Grimselwelt - Vítejte v „tajném“ ráji
úvod
Jak nalákat turisty do „zakázaného“ světa? První krok je jasný: odstranit zákazy. A dál? Třeba zkusit návštěvníky rozmazlovat, jak jen to jde. Zveme vás na překvapivou exkurzi do Grimselweltu, pozoruhodného kraje vodních elektráren ve švýcarských Alpách.
D ostat se sem, to není jen tak. Oblast průsmyku Grimsel je i dnes, více
než 10 let po sejmutí desítek cedulí s nápisem „Zákaz vstupu“,
spolehlivě přístupná leda autem během pár nejteplejších měsíců v
roce. Jenže já jsem přijel autobusem, což si vyžaduje důkladnou domácí
přípravu.
Jízdní řád hlásí, že vyjet veřejnou dopravou až nahoru do průsmyku je
už pár hodin po poledni prakticky nemožné. Tak snad někam níž? Tady by
šance, zdá se, byla. E-mailem žádám ve stanoveném předstihu o povinnou
rezervaci poštovního autobusu („Bez řádné rezervace daný spoj nejede,“
varuje jízdní řád) a pár dní nato vpodvečer na úpatí Grimselu v
Innertkirchenu napjatě vyhlížím svůj spoj.
Grimselwelt nabízí desítky kilometrů nádherných pěších
túr
Ano, opravdu jede. Dokonce jen kvůli mně! Napadá mě, jak moc to šoféra
musí štvát, že má o letní neděli jen kvůli nějakému českému
turistovi o hodinu delší směnu. Ale zdá se, že ho tahle štreka vážně
baví. Dokonce mě napůl cesty nechá ve voze pár minut o samotě i se svou
celodenní tržbou v kase vedle volantu, když si na jedné návsi odskočí ke
kašně načepovat čerstvou vodu do láhve.
Po dvaceti minutách mě vysazuje na konečné přímo před hotelem Handegg –
1 400 metrů nad mořem a otáčí se zpátky do údolí, výš už dnes
nepojede. Tohle místo má tolik lákadel, že nahoru k průsmyku se vydám
nazítří nakonec pěšky, jelikož poslední autobus do hor zase nestihnu.
Už sám hotel s gurmánskou restaurací mi vyráží dech. Pět chodů k
večeři, která je v ceně ubytování – po takové „náloži“ bývá
obvykle těžké usnout.
Ale čerstvý horský vzduch tady, zdá se, funguje. U snídaně, bohaté
hostiny z lokál ních ních farmářských produktů, mě ráno dostává
dávno zapomenutá lahůdka: medové máslo. Kdy jsem tohle naposledy jedl? Snad
ještě v mateřské školce?
Luxusní Hotel Handegg na půl cesty k průsmyku Grimsel se specializuje na
rodiny s dětmi
Do přírody bez bot
Tolik jídla, to musím honem nějak spotřebovat. Hned ráno, ještě za
rosy, proto vyrážím na „barefoot trail“, zhruba kilometrový okruh
vytyčený v lese nad hotelem pro chůzi naboso po pěšinkách zasypaných
vesměs jehličím. Další oživlá vzpomínka na dávná dětská léta. A
znovu překvapivě příjemná.
Na děti je tenhle hotel výtečně zařízený. Má skvělou hernu uvnitř i
obrovské hřiště venku, ale hlavně se pyšní vlastní „pouťovou“
atrakcí, pozemní lanovkou Gelmerbahn, která je se sklonem trati 106 %
nejstrmější v Evropě.
Býval to původně jen stavební výtah pro konstrukci hráze, než vozík v
roce 2001 upravili pro osobní dopravu a otevřeli pro turisty, byť se silně
omezenou kapacitou sotva 100 pasažérů za hodinu. K dolní stanici vede od
hotelu lanový most a nahoře u přehrady nalézám parádní okružní stezku
kolem vody – další velmi vítaná zhruba hodina a půl zdravého pohybu.
Aktivitu zpestřují všudypřítomné omamně rozkvetlé alpské růže,
panoramatické výhledy na hory, divoké bystřiny i ledové vodopády.
Pořád jsou to jen vycházky, potřebuju dát si trochu do těla. Vlastně je
dobře, že žádný autobus nahoru k průsmyku už odpoledne nepojede.
Vydávám se pěšky o 600 metrů výš, do dvoukilometrové výšky ke
kamennému hotelu Grimsel Hospiz. Stoupání vede vysoko nad dramatickou
průrvou, na jejímž dně bublá švýcarská národní řeka Aare. Kdysi to
bývala soumarská stezka, historii štreky zvané Via Sbrinz (podle
tradičního švýcarského sýra exportovaného tudy na jih od Alp) tu dnes
ponejvíc připomínají oblouky kamenných můstků a také unikátní schody
vytesané do vyhlazené skalní plotny kýmsi před mnoha staletími v jednom
zrádném místě.
V útrobách Grimselweltu: záběr z exkurze v jedné ze zdejších vodních
elektráren
Přehrada zevnitř
Později cestou míjím také výraznou lidskou stopu 20. století:
přehradu, jednu z osmi v celé oblasti, kterou poznám hned další den
důkladněji, než bych si troufl pomyslet. Projdu si ji totiž se skupinkou
turistů zevnitř.
Vstupné za pár franků zahrnuje nejen prohlídku hráze, ale také zastávku u
miliony let staré krystalové jeskyně a exkurzi ke čtyřem turbínám jedné
z devíti zdejších vodních elektráren, povětšinou skrytých hluboko ve
skále.
Žasnu, kolik desítek kilometrů chodeb se tady uvnitř Alp ve skutečnosti
nalézá – a nejsou to ledajaké tunely, v některých se dokonce prohánějí
auta s dělníky a turisty po silnicích, jinými zase jezdí důlní vláček,
díky němuž je tahle oblast ve spojení s lanovkami přístupná obslužnému
personálu elektráren a dokonce i hrstce vyvolených turistů během zimy,
jestliže je silnice beznadějně zavátá sněhem.
Udivuje mě také otevřenost, s jakou vodí Švýcaři turisty do svých
nejtajnějších zákoutí, zatímco průvodkyně básní, jak tenhle přístup
elektrárenské firmě Kraftwerke Oberhasli (KWO), jež to tu má celé pod
palcem (a to včetně hotelů či lanovek!), úžasně napomáhá zlepšovat
obraz v očích veřejnosti. Před rokem 2000 to prý nebylo možné, jelikož
tu fungovala i jakási vojenská zařízení, ale poté, co se armáda stáhla,
rozhodli se energetici už nic neskrývat.
Právě naopak: snaží se přilákat sem, do kraje divokých alpských bouřek,
co nejvíc návštěvníků. Ti mohou hromy a blesky sledovat ze
čtyřhvězdičkového pohodlí pokojů velkolepě přestavěného kamenného
horského hotelu Grimsel Hospiz, jenž trůní na skále nad jednou z přehrad v
dvoukilometrové výšce.
Ale ani tady nemusí být konečná při objevování nejrůznějších
tajemství Grimselu. Hospiz totiž disponuje kromě komfortu uvnitř také
pozoruhodnou venkovní nabídkou: hosté si mohou pro objevování kraje zdarma
půjčit firemní elektromobil, pěší turisté zase ocení vlastní hotelovou
lanovku Sidelhornbahn. Je to automatická kabinka, po nedávné renovaci
zpřístupněná veřejnosti. Ovládají ji sami pasažéři: po zakoupení
jízdenky v dolní stanici vyjede kabinka vysoko nad vodní hladinou přehrady o
nějakých 200 metrů výš, kousek nad průsmyk Grimsel na úpatí vyhlídkové
hory Sidelhorn. K té je pak třeba vyšlápnout do výšky 2 764 metrů.
Shora má člověk (skoro) celý Grimselwelt jako na dlani. A moc dobře je
vidět, kolik tady okolo všude teče energie.
Lanovka, nebo pouťová atrakce? Vozík Gelmerbahn stoupá do hor po
kolejích se sklonem až 106 %
Praktické informace
Veškeré informace, ceníky, rezervace ubytování i exkurzí + spoustu
tipů na pobyt a výlety v oblasti průsmyku Grimsel najdete na webu www.grimselwelt.ch.
Pro povinnou rezervaci poštovního autobusu navštivte web www.postauto.ch.
Sdružený jízdní řád švýcarské veřejné dopravy najdete na adrese www.sbb.ch.