Matterhorn, král hor

Že je švýcarský Matterhorn v 21. století jedním z nejvyhledávanějších turistických cílů planety, na tom má dost možná nemalý podíl i britská královna. Nikoli ta současná Alžběta, řeč je o Viktorii, hlavě Spojeného království z 19. století.
Když se během sestupu ze švýcarského dračího zubu 14. července 1865 zabil (spolu s dalšími třemi muži) britský lord Francis Douglas, dopálila královnu ztráta Angličana s modrou krví (jehož tělo se ještě ke všemu nenašlo nejen tehdy, ale ani nikdy později) na jakési švýcarské skále natolik, že veřejně zvažovala vyhlásit pro své občany zákaz lezení v Alpách. A na Matterhorn především. Efekt byl pochopitelně zcela opačný: zájem o nebezpečná dobrodružství ve švýcarských velehorách mezi Angličany závratně stoupl. A 4478 metrů vysoký Matterhorn vedl i díky svému výjimečnému půvabu – není divu, že je z něj dnes nejfotografovanější skála planety.
Podlehnout jejímu kouzlu je tuze snadné – a nemusíte se přitom ani drápat po strmých hřebenech, jak se o to každoročně pokouší na tři tisíce dobrodruhů, z nichž průměrně tři za to každou sezonu zaplatí životem. Jestliže se za vyhlídkami většinou jezdí na kopce, v Zermattu – horském městečku na úpatí Matterhornu, usazeném ve výšce Sněžky – 1 600 metrů nad mořem, a přece hluboko v údolí – si stačí sednout na lavičku na břehu místní ledovcové říčky Mattervispy, nebo v případě zámožnějších návštěvníků lehnout v hotelu a hledět na krále hor rovnou z postele příplatkového pokoje s jižním výhledem.
Obraz Matterhornu se neomrzí.

Zermatt v kostce

• Nadmořská výška: 1 620 metrů
• Počet obyvatel: 6 000
• Slavní rezidenti:
  • Anni-Frid Lyngstad (bývalá členka kapely ABBA),
  • Vanessa Mae (popová houslistka a závodní lyžařka).
• Počet hotelů: 120
• Počet restaurací: 150
• Pěší trasy: 400 km
• Cyklistické trasy: 100 km
• Letní sjezdovky: 21 km

Dobová fotografie ukazuje lyžařský zájezd na Bahnhofstrasse

Nešťastná premiéra

Na začátku téhle slávy byl ovšem nesmírně tragický příběh, který i po 150 letech provázejí spekulace. Coby král dobyvatel je v kronikách zapsán Angličan Edward Whymper (foto vpravo) a coby základna švýcarský Zermatt, ovšem průkopnická skupina čítala celkem 7 mužů a chybělo jen málo, aby nad premiérovým úspěchem jásali na italském úpatí Matterhornu v Cervinii.
Whymper byl totiž původně dohodnutý na spolupráci s italským horským vůdcem Jeanem-Antoinem Carrelem. Nepohodli se však, pročež Whymper narychlo přešel přes průsmyk Theodul do Zermattu. Ani tam volného vůdce nenašel, zato narazil na dvě skupiny, jež se chystaly na výstup. Nakonec se všichni spojili do jedné výpravy: Edward Whymper, lord Francis Douglas, Charles Hudson, Robert Hadow a s nimi hned tři zkušení horští vůdci: Michel Croz plus otec a syn Taugwalderové.
Počasí jim přálo, když 13. července 1865 vyrazili z Zermattu. A tak už druhý den, 1 hodinu a 40 minut po poledni, stanuli skoro o tři kilometry výš, na vrcholku Matterhornu. Když se rozhlédli, uviděli pod sebou opožděnou Carrelovu italskou výpravu… Poražené dělila od úspěchu hodina, možná dvě. Jenže podobně málo času zbývalo také v životech většiny mužů, kteří právě jásali nahoře. Během sestupu, kdy byli všichni navázáni na jednom laně, totiž uklouzl vyčerpaný a nejméně zkušený Hadow, skopl Croze a váha jejich těl strhla ze severní stěny Matterhornu také Hudsona a Douglase.
Taugwalder starší bleskově omotal kus lana kolem skály ve snaze zarazit řetězový pád. Duchapřítomnost zachránila život jemu, jeho synovi a Whymperovi. Čtyři muži však byli beznadějně ztraceni – tenké lano nevydrželo a oni se zřítili z kilometrové výšky.
Ale opravdu se provaz přetrhl sám od sebe? Tahle otázka přeživší trio provázela do konce jejich životů, řešila se i před soudem (kde byla jednoznačně prokázána jejich nevina a naopak vina nezkušeného Hadowa) a řeší ji ještě dnes mnozí návštěvníci Zermattu, kteří stanou v místním muzeu u skleněné vitríny, v níž je přervané lano na rudém polštáři obřadně vystaveno.

První horolezci na vrcholu Matterhornu (1865) na historickém vyobrazení od Alexandra Calameho

Sedm průkopníků

TŘI PŘEŽIVŠÍ

Edward Whymper (1840–1911)
Whymper, jemuž bylo v době výstupu 25 let, vyrostl v Londýně v rodině s 10 dětmi a učil se u otce v dílně ilustrátorem a dřevorytcem. Do Alp ho poslali s úkolem tvořit „krajinky“, on však propadl dobývání vrcholů. Na Matterhornu uspěl až na osmý pokus.
Peter Taugwalder st. (1820–1888)
45letý zermattský horský vůdce byl nejstarším členem Whymperovy výpravy. Ve své době platil tenhle málomluvný statný chlap za nejzkušenějšího průvodce v údolí, několikrát stál na vrcholu masivu Monte Rosy.
Peter Taugwalder ml. (1843–1923)
Nejstarší syn vůdce Taugwaldera stanul na vrcholu Matterhornu ve 22 letech. Do té doby nebyl příliš zkušený, ale po otci měl vynikající fyzické předpoklady a brzy se stal velmi žádaným vůdcem. Na Matterhorn později vystoupil ještě 120krát.

ČTYŘI OBĚTI

Francis Douglas (1847–1865)
18letý lord ze skotského Queensbury byl nejmladším členem výpravy, přesto už měl za sebou několik úspěšných alpských výstupů. Společně s Taugwalderem starším například stanuli jako první lidé na švýcarském hřebeni Ober Gabelhorn.
Charles Hudson (1828–1865)
37letý reverend z anglického Skillingtonu platil ve své době za vyhlášeného horolezce, mimo jiné byl členem týmu, který jako první zdolal nejvyšší švýcarský vrchol Dufourspitze v masivu Monte Rosa.
Douglas Robert Hadow (1846–1865)
Druhý nejmladší člen výpravy, 19letý Angličan, je považován za viníka katastrofy, když během sestupu uklouzl a strhl s sebou další tři muže. Byl nejméně zkušeným horolezcem, pouze pár dní před Matterhornem stanul na Mont Blanku.
Michel Auguste Croz (1830–1865)
35letý švec z Le Tour poblíž Chamonix přes léto lezl po horách a byl ohromně zkušeným horským vůdcem. Přátelil se s Whymperem, pro výstup na Matterhorn si však jeho služby dřív zamluvil Hudson. Na poslední chvíli se obě party spojily.

Sedmičlenná skupinka horolezců, která pokořila Matterhorn jako první

První žena na Matterhornu

Trvalo to dalších 6 let od Whymperova prvovýstupu, než na Matterhornu stanula poprvé žena. 22. července 1871 to dokázala jeho krajanka Lucy Walkerová. Švýcarské noviny napsaly, že přitom „byla oblečená do dlouhé flanelové sukně, přesně jak se sluší a patří na viktoriánskou lady“.

Město budoucnosti

Jakkoli se letos Zermattští ohlížejí při příležitosti 150. jubilea zdolání Matterhornu hodně okraji léta, celoroční povolení vjezdu platí pouze pro svoz odpadu a lékařskou pohotovost.
Rarita má kořeny ve švýcarské tradici referend: zákaz vjezdu motorových vozidel potvrdili obyvatelé Zermattu už v několika hlasováních a nezdá se, že by se na tom v dohledné době mělo něco měnit. Zvlášť když o vesnici níž, v Täschi, postavili obrovské kryté garáže pro návštěvníky, který je s automobilovým terminálem propojen několikrát za hodinu kyvadlovým ozubnicovým vlakem.
Elektrické železnice jsou tady pochopitelně samozřejmostí, tak jako v celém Švýcarsku už od roku 1960, kdy země jako jediná na světě dokončila kompletní elektrizaci své kolejové sítě. A nejde jen o přístupovou trať z údolí, rovněž z Zermattu do hor se jezdí po kolejích. Zubačka na třítisícový Gornergrat byla už při svém otevření v roce 1898 první švýcarskou elektrickou tratí. Později přibylo vedle spousty lanovek též „alpské metro“ neboli moderní velkokapacitní podzemní kolejová rychlolanovka na stanici Sunnegga.

Zermatt na vlastní kůži

Matterhornský kanton Wallis je pověstný vysokým počtem slunečných dní, přičemž Zermatt ideálním dovolenkovým počasím údajně vyniká. V místní turistické kanceláři se dušují, že pokud přijedete do Zermattu na tři dny (dvě noci), nemůže se stát, abyste během svého pobytu nespatřili Matterhorn – jinými slovy: případná oblačnost nikdy netrvá déle než dva dny. Ale co když se to přece jen stane a lijáky vás nepustí z hotelu? Zdejší hoteliéři jsou na to výborně zařízení. Takovou samozřejmost, jako jsou obrovské hotelové deštníky nachystané u všech východů z budovy, tady ani není třeba zmiňovat. Budou totiž nejspíš zbytečné, komfort leckterých zdejších hotelů jde tak daleko, že se vám možná ani nebude chtít vytáhnout paty, a to i kdyby svítilo slunce. Restaurace nabízejí opulentní „farmářské“ snídaně a pětichodové „michelinské“ večeře, wellness centra slouží hostům od časného rána až do pozdního večera jak uvnitř, tak i vně hotelu: konkrétně třeba ve čtyřhvězdičkovém Alpenhofu (www.julen.ch) najdete vedle vnitřního bazénu a solných inhalačních lázní také vnější vířivku a dřevěnou odpočívárnu s rozvlněnými vodními postelemi. A když tady buší alpský déšť – ať už na vaši hlavu ve whirlpoolu nebo na střechu relaxační „chaty“ – to pak člověku slunce vlastně ani moc nechybí.

Vlakem na Matterhorn?

Nemusela to být až taková utopie, jak se nám jeví dnes. Na sklonku 19. století, kdy Švýcarsko zachvátila takzvaná Bergbahnfieber neboli horečka horských drah, existovaly na rýsovacích prknech konstruktérů smělé projekty, jak dopravovat lidi na vrchol Matterhornu bez námahy a bezpečně. Jeden z plánů (čtyři úseky kombinující zubačky a lanovky) dokonce dostal úřední razítko na koncesi, ovšem bouře protestů (národní petici proti projektu podepsalo skoro 70 tisíc lidí!) spolu s nejistým financováním nakonec stavitelské plány překazily.

Velehorské lázně

Jestliže v 19. století Zermatt – tehdy ještě zapadlá farmářská víska – přitahoval ze všeho nejvíc ambiciozní horaly, 150 let poté vypadá spíš jako eldorádo vyznavačů wellnessu. Na Matterhorn se samozřejmě leze pořád, ovšem většina návštěvníků přijíždí do velehorského střediska především za vyhlášeným luxusem.
Hotel, který nemá vlastní lázně, jako by sem snad ani nepatřil. I když – dá se tu koupat i výrazně laciněji, a nakonec vlastně exkluzivněji, než v kterémkoli z hostinských domů dole ve městě. Tuhle šanci skýtá vysokohorské koupaliště na jezírku Leisee poblíž horní stanice lanovky Sunnegga.
Strach stranou, opravdu to není žádný otužilecký kurz. Sunnegga totiž znamená v místním dialektu „slunný kout“ čili se nacházíte na nejslunečnějším místě v širém okolí. Když k tomu přidáte mělkou vodu, jež se pod pálícím alpským sluncem rychle prohřeje, a vše zarámujete neodolatelným panoramatem Matterhornu na obzoru, dostanete nenapodobitelnou letní idylku i dva kilometry nad mořem.
Komu by se pak vlastně chtělo drápat se před svítáním na Matterhorn a riskovat přitom život?

Matterhorn, nebo Cervino?

Používají se oba názvy, Cervino je italský, zatímco daleko známější termín Matterhorn německý. Jedná se o složeninu slov matte (horská louka, jimiž je na úpatí obklopen) a horn (roh, jemuž se při pohledu ze švýcarské strany špička skály silně podobá). A jestliže narazíte ve Švýcarsku na termín Hora, jedná se rovněž o Matterhorn – místní jej takto rádi familiárně přezdívají.