Chata Monte Rosa - sofistikovaný horský krystal

Není to sice reprezentativní přehled názorů na chatu Monte Rosa, ale stojí za přečtení: „Vypadá jako samoobsluha uprostřed sídliště z 80. let,“ píší diskutující na portálu iDNES.cz pod článkem o túře k chatě. Anebo: „Nechápu, že tohle je oceňované jako nějaký architektonický skvost. Labská bouda zapadá oproti tomuhle do krajiny mnohonásobně víc.“

Výšlap k chatě Monte Rosa trvá téměř pět hodin. Během něj se ptám Christiana Müllera, švýcarského architekta žijícího v nizozemském Rotterdamu, který jde v naší skupince vedené horským vůdcem, jak se chata líbí jemu. „Líbí se mi, těšil jsem se, až se k ní vydám. Navrhovali ji jedni z nejlepších švýcarských architektů,“ říká. Nejlepší architekti – to ve Švýcarsku znamená, že zadání dostala curyšská technika ETH a na práci se podíleli její studenti. Vysoká škola slavila v roce 2005 své 150. výročí a návrh chaty v Horním Wallisu si vzala za své jako jeden z významných projektů ke svému jubileu.

Jednu celou stěnu chaty tvoří fotovoltaické panely. Získaná energie se ukládá do baterií

Starou chatu zničila plastická trhavina

Architekti dostali úkol postavit novou chatu kousek nad její předchůdkyní. Ta tu stála od roku 1894. Její historie se naplnila několik měsíců po spuštění provozu nové chaty.

Odstranění staré chaty dostala na starost švýcarská armáda – jednotka cvičená pro pomoc v místě katastrof ji s pomocí sta kilogramů plastické trhaviny vyhodila do povětří.

Od svého otevření na konci 19. století patřila Švýcarskému alpskému klubu (SAC). Klasická horská kamenná chata prošla několika rekonstrukcemi a její kapacita se postupně zvyšovala z původních 25 lůžek až na 160 postelí.

Na přelomu tisíciletí SAC rozhodl, že nechá postavit novou chatu. Moderní po stránce designu, nakládání s energií a přístupu k životnímu prostředí. Nová chata se otevřela 25. září 2009 asi deset minut chůze nad svou dosluhující předchůdkyní.

Horský krystal má 120 lůžek. Horolezci užívají chatu Monte Rosa jako místo k přespání před svými lezeckými výpady k nejvyšší části stejnojmenného masivu, jehož 15 vrcholů patří mezi čtyřtisícovky. Nejvyšší z nich je Dufourspitze se svými 4 634 metry.

Přespat zde mohou však i turisté, kteří sem dorazí jako ke svému vrcholu po půldenním výšlapu.

Uvnitř je chata celá ze dřeva a její vybavení je jednoduché, ale účelné

Už ne muly, ale helikoptéry

Stavba Monte Rosy zabrala dvě celá léta. Stojí ve výšce 2 883 metrů nad mořem a léto bez sněhu tu trvá jen několik měsíců. Jediná letní cesta vede od zubačky jezdící z Zermattu přes pomalu, ale jistě tající ledovec. V zimě sem lze dorazit jinou, kratší cestou na skialpech od lanovek.

Horská chata Monte Rosa je opravdu netypickou stavbou. Připomíná mnohostěnný kámen. Proto se jí přezdívá horský krystal. Zatímco materiál na původní chatu vynesly k alpským vrcholům muly, logistiku nové chaty převzaly helikoptéry.

Monte Rosa stojí v létě uprostřed kamenů, obklopená ledovcem a čtyřtisícovými velikány.

Cestou na chatu je třeba přejít ledovec. Mačky jsou tu nutností

Horská chata s brzkým budíčkem

Otázka však také zní: Jak se bude líbit turistům a horolezcům? Přicházíme k chatě po téměř pěti hodinách chůze, velkou část cesty máme na botách mačky. Z Zermattu jsme vyjeli zubačkou, pak jsme sestoupili k ledovci. Ten neustále ubývá, proto se na něj dnes musí slézt po žebřících. Po více než hodinové chůzi po ledovci, kterou si bez horského vůdce může dovolit jen velmi zkušený turista, přichází ostré stoupání k chatě. Nejdříve opět po železných stupíncích, poté je chůze příjemnější.

Leckdo záhy pochopí, proč je vedle chaty Monte Rosa malý přírodní heliport. Výšková nemoc přichází nenadále a leckoho přemůže tak, že nezbývá než ho transportovat do údolí.

Po dlouhé túře si na terase před chatou objednáváme pivo. Když se venku ochladí, dávám si sprchu ve sluncem ohřáté vodě. Dnes svítilo celý den, dieselový agregát asi neběžel.

Večeře se podává ve společné jídelně. Atmosféru tu udávají horolezci připravující se na zítřejší výstupy. A také dřevěné nosníky s digitálně dekorovaným dřevem. Přichází obsluha a ptá se, v kolik hodin chceme snídani. První se tu podává ve dvě ráno, aby horolezci využili při stoupání na okolní vrcholy zmrzlý led.

V 10 hodin je večerka. Všichni už jsou disciplinovaně na pokojích, zalezlí ve spacích pytlích. Prý se tu v noci moc dobře nespí, jsme 2 883 metrů nad mořem. V našem prvním patře ještě o pár metrů výše. Pokoje tvoří palandy, využitý je každý prostor, naše místnost je pro 12 lidí.

Snídáme v 7 hodin, jako poslední. Chata už je skoro prázdná, horolezci jsou teď právě blízko svých dnešních cílů. Nám se otevírá úžasný výhled na okolí osvícené vycházejícím sluncem. Jako magnet na sebe táhne všechny zraky jedinečný Matterhorn. Jeho protipólem je ta zvláštní, ale po všech stránkách velmi zajímavá chata Monte Rosa.