Bikerská poklona Matterhornu

Těšil jsem se na vyhlídkovou vyjížďku nad vesnicí Zermatt, které vévodí magický štít Matterhornu. Lyžaři ji znají jako červenou sjezdovku z Rothornu na Blauherd, odkud pokračují po modré k horní stanici lyžařského alpského „metra“ Sunnegga a případně až dolů do Zermattu.
Jenže klouzání v ladných obloučcích po dokonale nažehleném manšetru zermattských sjezdovek, to není zdaleka totéž jako hopsání rozbitým alpským terénem, byť na plně odpruženém horském kole. Jakmile sleze sníh, stává se z téhle štreky celkem slušné dobrodružství.
Hned na startu jsem lehce rozladěný, na Rothornu se totiž musím k Matterhornu otočit zády. „Viděl jsem i borce, co to pustili dolů tady pod lanovkou,“ ukazuje průvodčí v kabině na klikatou krkolomnou stezku hluboko pod námi s náramným přímým výhledem na ikonickou skálu, „ale dodnes mi hlava nebere, jak to dokázali přežít.“ Jsem v lanovce jediný pasažér s kolem, a tak dostávám od místního znalce podrobné instrukce kudy kam.

Při sjezdu na kole pozor na dopravní zácpy – cestu vám může zatarasit třeba stádo ovcí

Letem světem

Přesto se mi v horách „povede“ pár karambolů. Začíná to letem přes řídítka (bez zranění, jelikož jsem nějakým zázrakem skočil vpravo, zatímco kolo letělo vlevo, a tak mě stačilo „jen“ kopnout do levého stehna). Načež jsem – patrně otřesený onou hrozivou nehodou – dokázal na chvíli dokonce zabloudit. Nikterak fatálně, držel jsem správný směr, jenže po špatné cestě. Jedno chybné odbočení a musel jsem kolo poponést na ramenou asi půl kilometru do svahu po pěší stezce, zatímco pode mnou se táhla široká bikerská trasa. A úplně na konci, dole v Zermattu, jakmile jsem sundal rukavice, podivil jsem se záhadnému „zranění“ na vnějším kloubu palce: jako by mi páčka řazení na řídítkách vykutala díru do ruky – mám ji tam dodnes.
Ale zpět na start: „čelem vzad k Matterhornu“ trvalo opravdu jen chvíli. Šotolinou, na níž se v dost prudkém svahu jen velmi těžko brzdí, jsem převážně smykem – a ovšem též s jedním zmíněným letem – doklouzal k jezeru Stellisee. Tady se vše obrátilo k lepšímu. Matterhorn jsem najednou viděl jako na dlani. A ne jednou, nýbrž rovnou dvakrát! Poprvé se hrotil k nebi na obzoru, podruhé se zrcadlil na hladině jezera přímo přede mnou.
Prudký sešup náhle vystřídalo táhlé stoupání na Blauherd. Co bych za něj dal o hodinu později, dole nad Zermattem, kde už mě z neustálého brzdění bolely ruce tak úporně, že jsem si nepřál nic jiného než nějaký výšlap. Ale tady nahoře v řídkém vzduchu se mi to moc nezamlouvalo. Aspoň že tu byl ten povzbudivý výhled na Horu (to není chyba, takhle se Matterhornu skutečně říká v místní walliské němčině).

Rozcestí s krásným výhledem

Dopravní zácpa

Vysoko v Alpách pod lanovkou Blauherd – Sunnegga mě zaskočila dopravní zácpa. Bikerskou magistrálu obsadily huňaté horské ovečky a nechtěly mě pustit za žádnou cenu dál. Zvědavě si prohlížely vetřelce na svém území a dobrých deset minut zvažovaly, zda mě pustit dál. Nakonec se hlava stáda slitovala a poodstoupila z cesty, načež celé stádo starého berana poslušně následovalo a já mohl pokračovat do údolí.
Sunnegga, to znamená ve walliské němčině „slunný kout“. A opravdu, na terase horské restaurace 2 288 metrů nad mořem si užívám hřejivých paprsků nad talířem tradičních rösti s bílou klobásou. Vydatný oběd za 19 CHF přijde vhod. Jakkoli se to nezdá, jsem teprve v půlce trasy.
Jak dál? Mám na výběr: můžu se dolů spustit buď adrenalinovou sjezdovkou, což prý trvá čtvrt hodiny, přičemž by mi zdarma zapůjčili stopky a měl bych za pomoci skrytých čidel v lese změřené i mezičasy, anebo lze klesat do Zermattu takřka hodinu vyhlídkovou cestou podél horských restaurací. Coby rekreační biker volím druhou variantu, adrenalinu už bylo dost. Navíc se chci ještě pokochat Matterhornem, než se definitivně zkazí počasí.
Ze Slunného koutu vyrážím převážně po vrstevnici širokou cestou k hostinci Tufteren – podle fialových směrových značek je to zároveň zimní rovinatá vycházková (a vyhlídková) trasa pro pěší turisty.
Pak už se trail klopí prudce k Zermattu. Klikatá šotolinová cesta lesem přechází posléze v asfaltku, a tak je brzdění zase o něco jistější. Jenže ouha, ani tady není radno rozjíždět se kdovíjak rychle. Záhy se ukazuje, že vjíždím do zermattské pejskařské oázy. Velcí psi mají před kolem respekt, zato ňafající pudlíci představují nečekanou hrozbu. Zvlášť když se taková malá potvora vysmekne z kabelky navoněné paničce a pustí se do štěkacího souboje s rozjetým horským kolem. Hrozící střet jsme přežili oba bez úhony, nejvíc otřesená vypadala vylekaná chovatelka.
A teď už musím vážně pomalu, vjíždím na staveniště. Závěrečný kilometr tohoto sjezdu jsou jeřáby, bagry, náklaďáky a spousta gastarbeiterů. Ve svahu roste jeden dům vedle druhého – jako by tu právě proběhla nějaká pozemková loterie, a kdo si to může jen trochu dovolit, honem staví dům ve stráni nad Zermattem s věčným výhledem na Matterhorn.
A já už mám obraz nejfotografovanější skály světa po 12 kilometrech náramného bikerského sjezdu vypálený na sítnici zřejmě navěky.

Kam se v okolí Zermattu hnete, bude vás provázet majestátní Matterhorn

Hostem v Zermattu

Vyhlášený horský resort, posazený ve výšce Sněžky 1 600 metrů nad mořem – a přece hluboko v údolí – vyrostl na úpatí Matterhornu během 150 let od prvního zlezení legendární skály z chudé zemědělské vsi. Ačkoli Zermatt je světoznámý špičkovými službami, dá se tam přenocovat i dostupně: v hostelu (www.youthostel.ch/zermatt) dostanete dvoulůžkový pokoj s výhledem na Matterhorn i vlastní koupelnou za 140 CHF. Ale obvyklá cena v luxusních hotelech s lázněmi a gurmánskou polopenzí bývá spíš kolem 500 CHF za noc (např. www.alpenhofhotel.ch).

Bikerem v Zermattu

Vše, co potřebujete vědět o cyklistice v horách nad Zermattem, najdete přehledně na webu www.zermatt.ch/…ntain-biking. Visí tam podrobný popis všech víc než 100 kilometrů bikerských tras, nabídka hotelů vstřícných k cyklistům a také etický kodex bikera v Zermattu – ten si rozhodně nastudujte ještě před startem první jízdy. Není nutné kolo vozit z domova, na webu je i nabídka místních půjčoven. Například u www.slalom-sport.ch pořídíte plně odpružené špičkové kolo včetně helmy a zámku za 40 CHF na půl dne (což bohatě postačí na popsaný výlet).