úvod

Švýcarsko, kde jsou čtyřtisícovky doma, má spoustu krásných túr. Letošní rok vyhlásilo „rokem turistiky“ a zkušení horalové, pracovníci v turismu připravili žebříček 32 nejkrásnějších tras v této alpské zemi. Není škoda toho nevyužít? Vydejte se do Švýcarska. Tady je jeho dvanáct nejkrásnějších tras.

​


Tento článek vyšel v časopisu SWISSmag 02 (jaro/léto 2010).


Je to k neuvěření, ale ve Švýcarsku je 60 000 kilometrů značených tratí. Ty poznáte podle jasně žlutých šipek s cílem destinace a dobou, kolik turistům chybí pro dosáhnutí cíle. Když je cedule celá žlutá, jedná se o Wanderweg – to jsou široké pohodlné cesty – pro důchodce, rodiny s dětmi i kočárky. V případě, že je žlutá cedule označená červenobílým pruhem, jde o Bergweg (může jít o úzkou pěšinu lesem přes kořeny). Když je cedule celá modrá, jde o Alpine Route – náročné horské túry přes skály, ledovce, může jít i o via ferratu.

Stezky pro cyklisty, milovníky horských sjezdů i bruslení jsou označeny červenou šipkou a symboly kola nebo bruslí. Vodácké trasy pak modře.


Terasy Lavaux: Švýcarská vinná stezka

Tří a půl hodinová procházka po vinné stezce ze St-Saphorinu do Lutry je prošpikována pokušeními: terasa za terasou nabízí nepřekonatelné výhledy na Ženevské jezero a Alpy. Hospůdky lákají na místní lahůdky. A vinaři mají své brány doširoka otevřené, aby bylo možno okusit, jak chutná zdejší kraj.

Proč sem vyrazit:

Ze St-Saphorinu neustále nahoru a dolů skrz vinnou révu do Lutry: na terasách Lavaux to může dostat rychlý spád.
Na začátku byli Římané. Již v prvním století našeho letopočtu využívali krásné místo na kopci Lavaux k pěstování vína. O 1 000 let později přišli mniši, kteří kultivovali víru i upevňovali vinařskou tradici. Dnes je Lavaux s 800 čtverečními kilometry největší souvislou vinařskou oblastí Švýcarska a jeho ve svahu odvážně vystavěné terasy jsou od roku 2007 pod ochranou UNESCO. Kdo se vydá na terasy Lavaux, neměl by se věnovat jen úchvatným výhledům na Savojské a Walliské Alpy. Již na začátku túry stojí za zastavení středověké městečko St-Saphorin s úzkými uličkami a vinnými sklípky z 16. až 19. století. Kostelní věž zdobí mnoho vinných etiket.

Kam na dobré jídlo:

Za návštěvu stojí restaurace Auberge de l’Onde, která odráží stoletou pohostinskou tradici. Na třech podlažích se servírují místní speciality – jedenkrát týdně s hudebním doprovodem.
Vinohrady se 14 malebnými vesničkami a městečky se rozprostírají na 40 kilometrech podél břehu Ženevského jezera. Vinné sklípky a hospůdky tu na sebe navazují jako perly na náhrdelníku. Projít okolo bez povšimnutí by byl hřích: kdo chce pocítit krajinu všemi smysly, měl by ji také ochutnat.
Po sklence Chasselas si dynamické nahoru a dolů do Lutry užije člověk dvakrát.

Tip Swissmagu:

Každou středu a sobotu je tu připraven „Lavaux Express“, díky kterému si unavení turisté mohou světové dědictví vychutnat také z vláčku.


Au fil du Doubs: švýcarská říční cesta

Na jedné straně Francie, na druhé Švýcarsko, a mezi nimi teče řeka Doubs. Její divoce romantické údolí je téměř neobydlené a v budoucnu se coby přírodní park stane rájem pro rybáře a turisty. Pobřežní cesta mezi Soubey a St-Ursanne představuje původní kus Švýcarska. Čtyři a půl hodiny vede skoro nedotčeným údolím řeky okolo rybích hospůdek a idylických koupališť.

Proč sem vyrazit:

Mezi Soubey a Saint-Ursanne leží 18 kilometrů jedné z nejkrásnějších „vodních cest“ Švýcarska.

Kam na jídlo:

V hotelu Cerf v Soubey, výchozím bodu nenáročné dlouhé túry, existuje jen jedno téma: ryby. Tím se nemyslí pouze jídelní lístek, který se blýská čerstvými pstruhy na všechny způsoby. Cerf je „základním táborem“ přátel rybaření: u hostinského Alaina Josého dostanete vynikající speciality nebo jen pár tipů na cestu. Kdo nemluví francouzsky, obrátí se k „basilejskému stolu“. Tady se často setkávají muškaři. Právě zde je totiž řeka Doubs, kolem které brzy vznikne přírodní park, zvláště bohatá na ryby.
Je to idylický kout Švýcarska: krajina okolo řeky u francouzské hranice překypuje bohatou faunou a flórou a okouzluje svým klidem.

Druhou zastávkou v Soubey je starý mlýn z roku 1565, poslední z celé řady na řece Doubs. Poté se jde podél řeky dále směrem do Tariche. Pokud se návštěvník octne na špatné straně řeky, to když ji přešel již u La Charbonnière, není to žádný problém: prostě jen zamávejte, zavolejte a už vyjíždí pan domácí se svojí loďkou a přiváží si hosty na oběd. Specialita domu? Přirozeně pstruh. Dále už je jedno, který břeh si turista vybere pro druhou část túry. Oba vedou bez podstatného převýšení do Saint-Ursanne.

Tip Swissmagu:

Projděte si historické centrum středověkého Saint-Ursanne. Město se během staletí proměnilo jen málo a jeho měšťanské domy ze 14. až 16. století dýchají historií. Nejznámější památkou je klášter s křížovou cestou a románsko-gotický kolegiátní kostel, jehož původ sahá až do 12. století.


Chemin du Gruyère: švýcarská čokoládová a sýrová cesta

Opravdu tajný tip! Na této tříhodinové túře objevíte novou tvář země: od Charmey s jeho termálními lázněmi po Gruyère s hradem, starým městem a ukázkovou sýrárnou. Jako součást trasy SchweizMobil Alpenpanorama Route vás provede krajinou budoucího přírodního parku Gruyère Pays-d’Enhaut, okolo fjordovité přehradní nádrže Montsalvens a soutěskou Jaunbachschlucht s dobrodružnými dřevěnými mosty a skalními galeriemi.

Proč sem vyrazit:

Tato trasa je jedno veliké pokušení: božskou čokoládou Maison Cailler v Brocu počínaje a legendárním sýrem v Gruyères konče. Těžko existuje túra, která by si více zasloužila titul „požitkářská cesta“ než Chemin du Gruyères.

Již ve výchozím bodě v Charmey vede trasa návštěvníka do wellness a termálních bazénů. Cesta dále sleduje jezero Lac du Montsalvens se zátočinami ne nepodobnými fjordům, než se za jeho hrází ponoří do působivé soutěsky Jaunbachschlucht za vlastním zážitkem.
Dřevěné lávky, tunely a skalní galerie, vodopády a do hladka vymleté skály dělají z tohoto dobrodružného úseku rodinnou exkurzi, která se nenatáhne déle, než je třeba, protože na konci čeká čokoláda.

Tip Swissmagu:

V Brocu sídlí tradiční čokoládová firma Cailler, která ve zbrusu novém návštěvnickém centru za sedm milionů švýcarských franků (otevření: srpen 2010) zavede návštěvníky pod heslem „pur chocolat – pur émotion“ do světa čokolády. Prohlídka trvá dvacet minut a končí tam, kde všechno začíná: ve výrobě.
Doporučuje se ale nevyhodit si příliš z kopýtka, neboť před námi je ještě další kulinářský zážitek: ukázková sýrárna Gruyères. Již zdaleka je vidět středověké městečko s impozantním hradem ze 13. století. Tady zve „Maison du Gruyère“ k objevení legendárního sýru. Výstava o jeho vůni a chuti nabízí zážitek pro všechny smysly.
Komu to nestačilo, ať nastoupí do lanovky a den zakončí na vrcholu vyhlídkové hory Moléson.


Aletsch: panoramatická ledovcová cesta

Nejdelší a nejmohutnější evropský ledovec je také jeden z nejkrásnějších. Z té nejpůsobivější strany se ukazuje na čtyř a půl hodinové túře z horské stanice Bettmerhorn. Kamenné dlaždice usnadňují divoce romantickou cestu panoramatickou stezkou vysoko nad ledovcem k pohádkovému jezeru Märjelensee, přes hřeben Tälligrat s bohatým výhledem do Fiescheralpu.

Proč sem vyrazit:

Turistika „on the rocks“: Tento ledovcový zážitek nabízí nezkalené výhledy. A opojuje – i bez sklenky walliského vína.

Kam na jídlo:

32 čtyřtisícovek stojí ve špalíru. Předtím než se vyjede lanovkou na Bettmerhorn, přímo nad Bettmeralpem, láká chalet-hotel Bettmerhof na typické walliské speciality.

Stačí jen krátká procházka, aby bylo vrcholové setkání v této jedinečné švýcarské panoramatické krajině dokonalé. Jen pár minut od stanice lanovky čeká vyhlídka Gletscherblick – a nabízí úžasný zážitek.
Aletschský ledovec vytékající ze srdce Bernských Alp rozšiřuje sbírku světového dědictví UNESCO. Největší evropský ledový proud se sice malinko stahuje, je však neustále velmi působivý.
Cesta vede po kamenných schodech a horských pěšinách dolů k Rote Chumma. V horkých letních dnech je čerstvá bríza vanoucí od ledovce obzvlášť příjemná. Nakonec se široká, ve skále vytesaná stezka dobrodružně stáčí k jezeru Märjelensee. Dříve tu byla mohutná ledová stěna Aletsche, která jezero zahradila a ze které se do něj odlamovaly obrovské kusy ledovce. Dnes se polární krajina přesunula už jen na idylické pohlednice a na jaře se místo toho prezentuje výjimečně malebnou stránkou – loukami se suchopýry.

Tip Swissmagu:

Neexistuje žádný důvod odpírat si v restauraci Gletscherstube domácí jablečný koláč přímo z pece. Možná jedině pokud si vyznavači štíhlé linie nezvolí trasu přes hřeben Tälligrat s velkolepým pohledem na ledovec Fieschergletscher, ale raději ušetří jednu hodinu a vydají se zkratkou: přímo pod restaurací se nachází vstup do štoly. Osvětleným tunelem se dostanou na druhou stranu Tälligratu, odkud vede turistická cesta dolů do Fiescheralpu.


Eiger Trail: alpská cesta plná zážitků

Je stěnou stěn a její horolezecké trasy patří k nejnáročnějším na světě. Mýtus severní stěny Eigeru působí ale i z větší vzdálenosti. Třeba na dvou a půl hodinové trase Eiger Trail. Vede ze stanice horské železnice Jungfraubahn Eigergletscher přímo pod kolmou skalní stěnou do Alpiglenu. Je to dech beroucí výlet pro všechny.

Proč sem vyrazit:

Blíže už se ke slavné severní stěně Eigeru nedostanete a Eiger Trail zaručuje dvě hodiny dráždění nervů na nejvyšší úrovni.

Světoznámý trojlístek Eiger, Mönch a Jungfrau tvoří impozantní kulisu Jungfrauregionu a přitahuje do oblasti Berner Oberland turisty i horolezce od pradávna.
Neméně účinně působí i železnice Jungfraubahn. Byla otevřena 1. srpna 1912 po 16 letech práce a je pokládána za milník v historii stavby železnic. Na trase sedmikilometrovým tunelem na Jungfraujoch, nejvýše položené železniční nádraží v Evropě, zastaví vlak uprostřed jedné z nejmimořádnějších horolezeckých stěn světa. Přes 1 600 metrů kolmo dolů padá severní stěna Eigeru, která odjakživa láká nejlepší horolezce světa.
Kdo se chce dech beroucí severní stěny bezpečně dotknout a pocítit na vlastní kůži vysokohorskou atmosféru, ať jede železnicí Jungfraubahn do stanice Eigergletscher a absolvuje Eiger Trail.
Po krátkém nástupu stojí turista přímo pod slavnou severní stěnou a vpravo nahoře si všimne kovových žebříků, které horolezcům usnadňují přístup. Odtud vede hodinová cesta podél úpatí stěny pyšnící se nádhernými výhledy na Wetterhorn a Grosse Scheidegg.
Těžko existuje pěší túra, na které se dostanete (bezpečně!) do takové blízkosti horských velikánů. Exponovaná místa jsou jištěna lany. A kdo má s sebou dalekohled, může na stěně pozorovat horolezce. Na konci túry se schází strmými serpentinami dolů k železniční stanici Alpiglen, kde čeká nejen vlak, ale také zahradní restaurace hotelu des Alpes.

Tip Swissmagu:

Pohlednice, kterou lze zakoupit na nádraží, zobrazuje všechny horolezecké trasy na stěně.


Cesta Švýcarskem za Vilémem Tellem

Všech 26 kantonů za dva dny – pěšky! Takto může návštěvník projít tuto zemi na „cestě Švýcarskem“ kolem jezera Urnersee. Zvlášť kouzelnou část tvoří tříhodinová panoramatická túra z Rütli. Na prastaré cestě stoupá vzhůru 850 schodů na Seelisberg, kde je jezero a historické hotely, pak túra klesá dolů ke středozemně působícímu Bauen. Příjezd a odjezd se koná vpravdě romanticky – lodí.

Proč sem vyrazit:

35 kilometrů turistického požitku. Tato cesta je stejně pestrá jako historie Švýcarska, které je věnována.

Tomu, kdo se rozhlédne ze Schillerova balkónu na Marienhöhe u Seelisbergu, se otevře, aniž by to věděl, stejné panorama jako členům parlamentu v Bernu. S jedním rozdílem: toto je originál. Z této perspektivy totiž ženevský malíř Charles Giron roku 1901 zvěčnil všechny výjevy z historie Viléma Tella, a to ve své nástěnné malbě v sále národní rady. Místo dýchající historií se nejvíce hodí k „cestě Švýcarskem“, která patří téměř 20 let k jedné z nejoblíbenějších pěších túr země.
Jako dar 26 kantonů lidu k 700letému výročí konfederace se vine takřka celou jeho historií. Začíná na louce Rütli, místě zrodu Švýcarska. Stejně jako půl tuctu dalších míst na 35 kilometrů dlouhé „cestě Švýcarskem“ je louka dosažitelná lodí.

Tip Swissmagu:

Vracejte se stylově: v jednom z pěti parníků, mezi kterými je „Uri“ nejstarší, „Schiller“ nejladnější, „Gallia“ nejrychlejší a „Stadt Luzern“ nejprestižnější.

Výstup po 850 schodech na Seelisberg není úplně bez námahy. To samé platí i obráceně pro sestup do Bauen. Zato je člověk cestou odměněn nepřetržitými prvotřídními panoramaty.
V Bauen, které se díky své chráněné poloze těší středozemnímu klimatu, rostou palmy, fíky a exotické květiny. Lidé jsou pyšní, že se tady narodil skladatel národní hymny „Trittst im Morgenrot daher“.

Kam na jídlo:

Rodný dům pátera Alberika Zwyssiga si neudělal jméno jen díky němu. Dnes zastřešuje renomovanou gurmánskou restauraci Zwyssighaus.


Sentiero Verzasca: Divoká říční cesta

Řeka zeleně září. Malebně se vine údolím Verzasca, nechává se přemostit elegantně prohnutými římskými mosty a spolu s původními vesnicemi a malými hospůdkami Grotti se stará o to, že Ticino vypadá jako z obrázkové knížky. Horská údolní trasa mezi vesničkami Sonogno a Lavertezzo, „Sentiero per l’arte“, se stala kulturní stezkou a vede čtyři hodiny okolo děl renomovaných mezinárodních umělců.

Proč sem vyrazit:

Smaragdově zelená řeka, vysmýčené vesničky, divoce romantická krajina: údolí Verzasca je pravý ticinský šperk.

Dvěma elegantními oblouky překlenuje řeku fotogenický římsky působící most (který ale římský není). Řeka zde vypadá tak, jak napovídá její jméno: Verzasca – „zelená voda“.

Tip Swissmagu:

Vykoupejte se. O slunných víkendech se na vymletých kamenech vyvalují milovníci sluníčka, v přírodních bazénech se prohánějí plavci, turisté na břehu piknikují a s úctou pozorují středověké stavařské umění mostu Ponte dei Salti. Ten zde platí za symbol celého údolí.

V každém ohledu je to pohádkový výlet, který končí přímo zde v Lavertezzu. Cesta ze Sonogna se idylicky vine skrz světlé březové a modřínové háje podél řeky, vede přes mokřadní louky a mezi Brione a Lavertezzem míjí třicet soch a krajinářských instalací. Ty dělají ze „Sentierone“ stezku umění.
„Sentiero per l’arte“ nasazuje krajině korunu, aniž by to měla zapotřebí, neboť divoce romantické údolí Verzasca nabízí i bez ní královské vyhlídky: ospalé, často láskyplně udržované vesničky jako Frasco, dobrodružné visuté mosty, osamělá místa ke koupání, zapomenuté Grotti s lahůdkami, například víno Merlot, které nejlépe chutná s ticinskými specialitami jako uzeniny, risotto nebo polenta. Na suvenýry lze doporučit obchod „Pro Verzasca“, kde jsou v prodeji zdejší ručně vyrobené (umělecké) předměty.


Rodinný výlet švýcarským národním parkem

Ten, kdo se vydá na trasu nové „dětské stezky Champlönch“ z parkoviště 1 k hotelu il Fuorn, může něco zažít. Přes vypůjčenou GPS se pravidelně hlásí deset virtuálních průvodců – od Marcheta, hlídače parkoviště, po Piz dal Fuorn, horského ducha. Díky nim se stane dvou a půl hodinová túra dětskou hrou – i pro dospělé. Kouzelná sada na výlet obsahuje i pečlivě udělanou knížku s CD.

Proč sem vyrazit:

Objevte, co člověk jinak nevidí: na dětské stezce Champlönch ukazuje cestu parkem digitální průvodce.

Kukačka zakuká ve správný moment: chvíli poté, co se vyjde z parkoviště 1 na cestu směrem k hotelu il Fuorn. Na přístroji GPS „Webpark“, který si lze vypůjčit v centru národního parku v Zernez za 19 franků, se objeví první z deseti virtuálních průvodců a začne vyprávět příběh, který se váže k místu, kde se návštěvník nachází. Nejdřív je to hlídač parkoviště Marchet, nadšeně informuje o své práci. Tím dosáhne toho, o čem tvůrci stezky snili: v dětech se probudí zvědavost a národní park se rázem stane „zábavním“.
Nejmenší napjatě naslouchají a listují v knížečce, u které je přiloženo CD se všemi texty (pro poslouchání doma). Je to zábava – i pro rodiče!
Digitální průvodce zajistí výlet bez reptání a stresu. A ještě něco: nejmenší se nemohou dočkat, až kukačka ohlásí dalšího virtuálního hosta – sviště Marmotina, jelena Tumasche nebo kamzici Tinu. Nenáročný, ale okouzlující výlet vede přes „dlouhé pole“ (Champlönch) k Alp Grimmels, serpentinami dolů k Ova da Val Ftur a pohodlně po úbočí Piz dal Fuorn. Jde to bez námitek a brblání, protože děti chtějí další příběh, další zážitek.

Tip Swissmagu:

Na konci jim dopřejte zmrzlinu v hotelu il Fuorn, který byl v minulosti oblíbenou zastávkou pro cestovatele, mezkaře a pašeráky. Dnes slouží jako „základní tábor“ pro návštěvníky národního parku. Je ve stoletém parku jediným hotelem.


Senda Ruinaulta: Švýcarská cesta Grand Canyonem

Pohled do hlubin způsobuje krásnou závrať! 400 metry se prokousal Vorderrhein (Přední Rýn) do vápencových skal Ruinalty. Malebně se vine soutěskou, doprovázený „malým červeným“ vlakem: trasa rhaetské železnice je zde obzvlášť impozantní. Působivou ptačí perspektivu nabízí vyhlídková plošina „Il Spir“. Nejlepší cesta k ní je Senda Ruinalta, nenáročný výlet plný pokušení.

Proč sem vyrazit:

Kulinářské výškové lety a senzační krajina: cesta k švýcarskému Grand Canyonu je v každém ohledu požitek.

Všechno začalo před 10 000 lety. Mezi Flimserstein a Piz Grisch se utrhlo 10 000 miliónů kubíků skály a s hřmotem se zřítilo do údolí. Údolí řeky Vorderrhein až dolů k Reichenau zmizelo pod masou sutiny. Rýn si pak dal velkou práci, aby se prokousal horninou a vytvořil obdivuhodný švýcarský „Grand Canyon“: Ruinaultu.
Ta je něco jako třešnička na dortu požitkového výletu z Laax k 12,5 metru vysoké vyhlídce „Il Spir“, jejíž jméno znamená v překladu rorýs. Opravdu příhodné jméno, neboť „Il Spir“ se vznáší 400 metrů nad údolím Vorderrheinu a nabízí dech beroucí pohled do soutěsky z ptačí perspektivy.
Senda Ruinaulta, která slibuje dokonalé spojení gastronomických a přírodních krás, začíná u sportovního centra Prau la Selva v Laax. Lehká procházka vede okolo jezera Tuleritgsee, které podzemně zásobuje vodou níže ležící jezero Caumasee, a okouzlujícím horským lesem u Flims-Laax-Falera.

Tip Swissmagu:

Vykoupejte se v Caumasee. Jezero s tyrkysově zelenou barvou a idylickými zátočinami má středozemní atmosféru. Není důvod zříci se v horkých letních dnech pořádného osvěžení.

Kam na jídlo:

Další cíl je vzdálen sotva hodinu. Restaurant Conn zve ke stolu. Zde, v blízkosti Rheinschluchtu, se servírují pochoutky jako třeba domácí specialita Trinser Birnenravioli. Kdo neodolá kulinářským pokušením, měl by koňská spřežení, která čekají před restaurací a odvážejí unavené výletníky zpět do Flims, obejít obloukem.


Kronberg: Appenzellská alpská panoramatická stezka

V zádech obrovský masiv Alpstein s dominantním vrcholem Säntis a před sebou nic než dálka: díky nekonečnému výhledu přes appenzellskou pahorkatinu až k Bodamskému jezeru se z alpské stezky stává jedinečná panoramatická túra. V pouhých dvou hodinách na ní člověk zažije všechny tváře regionu, který patří k nejpůvabnějším ve Švýcarsku. A to i přesto, že má nejnavštěvovanější hora skutečně drsný charakter a stará se o nejrůznější rozmary počasí.

Proč sem vyrazit:

Kdo chce spatřit Appenzell z ptačí perspektivy, nemusí se nikam příliš šplhat, alpská stezka úplně stačí.

Lidé sice žasli, když v dubnu 1999 našli přímo pod vrcholem rekordních osm metrů sněhu, překvapení ale vážně nebyli. Säntis je totiž nevypočitatelný společník. Má na Švýcarsko nepříliš zvláštních 2 500 metrů, ale díky exponované poloze nabízí vše, co je potřeba pro perfektní vysokohorský zážitek: extrémní povětrnostní podmínky, dech beroucí masy sněhu a nekonečný výhled.
Tak vysoko appenzellská alpská stezka ale nevede, protože začíná na úpatí Säntisu v 1 350 metrů vysoko položeném Schwägalpu. Tento nejvýraznější vrchol masivu Alpenstein dominuje dvouhodinové túře na Kronberg.

Kam na jídlo:

Cesta vede ve veselém rytmu nahoru-dolů až k chatě Chammhaldenhütte, odkud je možné se obzvláště působivě kochat příkrou stěnou Säntisu.

Odtud se pokračuje příjemnou rašelinnou a lesní krajinou vzhůru k Schotzälpli a dále k Dorwees, odkud je to na Kronberg už jen mírně nahoru. Koluje tady historka, že kdysi dávno procházel přes Alpstein obr s pytlem plným domečků. Säntis byl přirozeně ten vrchol, který pytel protrhl. Obr poztrácel tu jeden dům, tamhle další, a tak vzniklo typické rozptýlené osídlení Appenzellu.
Kdo se podívá z 1 663 metrů vysokého Kronbergu přes kopečky až k Bodamskému jezeru, musí potvrdit, že to je zdaleka nejkrásnější historka o vzniku Appenzellu. Každopádně krajina je to pohádková, jízdu lanovkou z Kronbergu do Jakobsbadu, kde tato panoramatická túra končí, nevyjímaje.


Walenpfad. Engelberg: Lanovková zážitková cesta

Ta hustota je jedinečná. Nikde ve Švýcarsku není na tak malém prostoru tolik lanovek jako v Centrálním Švýcarsku. Okolo stovky jich pohodlně vede vzhůru do nejkrásnějších turistických oblastí – jednou jako malá vzdušná visutá lanovka, jindy jako prostorná gondola s otáčivou kabinou. A zase dolů. Na čtyřhodinové túře Walenpfad je na začátku nová kabina pro 15 osob na Bannalp a na konci panoramatická kabina do Engelbergu.

Proč sem vyrazit:

Tady má člověk šanci zažít ojedinělé horské a lanovkové prožitky: Walenpfad je náročná požitková túra s panoramatickými pohledy.

Zdání klame. Přestože čeká na stezce Walenpfad z Bannalpu (1 713 m n. m.) na Ristis (1 600 m n. m.) na začátku a na konci lanovka, neznamená to, že všechna převýšení byla překonána. 560metrový výstup a 670metrový sestup dělají z panoramatické cesty opravdovou výškovou túru, která se pyšní impozantními výhledy na centrální Alpy. Jako dobře zajištěná cesta nabízí ojedinělý alpský zážitek pro (skoro) každého. A je to i požitek – díky starobylým chatám a hostincům.

Kam na jídlo:

Tak třeba zrovna do horské restaurace Urnerstafel, kde na jídelním lístku figurují nejrůznější speciality z rösti. Nebo na Ziegenalp Oberfeld – tady v sympatické maličké hospůdce nosí na stůl produkty vlastní výroby, jako je kozí mléko, kozí sýry, maso a jogurty. Ke konci túry se unavení turisté mohou posilnit v Brunnihütte alpskou svačinkou nebo už dnes legendárním steakem čističe skály (Felsenputzer Steak). Právě zde natočil Schweiz Tourismus slavný aprílový žertík o čističi skály.

Kdo by dal před čištěním skály přednost osvěžení, nechť se vydá hned za roh na Kitzelpfad – „lechtivou pěšinu“ okolo jezírka ve tvaru srdce Härzlisee. Tady se návštěvník brodí – střídavě ve vodě a na břehu – rašelinou, štěrkem, dřevoštěpkou a kamínky a užívá si ten palčivý pocit přírodní relaxace, než se vyjde po široké cestě Brunni-Pfad (trvá to ještě další hodinu) na Ristis. Tam se o slibné finále cestou dolů do Engelbergu postará nová lanovka s panoramatickými okny.

Tip Swissmagu:

Kdo má ještě energii, navštíví v Engelbergu historický klášter se sýrárnou, kde se vedle mnoha specialit ručně vyrábí měkký sýr.


Historická cesta podél vodních kanálů v Nendaz

Ožehnutá od slunce a těžko přístupná walliská úbočí hor zavlažují takzvané Suonen. Jsou vykopané v zemi, vytesané do skal nebo na skále zavěšené a připomínají boj zemědělců se suchem. Podél těchto historických kanálů dnes vedou půvabné stezky. Především u Nendaz, kde ubíhá celkem 98 kilometrů tras podél osmi Suonen, z nichž šest dodnes dopravuje vodu.

Proč sem vyrazit:

Obdivuhodný vodní svět: 100 kilometrů turistických tras vede podél historických vodních kanálů a kolem sluníčkem rozmazleného Nendaz.

Jen těžko může být krásnější místo: z nendazských teras položených mezi 1 300 a 1 400 metry nad mořem se otevírá fantastické horské panorama s výhledy na Bernské, Walliské a Vaudské Alpy. A úplně na konci údolí se zvedá gondola směrem k Mont Fortu (3 300 m n. m.), která se pyšní širokým výhledem na dvacet čtyřtisícovek, Matterhorn a Mont Blanc nevyjímaje.
Kolem malých historických center starých walliských vesniček s tradičními domky a stodolami vznikly sice moderní ubytovací kapacity, mnohé však ještě dnes připomíná tradici, kulturu a historii, která byla výrazně ovlivněna vodou.
Kvůli suchému klimatu budovali po staletí zemědělci ve Wallisu dlouhé zavlažovací kanály, takzvané Suonen, francouzsky bisses. Nendaz, dnes jeden z nejvýznamnějších producentů malin a meruněk, vlastní dosud největší funkční síť. Podél ní vede 98 kilometrů kouzelných turistických tras, které jsou vhodné pro rodiny a turisty-požitkáře. Není zde žádné významné stoupání nebo klesání. Vodní vedení bylo budováno víceméně na vrstevnici.

Tip Swiss magu:

Jedna zvlášť krásná okružní tři a půl hodinová trasa vede z Nendaz podél Bisse du Milieux do Planchouet. Přes Bisse Vieux, starý Suonen, pokračuje romantická vodní cesta zpět do Nendaz, „hlavního města alpského rohu“. Jemu je tu celé léto věnován mezinárodní festival.

Kam na jídlo:

V Lavantier se podávají v restauraci Chez Edith walliské speciality.