Victorinox - švýcarská armádní legenda

Stejně jako jiní podnikatelé i Karl Elsener věděl, že mezi nejlukrativnější zakázky patří dodávky pro armádu. Muž, který si v roce 1884 otevřel v rodném Ilbachu v kantonu Schwyz, malý železářský krám zaměřený na nožířství však věděl, že sám by vyrobit požadované množství hotových výrobků nedokázal. Napadlo jej spojit síly s jinými nožíři, čímž by bylo možné dosáhnout potřebné výrobní kapacity s přijatelnými výrobními náklady.
Založil Sdružení švýcarských nožířů a pro jeho 25 členů se mu podařilo získat smlouvu na výrobu nožů pro švýcarskou armádu. Dodávky byly zahájeny v roce 1891, ale ani spojené úsilí nedokázalo zajistit nižší náklady, než jakých dosahovala průmyslová produkce nožů z německého Solingenu.
Sdružení proto svůj boj s německou výrobou prohrálo a samotný Karl Elsener se ocitnul na pokraji krachu, před kterým jej zachránili příbuzní.
Karl Elsener svůj patentovaný multifunkční nůž nabídl švýcarské armádě jako součást výstroje pro důstojníky, ale neuspěl. „Offiziersmesser“ se vybavením švýcarských důstojníků nestal, ti ho však sami objevili v nožířských obchodech a všestranný nástroj si začali sami pořizovat i bez armádní zakázky.
V roce 1909 zemřela Victorie, matka Karla Elsenera, který na její počest pojmenoval svou společnost jejím křestním jménem. V tomto roce získaly nože Victoria i svůj znak v podobě bílého kříže na červeném vykrajovaném štítu sloužící jako ochranná známka. O dvanáct let později se poprvé objevil i dnešní název společnosti – Victorinox. V roce 1921 se totiž začala používat k výrobě nerezová ocel a spojením názvu společnosti s mezinárodním označením nerezové oceli – inox – vznikl Victorinox.
Praktický multifunkční nástroj byl v průběhu let postupně vylepšován a doplňován o další nástroje, ale prodejní boom se dostavil až s koncem druhé světové války. Tehdy se také objevilo i nové označení „Švýcarský armádní nůž“.
Během invaze se do Evropy dostala spousta amerických vojáků a zásobovací správě americké armády nemohl multifunkční nožík uniknout, takže ho záhy nakoupila do svých prodejen. Pro americké vojáky se „Schweizer Offiziersmesser“ stal hitem – jako užitečný nástroj i jako suvenýr. Jen ten jazyk lámající název jim dělal potíže, a tak si jej přejmenovali na „Swiss army knife“ – „Švýcarský armádní nůž“. A legenda byla na světě.

„Offiziersmesser“ byl určený pro důstojníky švýcarské armády. Ti si lehčí a elegantnější nůž zamilovali

Victorinox – nejenom nože

Američtí vojáci se postarali o popularizaci „Švýcarského armádního nože“ po celém světě a poptávka začala převyšovat nabídku. Vždyť ještě v roce 1950 při výrobě nožů Victorinox dominovala ruční práce, přitom se postupně rozšiřovala nabídka až do současných více než sta různých provedení a kombinací. Ve výbavě jednotlivých modelů můžete najít vedle čepelí už nejen šroubovák, otvírák na konzervy, šídlo a vývrtku, ale také pinzetu, párátko, pily na kov a dřevo, nůžky, kleště, a dokonce i lupu, kompas nebo výškoměr. Moderní doba přispěla LED svítilnou, laserovým ukazovátkem, USB flash diskem, Bluetooth a MP3 přehrávačem. Typickou červenou barvu střenek z umělé hmoty doplnila nabídka dalších barevných odstínů i dezénů použitých k jejich povrchové úpravě.
Vrcholem nabídky se stal model „Swiss Champ“, který se skládá ze 64 součástí a jehož výroba představuje 450 různých kroků. Pouhých 185 gramů vážící nůž získal uznání i takových institucí, jakými jsou Muzeum moderního umění v New Yorku nebo Státní muzeum užitého umění v Mnichově, které jej neváhaly zařadit do svých sbírek jako ukázku špičkového designu.

Darem Victorinox dostala i řada významných osobností, například papež František

Victorinox se stal doplňkem výbavy vojáků, dobrodruhů nebo sportovců, ale jeho vlastnictvím se mohla chlubit i řada významných osobností. Jako pozornost ho rozdával americký prezident Lyndon Johnson, používal jej Fidel Castro a byl k vidění i na skafandru Buzze Aldrina, když v červenci roku 1969 kráčel po Měsíci.
Přesto měl namále. Když 11. září roku 2001 narazila letadla do newyorských „dvojčat“, následovalo preventivní opatření v podobě zákazu nožů v letadlech. Trh navíc zaplavily levné kopie z Číny a prodej originálů se propadl o celých 40 procent.
Naštěstí se i tentokrát našlo řešení. Od roku 1989 byla produkce kapesních nožů rozšířena o výrobu hodinek nesoucích název Inox. Jsou navrženy tak, aby dokázaly odolat i té nejextrémnější zátěži. V roce 2001 představila Victorinox v New Yorku oděvní kolekci pro volnočasové aktivity, která se stala pátou kategorií produktů (domácí a profesionální nože, hodinky, nářadí, cestovní výbava a nyní i móda). A v roce 2006 bylo portfolio rozšířeno i o parfémy.

Nůž vlastní i tibetský duchovní vůdce dalajláma

Skutečný armádní nůž

V roce 2008 vyhlásila švýcarská armáda konkurz na nový nůž určený do standardní výbavy švýcarských vojáků. Zakázku získala společnost Victorinox, která začala dodávat nože i pro německý Bundeswehr. Vítězný nůž má čepel o délce 111 mm s očkem na otevírání jednou rukou, kterou doplňuje další výbava s pilkou, otvírákem na láhve a konzervy, šroubovákem a šídlem pro propichování kůže i dřeva. Victorinox konečně může tvrdit, že je výrobcem skutečných švýcarských armádních nožů. Oba nože – pro švýcarskou i německou armádu – nabízí i zástupce společnosti Victorinox, Rösler Praha s.r.o., pod názvy Soldier Knife nebo Bundeswehr, popřípadě v civilním provedení jako Trailmaster. Na webových stránkách společnosti si můžete prohlédnout kompletní nabízený sortiment. Victorinox dnes zaměstnává více než 1 700 lidí po celém světě a roční tržby dosahují pěti set milionů švýcarských franků.