Jak si Švýcaři měří čas

Co je však velkou změnou posledních let? Stále více lidí nenosí na ruce hodinky. „Také je dneska nemám. V kapse nosím mobil, hodiny jsou všude na ulicích a časový údaj na mě svítí z obrazovky při práci s počítačem,“ říká Švýcarka Edith žijící v Zermattu.

Aktuální čas hlásí řidiči každé moderní auto, cyklisté jej také spatří na svém malém ukazateli na řídítkách.

Měření času je tak důležité, že se neomezuje jen na hodinky, jak tomu bylo dlouho v minulosti.

Od jednoho dne k jedné vteřině

Dnešní hodiny a hodinky měří čas s přesností na vteřiny. Prvním časovým údajem v dějinách lidstva však byl patrně jeden den. Měřil se od jednoho východu slunce k dalšímu.

Člověk potřeboval plánovat, přemýšlet dopředu, a proto začal rozeznávat jednotlivé časové úseky. Důležité bylo odlišovat období. Příchod jara byl signálem pro zasetí, v létě bylo zapotřebí sklízet, podzim se nesl ve znamení vytváření zásob. A v zimě se zase čekalo na příchod jara.

Tak vznikl první neolitický kalendář. Člověk sledoval nejen den, noc a roční období, ale také tažení zvířat. Jejich lov byl nezbytný.

Důležité bylo také pozorování Měsíce. První vyspělé civilizace měřily jeden měsíc například od úplňku nebo od novu. To však nebylo úplně přesné.

Vyspělý měsíční kalendář používali v Číně. S každým novým stoletím byl přesnější a přesnější. Židovský kalendář pracoval s přestupnými dny i s měsíci.

Pak přišlo na řadu stanovení jednotlivých dnů a jejich rozdělení podle hodin.

Na začátku se pro toto mnohem přesnější měření používaly nejrůznější pomůcky. Dodnes jsou známé přesýpací nebo sluneční hodiny, hodiny se měřily s pomocí protékající vody nebo hořící svíčky.

První kolečkové hodinky vznikly ve 14. století. Pak se přidaly pendlovky a na konci celého řetězce jsou miniaturizované kapesní a dnes náramkové hodinky.

Za všechno může čas

Dnešní technika by bez měření času nemohla vůbec fungovat. Každý elektronický přístroj má v sobě zařízení na měření plynoucího času.

Čas je samozřejmou součástí počítačů, dopravních prostředků, domácích rozvodů topení, ale také moderních kuchyňských přístrojů. A dovedete si bez měření času představit dnešní sport? Atleti, fotbalisté, hokejisté, kanoisté i bobisté soupeří s konkurenty a také s časem.

Švýcarsko je zvláštní v tom, že paralelně ke vzniku moderního měření času začíná na jeho území dodnes úspěšná průmyslová éra. Uhrenindustrie – hodinářský průmysl.

Výroba hodinek však zpočátku patřila pouze k zimním měsícům. V létě dostávalo přednost zemědělství.

Hlavně sedláci z kantonu Jura hledali novou náplň pro zimní měsíce. A také zdroj příjmů. V jiných oblastech vítězil v zimě textilní průmysl.

Obyvatelé Jury se začali záhy specializovat nejen na produkci celých hodinek, svým odběratelům nabídli také jejich jednotlivé součástky.

Dlouhá tradice přežívá dodnes. Mnohé překvapí, že každé druhé hodiny na celém světě vznikají ve Švýcarsku.

Nabídka je široká – firmy vyrábějí malé díly, ale také celé luxusní hodinky. Na švýcarské půdě brzy vznikly dva velké koncerny. Jedním je SSIH (Société Suisse pour l´Industrie Horlogère), druhým ASUAG (Allegemeine Schweizer Uhren AG).

Za společností SSIH stály především značky Omega a Tissot. ASUAG sdružoval firmy vyrábějící především hodinkové součástky.

Oba koncerny založené ve 30. letech 20. století však prožívaly v 70. letech těžké období. Do Evropy dorazily levné hodinky z Japonska.

Takhle nějak vypadá ruční výroba švýcarských hodinek v továrně IWC

Spor o hodiny s firmou Apple

Dalším důkazem věhlasu švýcarských hodin a hodinek se stal loňský spor mezi firmou Apple a švýcarskou železniční společností SBB.

Na novém telefonu iPhone se totiž objevily hodiny s navlas stejnou grafikou, jaká je k vidění na všech švýcarských nádražích. Jedná se o jednoduché, ale jedinečné hodiny s bílým podkladem, černými minutovými čárkami a s červenou vteřinovkou. Ta má na svém konci červené kolečko – plácačku.

Velmi podobné hodiny, ale bez červené ručičky, byly k vidění také v Česku před rokem 1989 na úřadech, nádražích nebo ve školách. Není divu, švýcarské nádražní hodiny se staly symbolem jednoduše čitelných hodin po celém světě.

Americký technologický gigant Apple musel po protestu společnosti SBB zaplatit podle odhadů částku okolo 20 milionů dolarů, aby mohl i nadále na svých telefonech a tabletech používat tuto jedinečnou grafiku.

Design švýcarských nádražních hodin vytvořil v roce 1944 curyšský elektroinženýr Hans Hilfiker.

Červená vteřinovka, kterou tvůrce přidal v roce 1955, se na konci každé minuty krátce zastavuje. To má své technické důvody, ale podle Hilfikera to navíc umožňuje vlakům odjet na čas.

Hilfikerovy hodiny si je dnes možné připnout také na ruku jako náramkové hodinky. Tradice švýcarského hodinářství se zdá být nesmrtelnou.

Takhle vypadají nádražní hodiny, o jejichž symbol vedly švýcarské dráhy spor s firmou Apple