Kilometrový test Subaru XV v Leukerbadu
foto: Dagmar Janoušková

Po páté jsme vzali na kilometrový test bílé Subaru XV. Jaká byla jízda na dlouhé trase, zjišťovala Dáša Janoušková. Cílem cesty bylo lyžařské a lázeňské středisko Leukerbad.

S napjatým očekáváním, co nás na podzimních cestách napříč Evropou se Subaru XV čeká, jsme vyjeli přes Plzeň směr Mnichov, a dál po dálnici přes Memmingen a Bregenz do Curychu. První zastávkou byl nájezd do tunelu Hörbranz (platí se tzv. korridor vignette 2 Eura), za kterým je již švýcarská hranice. Švýcarskou dálniční známku jsme měli z domova, a tak si nás švýcarští celníci moc nevšímali. Cesta do Z Curychu cesta ubíhala velice rychle a na palubním počítači jsme naměřili průměrnou rychlost 95 km/h a spotřebu 6,2 l/100 km. Téměř 100 % jsme jeli po dálnici za středně silného provozu. Doba jízdy Praha – Curych byla 7:20 hod.

Ráno jsme si přivstali a zamířili do švýcarského kantonu Wallis, do lyžařského střediska Leukerbad. Abychom se z Curychu dostali co nejrychleji, zvolili jsme cestu přes Bern směrem na Interlaken, kde jsme za městečkem Spiez odbočili na Kandersteg a dále pokračovali autovlakem (25 CHF, v sobotu a v neděli 27 CHF). Po necelých dvaceti minutách jízdy jsme se „vylodili“ v Goppensteinu, v jednom z údolí Wallisu. Jak výjezd k nájezdu na vlak, tak i sjezd do údolí byl po horské velice klikaté a úzké silnici. Vždy obdivuji Švýcary, jak dokázali v nepřístupných horách vybudovat takové množství perfektních horských silnic. Z údolí jsme opět vystoupali další horskou silnicí do Leukerbadu.

Tohle zajímavé místo obklopené mohutnými skalními masivy je výjimečné tím, že je zde největší koncentrace bazénů a lázní na čtvereční kilometr. Z nebetyčných hor vyteče každou minutu 3 000 litrů termální vody o teplotě více než 51 °C. Není divu, že se zde tato voda využívá nejen k balneoterapiím, ale také k vytápění. Lázeňství se v Leukerbadu datuje již od římské doby, ale největšího rozšíření se dočkalo až ve druhé polovině dvacátého století. Ale i tak byl Leukerbad především letní destinací. První lyžařský vlek byl postaven až v roce 1948 a v současnosti je na západním svahu hory Torrent 51 kilometrů červených a černých sjezdovek. Přímo z města slouží lyžařům visutá kabina mířící k restauraci RindnerHütte.

Předpověď na víkend nebyla moc dobrá, údolím Wallisu vál nepříjemný vítr foen, u kterého ani místní neví, do kterého údolí zatočí. Nicméně sobotní lyžovačka v hlubokém prašanu byla úchvatná. Litovali jsme, že nad horami visely mraky, a tak jsme neviděli ani jednu s okolních 47 čtyřtisícovek. Ačkoliv areál působí jako oáza pro rodinnou dovolenou, nemusí se nudit ani sportovnější jezdci. Jedna ze tří hlavních sjezdovek má FIS parametry.

Když se pak totálně zatáhlo, byl čas na wellness. Největší lázně jsou Burgerbad Therme a Walliser Alpentherme & Spa s několika vnitřními a venkovními bazény s různou teplotou vody a různými dalšími atrakcemi. Náš hostitel David z turistické kanceláře v Leukerbadu nám doporučil exkluzivní dvouhodinovou kůru Roman-Irish bath. Teplá voda a příjemné sauny se nám moc líbily. V nabídce najdete i takové speciality jako je koupání za úplňku se sklenkou šampaňského. Historie Leukerbadu ukazuje, že lázeňství není moderním vynálezem, ale tady byla tradicí již velice dávno. Téměř každý větší hotel má vlastní bazén a tak je možností, kde dát odpočinout unavenému tělu, velké množství.

Kromě zmiňované oblasti Torrent čeká zimní romantika i na běžkaře, kteří mohou vyrazit lanovkou na Gemmipass, za nímž je na náhorní plošině ve výšce 2 200 m n. m. upravovaný okruh a za dobrých sněhových podmínek i chodníky pro pěší. Tady trávil procházky při své dovolené Mark Twain, J.W.Goethe, G.Maupassant a prý také Sherlock Holmes.

Krásný víkend umocněný ještě pobytem v hotelu s vynikající kuchyní, Les Sources des Alpes skončil, a když nám hotelová obsluha přivezla umyté auto, nevěřili jsme svým očím. Bílé Subaru bylo však bílé jen pár kilometrů. Na cestě dolů a pak zpět k autovlaku jsme jeli ve sněhové břečce. Naftový boxer má výkonu víc než dost a v kombinaci se stálým pohonem všech kol a nadstandardně vysokým podvozkem je přímo ideálním autem pro zimní horské cesty, ať už na sněhu nebo sněhové břečce. Mimochodem ve švýcarských horách bylo XV jako doma. Snad každé třetí vozidlo tady nese značku Subaru. Jedinou vadou na kráse byl již v předchozích dílech zmiňovaný kolíček od palubního počítače, který není dobře dostupný. Také zavazadelník není nijak velký a při absenci tunýlku na lyže jsme museli sklopit jedno ze zadních sedadel. Cesta zpátky za neustálého deště se sněhem nebyla příjemná, nicméně jsme z Curychu do Prahy dosáhli průměrné rychlosti 107 km/hod a spotřeba se díky tomu vyšplhala na 7,0 l/100 km.

Švýcarsko není levná destinace, ale vše tam funguje jako švýcarské hodinky. A nezapomeňte, že hory jsou doma ve Švýcarsku, a o kantonu Wallis to platí dvojnásob!