Samnaun: zapadlá vesnička v bezcelní zóně – na druhé straně rušného Ischglu
foto: Switzerland Tourism

Silnička opustila řeku Inn a vine se nad ostrým kaňonem, občas zalézá do miniaturního tunelu, ručně tesaného do skály. Nebyla tu vždycky. Ještě před trochu více než sto lety existoval do pěti osad nazvaných souhrnně Samnaun jen jeden přístup, a to z Rakouska. Také proto si místní vyžádali celní úlevu, která dnes dělá z mladého sportovního lyžařského střediska destinaci číslo jedna.

Není to tak dávno. Zatímco na rakouské straně už dávno rostlo hlučné lyžařské město Ischgl a stavěly se další a další lanovky, Švýcaři stále zaháněli krávy do zděných domků pokrytých krásnými sgrafity. Těžký a velmi chudý život se jako mávnutím proutku změnil s výstavbou kabinové lanovky roku 1978. Dnes má mezinárodní Silvretta Skiarena Samnaun/Ischgl 238 kilometrů sjezdovek. Klidnější a výše položená švýcarská strana má více prašanu, krásnější výhledy a jedno unikum – první dvoupatrovou lanovku na světě.

Samnaun-Ischgl arena cílí na sportovní lyžaře

„Pojďme do patra,“ trvám na svém. Výhled máme asi stejný jako ve spodním patře, ale když už jednou jedu dvoupatrovou lanovkou, chci si to užít. Za chvíli jsme u nové vyhlídkové panoramatické restaurace Alp Trida Sattel v 2488 m n. m. Odtud sjíždíme do údolíčka zvaného Alp Trida. Kříží se tu hned několik lanovek a sjezdovek a stojí tu vyhlášená restaurace La Marmotte. Z mnoha vyhřívaných, polstrovaných a krytých sedačkových lanovek vybíráme tu, která nás s přestupem doveze až na nejvyšší vrcholek areálu, Greitspitze (2872 m). Odtud padá nejprve těžká, později hlavně pěkně dlouhá, 11 kilometrová sjezdovka číslo 13 až do rakouského Ischglu. Poslední úsek už se mi třesou nohy. To byla docela ostrá ranní rozcvička! Z Greitspitze vedou na rakouskou stranu ještě dvě další černé sjezdovky (14a a 14b), které dosahují až 70% klesání. Přes noc ale zase napadlo několik čísel prašanu, a tak si tu mezi skalami užíváme prudký, ale bezpečný freeride.

Před obědem se začíná rakouská křižovatka na Idalpu nepříjemně plnit lidmi, prcháme do odlehlého údolíčka Fimba. Tady, na úbočí impozantní hory Palinkopf, je hned několik sjezdovek a značených volných terénů. V příštím roce (2013/14) má být dostavěna nová lanovka na vrchol Piz Val Gronda. K ní bude připraveno několik značených, ale neupravovaných freeridů. Z vrcholu Palinkopfu se také spouští jedna ze dvou odjezdových cest do Samnaun-Dorfu. Jmenuje se „duty-free run“, my ale sjezdovku přezdili na pašeráckou. Cáry mraků se honí v několika vrstvách, sem tam se mlžným oparem prodere sluníčko. V několika obloucích sjíždíme traverz okolo majestátní Piz Ot. Po pravé straně se vynořuje další štít a pod ním hluboká propast. Jedeme dál. Rozeklaný průsmyk se mění v širokou louku s několika budkami na seno, objevují se první domy.

Dnes se ale vrátíme na švýcarskou stranu. Přejíždíme okolo opuštěné celní budky na hlavním hřebeni, kousek od Flimspitze. Široká modrá sjezdovka je jak stvořená pro carving. Sedáme na lanovku N2 a směřujeme do oblasti Alp Bella. Místo dělá svému jménu čest, je to opravdu nejhezčí a nejklidnější místo celé skiareny. Skály jsou jako poházené na nekonečných bílých svazích. Jedna z nich dokonce vypadá jako ambit katedrály. Odtud, stejně jako z údolí Alp Trida, je možné se napojit na druhou a velmi mírnou odjezdovou cestu, která vede širokým údolím podél potoka do Samnaun-Laret.


Příjemným zpestřením náročného sportovního lyžování může být jednodenní výlet na sněžnicích. Vyjeďte dvoupatrovou lanovkou na Alp Trida Sattel, tady nechejte lyže a obujte sněžnice. Pěší cesta vás za hodinu dovede přes Hüttenboden k restauraci na Planner Salaas. Tam začíná dvouhodinové sněžnicové kolečko pláněmi pod Piz Ot. Cestou zpátky vezmete lyže a sjedete až přes Alp Tridu do Laretu.

Tvrdí horalové, pašeráci a dvě rodiny, které zbohatli na lyžování

„Proč zrovna sem?“, žasnu nad osudovou volbou prvních osadníků. Každé rovnější místo, na němž se v těchto ostrých nehostinných horách udrží tráva, je obydleno. Dokonce až tady, v Samnaunu. Když sem první osadníci dorazili, mluvili ještě rétorománsky. Pocházeli z horního Engadinu, údolí Inu, ale hledali novou obživu a bezpečí.

Samnaun ve skutečnosti tvoří pět vesniček, které měly ještě před padesáti lety dohromady pouhých 400 obyvatel. První a nejdůležitější vesnice se jmenuje Compatsch. Stojí tu kostel, škola a veřejné lázně. V Laret, který s Compatchem téměř srostl, najdete nejlepší sviští restauraci v kraji. Plan, třetí a nejmenší osada proti toku říčky, se může pochlubit malým muzeem v domě zvaném Chasa Retica. Fasáda kamenného domu je vyzdobena typickými sgrafity – ve skoseném ostění je to geometrický ornament, zatímco kolem klenutého vjezdu najdeme různé ochranné postavy – panenku Marii s Ježíškem nebo karikaturu bojovníka. Širokým vjezdem vcházeli nejen obyvatelé domu, ale vjížděly tudy i vozy a byla zaháněna zvěř do hospodářské části za domem. Muzeum nemá za cíl pouze zachránit jeden z původních domů, snaží se také ukazovat život v 17.-19.století. Přestože je expozice poměrně průměrná, je muzeum fajn cílem pro podvečerní procházku.

Ravaisch a Samnaun Dorf, dříve spíše rozptýlené pastevecké usedlosti, jsou dnes plné apartmánových domů, hotelů a bezcelních obchodů. Ale i tady najdeme kus nedávné historie samnaunského údolí. Poslední domek na cestě do horského sedla patřil pašerákům. Pašování zboží mezi Švýcarskem a Rakouskem bylo výnosným „povoláním“, a tak je dnešní Smuggler Alm, patřící rodině Hangel, ukázkou bohatého samnaunského statku. Dům samozřejmě prošel několika nutnými rekonstrukcemi a slouží nyní lyžařům. Odpoledne si tu můžete zatancovat na apres-ski. Dejte si několik svařáků, abyste lépe vstřebali nevkus, se kterým se chce starý dům přiblížit hlučným rakouským diskotékám. Přijdete-li však večer, najdete útulnou atmosféru, výtečné jídlo a perfektní obsluhu. Pak si lépe vychutnáte pocit, který dýchá ze sgrafitové výzdoby zdí, starých kukaček, rozpraskaného krovu nebo dřevěných šuplíčků na koření a potraviny.

Druhá rodina, která díky turistům velmi zbohatla, se jmenuje Zegg. Vlastní kromě půjčovny lyžařského vybavení a několika restaurací také dva čtyřhvězdičkové nejlepší spa hotely v Samnaun: Chasa Montanu a Silvrettu. Kromě příjemného ubytování, skvělé tradiční restaurace La Grotta a spousty služeb (včetně zajištění instruktorů či průvodců na sněžnicové výlety), nabízí přímo božský wellness. Montana má velký bazén, kde si člověk rád zaplave a protáhne unavené tělo.