Zima nejen na lyžích

Ve stopě s Dario Colognou

Do Švýcarska si Češi berou hlavně sjezdovky. Proč se ale vyplatí přibalit si i běžky? Zde je to nej z běžeckých stop země helvetského kříže. Nejvyhlášenějšími a z Česka i nejdostupnějšími běžeckými stopami se pyšní velká střediska Graubündenu. Svatý Mořic a okolí křižuje 180 kilometrů perfektně upravených tratí, na kterých se jezdí i slavný Engadin Skimarathon. V Lenzerheide se táhne 52 kilometrů stop pro klasiku i bruslení lesy a přes zamrzlé jezero Heidsee. A v Davosu lze objevovat nádheru stop jak v odlehlejších údolích, tak na závodní trati FIS v údolí Flüela. V tamních stopách tu při svých trénincích pádí i olympijský šampión Dario Cologna. Dokonce je tu po něm pojmenováno jedno stoupání – Cologna-Stutz. Dobrou zprávou z Davosu navíc je, že všechny zdejší tratě jsou hostům i elitě k dispozici zdarma.

Ledovcový expres

V době, kdy bylo mnoho lyžařských areálů ještě v plenkách, vyjel na svou první cestu Ledovcový expres – dnes jeden z nejslavnějších panoramatických vlaků Švýcarska. V roce 2010 slavil již 80. narozeniny a ujet by si ho neměli nechat nejen lyžaři. „Ledovcový“ proto, že jeho trať vede tak vysoko v horách, že téměř olizuje ledovce, a „expres“ je, pravda, dost nadnesený výraz pro tento „nejpomalejší rychlík světa“, jehož cesta z Zermattu do Sv. Mořice trvá sedm a půl hodiny. Prosklené střechy, helvetské kříže na bocích, uvnitř plný komfort a venku pohádková a dramatická krajina zároveň. To když vlak projíždí úzkými soutěskami, kolem bouřících vodopádů nebo překonává závratná převýšení pomocí viaduktů a točitých tunelů vytesaných do skály.

Martigny – centrum kultury

Při cestě za lyžováním ve Wallisu se milovníkům kultury a gastronomie otevírá brána Martigny, historického města s bohatou kulturou položeného v údolí Rhôny přímo pod nejvyššími vrcholky Alp. Největším kulturním lákadlem je centrum umění Fondation Pierre Gianadda, dále tu najdete park soch a muzeum automobilů. Muzeum bernardýnů přináší pohled do historie průsmyku, zatímco psi čekají ve volném výběhu na společnou fotografii.

Lyžování za úplňku

Lyžovat v noci bez umělého osvětlení? Nesmysl? Ne vždy a ne všude. V horách okolo Diavolezzy, v jednom z lyžařských satelitů Svatého Mořice, se do ticha noci rozduní motor kabinové lanovky vždy, když měsíc na nebi nabere největších rozměrů a tvar přesného kruhu. Podmínkou je i jasné počasí – potom měsíc osvítí celé bělostné hory natolik dokonale, že je možné bezpečně lyžovat. Terénní podmínky lyžařského areálu napomáhají šíření světla – nikde nestíní žádné stromy a prakticky kompletně zasněžené okolí odráží světlo měsíce do všech zákoutí. Jistě, není to zážitek v první řadě o lyžování, ale kde jinde něco podobného zažijete? A pokud se na místě nebudete nacházet zrovna za úplňku, zkuste Snow Night o pár kilometrů dále na Corvatschi, kde se každý pátek lyžuje až do dvou do rána na nejdelší osvětlené trati Švýcarska.

Karnevaly

Neopakovatelným a zcela ojedinělým zážitkem v jinak klidném Švýcarsku jsou zimní karnevaly. Nejslavnější městské masopusty se konají v Basileji a v Lucernu. Ten basilejský trvá tři dny. Začíná ve čtyři ráno, pouliční světla zhasnou a do ulic se za zvuků hudby zvané Guggenmusik vydají tisíce lidí v maskách a dokonalých pestrobarevných kostýmech. Správné skupiny mají kostým každý rok nový. Karneval v Lucernu je na pět dní, na které se celé město změní v jeden ohromný průvod a přehlídku masek, kostýmů a alegorických vozů. Je těžké si představit, že ve městě, jindy plném turistů, najednou není vůbec nikdo v civilu. Nálada je tak strhující, že pokud člověk nemá alespoň svítící brýle s hvězdičkami, cítí se značně nepatřičně.

Vánoční trhy

K prosincové atmosféře velkých měst neodmyslitelně patří vánoční trhy. Zde jsou tipy na zajímavé a něčím výjimečné adventní trhy. Jeden z nejkrásnějších a zároveň největší zastřešený vánoční trh se koná přímo na hlavním nádraží v Curychu. Jeho dominantou je obří strom nazdobený 5 000 ozdobami známé značky Swarovski. Dalšími slavnými vánočními trhy se pyšní Montreux na břehu Ženevského jezera, Bern, Basilej anebo třeba ne až tak pro Čechy známý Einsiedeln. Tam se vánoční trh koná před benediktýnským klášterem, který je považován za jedno z nejvýznamnějších poutních míst v Evropě. A není divu, že ve Švýcarsku se nachází i nejvýše položený vánoční trh v Evropě. Koná se na hoře Pilatus trůnící nad Lucernem ve výšce 2 128 m n. m.

Zimní golf

Golf v zimě? I takové vymoženosti Švýcarsko nabízí. Pláň Tortin přímo v lyžařském středisku Nendaz ve výšce 2 044 metrů nad mořem se již druhou zimu promění v golfové hřiště. Ve spolupráci s golfovým klubem Sion byly připraveny 3 jamky, na kterých si začátečníci i pokročilí mohou v zimních měsících trénovat hru. Vybavení je možno zapůjčit v restauraci La Chotte de Tortin, která má na jídelním lístku i speciální golfové menu. Kdo se chce na pořádný zimní golf jen podívat, měl by si v lednu zajet do Sv. Mořice. Tam se totiž již od roku 1979 koná každoroční Snow Golf Turnier, pro příznivce zimního golfu tradiční zážitek. Hraje se na speciálně vytvořeném devítijamkovém sněhovém hřišti.

Fondue netradičně

Pokud už někoho omrzelo sezení u sýrového fondue v restauraci, může vyzkoušet zajímavější způsob, jak si svou oblíbenou sýrovou pochoutku vychutnat: na cestě pohádkovou zimní krajinou – v kočáře taženém koňmi, v lanovce nebo na lodi. Během jízdy v kočáře si hosté v pohodlném plachtovém voze namáčejí v klidu své vidličky do horkého sýra a u sklenice dobrého vína nebo punče je za rytmického klapání koňských kopyt kočí pobaví zajímavými historkami z regionu. Taková atrakce se nabízí v San Jon u Scuolu nebo v přírodním parku Gantrich u Schwarzenburgu. Ve walliském Grächenu si lze proslulou švýcarskou sýrovou specialitu vychutnat v nové lanovce přímo ve vzduchu. Při noční jízdě vzhůru na Hannigalp je hostům servírováno fondue přímo v kabině. Ani tady samozřejmě nemůže chybět sklenička dobrého walliského bílého vína. Také v lanovce z Bettmeralpu na Bettmerhorn nabízejí fondue, ale i další pokrmy z horské restaurace přímo do kabiny. A plavbu lodí s fondue nebo raclettem lze vyzkoušet třeba na Lucernském jezeře.

Noc v iglú

Vítejte v přírodě, uprostřed s péčí vybudované vesnice, která je celá vybudovaná ze sněhových krystalů. Každou sezonu jsou znovu otevřeny iglú vesničky na čtyřech místech po celém Švýcarsku. A co tam lze zažít? Gastronomické speciality, slunění, skvělé drinky na ledovém baru a samozřejmě přespání. Nově je zde vedle tradičních iglú také „hot iglú“ – s vytápěním. Iglu-dorf je místem setkání všech návštěvníků lačnících po slunci a lyžování, dobrodruhů a vyznavačů sněhu. Iglú vesnice se hodí také pro skupinové akce, pro ty lze rezervovat ubytování za zvýhodněné ceny. Netradiční zážitek hledejte v Zermattu, Gstaadu, Engelbergu nebo Davosu.

Zimní pohádka v historickém alpském hotelu Grimsel Hospiz

Podle švýcarských análů stál na tomto místě hostinec již v roce 1142. A v roce 1932 se budova stala první v Evropě, která byla vyhřívána elektřinou. Ta je ostatně tady vysoko v horách v oblasti Grimsel ve středním Švýcarsku všudypřítomná. Čtyřhvězdičkový hotel totiž trůní přímo nad hrází přehradní nádrže, jejíž voda roztáčí turbíny ohromné hydroelektrárny. Odpadní teplo pak vytápí tento zrekonstruovaný klenot švýcarské alpské historie, v němž se návštěvníci cítí, jako by cestovali časem. Zavítat do těchto zapadaných končin se vyplatí i kvůli vyhlášené kuchyni s místními specialitami a vínům, která tu na své otevření čekají uložená ve skále ve výšce 2 000 m n. m. I samotná cesta je dobrodružství: z Handecku lanovkou a pak podzemní štolou.

Nejen lyžemi žijí v Nendaz

Pokud vás zajímá, jak vzniká a jak chutná věhlasný švýcarský sýr, na nejednom místě máte možnost spojit kulinářsko-kulturní exkurzi s lyžováním. Třeba v Engelbergu můžete sledovat celý proces výroby sýru v demonstrační mini-výrobně, jakési prosklené buňce umístěné přímo v prodejně v komplexu tamního kláštera. My se ale blíž podíváme do Nendaz, kde výroba sýra není zasažena potřebami turistů. Ve Wallisu je přeci jen vztah ke skotu jaksi intenzivnější, možná i proto, že je to kraj ještě o stupeň tvrdší než ostatní horské oblasti Švýcarska. Takové zvíře, které dává mléko, potažmo sýr, a nakonec i maso, bylo skutečně zásadním členem rodiny. Není tajemstvím, že krávy byly ceněny dokonce více než děti – když zemřela kráva, mohlo to mít totiž tragický dopad na celou rodinu. Ve Wallisu se také dodnes pořádají turnaje v kravských soubojích, přičemž celková vítězka získá titul královna kráva. A není to jen nějaká násilně udržovaná tradice, nýbrž skutečně emotivní a vysoce prestižní soutěž! Kdo má doma krávu, která posbírala byť jen lokální vavříny, požívá velké úcty celé obce. Podobně i vyrábět sýry je řemeslo, které v sobě nese víc než jen obživu. Je napojené na stále živou tradici, na krev kraje, mléko. To se začne svážet už brzy z rána, takže zdejší sýrař – který obstarává celou výrobu většinou zcela sám – vstává den co den ve čtyři ráno, aby mohl odebírat čerstvě podojené mléko od zdejších farmářů. Den co den, v sobotu i v neděli, protože kravská vemena svátky a prázdniny nectí. A že by bylo zavřeno z důvodu nemoci? Neexistuje! Turisté do výrobny poprvé nahlížejí po ránu kolem osmé, kdy se mléko začíná zpracovávat a sýřit ve velkých kádích. Potom je velká přestávka, kdy turisté přejdou do nedaleké kavárny ochutnat zdejší produkty. Následuje další show, granulování, odstřeďování, formování, lisování… až nakonec bochníky zamíří do sklepa zrát. Technologie není až tak důležitá, podstatná je láska, která je sýrům dána – pro Čechy zvyklé na nucenou zaměstnanost něco nepochopitelného. Vyrábět sýry je posláním, co na tom, že je to dřina a nepohodlí, které by napadl každý, i rozpačitý odborář. I náš pan sýrař spoluvlastní několik kravek. Když někdo z legrace namítne, že kráva je lepší než manželka, propukne v smích. Ze kterého je ale cítit upřímný souhlas.

Na sáňkách z Predy do Bergünu

Oblíbenou zimní kratochvílí všech Švýcarů jsou sáňky. Největší atrakcí je v tomto směru první osvětlená sáňkařská dráha ve švýcarském kantonu Graubünden vedoucí z Predy do Bergünu. Na první místo mezi večerními sáňkařskými dráhami v Evropě se řadí nejen svou délkou, která dosahuje 6 km, ale také délkou sezony, již prodlužuje zasněžovací systém. Zážitek sám o sobě představuje již samotná jízda vlakem Rhétské dráhy na začátek sáňkařské tratě. Červený vláček tu vyšplhá po dlouhých mostech a točitými tunely 400 výškových metrů údolím Albulatal. Ještě než nadobro zmizí v tunelu, aby překonal horský průsmyk, vysadí sáňkaře v Predě. Odtud se vyráží na saních dolů po zasněžené silnici, která je samozřejmě po celou zimu pro auta uzavřená.