Scuol: rodinné středisko s lázněmi
foto: Petra Greifová

Sportovní lyžaři si ve Scuolu pravděpodobně nezajezdí tolik jako v blízkém Samnaunu, ale zdejších 80 kilometrů sjezdovek rozhodně není vše, co nejhezčí městečko v Engadinu nabízí. Lázeňská atmosféra, blízkost Švýcarského národního parku, běžecké tratě a možnosti skialpových či sněžnicových výletů se postarají o dokonale všestranné zimní aktivity.

Na sněžnicích po stopách engadinské historie

Nádherné domy se sgrafitovou výzdobou fasád tu stojí a žijí svým životem stejně jako před dvě stě lety. Chodím uličkami, fotím zasněžené domy a pomalu na mě přechází klid, s nímž tu život ubíhá. Tady mají staré domy své místo, a dokonce i v moderní době si jich lidé váží. Sgrafitová výzdoba je opravdu pestrá. Nápad vyškrábat ornamenty do mokré omítky pochází samozřejmě z renesanční Itálie, ale figurální výjevy jsou ryze místní a mají většinou ochrannou funkci. Ať už to je Madona, postava bojovníka nebo delfín, kterého obyvatelé z údolí Innu nikdy ve skutečnosti neviděli.

Široké údolí Innu brázdí 77 kilometrů běžeckých tratí. Každý den se plní bruslícím pelotonem. Já raději nazouvám sněžnice. Blízký národní park sice sám není v zimě přístupný, ale po jeho okraji vede zajímavý trek do sousedního údolí Val Müstair. Ve 13 kilometrů vzdálené středověké vesničce S-Charl je možno se ubytovat, a túru si tak rozdělit do dvou dnů. Za vesnicí stezka cesta stoupá ještě 400 výškových metrů do sedla Costainas pass (2251 m).

Desetikilometrová „Traumpiste“ aneb snová lyžovačka Některé sjezdovky světa si zasloužily, aby získaly svoje vlastní jméno. Pak je přestáváme nazývat tuctovým názvem „červená“ nebo „modrá“ a stanou se světoznámými. Scuolská „Traumpiste“ vede divokou přírodou po úbočí kopce Salaniva až do vesnice Sent. Během 1.300 metrů sjezdu nepotkáte jedinou lanovku nebo vlek a jedinou známkou civilizace je restaurace Sömi bar.

Začátečníci a rodiny s dětmi najdou ideální lyžovačku na opačném konci areálu, na straně Ftanu. Tady je také vytyčena sáňkařská dráha. Kaskadéři si přijdou na své v parádním snowparku nad stanicí Motta Naluns přímo nad městem Scuol. Černější svahy se pouští z hory Mot da Rin nebo nejvyššího Champatsche (2783 mnm). Zajímavostí areálu je sněžnicová trasa číslo 39, která se snaží vyhnout hlavním sjezdovkám a nakonec opouští areál do klidného údolí Sentu.

Na konec to nejdůležitější: lázně Bogn Engiadina Lázeňská kultura dolního Engadinu je založena na existenci přibližně 20 minerálních pramenů. Dokonce i z městských kašen ve Scuolu teče čerstvá minerálka! Není tedy divu, že tu má lázeňství dlouhou tradici. V zimě je příjemné spojit lyžování a zimní turistiku s relaxem v minerálních bazénech a v létě tu turistický ruch neusíná. Přijíždějí se sem léčit lidé z celé Evropy. Engadin Bad Scuol nabízí finské sauny, solárium, římsko-irské lázně, šest bazénů s masážními tryskami, protiproudem, bublinkami … a hlavně úchvatným výhledem na zasněžené hory.


Graubünden je nejen největší, ale také nejdivočejší ze všech kantonů. Najdete tu staré horské vesnice, v nichž život vždycky byl a stále je velmi náročný, zelené pastviny i skalnatá údolí, výtečné rafťácké terény, ale také více než 2.200 kilometrů sjezdovek a světoznámé švýcarské lyžařské rezorty: Davos Klosters, Laax, Savognin, Svatý Mořic a Engadin Scuol Samnaun. Na území tohoto kantonu leží Švýcarský národní park, jediný toho druhu, termální lázně ve Scuolu a Valsu. Ten druhý se proslavil hlavně díky práci moderního architekta Zumthora. Milovníci karolinských fresek si najdou potěšení v románském kostelíku Kloster St Johann v Müstairu. Cestovat po Graubündenu lze snadno díky síti poštovních autobusů (rozváží spolu s vámi také nějaké to psaní a balíky – www.postauto.ch ) a slavné Rhétské dráze (www.rhb.ch).


Petra Greifová vystudovala historickou a kulturní antropologii na UK a jejím největším koníčkem je cestování - hlavně po hornatých zemích. Téměř pět let pracuje procestovatelský portál Hedvábná Stezka.