Nejkrásnější sjezdovky Švýcarska

Autor textu: Petr Socha, Radek Holub

Tento článek vyšel v časopisu SWISSmag 05 (podzim/zima 2011/12).

Zejména pro zapálené lyžaře jsme připravili přehled sjezdovek, které ve Švýcarsku nesmíte minout. Sama sjezdovka je totiž kolikrát taková osobnost, že při zvažování cestovních plánů dokáže stanout na misce vah jako rozhodující článek.
Ovšem vybrat královnu tratí ze široké nabídky světových top resortů není jen tak. My jsme proto – namísto exaktních dat a propočtů – použili intuici a zkušenosti tak, abychom vybrali pestrou paletu zajímavých sjezdů, které osloví lyžaře s různými preferencemi. Pokud tedy budete ohledně volby nejlepší sjezdovky resortu jiného názoru než my, znamená to pouze to, že jsme se zrovna netrefili do vaší lyžařské nátury. A každopádně věříme, že vám naše tipy přinesou přinejmenším inspiraci a natěší vás na další lyžařské zážitky.

Dobrodružství na ledovci

Sjezd ledovce Morteratsch, Engadin Svatý Mořic, Graubünden

Svatý Mořic patří jistojistě mezi nejlepší lyžařské oblasti světa. Společně s celým Engadinem je unikátní svou polohou, přírodou a specifickým klimatem s množstvím slunných dní a dostatkem sněhu. A přestože se honosí příslušností ke společenské elitě, vůbec se neuzavírá lyžařům z normálních společenských vrstev.
Lyžuje se ve třech samostatných areálech: Corviglia je komplexní a společenský, Corvatsch rozlehlý a klidný a Diavolezza nejdivočejší. Soupiska sjezdovek je přeplněna osobnostmi podobně jako v Realu Madrid, z nichž jsme nakonec korunovali nekonvenční a neupravovaný sjezd ledovce Morteratsch. Proč? Je to exkurze do míst, kde pořád vládne ledovec, byť jeho vliv rok co rok slábne. Lyžování na ledovci obvykle nepatří mezi bezpečné aktivity, nedávná legalizace tohoto sjezdu napovídá, že zde vám žádné velké riziko nehrozí. Shrnuto a podtrženo, horský zážitek, který najdete jen málokde. Začíná se nahoře na vrcholu Diavolezza, kam se ze Svatého Mořice přiblížíte třeba vláčkem, a to díky skipasu bezplatně. Nahoru vás vyveze kabinová lanovka (pozor, tento podzim bude nově rekonstruována, ale kus zimní sezony by měla stihnout). Do této chvíli je akce otevřena a doporučena pro všechny. U horského hotelu Diavolezza, o kterém samotném by se daly napsat statě zajímavých informací, si nechte chvilku na pozorování jednoho z nejkrásnějších panoramat Alp s dominantní Piz Berninou, jedinou čtyřtisícovkou široko daleko.
A potom? Zvažte sněhové podmínky, pokud nejsou vhodné (moc nového sněhu, led, moc teplo, …), bude bezpečnější vydat se dolů po upravené sjezdovce. I lyžař by měl být v kondici, kdy zvládne jízdu v různém, i nepříjemném terénu. Ne každý den leží na svazích v okolí ideální prašan. Nicméně na samotný sjezd nemusíte být přeborníci, stačí jen umět bezpečně lyžovat.
Od hotelu se vydáte vpravo od počátku upravené sjezdovky a sjíždíte do údolí, které leží někde mezi hotelem a úchvatným panoramatem protějších hor. Poté, co se dostanete na plošinu ledovce, máte za sebou nejprudší úsek. Trasa sjezdu je nyní lemována žluto-černými tyčemi, držte se zásadně mezi nimi! Po stranách mohou číhat neviditelné a často fatální trhliny. Pokračujete po mírně skloněném ledovcovém hřbetu, přičemž v okolí můžete pozorovat, jak se led vepsal do historie masivu – stopy po něm lze sledovat stovky metrů nad vámi. Zanedlouho čeká další pestřejší úsek, objezd výběžku, pod nímž se ledovec vlévá do hlavní toku proudícího zpod Piz Berniny. Znamená to krátký prudký sjezd, ale když se pohybujete v určeném koridoru, neměl by být nebezpečný. Následně se dostáváte na spodní, už mírně skloněný ledovcový tok a exkurze se blíží ke konci. Poslední hrozbou může být moréna, tedy čelo ledovce. To se rok od roku mění, nicméně se zapojením intuice a samozřejmě při sledování tyčového značení se snadno dostanete k cestě, která vás dovede do cíle. Tím je zastávka vlaku Morteratsch, jejíž součástí je i restaurace, kde můžete zážitky patřičně spláchnout. Vlak vás odveze zpět na spodní stanici lanovky na Diavolezzu, případně na druhou stranu do Svatého Mořice.

Start: 2 978 m n. m.
Cíl: 1 896 m n. m.
Převýšení: 1 018 m
Délka: 7,5 km
Náročnost: 4/5

Romantika s vláčkem v cíli

Sjezd z vrcholu Weissfluhgipfel do Küblis, Davos Klosters, Graubünden

Kdo by neznal lyžařské středisko Davos Klosters! Druhé největší město kantonu, ale zároveň horské letovisko s mimořádně obsáhlou nabídkou rekreačních a sportovních aktivit. Co se týče těch lyžařských, v okolí najdeme pět rozsáhlých areálů, z nichž každý je osobností: Parsenn, nejstarší a zároveň největší oblast, která je s městem spojena zubačkou a se sousedním Klosters visutou kabinou. Sportovní Jakobshorn s množstvím parádních carvingových sjezdovek, ale i pěknými neupravovanými ski-route. Bezprecedentní Pischa, která se strojí do freeridového roucha, kterým ale nezakrývá svou bezbřehou pohodovost. Madrisa nad městečkem Klosters nabídne celodenní lyžařské menu s přehlednými červenými tratěmi často pod hranicí lesa. A nakonec Rinerhorn – přeborník v kategorii rodinného a odpočinkového lyžování jak kvůli svému profilu, tak i poloze nejdál od epicentra dění. Všechny areály propojuje vlak, který vozí všechny držitele platného skipasu bez nároku na další jízdné. Snad jen na Pischu budete muset využít některý z busů, které Davosem pendlují sem a tam, stejně jako hromadná doprava v jiných (velko)městech.
Vlak je také cílem sjezdu, kvůli kterému jsme do Davosu přijeli tentokrát. Jako královnu tratí jsme v těžké konkurenci vybrali sjezd z Weissfluhgipfelu do zapomenuté vesničky jménem Küblis. Není to žádný padák, spíše pohodová turistická vyjížďka, kterou lze doporučit rodinám i seniorům. Jen nezabloudit!
Stoupáme vzhůru zubačkou Parsennbahn, mimochodem nejstarší lanovkou Davosu, až na vrchol, sedlo Weissfluhjoch. Do Küblisu se dá vyrazit i ze sedla a pro slabší lyžaře je to i doporučeníhodné, ale my ambiciózní se posuneme ještě visutou lanovkou o další patro výš na vrchol Weissfluhgipfel – tento přílepek celkový sjezd nikoli nevýznamně obohatí, právě on totiž nabídne jediný černý úsek celého sjezdového výletu. Jsme ve 2 844 metrech, na nejvyšším bodě areálu, a startujeme. Černá trať má dvě varianty, je jedno, kterou zvolíme, obě jsou příjemné. Nesmíme promeškat odbočku na trať číslo 17 – to už je frekventovaná červená, kterou si zkusil snad každý, kdo někdy Parsenn navštívil. Možná nejnudnější úsek sjezdu si obohatíme odbočkou na sjezdovku 24, malinko se tím vzdálíme hlavnímu proudu a pěknou krajinou bezpečně dojedeme na spodní stanici kabinkové lanovky Schiferbahn. Pozor, zde je poslední možnost informovat se o stavu sněhu v údolí, zejména v pozdních fázích zimy údolí svléká zimní háv předčasně a nepozorovaně, takže při nedostatku informací se ze sjezdu může stát pochoďák. Pokud jste si jisti sněhem, stačí se správně zorientovat a vyrazit doleva a sledovat trať číslo 66. Když odbočíte špatně, nezahynete, ale čeká vás zbytečná cesta placeným autobusem na nádraží v Klosters. Jednodušší a romantičtější je sledovat směr Küblis, kam vás nyní již lesem vede poklidná sjezdovka, která v létě slouží jako turistická cesta. V cíli jste cobydup. Lyžařská jednosměrka končí na nádraží a žádný vlek nevede zpět, nezbývá tedy než počkat na vlak a potom se svézt do Klosters Dorf a dále, kam potřebujete.

Start: 2 844 m n. m.
Cíl: 810 m n. m.
Převýšení: 2 034 m
Délka: 13,3 km
Náročnost: 1/5

Všehochuť z Lenzerheide

Rothorn – Parpan, Lenzerheide, Graubünden

Nenápadné Lenzerheide se 155 km sjezdovek se loni připomnělo světu pořádáním finále Světového poháru, což je důkaz, že to není jen tak nějaké středisko. Stužky sjezdovek stékají z obou horských hřebenů lemujících náhorní plošinu s jezerem a letovisky Parpan, Valbella a Lenzerheide, přičemž hlavní horskou dominantou je vyhlídkový vrchol Rothorn, zpřístupněný visutou kabinou.
A právě z Rothornu klesá královský sjezd, který by si žádný návštěvník neměl nechat ujít. Červená trať (č. 4) do sebe pojímá hned několik nálad. Nejdříve vás čeká vysokohorské, ale zároveň „kochací“ lyžování na svém prvním úseku. Vzhlížet můžete do hlubokých údolí padajících do sousední Arosy a po projetí skalním tunelem se před vámi otevírá celý lyžařský prostor střediska Lenzerheide.
Tunel je i mezník mezi lyžařskými náladami – přecházíme nyní na ryze sportovní tratě, konkrétně pěkně strmou černou (je potřeba odbočit na trať č. 3, právě tam bývá start svěťákového sjezdu mužů). Kdo nemá rád prudké padáky, může pokračovat po mírnější čtyřce, sraz je u začátku sjezdovky číslo jedna. To už je preparovaná závodní sjezdovka s parametry pro závody FIS, pro člověka to znamená plynulý přechod na technický sníh (samozřejmě v závislosti na aktuálních podmínkách), zároveň jde o harmonicky skloněnou a nebývale širokou sjezdovku v hranicích lesa a ochranných sítí, která vybízí k odčerpání posledních zbytků sil maximálně dynamickou jízdou. Cíl je v městečku Parpan, v nohách máte skoro 1 400metrové převýšení.

Start: 2 865 m n. m.
Cíl: 1 500 m n. m.
Převýšení: 1 365 m
Délka: 6 km
Náročnost: 2/5

Lyžařský výlet do Samnaun

Palinkopf – Samnaun, Samnaun (Scuol Samnaun, Silvretta Arena), Graubünden

Samnaun je poslední horské údolí Švýcarska kryté soutěskami a skalními štíty. I pro jeho špatnou dostupnost (rozuměj tvrdý život) dnes disponuje coby dějinnou satisfakcí statutem bezcelní zóny. A nad ním leží obří lyžařský areál Silvretta Arena, sdílený společně s rakouským Ischglem. 235 km sjezdovek hovoří o tom, že nemáme co do činění s nějakým nevýznamným trpaslíkem.
Za nejkrásnější sjezdovkou se vydáme na druhý nejvyšší vrchol oblasti, Palinkopf (2 864 m). Dlouhatánská červená přímo spojuje svět hor a lidí a cestou nabízí spoustu zajímavých lyžařských terénů i pohledů na okolí. Začíná jako sportovní a svižná sjezdovka, z níž si můžete odskočit do přilehlého prašanu a užívat si lyžování v libovolných formách. Zanedlouho však člověka sevře spektakulární údolí a z vysokohorské lyžovačky se začíná stávat více a více záležitost turistická – což ovšem neznamená, že nudná! Jede se velmi dlouho mezi skalami, než se údolí rozšíří a sjezdovka se změní spíše v cestu. Ta nakonec vyústí u posledního hotelu v Samnaun, který vás dost pravděpodobně zhypnotizuje a usadí do některého z křesílek své zahrádky, abyste romantickou jízdu ještě dlouho vstřebávali v plné parádě. Při dobrých sněhových podmínkách sjezdovka pokračuje dále městem kolem potoka až k dvoupodlažní lanovce, která vás v případě zájmu opět vrátí do nitra lyžařského areálu.

Start: 2 864 m n. m.
Cíl: 1 770 m n. m.
Převýšení: 1 094 m
Délka: 8,2 km
Náročnost: 1/5

Nejdelší sjezd Světového poháru

Lauberhorn, Jungfrau, Berner Oberland

Jungfrau je další z exkluzivních švýcarských značek. Malebné vesničky křižuje všudypřítomná železnice, která tak jako nikde zastupuje činnost lyžařských lanovek a vleků, na vše pak pěkně z výšky dohlíží majestátní trojice hor Eiger, Mönch a Jungfrau. I lyžařský terén je mimořádně významný, což dokazuje i vysoká koncentrace lyžařských událostí. Tou nejvíce sledovanou je slavný sjezd Lauberhornrennen, který se poprvé jel už v roce 1930 a o kterém dokonce vznikl film Downhill Racer s Robertem Redfordem v hlavní roli. Dodnes jde o nejtěžší a nejdelší závod Světového poháru: měří 4,455 kilometru. Profesionálové ho zdolávají zhruba za dvě a půl minuty a dosahují přitom rychlosti až 160 km/h. My pojedeme patrně pomaleji. Slavná trať se spouští z 2 472 metrů vysoké hory Lauberhorn a jednotlivá kritická místa trati, kterých je požehnaně, popisují speciální cedule. Zmiňme jen ty nejdrsnější – Hundschopf, čtyřicetimetrový skok někde v první čtvrtině trati. To, co závodníci proletí, pojedeme my hezky pomaličku oblouček za obloučkem a budeme si myslet, že kdo do těchto míst vjede šusem, je blázen a sebevrah. Zanedlouho přijde Kerner-S, tady se musí závodníci „napasovat“ v osmdesátiki­lometrové rychlosti na malý mostek. Další nástrahou je Wasserstation, kde závodníci musí podjet viadukt místní železnice. Sjezdovka Lauberhornabfahrt vede v jednom místě i přes silnici, lyžař tady má přednost, na což motoristy upozorňuje zvláštní značka „pozor lyžař“.

Start: 2 472 m n. m.
Cíl: 1 287 m n. m.
Převýšení: 1 185 m
Délka: 4,5 km
Náročnost: 2/5

Třípatrový sjezd s přejezdem lanovkou

Titlis – Engelberg, Engelberg, Centrální Švýcarsko

Městečko na konci světa, pod třítisícovým Titlisem, ale přesto nikterak daleko od Lucernu a okolní nížinné civilizace je samo o sobě fenoménem. Ve 12. století ho díky zjevení osídlili jezuité, kteří postupně zlezli a pojmenovali okolní hory. Odtud byl už jen krůček k tomu, aby se místo stalo centrem turistiky a vzápětí i lyžařskou metropolí Centrálního Švýcarska. Specifickou kuriozitou je otáčivá lanovka Titlis Rotair, která vozí nejen lyžaře na nejvyšší vrchol lyžařské oblasti, Klein Titlis.
A právě zde, jak jinak, začíná i nejvýživnější sjezd, po jehož skončení budete mít v nohách převýšení 2 000 metrů! První část je pohodový traverz oplývající výhledy na okolní hory i údolí s městečkem. U vleku na ledovcovém plató se dočkáte prvních pořádných řezaných oblouků, u spodní stanice je ale čas přibrzdit a malinko zkontrolovat situaci – čeká nás totiž prudký sjezd mezi skalisky, který doposud nenese statut sjezdovky a je označen jako tzv. ski-route, tedy značená, nicméně neupravovaná trať. Právě na aktuálních podmínkách záleží, nakolik se dobří lyžaři mohou vydat dále. Když se vám podaří sjezd zdolat, ocitnete se ve 2. patře, u stanice lanovky Stand, a máte v nohách první dávku 600metrového převýšení. Dolů je to ještě kus, ale už máte jistotu, že vás nepotkají boule ani jiné záludnosti neupravených tratí. Navíc se můžete těšit na povinný odpočinek, v dalším mezipatře, po opět asi 600 vertikálních metrech krásného carvingu se musíte z další stanice lanovky nechat převézt vodorovnou lanovkou přes jezero Trübsee. Zbytek převýšení tvoří pohodová a nikterak prudká trať, která posléze míjí stavení a horské salaše, aby nakonec vyústila přímo u údolní budovy centrální lanovky.

Start: 3 028 m n. m.
Cíl: 1 050 m n. m.
Převýšení: 1 978 m
Délka: 10,5 km
Náročnost: 3/5

Čarodějnicím v patách

Hochstock – Blatten, Belalp, Wallis

Belalp v kantonu Wallis je středisko nevelkých rozměrů, ale o to větší svým půvabem. Kombinuje atmosféru tradiční horské vesnice s příjemným lyžařským areálem v mimořádně atraktivní kulise okolních hor. Pro představu leží zhruba naproti přes údolí nejslavnějším horám Wallisu (Matterhorn, Monte Rosa), které tak můžete z hřebenů nad Belalpem nerušeně sledovat. Ovšem i lyžování samo zde stojí za to. My se vydáme po stopách tratě závodu Belalp Hexe – dlouhého sjezdu pro každého, který plynule přechází od závodu po veselý karneval.
Startuje se samozřejmě, jak nejvýše to jde. Tedy na konečné vleků zvané Hochstock – 3 112 metrů nad mořem. První branky závodu jsou zapíchány na černé trati číslo 3, nicméně se nemusíte obávat, je to sjezdovka s lidskou tváří a mnohde by byla spíše červená. Závodníci zde předvádějí vrchol svých dovedností, my, lyžaři rekreační, máme nyní jedinečnou možnost využít ostřejšího sklonu svahu – prudší už nepotkáme. Ale nevyčerpejme se, plynule následuje přejezd na širokou a úchvatně členitou sjezdovku, kde by byl hřích odfláknout jediný oblouk. A jelikož my na rozdíl od závodníků nejsme brankami omezeni, čeká nás nějakých 600 výškových metrů ryzí carvingové svobody. S tím, jak hory mění tvar, mění se i trasa sjezdu – v úzkou serpentinovitou silnici, jejíž původní význam je dovolit v létě autům dostat se nahoru. Závodníci zde musí prožívat muka, dlouhé táhlé roviny bez možnosti jízdu nějak urychlit nebo nechat odpočinout svalům. To my, rekreanti, se máme. Můžeme se dokonce zastavit v osadě Tschuggen, kde najdeme jednu z mnoha útulných hospůdek oblasti. Už o nic nepřijdeme, do cíle se dál pokračuje po cestě spíše sáňkařské než lyžařské. Ne každý by ale řekl, že celá štreka dá dohromady 12 kilometrů.

Start: 3 100 m n. m.
Cíl: 1 300 m n. m.
Převýšení: 1 800 m
Délka: 12 km
Náročnost: 1/5

Nejrychlejší trať Švýcarska

Mont Fort, Čtyři údolí, Wallis

Jsme v nejrozsáhlejší švýcarské lyžařské oblasti, ve Čtyřech údolích. Najdeme tu několik svébytných vesniček, které tvoří opěrné body celé oblasti – sportovní Veysonnaz, Nendaz, pompézní Verbier i jednoduché Siviez. Všechny jsou propojeny lanovkami v jednu společnou oblast a všechny směřují zraky svých návštěvníků k dominantnímu vrcholu Mont Fort (3 330 m). A právě z Mont Fortu padá sjezdovka, která se dostala pod naši lupu.
Trať z vrcholu Mont Fort právem patří k alpskému lyžařskému bohatství nejvyšší kategorie. Už po desetiletí dráždí nervové buňky všech lyžařů a lyžařských adeptů svým radikálním sklonem, v nejlepších budí respekt a průměrným nahání strach. Pakliže si nejste v obtížných lyžařských situacích jisti, není potřeba pokoušet štěstěnu, pakliže se máte za dobré lyžaře, sjezd z Mont Fortu by měl rozhodně patřit mezi vaše trofeje. Už na vrcholku ucítíte první vlnu vzrušení – to když se pustíte do pozorování 41 okolních alpských čtyřtisícovek. Po pohledu na sjezdovku shora se obvykle každému malinko či více zrychlí tep, nicméně nezbývá než strach ovládnout a přeměnit v soustředění na samotnou jízdu. Čeká vás kolem 400 metrů převýšení, kde se setkáte se sklonem přes 60 %! Dost často bývají na trati vysoké muldy, při troše štěstí se ale můžete setkat i s krásně strojově vyžehlenou tratí. Milovníci strmých svahů si mohou zajet pod lana visuté kabinky, kde najdou vůbec nejostřejší, většinou ale boulovité pasáže. V těch místech se také jezdí světové mistrovství v rychlostním lyžování – pokud vaše ambice a schopnosti budou sahat tak daleko, můžete si zkusit závodní trať dokonce sami absolvovat. Tato atrakce se zájemcům nabízí vždy v období, kdy se koná rychlostní šampionát, tedy každý rok kolem poloviny dubna. Ale zpět na zem. Pokud jste už o oněch 400 metrů níže, můžete nechat klidně vyplavit adrenalin, nyní to bude už jen procházka sadem. Pokud se tedy nechcete vrátit zpět nad strmou stěnu, lze na jeden zátah pokračovat dalších skoro 1 500 výškových metrů až do Verbier. To pak celkem nasbíráte 1 830metrové převýšení.

Start: 3 300 m n. m.
Cíl: 1 500 m n. m.
Převýšení: 1 830 m
Délka (k lanovce Mont Fort): 1,7 km
Náročnost: 4/5

Z nejdelších sjezdů Graubündenu

Vorab – Flims, Flims Laax Falera, Graubünden

Jeden z největších švýcarských lyžařských areálů najdete v jihovýchodním cípu kantonu Graubünden. Sestává ze tří středisek Flims, Laax a Falera ležících na geologicky unikátním masivu, který je završen ledovcem Vorabgletscher. Právě z ledovce až do turistického letoviska Flims klesá výjimečně dlouhý non-stop sjezd.
Nekonečný sjezd začíná na nejvyšším a nejodlehlejším vrcholu oblasti (Vorab, 3 018 m) s širým rozhledem po zdejších pláních. Na široké ledovcové červené trati (č. 33) podlehnete carvingovému rozletu, konec si trochu pusťte, abyste měli rychlost do následujícího mírného traverzu (č. 30), který pokračuje až ke stanici Nagens. Tam se promění v další carvingovou ranvej (č. 12), z níž se však velmi brzy odpojuje nová trať vlevo – odtud je již značená červeně (č. 18). Středně široká, točivá a lehce červená trať se noří do lesa a opět svižně ubíhá. Postupně se její sklon stále zmírňuje, až se promění ve zcela plochý modrý dojezd (č. 10), který doputuje přímo k nástupní stanici kabinkové lanovky. Podle oficiálních údajů měří sjezd z Vorabgletscheru do Flimsu 17 km. Při měření přímo v terénu přístroj GPS ukázal sice „jen“ 12,5 km, ale nutno dodat, že v pociťované délce jej sotva některý z upravovaných sjezdů v Alpách překoná.

Start: 3 018 m n. m.
Cíl: 1 100 m n. m.
Převýšení: 1 982 m
Délka: 17 km
Náročnost: 1/5

Sjezdovka snů

Traumpiste, Scuol, Graubünden

Scuol je starobylé městečko těsně za dveřmi do Švýcarska, přesněji kantonu Graubünden. Nad ním se pak rozléhá kompaktní, přehledné a prosluněné lyžařské středisko. Rychlá moderní 8místná lanovka z okraje Scuolu zpřístupňuje areál s nabídkou pestrých tratí, který sice s 80 kilometry nepatří mezi největší obry, nicméně zase sbírá body díky termálnímu komplexu, který leží nedaleko malebného historického centra. Jedny z nejlepších sjezdů vedou z vrcholu Salaniva. My jsme zvolili coby miss zdejších tratí romantický sjezd mimo dosah lanovek a vleků do malebné vísky Sent. Červená trať č. 33 nese jméno Traumpiste („sjezdovka snů“) a po línějším začátku spadá svižně červeně. Během dlouhého sjezdu občas traverzuje, ale většinou vede po spádnici, v prudších pasážích se vždy rozšiřuje, takže nabízí velmi příjemné svezení. V půli cesty míjí malou, romantickou chaloupku s občerstvením (Sömi Bar). Sjezdovka končí na okraji starobylé vesničky Sent, kudy je nutno projít cca 300 m pěšky k zastávce skibusu – ten vás odveze zpět do Scuolu. Jízdní řád je vyvěšen u spodní stanice sedačkové lanovky Salaniva i na začátku trati Traumpiste.

Start: 2 710 m n. m.
Cíl: 1 430 m n. m.
Převýšení: 1 280 m
Délka: 6 km
Náročnost: 1/5

Švýcarská zeď

Swiss Wall, Champéry / Portes du Soleil, Wallis

Do starých dob se přenesete, pokud vystoupáte do malebného městečka Champéry na úpatí walliských velikánů. Zároveň tam zaklepete na bránu nejrozsáhlejší lyžařské arény světa – Portes du Soleil se 650 km tratí vedenými na pokraji Švýcarska a v nitru Francie.
Ačkoli celá oblast disponuje spíše klidnějšími tratěmi, někam daleko z průměru vybočuje ostrý svah padající ze státní hranice dolů na švýcarské území – odtud tedy Swiss Wall, Švýcarská zeď. Najdete ji v průsmyku Pas de Chavanette nad částí Les Crosetes. Svah se sklonem blíží prý až 50° padá o 400 metrů níže na délce pouhého kilometru. Rolby si na něj netroufnou, proto je pokrytý často až dvoumetrovými zmrzlými boulemi, což sjezdovce přidává na další obtížnosti. Obecně se proto akceptuje, když i ostřílení jezdci zvolí pro cestu dolů raději lanovku.

Start: 2 140 m n. m.
Cíl: 1 740 m n. m.
Převýšení: 400 m
Délka: 1 km
Náročnost: 4/5

Krajinou led

Allalin – Saas-Fee, Saas-Fee, Wallis

Saas-Fee je jedním z nejefektnějších lyžařských areálů vůbec. Kam se člověk podívá, vidí sníh a led ve všemožných formách svého projevu – vedle vyžehlených sjezdovek se otevírají hrozivé trhliny, z okolních skal občas zazní hromový hluk padajícího, zrovna odtrženého ledu nebo vaši pozornost přitáhnou všelijaké stavby z „živého“ ledovce. A všemu dominuje zaledněný vrchol majestátního Allalinhornu. V ledových kulisách se pak proplétá 100 kilometrů pestrých sjezdovek.
Abychom našli jejich královnu, nechali jsme se přesvědčit známým veřejným závodem ve sjezdu Allalinabfahrt, proto se vydáme v jeho stopách. Nicméně nikomu nebudeme bránit zpestřit si sjezd tam, co ho bude právě zajímat – tratě se totiž proplétají jako proudy copánku a velmi často mění své barvy neboli obtížnost. Kdo má raději mírné tratě, najde téměř po celé délce červené závodní trati vhodnou alternativu.
Startuje se, jak nejvýš to jde. Tedy na konečné ledovcových vleků, které se pilně otáčejí i v parném létě. Charakter ledovcový nese i začátek trasy – mírně skloněná široká plocha se až ve své dolní pasáži stéká do jednotlivých cest, ze které si vybereme modrou (10a), z níž vzápětí zatáčíme ostře doprava na červenou jménem Panorama (10b). Opět jsme na carvingovém letišti, které se střídavě sklání a rovná, než vteče do centrálního údolí, promění se v červený „Ledový krystal“ alias 5a a spadne ke stanici Morenia. Jsme už ve spodní třetině, kde se často mění prašan na firn a ledy zůstávají za zády. Zbývá ještě přejet přes zářez potoka, dlouhá zatáčka a jsme v cílové rovince. Zatímco nejrychlejší závodníci stihnou celou trať za čtyři a půl minuty, nám to určitě bude trvat minimálně dvě desítky minut.

Start: 3 573 m n. m.
Cíl: 1 782 m n. m.
Převýšení: 1 791 m
Délka: 8,5 km
Náročnost: 1/5

Nejdelší a nejvyšší

Klein Matterhorn – Zermatt / Matterhorn ski paradise, Wallis

To nejlepší nakonec. Zermatt je středisko, které bude asi největší aspirant na titul středisko století. Příjemná horská obec bez autoprovozu je unikátní zejména díky svému bodyguardovi – Matterhorn na ni shlíží dnem i nocí a vytváří atmosféru, kterou jinde nenajdete. Naleznete tu i spoustu dalších unikátů, třeba zubačku na Gornergrat, odkud můžete detailně sledovat unikátní panorama a ledovce stékající z Monte Rosy a z prstence okolních hor, mezi top atrakce patří i lyžování. Z Zermattu jsou přímo dostupné tři navzájem propojené areály, můžete vyrazit metrem na stanici Sunegga a dále na Rothorn, místo, odkud se fotí Matterhorn ve své klasické podobě třeba na čokolády. Odtud lze snadno přelyžovat na již zmíněný Gornegrat, pod kterým se táhne další spousta nádherných tratí. Jednou z nich se pak dostanete k řetězci lanovek, který ústí na jednom z nejvýše dosažitelných bodů Alp, na Klein Matterhornu. Tam se dá lyžovat mimo jiné na nejvýše položené sjezdovce v Alpách (3 899 m, provozuje se ale jenom v létě) a napojit se na další lyžařskou megaoblast rozloženou na italské části Alp nad Cervinií.
Nejde vybrat jinou trať než tu z Klein Matterhornu dolů do Zermattu. Dosahuje totiž unikátního převýšení přes dva tisíce metrů. Před samotným sjezdem se stojí za to pokochat pohledem z vyhlídky nad výstupem z tunelu, případně navštívit přilehlou ledovcovou jeskyni, a poté už vyrazit po věčném sněhu podle volání gravitace. Začíná se mírným traverzem, který končí u dvou paralelních ledovcových červených. Krásné sportovní lyžování se mírně zklidní poté, co se ledovec Theodulgletscher srovná chvílemi až do skoro vodorovné polohy – jsme na obrovském lyžařském letišti, kde se dá bezpečně kroužit a vůbec všelijak lyžařsky experimentovat. Dlouhá modrá se posléze opět skloní, aby se svezla do spodní stanice velké kabiny Trockener Steg. Ještě předtím bychom ale doporučili odbočit doprava na červenou č. 74, ta vás přiblíží k jedné z nejpříjemnějších restaurací oblasti, ke Gandegghütte. Do dalšího patra níže (Furgg) padá již značně frekventovaná červená, kde se to hemží zejména při odpoledních hromadných návratech do údolí. Pokud jste tady ale brzy dopoledne, můžete počítat s parádní sportovně skloněnou červenou.
A zde pozor, čeká nás první černá, spouští se přes skalní stěnu v nepravidelných serpentinách a je vystavena slunci, což znamená zvýšené riziko nedostatku sněhu. Trať lze případně objet tak, že se necháte vytáhnout krátkou lanovkou z Furggu na Schwarzsee. Sejdeme se na Furi. To jsme se už dostali z hor do obývaného podlaží, takže kulisy vám dělají salaše a alpské vesničky, mezi nimiž se sjezdovka občas proplétá jen jako trochu širší cesta. Zanedlouho vás dovede až do Zermattu. Do lyžařského deníčku si můžete napsat, že jste sjeli téměř 15 kilometrů délky a 2 263 m převýšení.

Start: 3 883 m n. m.
Cíl: 1 620 m n. m.
Převýšení: 2 263 m
Délka: 14,5 km
Náročnost: 2/5

Ďábelským kuloárem

Scex Rouge – Oldenalp, Les Diablerets, oblast Ženevského jezera

Les Diablerets je jedno z lyžařských středisek, která jsou na dosah nížině, a přesto jsou horská a vysoká natolik, že by to vzhledem k jejich poloze jen málokdo čekal. Do krásné vsi Les Diablerets vystoupáme od Ženevského jezera již za několik málo desítek minut. Čeká nás zde ledovec a lyžování v oblastech jen pár desítek metrů pod kótou tři tisíce!
Les Diablerets je turistický pamětník, první turistická kancelář zde vznikla už v roce 1888. Ve vsi, jejíž turistický význam urychlila i brzy zbudovaná železnice, nalezneme doposud velkolepé historické dřevěné domy, které na svém místě stojí i přes tři stovky let. V jejich okolí leží hned tři lyžařské areály, přičemž my se vydáme na nejvzdálenější nazvaný Glacier 3000. Už výjezd nahoru je efektní, moderní designová lanovka začíná v sedle Col du Pilon a končí na vrcholu Scex Rouge 2 971 metrů vysokém. Abychom si užili ledovcového světa, vyvezeme se ještě vlekem na ledovcové plató, kde můžeme pozorovat skalní útvary, které daly místu jméno. Připomínají kuželky, podle legendy tu zůstaly po hře vedené samotnými ďábly. Samotný ledovcový sjezd tratě Quille du Diable je pohodový a stačí sotva na rozehřátí. Hlavní zážitek nás čeká v širokém horském kotli na sjezdovce pojmenované Olden. Černá trať není až tak moc ďábelská, jak by se mohla zdát, spíš nabízí velmi pestrý sjezd po členitém terénu, který si užijí sportovci a hlavně všichni ti, kteří při lyžování neodolají vizuálním lákadlům okolní přírody. Při dobrých podmínkách lze traverzovat do stran a sjíždět neporušené horské pláně, a to jak zleva, tak zprava. Konečná je o více než tisíc výškových metrů níže, kde vás čtyřsedačka posune nazpět do běžného lyžařského světa.

Start: 2 971 m n. m.
Cíl: 1 840 m n. m.
Převýšení: 1 131 m
Délka: 6 km
Náročnost: 2/5