Zvony kostela ve vesničce Veysonnaz odbíjí osmou, vracím se s teplými bagetami do našeho apartmánu vysoko nad starými domy. Málokde ve Švýcarsku převažuje tento tradičně francouzský systém ubytování. Apartmány jsou cenově naprosto přijatelné, vařit si můžete sami a ještě jako bonus máte mnohem více soukromí. A posezení na slunném balkonu si nezadá s kdejakou hotelovou terasou.

Je teplé březnové ráno, ptáčci zpívají a dole v Sionu se zelenají políčka. Tady okolo spodní stanice lanovky se zbylé hrudky sněhu pomalu roztávají, ale o šest set metrů výše stále leží nádherný prašan. A je ho tam dost pro 331 km sjezdovek a nespočet volných terénů. Čtyři údolí jsou územně nejrozsáhlejším lyžařským resortem Švýcarska, Verbier nejslavnějším střediskem freeridu v Evropě.

Den první: Veysonnaz a Thyon 2000

Z Veysonnaz vede jen jedna kabinka, a to na planinku Thyon 2000. Odtud pokračuje kotva na úpatí hory Ethérolla. Její červená sjezdovka padá dolů poměrně ostře v několika vlnách. Pokud tu budete po ránu mezi prvními, určitě si jejího rychlého povrchu užijete. Ještě než se vydáme na další cestu, projedeme si dvě nejlepší sjezdovky areálu Thyon: černá trať z hory Ethérolla, která není nijak náročná a velmi brzy na sluníčku měkne, a hlavně jeden z TOP tipů celého regionu: závodní sjezdovka světového poháru do Mayenes-de-l´Ours, k níž náleží poněkud historická a překvapivě rozhrkaná kabinka.

Opouštíme Thyon a putujeme dál směrem k hlavní křižovatce Čtyř údolí, Siviez. Na planinách pod Grepon Blanc leží několik skvělých svahů na carving, množství kotviček a úplně shora padají dvě prudší černé tratě. Je to ideální místo na odpolední a večerní lyžování – návrat do Veysonnaz už odtud není omezen poslední lanovkou. Teď ale spěcháme traverzem a jedním sjezdem do Siviez. To leží v závěru údolí a jezdí sem kyvadlově skibus z Nendaz. Přiblížíme se sedačkou na Tortin, odkud vede jedna kabinka na plató pod Mont Fort a druhá doprava na Chassoure.

Den druhý: Mont Fort

Dnes volíme Mont Fort, nejvyšší horu celého areálu. Dvě masivní visuté lanovky nás po půl hodině vyvezou na vyhlídkovou plošinu. Pohledy jsou opravdu impozantní – od zermattských čtyřtisícovek, Matterhornu přes Mont Blanc až k zajímavé hoře Grand Combin.

Pohled dolů trochu vyráží dech. To, co vidím, je pravděpodobně nejtěžší oficiální sjezdovka v Evropě. Vršek je samozřejmě neupravený, s boulemi vysoce převyšujícími stojícího člověka. Přesto se tu však plácá spousty průměrných lyžařů, kteří si potřebují dokázat, že „to sjedou“ a nemohou teď jinak, než se v bázlivých poskocích posouvat dolů. Spodní partie je naopak rovná a krásně upravená. Z Col de Gentianes se dá sjet do Verbieru, ale to už necháme na zítra. Dnes nás čeká ještě jedna výzva – žlutá off-pista vedoucí zpět do Siviez. Není těžká, ale pekelně dlouhá. Výhodou je, že tu jsme téměř sami, a tak nespěcháme a užíváme si hor a sněhu.

Den třetí: Verbier a Mont Gelé

Cestu do Siviez už máme nacvičenou, z Tortinu bereme pravou kabinku do sedla Chassoure. Také odtud vede zpět do Tortinu žlutá off-pista a tu si dáváme hned dopoledne, dokud i ve vrchních partiích svítí sluníčko. Nejhezčí je dojezd v bochánkových údolíčkách. Vyjíždíme znovu na Chassoure a vrháme se do závěru údolí Vallon d´Arby, kde leží jezero.

Další hřbet překonávají lanovky v sedle Attelas a pak už se ocitáme v nepříjemně přelidněném Verbieru, který nabízí spousty radovánek – najdete tu esíčko, měřené úseky, snowparky. Z Attelas vyjíždí čas od času visutá lanovka na Mont Gelé. Tady nic není, nikdo sem nejezdí, jen hrstka freeriderů se kochá nádherným výhledem, samotou a žlutým, velmi expedičním sjezdem do Siviez.

Den čtvrtý: Odpočinek v rodinném Nendaz

Ze Siviez bereme gondolu na Pland du-Fou, dáváme si freeride a navazující černou do Prarionu a sedačkovou lanovkou se dostáváme na Tracouet 2200. Nendaz bylo navrženo pro rodiny s dětmi – od ubytování přes krásná hřiště přímo ve vesnici až po toto vrcholové plató, kde si můžete vybrat kotvičky a svahy všech obtížností s krásným výhledem. Nacházíme pěkné místo na polední piknik. Do Nendaz potom směřují dlouhé, poměrně snadné červené svahy. Dokonce i odpoledne je tu pěkný sníh a téměř liduprázdno.

Den pátý: Expedice Tzoumaz

Známou cestou lyžujeme až k jezeru Lac de Vaux ve Vallon d´Arby. Tady začíná žlutá trasa do údolí La Tzoumaz. Není technicky náročná, za to však dlouhá. Překonává 1000 metrů a je zajímavá především tím, že nás vede z vysokohorského terénu až dolů do nádherných a voňavých lesů. Začínáme několika oblouky podél potůčku, jehož křišťálová voda tuhne v led.

Cesta dále vede po vyfrézovaných galeriích, které téměř visí na kolmé skále a po úbočí traverzuje do Col de Mines. Odtud lze sjet do Verbieru, ale my pokračujeme po svazích opuštěného údolí až na úplné dno, kde začíná les. Po svačince dojíždíme do vesnice Tzoumaz. Svahy nad vesnicí Tzoumaz se nám líbí – mají příjemný sklon a jsme tu téměř sami. To se radikálně změní, když se přehoupnete přes hřbet Savoleyres do slavného Verbieru.