Alphorn - švýcarské zvuky domova

„Neznám žádný jiný hudební nástroj, jehož přirozené tóny by výstižněji představovaly domov. V romantických zobrazeních je alphorn nástrojem pastýřů. Bača na něj hrál, aby uklidnil krávy při dojení, nebo ho používal jako komunikační nástroj, aby předal zprávy. V zimě si bačové přilepšovali v údolí jako pouliční muzikanti, dokud nemohli vyhnat stádo zase vzhůru na horské pastviny.

Alphorn nevznikl ve Švýcarsku. Například tibetští mniši hrají již po staletí na nástroj Dung Chen, až 4,5 metrů dlouhou měděnou trumpetu.

Římská mozaika z 2. století v Orbe (kanton Vaud) ukazuje na rané používání krátkého signálního rohu. První stopy alphornu ve Švýcarsku lze nalézt v 17. století. V selské válce roku 1653 se povstalecké jednotky Entlebuchu svolávali za zvuků alphornu.

V 18. století přišlo spoustu pastýřů o práci, protože mléko jejich krav se začalo zpracovávat v údolních sýrárnách. Rostoucí turismus je ale zachránil, stali se z nich totiž žebrající muzikanti, kteří si začali hraním vydělávat. Toto pouliční hraní na alphorn se ale záhy tak rozšířilo, že úřady na mnoha místech musely přijmout opatření a hraní na alphorn za peníze zakázali.

Pak upadl zvuk alphornu téměř v zapomnění. Hru na alphorn podporovali až zakladatelé švýcarského jódlovacího spolku vzniklého roku 1910. Spolek vydal i předpisy, jak by měl alphorn jako tradiční švýcarský nástroj znít.

Teprve v roce 1972 zaznamenal Johann Aregger z Engelbergu první vícehlasé melodie na alphorn. Zvuky alphornu si pak rychle podmanily koncertní haly a jazzové kluby. Se „Swiss Lady“ obsadil v roce 1976 sextet Pepeho Lienharda na Grand Prix d’Eurovision šesté místo. Skladba je vyznáním lásky k alphornu. Virtuózní sólista na alphorn byl příznačně Peršan jménem Mustafa Krieger.

Přitom se již před staletími velcí skladatelé klasické hudby do hloubky zabývali přirozenými tóny alphornu: Ludwig van Beethoven, Symfonie č. 6, Zpěv pastýřů, 1807; Johannes Brahms, Symfonie č. 1, 4. věta, 1876; Leopold Mozart, Sinfonia pastorella, již v roce 1753!

Jednoduchá kuželovitá trubice, 3,40 m dlouhá, umožňuje vyjádřit pocity, radost, temperament, klid, mír, snad i smutek, stesk po domově a naději. Je to ale náročný hudební nástroj, který vyžaduje každodenní cvičení. Vrací toho však nesrovnatelně více: radost a vděčnost lidí, kteří ve své duši slyšeli tóny alphornu.“