříletý sáňkař: „Tati, jedeme, nebrzdi pořád tolik!“

4. Rigi – Schwändi – Klösterli

Necelých 2 000 metrů vysoká „Královna hor“ Rigi nedaleko Lucernu patří mezi nejbohatší švýcarské lokality na sáňkařské trasy (mají jich tam pět), ale pravděpodobně též nejzrádnější. Poznáte to už na nejdelší, čtyřkilometrové panoramatické dráze s báječnou vyhlídkou na hradbu Alp, která vede z vrcholu (1 752 metrů) přes Schwändi o 400 metrů níž na stanici zubačky Klösterli: ochranné sítě tu většinou chybí, takže sebemenší chvilkové pokochání nádherou na obzoru znamená přistání v hlubokém sněhu mimo vyznačenou trasu…

Jak to vidí tříletý sáňkař: „Uááá, proč ten sníh tak studí?!“

5. Eiger Run

Se saněmi se můžete vypravit pod věhlasnou severní stěnu Eigeru už ve dvoukilometrové výšce nádraží Kleine Scheidegg, ale až k Alpiglenu to bude spíš zdlouhavý pochod – sklonové poměry trati jsou tady určené spíš pro pěší zimní turisty, děti tohle kdovíjak bavit nebude. Teprve z Alpiglenu (1 616 metrů nad mořem) vede o 116 metrů níž k Brandeggu tříkilometrový populární Eiger Run, kde se dovádí pod osvětlením v serpentinách mezi stromy dlouho do noci – a vzhledem k horským chatám v okolí se u toho často dost pije…

Jak to vidí tříletý sáňkař: „Tati, já chci stavět sněhuláka.“

6. Rigi – Des Alpes – Klösterli

Ideální mix adrenalinu a bezpečnosti na Rigi, pravý rodinný tip. Jakási zlatá střední cesta v délce tří kilometrů vede z vrcholu (1 752 metrů) o 400 metrů níž na Klösterli po dobře vyznačené a slušně zabezpečené samostatné trase, kde se nebudete mísit s lyžaři a zrádná místa spatříte v dostatečném předstihu, abyste dokázali saně ubrzdit.

Jak to vidí tříletý sáňkař: „Tohle ukážeme dětem ze školky.“

7. Rigi Staffel – Klösterli

Pozor! Jsou to sice pouhé dva kilometry, ale není těžké si představit, jak snadno na nich člověk přijde o život. Prudký sjezd z 1 600 metrů o 300 metrů níž vede podél kolejí, ale na sledování vláčků nebudete mít ani pomyšlení. Zledovatělý strmý tobogán křižuje v nepřehledných místech lyžařské sjezdovky, leckde je těžké udržet saně pod kontrolou. Pouze pro zkušené sáňkaře s helmou!

Jak to vidí tříletý sáňkař: „Já se bojím! Já chci dolů!“

8. Nätschen – Andermatt

Andermatt, horské středisko v srdci Švýcarska na úpatí Gotthardského průsmyku, prožívá bouřlivý rozvoj s cílem konkurovat Zermattu či Svatému Mořici. Sedmikilometrová sáňkařská trasa z Nätschenu (1 842 metrů nad mořem) o 400 metrů níž mu však příliš nepomůže. Je to takové pomalé svezení po uzavřené silnici od průsmyku Oberalp, navíc „zpestřené“ závějemi.

Jak to vidí tříletý sáňkař: „A nešlo by to aspoň trochu rozjet?“

9. Faulhorn – Grindelwald

Nejdelší sáňkařská štreka Evropy startuje 2 680 metrů nad mořem a sklouznete po ní během 15 kilometrů o 1 600 metrů níž. Je to náramná hodinová jízda na ledu, jenomže zásadní potíž je tady s přístupem na start: od vrcholové stanice lanovky First jsou to na Faulhorn ještě bezmála tři hodiny pěšího výstupu – tedy nic pro děti, ani kdybyste je táhli za sebou na saních.

Jak to vidí tříletý sáňkař: „Kdy už budeme konečně nahoře?“

10. Malý Matterhorn

Není to sáňkování v pravém slova smyslu, klouže se tu na jakýchsi měkkých poduškách ledovým tunelem. Se svými zhruba 10 metry je to nejkratší zimní švýcarský tobogán. Potíž je v tom, že v podzemním ledovém paláci uvnitř ledovce na Malém Matterhornu nad Zermattem se v řídkém vzduchu v bezmála čtyřtisícové nadmořské výšce těžko dýchá dospělým, natož dětem…

Jak to vidí tříletý sáňkař: „Mě bolí hlava. Pojedeme už dolů?“

Švýcarský sáňkařský adresář

Ve Švýcarsku najdete za příznivých sněhových podmínek okolo stovky přírodních sáňkařských tobogánů – oficiální web národní turistické centrály jich popisuje 99. Na adrese www.myswitzerland.com/…gganing.html najdete ke každé dráze spoustu podrobností – jako lokalitu, délku, převýšení, dostupnost půjčovny a samozřejmě nechybí fotografie z místa. Vzhledem k meteorologickým vrtochům několika posledních zim je rozhodně užitečné vždy předem zavolat na vytipované místo, zejména pokud leží níž než 2 000 metrů nad mořem, abyste se vyhnuli případnému sáňkařskému zklamání.