Sám Zermatt je tak krásný, že už si říkáte, že nic nemůže být hezčí. Ale tahle cesta je prostě úžasná. A to ze dvou důvodů.

Tak zaprvé autovlak. Kdo to nikdy před tím nezažil, nepochopí, jak je to jednoduché. Ne vážně, i když znám perfektní švýcyrské vlaky, čekal jsem, že to bude procedůra. Ne nepodobná té, když se najíždí v Zadaru na trajekt směr ostrovy, kde deset zřízenců v uniformách ukazuje: doleva, doprava, doprostřed, rychleji, pomaleji, zaparkuj tady, ještě 20 cm.

Na švýcarský vlak si ale koupíte lístek těsně před nájezdem, v zimě za 33 švýcarských franků, chviličku počkáte a pak společně s dalšími, jeden po druhém najedete přes rampu z boku na vlak. Všechno je jasné, tohle se nedá pokazit. Řidič ví, kde má na vlaku přesně zastavit za předchozím vozidlem, vypne motor, zůstane sedět, pustí si rádio, rozbalí švýcarskou čokoládu a za chvilku jede.

15minutová cesta je úžasná. Vlak podjíždí jeden z páteřních švýcarských průsmyků Furka pass, který bývá v zimě zavřený. Jedete dlouhým tunelem, který se střídá s fantastickými průhledy na hory. Někde nad vámi se zvedají třítisícovky Muttenhörner, Gross Furkahorn nebo Gross Bielenhorn, kdesi mezi nimi pramení řeka Rhona.

Aniž to tušíte vjedete z kantonu Wallis do kantonu Uri, který má ve znaku černou hlavu býka. A najednou jste v Realpu. Stejně jednoduše, jak jste na vlak najeli, tak z něj zase sjedete a pokračujete nádherným údolím řeky Reuss do nedalekého horského střediska Andermatt.

Jestli je něco pro mne synonymem staré dobré zimy, navíc švýcarské zimy, tak je to právě údolí Andermattu. Všude hromady sněhu, po obou stranách silnice se zvedají vysoké hory, kolem ve vysoustružených stopách jezdí běžkaři a před vámi na obě strany míří ze střediska lanovky až někam do nebe.

Tak sem musím příště jet, napadne vás automaticky. A doma hned začnete plánovat, jak si co nejdřív zalyžovat v Andermattu a znovu se projet autovlakem.

Autor: Petr Pravda

Sekce: Lucern a Lucernské jezero

Doba dostupnosti: celý rok
www.matterhorngotthardbahn.ch