Na lyžích do minulosti

Autor textu: Petr Buček

Tento článek vyšel v časopisu SWISSmag 07 (podzim-zima 2012/13).

Angličané stáli u zrodu horolezectví a položili také základy lyžařskému sportu. Zámožní obyvatelé evropského ostrova přijížděli dobývat švýcarské hory a svahy už v 19. století. I za slávou Svatého Mořice stojí Britové. Ti sem jezdili v 19. století hlavně v létě, v roce 1864 se ale majitel jednoho z prvních hotelů Johannes Badrutt vsadil se svými hosty, že když se vrátí v zimě a nebude se jim tam líbit, nic mu neplatí a on jim ještě uhradí návrat do Londýna. Tím předznamenal začátek zimní turistiky v Alpách. První vlek se rozjel v roce 1932 v Davosu, lyžovalo se tu ale už předtím. „Hans Castorp zakoupil v odborném obchodě na hlavní třídě pár pěkných lyží, světle nalakovaných, z dobrého jasanového dřeva, se skvostným vázáním, se zvednutými špičkami: koupil si také hole se železnými bodci a talíři,“ popisuje Thomas Mann v knize Kouzelný vrch začátky lyžování v Davosu.

První závody

Norové měli větší zálibu v dobrodružství a ve zkoumání zimních poměrů. Britové však chtěli soutěžit. Není divu, že stáli u prvních švýcarských závodů na dřevěných prknech. Oficiální datum začátku lyžování v Alpách je stanoveno na rok 1891. Také ve Švýcarsku se v tomto čase objevily první „norské sněhové boty“, jak se dvěma kusům dlouhých latí tehdy říkalo.
Jedním z prvních propagátorů švýcarského lyžování byl Henry Lunn. Tento kněz, misionář a cestovní průvodce založil v Londýně stylový klub s názvem Devonshire Gentlemen's Club. Jednalo se o alpinistický spolek, který vyrážel ke společným akcím do Grindelwaldu a Mürrenu.
Syn Henryho Lunna Arnold pokračoval v otcově tradici a stal se organizátorem prvních lyžařských závodů.
První závody měly jednoduchá pravidla. Ve sjezdu zvítězil ten, kdo jakýmkoliv způsobem a libovolnou stopou nejrychleji sjel vybraný svah. Slalomové závody vedly lesem, úkolem bylo vyhnout se stromům.
Nejdříve museli lyžaři zvládnout obě disciplíny, záhy se však závody ve sjezdu a slalomu začaly oddělovat. Divoké začátky lyžování připomíná závod, který se od roku 1928 dodnes jezdí v Mürrenu. Kvůli své náročnosti nese název Inferno Mürren. Jak jinak – zakladatelem závodu byli zase ti šílení lyžařští nadšenci z Anglie. Arnold Lunn v šedesátých letech závod zmiňuje ve své knize: „Inferno zůstává posledním důležitým alpinistickým závodem, který je opravdovým testem lyžování…“
Závodní trať měří patnáct kilometrů a lyžaři cestou ze Schilthornu, kde je dnes otáčivá restaurace a točil se James Bond, do Lauterbrunnenu klesnou o dva tisíce výškových metrů.
Počet účastníků je dnes omezen na 1 800. Dobrý lyžař jej zvládne za tři čtvrtě hodiny, závodníkům stačí 15 minut.
A jelikož lanovka na Schilthorn jezdí teprve od roku 1967, museli si do té doby lyžaři trasu nejdříve vyšlápnout směrem nahoru. Až pak se mohli pustit do náročného sjezdu. Na začátku se ještě vyráželo skupinovým startem.
V prvních ročnících si lyžaři mohli volit trasu podle libosti. Později přibyla čtyři kontrolní místa. Kvůli tomu, aby se závodníci vyhnuli nebezpečným pasážím.
Součástí závodu je také stoupání na lyžích do kopce. A dodnes je v pravidlech uvedeno, že lze závod absolvovat na dvou, nebo na jedné lyži. Anebo bez nich.
Také slalom má za sebou zajímavý vývoj. Když opustil les a na svazích se objevily první tyče, nesměli se jich jezdci dotýkat. Šlo o lesní dědictví slalomu. Stromů se přece také nikdo dříve nedotýkal, říkal si lyžařský propagátor Arnold Lunn.
A proto na jednotlivé tyče rozmístil balónky. Když míček spadnul, lyžaře neminula diskvalifikace.
Až do roku 1922 šlo u slalomu především o styl, lyžaři měli limit, během kterého bylo nutné svah sjet. Poté se začalo s hodnocením podle času.
Dnešní závody v severské kombinaci měly dlouho své předchůdce v trojboji. Vedle skoku a běhu na lyžích se do celkového výsledku počítal také čas ze sjezdu. Všechny disciplíny byly na programu ve stejný den a závodníci je absolvovali na jedněch lyžích.

První mistrovství světa

Přelomem byl rok 1931 a opět u něj bylo Švýcarsko. A opět nechyběl ani Brit Arnold Lunn. V Mürrenu uspořádal první lyžařské mistrovství světa.
Na start se postavilo 56 závodníků ze sedmi zemí. Vedle Britů tu stáli domácí Švýcaři, Rakušané, Norové, Němci, Italové a Australané.
Českou stopou bylo jen příjmení vítěze sjezdu, kterým byl Švýcar Walter Prager. Jeho náskok byl na dnešní poměry nevídaný. Druhý Otto Furrer dorazil do cíle se ztrátou necelých 24 vteřin.
Prvního mistrovství světa se zúčastnily také lyžařky. V Mürrenu dominovala Britka Esmé MacKinnon. Měla však menší konkurenci než její krajané. Švýcarské ženy tehdy totiž na start závodů ještě nesměly.
Poté se začaly konat lyžařské závody v různých částech Evropy a vznikl známý Světový pohár.
Ačkoliv Britové patří mezi zakladatele lyžování v Alpách, nedosahují v těchto disciplínách velkých úspěchů. Bez nich by se však lyžařský kolotoč ve Švýcarsku neroztočil.