Velký okruh Evropou na motorce
foto: Jiří Kužela

Letošní dovolená nebyla časově omezena, respektive měli jsme na ni naplánované datum od 5-30.7. Měli jsme tedy skoro měsíc na to, někam se vydat a něco vidět. Cestovali jsme opět sami dva. Naplánované bylo Švýcarsko s tím, že potom pojedeme tak, kam se nám zrovna bude chtít. Nakonec jsme viděli místa jako je Bodamské jezero, dřevěný most v Luzernu, hrad Oberhofen, čokoládovnu Nestlé, Mont Blanc, fotbalový stadion v Grenoblu, azurové pobřeží ve Francii, šikmou věž v Pise a to všechno jsme završili návštěvou jednoho z nejbohatších států světa – Monaka a malého státu v Pyrenejích – Andorry. Ale začněme pěkně popořádku.

1. den

Padochov (CZ) – Zell am Moos (A) - najeto 428 km

Z domu jsme vyrazili kolem 9 hodiny směr Mikulov – St. Pölten – Linz – Salzburk. Počasí nebylo ideální, ale tak nějak nám to vždy vycházelo, že jsme se před deštěm schovali na benzince nebo jsme mu ujeli. Po příjezdu do kempu v Zell am Moos, kousek před Salzburkem nás ale zastihl pořádný slejvák včetně krup.
Naštěstí jsme byli už na recepci, takže jsme vzali jen tankvak a nechali motorku s věcmi na pospas dešti. Netrvalo to ani 30 minut a bylo po dešti. Za chvíli vykouklo i sluníčko, takže bylo potřeba najít místo na stan a dát sušit věci. Potom ještě malá vyjížďka po okolí na pár fotek a byl čas jít spát. Ráno pokračujeme do Švýcarska.
Cena kempu - 25 €
PS: V kempu spíme vedle Čechů!!! :-)


2. den

Zell am Moos (A) – Bregenz (A) - najeto 414 km

Ráno opět najíždíme na dálnici a směřujeme dál na innsbruck a do Švýcarska. Počasí bylo stejné jako včera, takže jsme párkrát nuceni zastavit na benzince a počkat až se to trošku umoudří. Před Bregenz byla ještě asi 5 km dlouhá kolona, naštěstí v Rakousku se občas dodržuje rozestup na záchranné složky, takže s požehnáním místní policie projíždíme po středové čáře.
Cesta byla zdlouhavá a do kempu v Bregenz jsme přijeli až kolem 16 hodiny. Bregenz leží už jen 5 minut jízdy od Švýcarska, přímo u Bodensee, takže nezbytné fotky se zamračenou oblohou u jezera jsou nutné a opět jdeme spát.
Cena kempu - 26,50 €
PS: V kempu spíme pořád vedle Čechů!!! :-)


3. den

Bregenz (A) – Merlischachen (CH) - najeto 182 km

Ráno nás budí déšť. Říkáme si, že to pěkně začíná. Ještě nejsme ani v CH a už máme chuť se otočit a jet domů! Naštěstí déšť ustává a my balíme stan a věci na motorku. Přejíždíme hranice a pokračujeme na Zug – Rapperswill – Luzern.



Město Rapperswill považuji za jedno z nejhezčích ve Švýcarsku. Přijíždí se do něj z hor, takže tu krásu vidíte už z dálky. Leží přímo u dvou jezer – Zürichsee a Obersee přes které vede most pro auta a pěší. Příště se tam určitě nějaký čas zdržíme, ale teď už pokračujeme do kempu u Vierwaldstätersee kousek od Luzernu. Po cestě už vykukuje sluníčko a tak dosušíme zbylé věci. Do kempu přijíždíme v době polední přestávky a tak hodinku čekáme na majitele. Kemp je travnatý a hned u jezera – co víc si přát!
K večeru vyrážíme na nákup, protože na břehu jezera je gril, který máme v plánu využít a tak děláme kousek masa k večeři.
Cena kempu - 78 CHF za 2 noci


4. den

pojížďky po okolí - najeto 115 km

Ráno odjíždíme za krásného sluníčka podél jezera do města Altdorf v kantonu Uri.



Altdorf je znám jako místo, kde podle legendy sestřelil Vilém Tell jablko z hlavy svého syna. Protože byla neděle, tak jsme ve městě, které má skoro 9 000 obyvatel, byli skoro sami. Prošli jsme si město, které leží ve výšce 458 m n.m., vyfotili si památník Viléma Tella a pokračovali druhou stranou jezera do hlavního města kantonu Luzern – Luzernu.



Tady jsme byly již třikrát, ale vždy se musíme projít po nejstarší m zakrytém dřevěném mostě na světě (Kapellbrücke) s vodní věží a nasát atmosféru města. Po návratu do kempu se jdeme ještě projít po Merlischachenu a při vstupu do kempu vidíme v dálce motorku. Říkám si, je to KTM, nabalená – to by mohli být konečně Češi!?



Motorka zastavuje u kempu a já poznávám kamaráda Romana s přítelkyní, kteří jsou na cestě po horských průsmycích. Ani jeden nevěříme tomu co vidíme! Stavějí stan vedle nás a dlouho do noci povídáme a mrzí nás, že se ráno rozdělíme a každý jede jinou cestou. Pro nás dovolené začíná, pro ně bohužel končí.
PS: spíme vedle Čechů!!! :-)

5. den

Merlischachen (CH) - Gwatt (CH) - najeto 130 km

Odjíždíme ráno v půl desáté. Ještě rozloučení s kamarády, společná fotka, protože tohle nám nikdo neuvěří, a pokračujeme směr Bern do městečka Gwatt poblíž Thunu.



Gwatt se nahází v kantonu Bern na břehu Thunersee. Do kempu přijíždíme kolem poledne a tak rychle postavit stan a honem na prohlídku známého hradu Oberhofen na protější straně jezera. Hrad je zrovna v rekonstrukci, takže fotky nám kazí lešení, ale krásná zahrada je přístupná, tak si to focení vynahrazujeme tady.



Po cestě zpět se zastavujeme v Thunu, kde si procházíme město a obdivujeme krásné promenády se stylovými kavárnami.
Nakupujeme v místním supermarketu nějaké potraviny a vracíme se do kempu, ráno nás čeká další přesun.
Cena kempu - 38 CHF
PS: V kempu jsou Češi!!! :-)

6. den

Gwatt (CH) - Megéve (F) - najeto 230 km

Na dnešní den jsme se obzvlášť těšili, protože nás čeká návštěva a exkurze v čokoládovně Nestlé ve městečku Broc v kantonu Fribourg.


Vstupné stojí 10 CHF na osobu a můžete si vybrat ze tří řečí: Němčina, Angličtina, Francouzština. Volíme angličtinu a pokračujeme dál. Exkurze probíhá za pomoci výkladu z reproduktorů a automaticky otevíraných dveří do jednotlivých místností. Dozvíte se o historii čokolády, jak byly přivezeny čokoládové boby a další zajímavosti. Následuje ukázka výroby čokolády a na závěr tolik očekávaná ochutnávka. V poslední místnosti byly na stole nachystané tácky s různými druhy čokolády (mléčná, oříšková, hořká) včetně pralinek, které se dávají do bonboniéry. Musím říct, že při posledním kousku už mi lezly oči z důlků a to mám čokoládu hodně rád! Nutno zmínit, že degustace je neomezená, takže kolik sníte, tolik sníte. Nikdo nás nevyhazoval, takže se dá každý kousek pěkně vychutnat. Na konci je hala kde se dá čokoláda zakoupit, ale protože na motorce už moc místa není, tuto možnost vynecháváme a hodně přeslazení pokračujeme dál.
V původním plánu byl nocleh poblíž města Montreux, ale měníme plány a pokračujeme do Francie. Překračujeme hranice v horách za městem Martigny a za chvilku vidíme před sebou Mont Blanc.
Tam nám taky vypovídá službu navigace kde, jak se později ukázalo, odešla koncovka do zapalovače k nabíjení. Podle mapy pokračujeme do krásného, malého a rodinného kempu poblíž městečka Megéve odkud je částečně vidět Mont Blanc. Potěšila nás skvělá cena kempu a vřelý přístup paní domácí a tak zůstáváme přes noc.
Cena kempu - 12,50 €
PS: Spíme vedle Čechů!!! :-)


7. den

Megéve (F) – Issanka (F) - najeto 463 km

Dnešní den je ve znamení rychlejšího přesunu na jih Francie. Po vydatné snídani, opouštíme kemp v 10 hodin. Cesta vede z hor dolů směrem na Albertville a klikatí se podél skal. Najíždíme na dálnici a za chvíli už se proplétáme centrem Grenoblu, abychom pokračovali dál na Valence, Nimes až za město Montpeliér, kde nacházíme ubytování v motelu ve vesnici Issanka. Dálniční přesun z Grenoblu do Nimes byl ten nejnudnější, který jsem jel. Obrovské vedro! Kolem 2-3 proudé dálnice není vůbec nic – jen vyprahlé pole. Občas se objeví nějaké městečko nebo spása v podobě benzínek, na kterých se v případě potřeby dá kempovat, ale hlavně ve stínu stromů posvačit nebo odpočinout.
Vybalujeme věci z motorky a poprvé za 7 dní necháváme stan na kufru motorky – protože spíme v posteli. K večeru malá vycházka do místního obchoďáku, abychom se navečeřeli a nachystali svačinku na druhý den, který bude také dost náročný.
Cena ubytování - 43 €

8. den

Issanka (F) – Encamp (AND) - najeto 320 km

Po příjemné noci strávené v pohodlí postele se nám nechce vůbec vstávat a tak vylézáme až kolem 9 hodiny.
Rychlá snídaně a zpět na nudnou dálnici směr Andorra. Tato dálnice začíná mít smysl až u města Perpignan, kde se rozděluje a buď pokračuje dál na Španělsko nebo jako my, směr Prades. Po průjezdu Perpignanem už za pár desítek kilometrů vidíme nad dálnicí směrovku Andorre la V 190 km. V duchu si říkám, že to není možný a že to bude určitě blíž. Když se ale číslice na ukazateli postupně snižují, začínám té vzdálenosti věřit a už se jen těšíme, jak tam dojedeme. Když jsem si doma četl, že Andorra je malý státeček vysoko v Pyrenejích mezi Francií a Španělskem netušil jsem, že tím vysoko je myšleno tak HODNĚ vysoko! Posledních asi 100 kilometrů jedeme jenom do kopce a serpentina střídá serpentinu. Škoda, že si to na tak naložené motorce nemůžeme pořádně vychutnat.



Stoupáme až do nadmořské výšky 2 404 m n.m. abychom vstoupili do Andorry přes horské sedlo Pas de la Casa. Nahoře je teplota 13 stupňů a pořádně fouká. Honem uděláme pár fotek a klesáme dolů směr hlavní město La Vella. Celá Andorra je pořádně z kopce, takže zbytek pobytu už jen klesáme. Na zhruba 40 kilometrech – což je délka hlavní silnice napříč Andorrou je nutné překonat výškový rozdíl cca 2 000 m n.m. a k tomu je přizpůsoben i sklon silnice. Pomalu dojíždíme do městečka Encamp, kde nacházíme ubytování v místním kempu. Je za rozumné peníze, včetně bazénu, tak proč nezůstat? Stavíme stan a honem na malou obhlídku města.
Cena kempu - 44 € za 2 noci


9. den

pojížďky po okolí - 121 km

Knížectví Andorra - jeden z nejmenších států světa, který má nejvýše položené hlavní město v Evropě. Celý stát Andorra je součástí španělské diecéze Urgell a má rozlohu 468 km2.



Měl jsem o Andoře své představy, ale vypadá úplně jinak. Architektura domů je úžasná. Všechny domy stojí buď ve skále, nebo na skále, takže postavit takový dům není vůbec jednoduché. A pokud se ještě najde parcela na stavění, je třeba nejdříve odstranit skálu a teprve potom začít stavět. Andorra se v podstatě skládá ze tří velkých měst a hlavních měst jednotlivých farností – Encamp, Escaldes Ergondany a La Vella. Tato města téměř přecházejí jedno v druhé. Skoro vše podstatné se odehrává podél hlavní cesty. Benzinky, obchody, restaurace, hotely. Vysoko v horách můžete najít původní staré stavby a domky, to co stojí ve městech je jen zdařilá kopie, aby vše zapadalo do architektury země. Můj pocit z této země je smíšený. Je tu snížená spotřební daň, proto je zde hodně levný alkohol, cigarety a PHM. Po dlouhé době opět tankuji benzín za 29 Kč (nafta vychází 27 Kč).
Vše se tady přizpůsobilo turistům, protože téměř 80 % z veškerých příjmů do státní pokladny jdou z turismu, proto na mě působí tak trochu neosobně. Původně jsme tu chtěli strávit celý týden, ale po dvou dnech je to tu pořád stejné a to i přes to, že počasí nám hodně přeje a je tu opravdu teplo, tak se druhý den ráno vydáváme směrem k domovu.


10. den

Encamp (AND) – La seu d´Urgell (E) – Issanka (F) - najeto 355 km

Knížectví opouštíme hraniční přechodem se Španělskem v nadmořské výšce 840 m n.m. Cestovní pas po nás nechtěli, ale kontroly všech aut jsou tu běžné. Protože jsme odjížděli o víkendu, ze Španělska sem mířily obrovské kolony aut za levnými nákupy. Pokračujeme k rozestavěnému tunelu, který ještě není v provozu a směřujeme k městu Puigcerdá a hraničnímu přechodu mezi E a F - Bourg Madame. Rádi bychom se ubytovali u moře v Narbone, ale buď není místo nebo se nám kemp nelíbí. Pokračujeme tedy o 120 km dál až do města Issanka, kde jsme přespali před cestou do Andorry. Paní domácí už nás vítá s úsměvem a na dlouhý francouzský monolog (asi proč se vracíme a kde jsme byli) ji postačí jednoduchá odpověď „Andorra“. Necháváme tedy stan na motorce a opět uleháme do postele.
Cena ubytování - 43,- €

11. den

Issanka (F) – Septémes (F) - najeto 240 km

Dopoledne odjíždíme podél pobřeží do města Aix-en-Provance. Je neděle a tak je všude hodně mrtvo, bohužel je i tam a tak se nám nedaří sehnat ubytování. Cestou do Marseille podjíždíme nádherný proslulý akvadukt přes řeku Gard poblíž města Nîmes. Tento most sloužil jako dopravník pitné vody z pramenů vzdálených od Nîmes přes 50 km. Most je vysoký 49 metrů a dlouhý 275 metrů. Jednotlivé kvádry váží až 5 tun! Ubytováváme se v hostelu Formule 1 za „rozumných 39 € za pokoj a vyrážíme do 15 km vzdáleného Marseille. Do navigace zadávám místo na pobřeží odkud vyjíždí městský Citi train. Podél naši cesty je Marseille hodně špinavé město a všude potkáváme černochy nebo cikány. Něco jako „brněnský Bronx“ Cejl a Bratislavská. Jsme z toho docela vedle, protože všude se toto město prezentuje jako jedno z nejhezčích a skutečnost je úplně jiná. Konečně dojíždíme na místo a parkujeme motorku na pobřeží. Nastupujeme do vláčku a jedeme na prohlídku města. Podél pobřeží se staví a opravuje, takže výhled na lodě není moc dobrý. Vláček nás veze na kopec, kde se nachází Notre dame de la Garde a odkud je nádherný výhled na druhé největší město Francie s 1 800 000 obyvatel. Nebýt tohoto výhledu mám na Marseille jen špatné vzpomínky z důvodu špíny ve městě. K večeru se vracíme na pokoj a večeříme.
Cena ubytování - 39 €

12. den

Septémes (F) – Antibes (F) - najeto 192 km

Dnes máme v plánu si prohlédnout Cannes. Ubytováváme se opět v F1, tentokrát za dražší peníze, protože jsme jen 15 km od Cannes. Vybalit věci, naobědvat a na prohlídku města. Cannes se nachází na slavném francouzském azurovém pobřeží - Côte d'Azur a Od roku 1946 v květnu se zde každoročně koná Mezinárodní filmový festival ve Festivalovém paláci. Prohlédli jsme si kasino, vyfotili na červeném koberci, prošli slavnou promenádu na pobřeží a osvěžili se v moři. Cannes je moc pěkné město plné kaváren a hotelů. Naproti Cannes se nachází ostrov Cap Ferrat, který je vyhledávaným místem milionářů z celého světa. Pro ně platí pravidlo, že pokud nemají alespoň malý pozemek z vilkou na tomto ostrově nepatří do lepší společnosti. Na pobřeží kotví také luxusní jachty z celého světa. Po procházce kolem jachet se vracíme zpět do hotelu a těšíme se na zítřejší návštěvu Monaka.
Cena ubytování 106 € za 2 dny


13. den

pojížďky po okolí (Nice, Monako) - najeto 100 km

Ráno vyrážíme do Nice. Město projíždíme po dlouhé promenádě, ale moc nás neoslovilo. Pořizujeme nezbytné fotky a shodujeme se, že budeme pokračovat dál do Monaka. Monako – Monacké knížectví - Principauté de Monaco. Je to druhý nejmenší stát na světě a současně země s druhou největší hustotou osídlení a neskutečnou hustotou provozu. Monako je městský stát. Skládá se pouze z jediného města, které je zároveň hlavním i vedlejším. Dělí se na 4 obvody: Monaco-Ville, Monte Carlo, La Condamine a Fontvieille. Prakticky celé území státu je zastavěno, cena půdy je v Monaku velmi vysoká. Na jedné ulici najdeme nejluxusnější automobilové značky na světě – Bentley, Rols-Royce, McLaren, Ferrari a Lotus. Auta, která tady jezdí, na silnicích běžně nepotkáme - Aston Martin, Ferrari F40, Rolls-Royce Phantom, McLaren MP4-12C a další skvosty. Monaco je jedním z nejbohatších států světa a všude je to znát. Běžně tady mluví 4 jazyky. Luxus a přepych – to je Monako. Samozřejmostí je fotka u proslulého kasina v Monte Carlu a u knížecího paláce odkud je krásný výhled na celé Monako včetně kotvících lodí. Je to moc krásný pohled. Monako se nám hodně líbilo!!


14 a 15. den

Antibes (F) – Pisa (I) - najeto 441 km

Dnes nás čeká delší přesun po dálnici směr Genova – Livorno do známého městečka Pisa. Po 5 hodinách jízdy nacházíme velký kemp přímo u moře ve vesnici Marina di Pisa jen kousek od města. Zůstáváme dva dny s tím, že ještě dnes jedeme k večeru do města a druhý den bude ve znamení koupání a odpočinku. V 18 hodin přijíždíme do města, parkujeme motorku a hledáme věž v Pise. Všude kolem je hodně lidí a fotí se ve známých pozicích z věží. Celé náměstí Piazza dei Miracoli (Náměstí zázraků) je moc pěkné. Šestipatrová věž je ve skutečnosti opravdu hodně nakloněná. Děláme pár fotek věže i celého náměstí a pozorujeme ten frmol kolem. Ve zbytku města je celkem klid, ale na náměstí to „žije“. Další den je na koupání a odpočinek.


16. den

Pisa (I) – Mestre (I) - najeto 345 km

Dnes jsme se chtěli přesunout někam poblíž Caorle nebo Jesolo. Avšak neskutečné teplo (bylo kolem 40 ve stínu), které se nám nedařilo snížit ani při jízdě na dálnici nás donutilo ubytovat se ve městě Mestre v motelu. Úplně z nás teklo a představa, že pojedeme ještě dál, byla hrozná. Ubytováváme se kousek od Benátek, ale jsme první návštěvníci tohoto kraje, kteří je neviděli – opravdu se nám tam v tom vedru nechtělo. Sprcha, večeře a spát.

17. den

Mestre (I) - Wien (A) - najeto 645 km

Ráno začíná mírně pršet. Je to příjemná změna po tom horku. Když se blížíme ke Caorle déšť zesiluje a ubytovat ve stanu se nám nechce. Necháváme tedy moře mořem a rádi bychom viděli městečko Thal poblíž Grazu – což je rodiště Arnolda Schwarzeneggera. Plány byly pěkné, ale počasí bylo proti. Od Udine se spustil liják, proto jsme nuceni poprvé obléknout nemoky a vyrazit dál. Jedeme až do Grazu v lijáku. Po dálnici maximálně 80 km/h, takže nám cesta trvá 8 hodin. Vytipované ubytování je již obsazené a v dešti jsme akorát naštvaní, protože jsme úplně promočení a unavení. Z posledních sil pokračujeme až do Vídně, kde zůstáváme na dva dny u známých a sušíme sebe i věci. Večer ve zprávách zazní informace o povodních poblíž Štýrského Hradce, takže ještě že jsme v teple a suchu. Tím pádem se nám dovolená o cca 4 dny zkrátila, ale i tak jsme toho projeli až dost.

18. den

Wien (A) - Padochov (CZ) - najeto 150 km

Ráno pokračujeme k domovu. Ve 12 hodin překračujeme hranice Drasenhofen – Mikulov a 12:50 jsme doma.




Závěr dovolené:

Rakousko – pokaždé když jsme jeli přes tento stát nám hodně pršelo.
Švýcarsko – pro nás je nejhezčí zemí v Evropě. Všude čisto a všechno má svůj význam a řád. Nejhezčí hory a průsmyky, perfektní čistota kempů.
Francie – všichni jezdí jako blázni a všude je to hrozně daleko. Podél pobřeží se nikam nedostanete – všude hrozné kolony. Drahý benzín, poplatek za dálnice se celkem dá. Výhoda ubytování v F1.
Andorra – je dobré ji alespoň jednou vidět a projet ji. Je to úplně jiný svět, než jsme zvyklí.
Itálie – podél pobřeží jsou hrozně drahé dálnice a benzín za 50 Kč/litr. Potkáváte v kempech už hodně Čechů.

Projeli jsme 10 států - CZ – A – D – FL – CH – F – AND – E – MC – I

Celkem máme najeto 4 871 km, spotřebováno bylo 292 litrů benzínu.

Celá dovolená nás vyšla včetně ubytování, PHM, dálničních známek a veškerých výdajů na částku lehce nad 30 000 Kč. Musím říct, že jsme se nějak neomezovali, hlavně co se týče jídla nebo ubytování. Při větším šetření bychom se klidně dostali i na cenu kolem 25 000 Kč. Další náklady byly na pořízení malých spacáků a zadní pneumatiky na motorku. Fejzřík fungoval výborně, jen jednou bylo nutné ve Francii dotáhnout řetěz a 2x jej namazat kvůli dešti. Průměrná spotřeba byla 6 litrů /100 km což při zatížení, které bylo opravdu extrémní, je moc dobré.

Fotografie jsou dočasně nedostupné