Švýcarské průsmyky - Up & Down
foto: Dagmar Janoušková a Gabriel Janoušek

Nové Subaru Forester jsme vám už několikrát představili. Jak si ale povede v horských průsmycích švýcarského kantonu Graubünden?

Jedním ze švýcarských fenoménů jsou vysokohorské průsmyky. Švýcarsko je zemí hor a dostat se z jedné strany na druhou bylo výzvou už v dávných dobách. V současné době jsou hory prošpikované tunely, ale cesta přes vrcholy zůstává stále velmi zajímavá jak pro cyklisty, tak motocyklisty i automobilisty. Pro letošní cestu s novým Subaru Forester nám naši švýcarští partneři připravili trasu přes osm průsmyků v kantonu Graubünden.

Cesta, kterou jsme si jen tak interně nazvali „Up&Down“, začala v Churu, odkud jsme vyjeli legendární Viamalou na Splügenpass (2113 m n. m.). Touto trasou procházely již na počátku našeho letopočtu římské oddíly a později sloužila jako obchodní cesta do San Bernardina. Zastavili jsme se v grandiózní, 300 m hluboké soutěsce Viamala Gorges, ¬která musela být v minulosti téměř nepřekonatelnou překážkou. Nyní vede silnice nad soutěskou, přičemž tato ¬Commercialstrasse směřuje na Splügenpass a na druhé straně klesá do Itálie. Než jsme vystoupali ve slejváku a vichru na vrchol, zastavili jsme se ve vesničce Zillis v kostele St. Martin, který je zmiňován již v 5. století. Najdete zde jediný dochovaný dřevěný strop z 12. století se 153 dřevěnými panely, na nichž jsou znázorněny biblické výjevy a tehdejší představa o Zemi. Pak nám už nezbývalo nic jiného než pokračovat. Těsně pod vrcholem jsme minuli zajímavou, 321 m dlouhou protilavinovou galerii, vybudovanou na počátku 19. století. Abychom se dostali do cíle první etapy, do Sv. Mořice, museli jsme klesnout na italské straně do Chiavenny (333 m n. m.), což představovalo stovky zatáček, ve kterých jsme se potkávali s rychle jedoucími italskými motocyklisty, kteří silnici na rozdíl od nás dobře znali, a tak si i v nepříznivém počasí dost troufali.

Další průsmyk, který nás čekal, byl Malojapass (1815 m n. m.). Ten je bránou do oblasti Sv. Mořice. Do luxusního střediska, které se opět topilo v dešti, jsme dojeli přes jezero Silvaplana. Večer při odjezdu k lanovce na Muottas Muragl (2456 m n. m.) jsme si říkali, co jsme komu udělali, že je tak mizerné počasí. Zubačkou z roku 1907 jsme vyjeli do hotelu stejného jména. Naše průvodkyně Stephanie z turistické kanceláře nám nabídla místní specialitu „capuns“ (viz. obrázek) a slíbila, že pošle lepší fotky, než jaké jsme mohli pořídit my. Ráno cedilo úplně stejně a nás čekal slavný Berninapass (2328 m n. m.) a Forcolapass (2315 m n. m.) do Livigna. Další etapa vedla do údolí Val Müstair. Počasí se moc nezměnilo, ale na vrcholu ¬Berninapassu se z auta dalo aspoň vylézt, a tak jsme přece jen pár fotek Foresteru udělali. A opět nás čekal sjezd a další výstup na Forcolapass, směřující do Livigna. Dolní partii ¬průsmyku dobře známe, neboť v zimě je průsmyk uzavřen a silnice slouží běžkařům. Návrat do Švýcarska z Livigna není možný jinak než přes tunel Munt la Scherra (cca 5 km dlouhý). Tento tunel nemá betonovou výztuž, je pouze vystřílený do skály a je jednosměrný. V zimě, kdy je středisko hodně navštěvované, se zde mohou tvořit fronty. Do cíle druhé ¬etapy nám zbýval poslední, v pořadí již pátý průsmyk Ofenpass (2149 m n. m., jinak také Pass dal Fuorn), což už byla brnkačka. Hraniční ¬městečko Müstair s kostelem sv. Jana a přilehlým konventem je zapsáno na seznamu UNESCO. Obdivovali jsme nádherné fresky a čtyřpatrovou budovu konventu se zachovalým vnitřním vybavením ze 17. století. Ubytovali jsme se ve vedlejší vesnici Sta.Maria v typickém švýcarském hotýlku postaveném ve stylu, který je v Graubündenu k vidění všude. Domy jsou nádherně malované a okýnka se směrem dovnitř zužují.

Ráno se konečně počasí umoudřilo a nás přivítala ¬modrá obloha. Naše poslední etapa mířila na slavný Umbrailpass (2501 m n. m.) a Stelvio¬pass (2758 m n. m.). Tudy procházela fronta první světové války a vojáci švýcarské armády na svých stanovištích přihlíželi postupující jak italské, tak rakouskouherské armádě. ¬Válka, kterou tady nazývali válkou Fels und Eis (skála a led), musela být strašlivá. Stelvio¬pass je nejvyšší průsmyk v Evropě (2758 m n. m.), a tak si neumím představit, že tudy armády táhly kanóny a vybavení na zákopové boje. Silnice ze Sta.Maria vystoupala na náhorní plošinu na Umbrailpass, který je nejvyšším švýcarským průsmykem. Výjezd na Stelviopass byl už jen s ¬převýšením necelých 400 m a také silnice byla dostatečně přehledná. Stelviopass je tak trochu Disneyland, plno stánků, hotel, velká lanovka, množství motocyklistů a cyklistů. Na druhou stranu do Itálie vede asi nejfotogeničtější silnice v Alpách.

My jsme se ovšem museli dolů vrátit stejnou cestou. Potkávali jsme více cyklistů na silničních kolech než aut a představa, že to cyklistovi v zatáčce na písku ustřelí, nebyla příjemná. Doma jsme se dozvěděli, že jeden náš kamarád cyklista skutečně skončil na jednom z průsmyků pod koly auta, což je vždy fatální pro obě strany. K večeru jsme měli za sebou již sedm průsmyků a zbývaly nám poslední dva.

Ofenpass, který jsme již ¬jednou jeli, a Flüelapass (2383 m n. m.) směrem na Davos a Klosters, abychom se dostali zpátky do Curychu.

Strávit pár dní v kantonu Graubünden není k zahození. Z Česka je to necelých 700 km, a kromě průsmyků a historických památek patří tento kanton také k nejzajímavějším pro toho, kdo má rád vysokohorskou turistiku. Každé údolí je tady jiné, každá vesnice má svůj šarm. A nezapomeňte, hory jsou doma ve Švýcarsku! Allegra!!

Zkušenosti řidiče:

Při přejezdech alpských průsmyků se opakuje téměř stejné schéma. Velmi příkrý kopec s množstvím prudkých zatáček (až 320°). Ruce řidiče tančí na volantu v rytmu quickstepu a motor Subaru si pobrukuje ¬pianissimo svoji písničku. Tomu v našem případě napomáhá skvělá bezestupňová převodovka Lineartronic s možností manuální volby páčkami pod volantem. Chod motoru mezi 3-4 tis. ot./min je velmi kultivovaný a lze jej přirovnat ke klasické hudbě. Maximální točivý moment je 198 Nm při 4300 ot./min a ani i při nejprudších výstupech jsem nepociťoval nedostatek síly, naopak spíše dostatečnou rezervu. Aerodynamický hluk je nepatrně vyšší, než jsem očekával, ale to je snad jediný drobný nedostatek nového Subaru Forester.

Statistika cesty

Celkový počet ujetých km - 2134 km (1560 km po dálnicích a silnicích I. a II. třídy, 574 km v horském prostředí průsmyků) Celková spotřeba - 7,2 l/100 km Počet průsmyků - 9 (z toho Ofenpass 2x) Celkové nasčítané převýšení - 6835 m Nejvyšší dosažený vrchol - Stelviopass – 2758 m n. m.

Může se hodit:

Viamala Tourismus - www.viamala.ch
Tourismusorga­nisation Engadin St. Moritz - www.engadin.stmoritz.ch
Hotel Schweizerhof St. Moritz - www.schweizerhofstmoritz.ch
Romantik Hotel Muottas Muragl - www.muottasmuragl.ch
Ferienregion Engadin Val Müstair - www.val-muestair.ch
Hotel Alpina, 7536 Sta.Maria - www.alpina-stamaria.ch