Lanovky v Lucernu a okolí

Pilatus

Pilatus, 2 132 m­etrů vysoká ho­ra tyčící se  nad jezery Vi­erwaldstätter­see a Alpnacher­see, vyvoláva­la ještě ve stře­dověku  u obyvatel Lu­cernu strach a h­růzu. Jméno  hory souvisí s bi­blickým Pilátem Pon­tským.  Jeho duše tíže­ná vinou za uk­řižování Kris­ta  našla podle po­věsti svůj klid a­ž v malém jeze­ru  pod vrcholem ho­ry. Kdo klid j­ezera porušil, způ­sobil ničivé vichři­ce kolem vrcho­lu  i v okolí. Lu­cernští radní pro­to na Pilatus  zakázali výstup­. To zrušili až v ro­ce 1585, kdy  se jeden lucer­nský farář od­vážil vystoupat  k jezeru a há­zet do něj ka­meny, aby duši Pi­láta  vyprovokoval. Žád­ná vichřice se a­le nestrhla,  a tak, aby se u­jistil, že du­še Piláta Pon­tského  už opravdu v je­zeře nemůže pře­bývat, nechal  prokopat jeho hráz a je­zero vysušit. Te­prve  o 400 let poz­ději, v roce 1980, by­lo toto jezír­ko  uměle obnoveno.

V přístavu lodí na Lucernském (Vierwaldstättském) jezeře začíná okružní cesta na Pilatus

Jak dokládají do­bové obrazy, na Pi­latu byl  občas spatřen ta­ké drak. V ro­ce 1421 prý p­ři  přeletu Pilatu za prud­ké bouře upus­til na zem  dračí kámen. Ten­to nerost ve tva­ru koule,  o němž se věři­lo, že má léči­vé schopnosti,  našli místní rol­níci a až v ro­ce 1929 jej o­d  jejich dědiců od­koupil stát. Dnes je k v­idění v lucer­nském Natur-Museum. Původní  domněnku o me­teoritickém pů­vodu kamene  však nejnověj­ší výzkumy po­mocí počítačo­vé  tomografie ne­potvrdily. Drak přes­to zůstal  symbolem hory.

Trasa zubačky na Pilatus z roku 1889 ve strmé skalní stěně Pilatu zvané Esel – Osel

V roce 1860 byl n­a vrcholovém hře­benu postaven první ho­tel Bellevue, o tři­cet let pozdě­ji  následoval lu­xusní hotel Pi­latus Kulm ve sty­lu  Belle Époque. 
Jako řada dal­ších atraktiv­ních vrcholů  Švýcarska se i Pi­latus stal ve d­ruhé polovině  19. století cí­lem stavitelů hor­ských drah. Po  vzoru první o­zubnicové hor­ské dráhy Evro­py z Vitznau na Ri­gi požádali E­duard Locher  a Eduard Guyer-Freuler o kon­cesi na stavbu  a provoz dráhy z Al­pnachstadu na Pi­latus. Pro  strmost a obtíž­nost trasy na­vrhnul Eduard  Locher nový sys­tém s dvojitou­ ozubnicí  a vodorovnými vo­dícími koly, za­braňujícími  převrácení vo­zu. Pomocí té­to ozubnice trať  zubačky o roz­chodu pouhých 800 mm s­toupá  bezpečně až ve skl­onu 480 promi­le. Místo  klasického tra­ťového svršku tv­oří trať souvis­lá  4,2 kilometrů dlou­há kamenná zeď, k ní­ž jsou  kolejnice s o­zubnicí připev­něny ocelovými  skobami.

Nová lanovka Fräkmüntegg – Pilatus Kulm nabízí i panoramatický výhled na obou čelech kabiny

Toto mistrovské dí­lo vzniklo za ne­uvěřitelných 400 dní a 4­. června 1889 za­hájily provoz u­nikátní vozy na par­ní pohon. V ro­ce 1937  byla trať elek­trifikována a po­řízeny elektric­ké  vozy, které jsou­ v takřka nez­měněné podobě  v provozu dodnes.
Protože zubač­ka funguje pou­ze od jara do  podzimu, byl Pi­latus koncem 50­. let dvacáté­ho století zpřís­tupněn další hor­skou dráhou, tentokrát z Kri­ensu nedaleko Lu­cernu. Na  prvním úseku Kri­ens – Fräkmüntegg je v pro­vozu od roku 1996 mo­dernizovaná čtyř­místná  kabinková lanov­ka. Fräkmünteg­g s vrcholem  Pilatu pak spo­jila kyvadlová la­novka, kterou­ už  třikrát rekon­struovali (na­posledy letos)­. 
Atypické kabi­ny této nejno­vější lanovky  zvané Dragon Ri­de mají na obou­ čelech 12  sedadel umožňu­jících panora­matický výhled srov­natelný s kok­pitem letadla­. Podlaha ve střed­ní části kabi­ny je vyvýšená, tak­že i ostatním sto­jícím cestují­cím se nabízí ne­rušený výhled.

V létě je atrak­tivní okružní jíz­da parníkem po je­zerech Vierwal­dstättersee a Al­pnachersee z Lu­cernu do Alpnachsta­du, odtud zubač­kou na Pilatus a la­novkami zpět do K­riensu na okra­ji Lucernu. O ně­co levnější va­riantou  této tzv. Zla­té okružní ces­ty je Stříbrná  okružní cesta, kde mís­to lodí pojede­te vlakem Zentralbahn.

Okružní cestu na Pilatus uzavírá pohodlná kabinková lanovka Kriens – Krienseregg – Fräkmüntegg

Stanserhorn – Cabrio

1 849 metrů vy­soký vrchol St­anserhornu pat­ří  díky snadné dos­tupnosti, úžas­nému výhledu a husté síti tu­ristických tras už d­vě století k nej­vyhledávanějším tu­ristickým cílům střed­ního Švýcarska­. V roce 1893 byl z­přístupněn oje­dinělým systé­mem tří na se­be navazujících po­zemních lanovek­. Současně s ni­mi byl na Stan­serhornu vybu­dován komfortní ho­tel se sto lůž­ky, na jehož ka­menných zákla­dech byla po po­žáru v roce 1970 pos­tavena panora­matická restau­race. Ze tří ú­seků původních po­zemních lanovek je dod­nes v provozu v technic­ky jen málo změ­něné podobě ú­sek první – od  Stansu k mezis­tanici Kälti.
Horní dva úse­ky už v roce 1975 nah­radila  jediná klasic­ká kyvadlová la­novka. V roce 2012 by­la na místě té­to mezitím již zas­taralé lanovky vybudo­vána unikátní vi­sutá lanovka se še­desátimístnými dvou­poschoďovými ka­binami,  kde horní patro tvo­ří otevřená plo­šina pro 30  cestujících.

Na horní otevřené palubě unikátní lanovky CabriO na vrchol Stanserhornu je místo až pro 30 turistů

Stavba lanovky si vy­žádala řadu no­vých řešení, ve­dle specifické­ho uspořádání nos­ných i tažných lan ta­ké zavěšení ka­bin nikoliv ja­ko obvykle pod, a­le mezi dvěma nos­nými lany. Ve vo­dorovné poloze pak ka­biny během jíz­dy udržuje po­mocí hydraulic­kých pístů au­tomatické vyrov­návací zaříze­ní. Lanovka pře­koná 2 319 m d­louhou trasu na vrchol p­řibližně za 7 mi­nut rychlostí ne­celých 30 km/h­. Cestující na hor­ní otevřené plo­šině mají nad hla­vou už jen ne­be a ničím ne­omezený výhled­. Tato dodnes o­jedinělá dráha pre­zentující se pod mar­ketingovým oz­načením Cabri­o byla z 90 pro­cent postavena ze sou­částek vyrobe­ných ve Švýcar­sku a stala se tak sy­nonymem vyspě­lé švýcarské la­novkářské techni­ky. 

Lanovka Dallenwil – Niederrickenbach zpřístupňuje horskou osadu a klášter Maria Rickenbach

Hospodářské lanovky

V kantonech Obwal­den, Nidwalden a U­ri  v okolí Lucer­nského (Vierwal­dstättského) je­zera, především pak v táh­lém údolí Engel­bergtal, je i n­ěkolik desítek ma­lých,původně hos­podářských la­novek. Histori­e řady z nich sa­há až do počát­ků minulého sto­letí. Dnes jsou­ tyto většinou­ kyvadlové  lanovky s kabi­nami pro 4–8 osob vybavené potřebnou zabez­pečovací techni­kou, umožňují­cí také přepra­vu turistů. Au­tor článku něk­teré z těchto u­nikátních lano­vek  navštívil.
I když se dne­s 2,4 km dlou­há kyvadlová  lanovka Dallenwil – Niederrickenbach po poslední moder­nizaci v roce 2008 pre­zentuje  jako klasická la­novka s 30mís­tnými kabinami,  první její před­chůdkyně z ro­ku 1911 byla  jednoduchá hos­podářská lanov­ka. Dnes zpřís­tupňuje kromě řa­dy turistických tras a h­orské  obce Maria Ric­kenbach také stej­nojmenný  benediktinský kláš­ter na svazích Mu­senalp.

Čtyřmístná lanovka Niederrickenbach – Musenalp je dlouhá 1,4 km

Na ni navazují­cí 1,4 km dlou­há čtyřmístná  kyvadlová lanov­ka Niederricken­bach – Musenalp už pat­ří do sorty ma­lých  hospodářských la­novek. Jízdu za­hájíte tak, že  v dolní stani­ci zavoláte dráž­ním telefonem  s klikou na hor­ní stanici, nas­toupíte do ma­lé  modré kabiny pro čty­ři osoby, jíz­dné zaplatíte  obsluze až na­hoře. V restau­raci u horní  stanice můžete ochut­nat místní spe­ciality  i výborné sýry.
Asi 20 minut pěš­ky od Niederric­kenbachu je dal­ší lanovkářská spe­cialita. Jedná se  o sedačkovou la­novku Alpboden – Haldigrat,  která na 1,9 km d­louhé trase má jen čt­yři  čtyřčlenné sku­piny, v nichž j­sou vždy dvě až  tři dvojsedač­ky a jeden až dva n­ákladní vozíky­.  Původně lyžař­ská lanovka by­la rekonstruo­vána  a převedena na tzv­. konvojový pro­voz. Také od  stanice Haldi­grat se větví řa­da turistických tras  a v sousedství sta­nice je restau­race. V zimě je  Haldigrat mek­kou freeriderů.

Na sedačkové lanovce Alpboden – Haldigrat jsou čtyři skupiny sedaček a nákladních vozíků, zbytek lana je prázdný

Čtyřmístné ka­biny s korbou­ pro náklad či  zavazadla dvou­ na sebe nava­zujících kyva­dlových lanovek Met­tlen – Rugisbalm (délka  808 m) a Rugisbalm – Lutersee (dél­ka 1649  m) začínajících rov­něž v údolí En­gelbergtal  ani po modernizaci ne­zapřou svůj pů­vod v historic­kých hospodář­ských lanovkách­. Zavěšení  kabin na dvou­ namísto obvy­klého jednoho  závěsu přináší nez­vyklou změnu sklo­nu kabiny  při přejezdu pod­pěr. Dva závě­sy byly u hos­podářských la­novek dříve běž­né a přinášely  větší stabili­tu, díky nízké­mu závěsu i pot­řebu  nižších, a te­dy i levnějších sta­ničních budov  a traťových pod­pěr. Oba úseky ob­sluhuje jediný stroj­ník z mezista­nice, kde jsou­ umístěny  také oba poho­ny. Od horní sta­nice Lutersee  uprostřed nád­herných vysoko­horských luk  vede pohodlná tu­ristická cesta ke stej­nojmennému je­zeru. 

V horní stanici čtyřmístné lanovky Rugisbalm – Lutersee cestující oznámí strojníkovi na druhém konci lanovky, že chtějí vyrazit