Švýcarské tradice - Znáte je?

Opravdové znalce při procházce Bernem nebo Basilejí nepřekvapí, když uprostřed dne uvidí plavat v řece desítky lidí. Úředníci, bankéři nebo byznysmeni mají polední pauzu a plavání je pro ně nejlepším relaxem. Namísto oběda v restauraci si po koupeli dopřejí na břehu řeky bagetu, oblečou se a spěchají zpátky do práce.

Plavání v řekách patří k mladým švýcarským tradicím. Není nic lepšího než si tradici vyzkoušet na vlastní kůži jako turista. To platí i pro letité zvyky.

Mezi starší tradice se počítá výroba hodinek nebo příprava švýcarských sýrů. Obojí je možné nejen sledovat, ale také prožít.

Součástí stovky let staré švýcarské historie jsou například alphornisté, házení vlajkami nebo jódlování. Švýcaři jsou však také velcí sportovci. Velmi tradičním sportovním odvětvím je zápas. Anebo sedlácký golf zvaný Hornussen: Až uvidíte chlapíky s podivnými velkými dřevěnými lopatami, zajděte se podívat na jejich utkání.

Sledovaným sportem ve Wallisu jsou rovněž zápasy, v nichž se krávy utkávají o titul královny. Tradiční je také scházení krav z horských pastvin do údolí a stahování sena do údolních seníků.

Turistickým hitem se v poslední době stává jízda na farmářských lanovkách. Ty slouží právě k překonávání strmých kopců mezi salašemi, pastvinami a obydlím lidí z hor. Svezení na jednoduché lanovce si je dobré objednat telefonicky nebo e-mailem předem, protože sedláci mají v létě plné ruce práce.

Alphornisté, jódlování a vlajky

Hráče na alphorn je možné slyšet 5 až 10 kilometrů daleko. Povětšinou je možné chlapíky s předlouhou trumpetou potkat na nejrůznějších švýcarských slavnostech. Jejich dechový hudební nástroj nemá klapky ani ventily. „Jen“ se do něj fouká. Alphorn je dlouhý 2,5 až 4 metry. Jejich výrobu si je možné prohlédnout v Eggiwilu – v městečku mezi Bernem a Lucernem. Komunikaci na velké vzdálenosti mezi jednotlivými horskými vesnicemi zajišťovalo dříve jódlování – zpěv beze slov a bez doprovodné kapely. Vedle jódlování a hraní na bylo dříve možné slyšet ve švýcarských Alpách také další hlasité projevy. Pastevci s pomocí trychtýřů na mléko provolávali k horám hlasité modlitby, aby zahnali různá nebezpečí. Jódlování a hra na alphorn jsou k vidění na různých švýcarských slavnostech. Stejně jako tradiční vyhazování vlajek do vzduchu, jejich chytání, točení a další zajímavé kreace.

Výroba sýrů a hodinek na vlastní kůži

Mít nahoře na horách svou krávu patří dodnes i mezi zvyky obyvatel velkých měst. Z jejich mléka si vyrábějí svůj sýr, který poté přihlásí do soutěže o nejlepší sýry domácí výroby. K tradicím patří také uskladnění celého sýrového bochníku po narození dítěte. Alpský sýr vzniká v salaších jen v létě, kdy se krávy pasou ve vysoké nadmořské výšce. Ve Flumserbergu nedaleko hranic s Lichtenštejnskem si návštěvníci mohou dokonce vyrobit svůj vlastní sýr. V sýrárně stráví 2,5 hodiny, poté se sýr uskladní a po tříměsíčním zrání jim přijde poštou domů. Něco podobného si lze vyzkoušet také s hodinkami. Kdo navštíví muzeum hodinek v La Chaux-de-Fonds, může obdivovat nejen čtyři tisíce vystavených exemplářů, na vlastní kůži si také vyzkouší jedny vyrobit.

Svezení na lanovce sedláků

Některé švýcarské dopravní prostředky už uvidíte jen málokde. Například po Lucernském jezeře se můžete plavit dodnes parníkem, na horách si zase schovávají staré kabinky lanovek, které připojí jen u příležitosti nějaké oslavy. Kdo však hledá něco dosud nepoznaného, přijde si na své, když vyzkouší jednoduché lanovky spojující pastviny a salaše s obydlím sedláků. V kantonu Uri narazíte hned na 39 takových jednoduchých lanovek připomínajících železnou nebo dřevěnou krabici na laně. Můžete počítat s tím, že když nahoře vystoupíte z této nevšední lanovky, rovnou se vydáte na túru

Historické stezky připomínají minulost

Kdo chce kráčet ve stopách svých dávných předků, může se vydat na historickou stezku. Jednou z nich je například ViaSpluga vedoucí průsmykem Splügen na švýcarsko-italské hranici. Před dvěma tisíci let platila zdejší stezka protínající Alpy za hlavní spojení Graubündenu s Itálií. Na začátku 19. století tudy prošlo denně okolo dvou tisíc mul nesoucích náklad z Mnichova do Milána. Stezku dodnes lemuje řada památek připomínajících její dlouhou historii. Zdolání jejích 65 kilometrů vyžaduje pět až šest dnů. Podél cesty jsou hotely různé úrovně, vaše zavazadla ráno odevzdáte personálu a večer na vás čekají v dalším hotelu. Anebo lze vyrazit po stopách švýcarského národního hrdiny Viléma Tella z městečka Brunnen ležícího na břehu jezera Uri.

Koupání v řece uprostřed města

Někdo jde v poledne na oběd, jiný k řece, kde se svlékne do plavek a plave po proudu řeky. Svůj oblek či kostýmek si obyvatelé Bernu a Basileje před touto letní radovánkou zabalí do speciálního plastového vodotěsného batůžku. Uplavat lze takto třeba i tři kilometry. Zmínka o plavání v basilejském Rýnu pochází už z 15. století. Od roku 1980 se tu pak každoročně koná velké plavání, kterého se účastní až šest tisíc plavců. Letos se milovníci plavání sejdou 13. srpna. Vedle plavání se švýcarská města chlubí i dalšími dlouhými a jinde málo viděnými tradicemi. V Lausanne obchází už 700 let městem ponocný, který je k slyšení každou hodinu mezi desátou večerní a druhou ranní. Prý jde o jednoho ze sedmi posledních ponocných na celém světě. K Bernu zase každý rok v listopadu patří tradiční cibulový trh. V Curychu ke konci dubna upalují dřevěnou figurínu sněhuláka. Čím rychleji shoří, tím dříve skončí zima.

Karnevalové veselí i strašidelné masky

Švýcaři se na karnevalu umí pěkně odvázat. Jindy decentní bankéři nebo obchodníci se převlečou třeba za sněhuláka, včelu nebo kaktus a s kamarády obrážejí jednu hospodu za druhou. Mezi vyhlášené patří karneval v Lucernu, basilejský si pohrává s politickou satirou a ve Wallisu ulice zaplní strašidelné masky. Popíjejí kávu se šnapsem a je jim do zpěvu. Jinak vypadá karneval například v Èvolene ve Wallisu. Místní si navléknou na hlavy masky z malovaného dřeva, některé připomínají orient. Nejčastěji na sebe berou hlavy koček, lišek nebo vlků. Jejich těla pokrývají nevyčiněné kůže ovcí, kamzíků, lišek či svišťů. Všechny peluches, jak se tady maskovaným lidem říká, drží kravský zvon, který neváhají rozezvučet hlavně tehdy, když se k nim přiblíží nepřítel.

Tradiční architektura

Architektura se ve Švýcarsku liší kanton od kantonu. Například ve Wallisu jsou k vidění staré dřevěné domy, stodoly a balkony plné muškátů. Dřevo domů zčernalo od sluníčka, na střechách jsou placaté kameny, které navíc oddělují dům od podloží – aby se do domů nedostaly myši a jiná havěť. V rétorománském Engadinu, který je jedním z nejvýše osídlených údolí, stojí typické kamenné domy s mohutným zdivem a se sgrafitovou výzdobou. Velké domy mají také tradičně obyvatelé Diemtigtenu v kantonu Bern. Jejich příbytky jsou však ze dřeva a chlubí se bohatou venkovní malovanou výzdobou. Zdejší farmáři totiž byli bohatí díky obchodu s koňmi, které prodávali do Francie. Všechny architektonické styly Švýcarska na jednom místě představuje návštěvníkům skanzen v Ballenbergu.

Švýcarské sporty, to nejsou jen lyže

Švýcaři mají v oblibě neobvyklý zápas, kterému říkají Schwingen. Cílem je přemoci svého protivníka a položit ho na záda. Vítěz získává titul „zlý muž“. Tradice zápasení vznikla snad už v desátém století vysoko v horách, kde si pastýři krav krátili čas. Soupeři se chytnou za speciální plátěné trenýrky a pokouší se jeden druhého poslat k zemi. Populárním tradičním sportem je ve Švýcarsku také vrhání kamene. Největší švýcarští borci závodí, kdo dál hodí 83,5 kilogramu těžký balvan. Nejlepší jej házejí asi čtyři metry daleko. Velmi zvláštně působí na první pohled sedlácký golf neboli Hornussen. S pomocí pružné a dlouhé hole připomínající drát se odpaluje do dálky malý černý předmět, který letí klidně i 300 metrů daleko. Druhé družstvo se jej snaží zachytit velkými dřevěnými lopatami – v tom zase tento sport připomíná baseball.

Krávy scházejí z hor se vší slávou

Na jaře a v létě stoupají v Alpách krávy výše a výše, aby spásly trávu vysoko v horách. Díky bylinkám rostoucím jen ve vysoké nadmořské výšce má jejich mléko a z nich vyrobený sýr svou typickou chuť. Na zimu však musí krávy zase do údolí, stejně jako jejich potrava. Krávy scházejí dolů obvykle od poloviny do konce září. Lidé v údolích jejich návrat slaví, říkají tomu Alpabzug. Krávy mají na hlavách věnce z alpských květin a na krku jim zvoní velké zvonce. Dolů je vedou pastevci oblečení do tradičních krojů, na čele průvodu jdou nejhezčí krávy. Lidé v údolích slaví v restauracích, trhovci nabízejí lokální pochutiny i umělecké předměty. Nechybí sýry z kravského mléka vyrobené nahoře v alpských salaších. V centrálním Švýcarsku patří k dalším zajímavým událostem shazování balíků sena ze strmých horských luk.