Podél úžasných „Les Bisses“ ve Wallisu

Mezi třináctým a dvacátým stoletím byly zavlažovací kanály ve Wallisu budovány podél příkrých svahů a v bočních údolích. První písemné dokumenty dokládající jejich existenci pocházejí z poloviny 13. století. Vznikaly údajně nezřídka na místech už existujících kanálů. Takže byly tu „Bisses“ už mnohem dříve?

Historik z kantonu Wallis Pierre Dubuis předložil zajímavou hypotézu o jejich původu. Až do poloviny 14. století zemědělství ve Wallisu žilo hlavně z obilovin, které nevyžadovaly zavlažování. Avšak tragická morová epidemie kolem roku 1350 zdecimovala místní obyvatelstvo natolik, že se lidé postupně vzdávali pěstování obilí. Dostupná zemědělská půda se začala měnit na pastviny a louky pro sena. Lidé prostě upřednostnili chov hospodářských zvířat. To vedlo nejen k většímu obsahu proteinů ve stravě, ale také si to vyžádalo rozsáhlé zavlažování. Proto začaly v relativně suchém Wallisu vznikat ony „Bisses“. Jednalo se o jednu z prvních forem intenzivního zemědělství.

Byly to na tu dobu neskutečné stavby. Představte si, že k zajištění zavlažovacích kanálů zavěšených i několik stovek metrů ve výšce podél skalních stěn, byly jako jediné nástroje k dispozici lopatky a lopaty. Z materiálu bylo k dispozici pouze dřevo a lana.

Většina kanálů je dlouhá pět až deset kilometrů, nejdelší má 28 km. Druhý nejdelší kanál ve Wallisu, Levron, je zajímavý tím, že se pne v nadmořské výšce 1900 až 2400 metrů v horských pastvinách kolem Verbier a je dlouhý 18 km.

Až do začátku 20. století bylo v provozu více než 200 „Bisses“ o celkové délce kolem 1800 km. Byly pravidelně udržovány a jejich užívání bylo striktně regulováno. Každý kanál byl pod dohledem strážce, který někdy pobýval v boudě přímo u kanálu.

Autor: Petr Pravda
Doba dostupnosti: Jaro, Léto