Pěšky podél více než 100 let staré Gotthardské dráhy

Tento článek vyšel v časopisu SWISSmag 04 (jaro/léto 2011).

Právě teď zjara nastává správný čas vyrazit. Hlavně žádný strach, tady rozhodně nikdo nemusí klopýtat po železničních pražcích. Vyhlídková túra podél ohromujícího technického díla v podobě víc než staleté Gotthardské železnice, jež slouží od roku 1882 až dodnes coby páteř severojižní dopravy přes Alpy, totiž vede po skvěle udržovaných stezkách a místy dokonce dost daleko od kolejí.

Vzhůru za krásami Gotthardu

Výchozím bodem Gotthardské stezky je nádraží Erstfeld, poslední „údolní“ stanice pod Alpami. Právě tady začnou vlaky už za pár let mizet v novém, bezmála šedesátikilome­trovém Gotthardském tunelu, který se momentálně buduje a v budoucnu zkrátí cestu mezi Curychem a Milánem o hodinu a půl.
Stávající Gotthardský tunel z roku 1882 měří „jen“ 15 kilometrů, zato byl proražen o dobrých 600 metrů výš. A aby k němu vlaky vyšplhaly, bylo zapotřebí vystavět unikátní systém točitých tunelů, ramp a viaduktů.
V Ertsfeldu z něj však ještě nic neuvidíte, a to ani z vyhlídkové „vlakologické“ věže ve zdejším depu (je přístupná zdarma, z nádraží se k ní dostanete silničním podchodem jižně od stanice), hory jsou ještě relativně daleko, a tak tu lze obdivovat opravdu jen vlaky, zato v množství výrazně větším než malém. Vydat se pěšky už z Erstfeldu je sice možné, ale dvouhodinová procházka po rovince břehu říčky Reuss vedle kolejí příliš zábavná není.

Daleko zajímavější je popojet místním autobusem do Amstegu (navazuje na vlaky z Lucernu a Curychu každou hodinu) a teprve odtud se vydat na pochod. Start je u místní železniční elektrárny, obrovské šedé zdobné kamenné budovy, jež je dominantou celé obce. Hned za ní se stezka prudce zvedá a na nadcházejících 11 kilometrech zhruba čtyřhodinové túry do Wassen překonáte převýšení 400 metrů. Ale není to nic dramatického, žádné lanové žebříky tu nečekejte. Jde se převážně po polních cestách, skrz pastviny alpských farem, místy též lesem, ale také po jednom lanovém mostě, zbudovaném speciálně pro pěší turisty v místě zvaném Felliboden. Piknik v lese
V téhle lokalitě narazíte též na báječnou piknikovou zastávku: přímo v lese jsou tady poutníkům k dispozici dřevěné stoly s lavicemi, naštípané dříví na oheň, grilovací ohniště i studánka s tekoucí vodou. Stačí jen donést si maso a kus chleba a – dobrou chuť!
Ale i kdyby vás opékání nelákalo, nějakou svačinu si na cestu pro jistotu přibalte, na pouti mezi Amstegem a Wassenem toho moc k jídlu nekoupíte.
„Potravu“ tady představují zejména kouzelné výhledy ze speciálně zbudovaných teras na Gotthardskou dráhu, po níž se prohánějí nejnovější pendolina, turistické vyhlídkové vlaky, ale hlavně celé regimenty těžkých náklaďáků, tažených třemi až čtyřmi lokomotivami.

Stoupání tu mnohasettunovým kolosům sice usnadňují točité tunely, ale i tak se sklon trati blíží třem procentům. Jaký výškový rozdíl tu vlaky doopravdy zdolávají, to koneckonců autenticky pocítíte ve vlastních nohách.
Mekkou točitých tunelů je malebná alpská víska Wassen. Kolem ní projíždí vlak hned třikrát: jednou hluboko v údolí, po první otočce v tunelu centrem obce, a po další otočce uvnitř skály ještě vysoko nad ní. Z paluby vlaku lze stoupání dobře pozorovat díky zdejší dominantě, baroknímu obecnímu kostelíku, naopak od svatostánku obdivují turisté stavitelský důvtip díky projíždějícím vlakům.
A jako bonus pro fanatiky nabízejí místní rodinné hotýlky pokoje s výhledem na vlaky křižující Alpy po legendární severojižní magistrále rovnou z postele...
O dalších pět kilometrů dál a 200 metrů výš, na kótě 1 123 metrů, leží nádraží Göschenen se severním portálem Gotthardského tunelu. Dojdete k němu z Wassenu podél kolejí za dvě hodiny a tady vás čeká těžká volba: buď to zkusit na jih pěšky přes Gotthardský průsmyk, což ovšem znamená dalších 1000 výškových metrů a pořádnou dřinu, anebo projet hory železničním tunelem k jižnímu portálu do stanice Airolo, či ještě lépe až do obce Faido.
Pokud dáte přednost vlaku – tak jako drtivá většina poutníků – zvažte aspoň krátký výstup divokou soutěskou Schöllenen: z Göschenen do Andermattu, pevnostního sídla švýcarské armády plného skalních bunkrů a kasáren. Čeká vás 350 výškových metrů, pěšky to zabere zhruba dvě hodiny a zubačkou pouhých 10 minut. Je to téměř omamný zážitek.

Praktické informace

Pro dopravu po celém Švýcarsku představuje zdaleka nejvýhodnější jízdenku takzvaný Swiss Pass – předplatné na vlaky, autobusy, parníky i městskou dopravu, jež navíc slouží jako vstupenka do stovek švýcarských muzeí. Veškeré informace viz www.swisstravelsystem.ch.
Kompletní jízdní řády veřejné dopravy ve Švýcarsku najdete na www.sbb.ch. Skvělý servisní web Gotthardské stezky s přehledem ubytování, mapkami, výškovými profily i fotogalerií najdete na www.gottardo-wanderweg.ch.

Vítá vás slunečné Ticino

Na jihu sice není nabídka pěších tras podél Gotthardské železnice zdaleka tak široká, ovšem máte tu daleko větší šanci na slunce. Jestliže na severu bývá poměrně často pod mrakem, jakmile vyjedete vlakem z tunelu na jižní straně Alp, obvykle vás přivítá slunce.
Nejlákavější túru zde představuje dvouhodinový výšlap z nádraží ve Faido do místa zvaného Dazio Grande, odkud jede zpět každou hodinu autobus. Tady lze nahlédnout do historie dávno předtím, než zde vyrostla železnice.
Tohle místo leží na strategickém přístupovém bodě do Gotthardského průsmyku, a tak tu už v 16. století vyrostla celnice. V historické kamenné budově si dnes můžete prohlédnout muzeum, dát si něco dobrého a lze tam i přespat. A v její blízkosti se lze projít dramatickou částí staré obchodní stezky v hlubokánské skalní soutěsce.
V jižním kantonu Ticino stojí za to si po pochodování dopřát originální gastronomické zážitky. Pokud se z nádraží Faido vydáte na opačnou stranu, než leží Dazio Grande autobusem do obce Lavorgo, pohostí vás nenapodobitelný rodinný podnik Defanti (www.defanti.ch).
Tenhle hotýlek s báječnou kuchyní se každý rok vytasí s nějakou zvláštností v podobě tematického menu na jídelním lístku. Konkrétně loni tu uctívali filmaře Felliniho, a to šesti chody s názvem La Dolce Vita (jeden z chodů byl servírován i na gramodesce!), před časem tu zase nabídli výroční menu ke 125. narozeninám Gotthardské železnice. Tuhle výjimečnou hostinu lze pořídit v ceně kolem 60 franků a na požádání vám tu nachystají vedle aktuálního sezonního hitu i starší podnikové „speciálky“.
A abyste neměli druhý den výčitky z přejídání, můžete vyrazit třeba na pochod do vysokohorského údolí Piora. Zní to jako protimluv, ale je to tak. Z obce Piotta na jižní rampě Gotthardské dráhy vyjedete jednou z nejstrmějších pozemních lanovek Evropy se sklonem trati 88 procent k jezeru Ritom, což je ve skutečnosti přehrada železniční elektrárny, zbudovaná 1 800 metrů nad mořem a obklopená velehorami. V jejím okolí se dá pochodovat na alpském slunci celý den, najdete tu rejdiště roztomilých svišťů, plantáže lahodných divokých borůvek, lesy plné hub a dvě desítky alpských jezer. A navrch báječné vyhlídky.

Kam se ještě podívat

Zastávka v kraji Viléma Tella
Kantony Uri, Schwyz a Unterwalden stály roku 1291 u zrodu dnešní konfederace čítající celkem 26 kantonů. Louka Rütli, kde se první spříseženstvo kdysi spojilo na obranu proti Habsburkům, je nejlépe dostupná z parníků plujících mezi Lucernem, kouzelným městem na úpatí Alp, a přístavem Flüelen posazeným na úpatí Gotthardské železnice. Vlakem se na Rütli nedostanete a po silnici také ne. Jedinou šancí pro motoristy je zaparkovat vysoko nad loukou v obci Seelisberg a vydat se „po svých“ lesní pěšinou na břeh jezera – dolů to jde samo, zato při návratu se během šplhání do strmého kopce důkladně zapotíte. Z paluby parníku navíc spatříte na opačném břehu Tellovu kapličku, památné místo pod strmými břehy jezera Urnersee, kde se legendárnímu lučištníkovi a ikoně odporu vůči Habsburkům údajně podařilo uniknout za bouře z lodního vězení. Na palubě expresu Viléma Tella, což jsou parníky navazující ve Flüelen na vyhlídkové turistické vlaky jezdící přes Gotthard, lze občas pocítit docela autentický dotek dávných časů: stačí, když se nad jezerem zatáhnou těžké mraky a palubu začne bičovat prudký déšť.